terinkha komentáře u knih
Kdybychom všechny rady, které nám publikace nabízejí, jako rodiče používali, tak od rána do večera neděláme nic jiného než že si dáváme pozor na to, jak na dítě saháme, co mu říkáme, co jíme (jako kojící matky) nebo co dáváme jíst už větším dětem a brzo bychom si uvařily mozky :-D
Doporučuju přečíst, ale vzít si z toho to, s čím souzníte a co vám dává smysl. My naši dcerku hodně nosíme na tygra a v klubíčku, snažíme se s ní manipulovat co nejopatrněji, ale jsou věci, které striktně nedodržujeme.
Dělejte to tak, abyste se z toho nezbláznili ;-)
Rozhodně je to kniha, kterou je dobré si před porodem přečíst třeba jen pro rozšíření obzorů. Každá z budoucích maminek si tam něco najde - ať už informace, nějakou pro ni dobrou vizualizaci nebo techniku uvolnění, některá maminka se najde v knize úplně. Mně se kniha moc hezky četla, spousta informací byla zajímavá, některé techniky uvolnění jsou podle mě použitelné i v běžném životě :-D Nakonec jsem toho u samotného porodu moc nepoužila, ale zažít něco takového musí být rozhodně zajímavý zážitek.
Jsem dlouhodobě propagátorka toho, abychom si nenechali zanášet hlavu nesmyslama z televize, že nepotřebujeme vědět, co se děje všude ve světě a že bychom se víc měli zaměřit na věci, které se nás dotýkají, které můžeme ovlivnit.
Zároveň si ale uvědomuju, že je nezbytně nutné, abychom měli alespoň hrubou představu o základním fungování světa, o moderní historii, o tom, jak to chodí ve světě.
A myslím si, že knihy jako je tato, nám k tomu všeobecnému přehledu poskytnou naprosto přesný vhled. Nina odvedla skvělou práci, líbila se mi rozmanitost lidí, se kterými se jí povedl udělat rozhovor a popravdě po celou dobu čtení jsem vlastně nevycházela z údivu, jak moc to mají Kimové ošetřený.
Zas a znovu musím říct - máme se dobře, jen nás pálí dobrý bydlo.
Knihy tohohle typu by měly patřit do povinné četby mladých, aby věděli, že bonbón může být pro dítě největší poklad, že natankovat plnou nádrž kdykoliv je luxus a že zatímco my se rozhodujeme, co si dneska vezmeme na sebe, jsou lidi, kteří se rozhodují, zda utečou sami nebo s rodinou.
10/10 za to, že mi tyhle knihy otevírají oči a nutí mě se zamyslet nad vlastním životem.
Děkuju, Nino.
Krtek je klasika, už se těším, až budeme s trochu odrostlejším prckem číst, prohlížet obrázky a objevovat krtkův svět :-)
Kniha je fakt psaná pro prťata, srozumitelně a jednochým jazykem ;-)
Nám se to s mužem moc líbilo! Několikrát jsme se smáli nahlas, nářečí nám ke knize vyloženě pasovalo, příběhy jsou hezký a tak nenásilně provázaný s obyčejnou lidovou moudrostí. Moc krásný, fakt ♥
K téhle knize se rozhodně budeme vracet pravidelně!
Tři hvězdy nejsou pro mě v tomhle případě vůbec špatný hodnocení.
Zaprvé, nejsem úplně cílová skupina, ale chtěla jsem si něco s touhle tématikou přečíst, tím spíš, když je autor Čech.
Jenže je mi přes 30 a tak asi očekávám trošku hlubší "materiál", lepší jazyk a asi i stylistiku.
Byl to milý nenáročný příběh, který mladý lidi slupnou jako malinu, já už potřebuju přeci jen trochu víc :-)
A na závěr - trochu mě překvapilo, že kniha je zakončená epilogem "o pět let později" a teď vyšel nový díl, který vlastně navazuje časově přímo na konec dílu prvního...
Jsou to lepší tři hvězdy, kniha asi poputuje do místní knihovny, doma ji mít nepotřebuju :-)
Začíná to být lehce vyčpělý. Jako jo, místy jsem se pousmála, ale vytvořit 200 stránkovou knihu o jedný aféře na Kostce, kde polovina lidí je zpitá pod obraz, druhá v rauši z lexaurinu nebo prozacu a kolem toho se to všechno točí? Achjo.
První tři díly se mi líbily, i když i tam jsem vnímala klesající tendenci, tady už mi to přijde jako hodně vyšeptalá minerálka. Autor se snaží, co mu síly stačí, možná by ale stačilo říct, že už to s Marií stačilo :-)
2 hvězdy, takovejch 50 %, víc ani ťuk.
Jičín je jen kousek od místa, kde jsem vyrůstala a večerníček jsem vždycky milovala.
Líbí se mi krátké kapitoly (takže se to zvládne podle mě i s prtětem), úplně jsem viděla některé scény z večerníčku a bylo to opravdu milý večerní čtení.
A až si knížku přečteme i s prckem, tak pak pojedeme na výlet, aby mělo tucha, kde se to všechno odehrává! ♥
Miluju Nepilův styl psaní a vyprávění. Baryka jsem vždycky měla ráda a teď při společném čtení s manželem jsem se někdy smála i nahlas, protože ty příběhy jsou prostě kouzelný.
Ani se mi nechtělo věřit, jak rychle ty večery s Barykem utekly a my museli vybírat, co dalšího zařadíme do dětské knihovny :-)
Plný počet, Nepila všema deseti! ♥
V rámci přípravy na čtení prckovi jsme se vrhli na pohádky a teda Broučky si z televize asi špatně pamatuju...Celá ta kniha je vlastně strašně zvláštní (konec 19. století je celkem hmatatelný) - musíš být poslušný a svítit (i když se ho o to nikdo neprosí, takže vlastně dělá zbytečnou "práci")! A poslední kapitolu manžel odmítl číst nahlas, protože ano, je to příroda a holt to takhle chodí, ale některý pasáže byly vlastně dost hororový...
K Broučkům se asi jen tak nevrátíme, škoda.
Ansone, ty seš teda hlavička..Samovi z toho málem praskla cévka!
Poslední díl trilogie se mi taky líbil. Baví mě, že to odsejpá, pořád je tam nějaký zvrat, spousta cože momentů, prostě je to dobře vymyšlený.
Závěrečný rozuzlení je hustý, možná trochu nepochopitelný a nadsazený, ale přiznejme si, komu se někdy nestalo něco, co by fakt nikdo nevymyslel a ejhle, už je to tady?
Díky za tuhle tečku za příběhem, chytlo mě to a bavilo celou dobu. Ale uznávám, že nejlepší je přečíst všechny díly na jeden zátah, někdy už jsem se v tom, co se stalo v prvním díle, ztrácela.
Dávám tak 85 %, ale jízda to byla fakt neskutečná :-)
Uf, knihy s takovým tématem jsou vždycky vydatný a těžko se o nich mluví, zanechají ve vás spoustu dojmů a pocitů, přinesou do života třeba trochu uvědomění a vděčnosti za to, co máme (a co třeba nemusíme vůbec řešit!).
Tuhle knihu by si měly přečíst všechny děti, který tak trochu vyrůstaj se zlatou lžičkou v puse a nevážej si toho, co mají. Protože tohle je bohužel realita nejednoho dospívajícího. Na druhou stranu, právě z těchhle bojovníků pak většinou vyrůstají silný osobnosti.
Plný počet hvězd, za skvělý téma, styl psaní, za důvod k zamyšlení.
Po přečtení předchozích komentářů s nimi nemůžu nesouhlasit, ale moje hodnocení bude o trochu lepší.
S ohledem na to, jakým balastem si Izrael po dlouhé roky prochází, je fakt neuvěřitelné, co všechno z téhle malé země dokáže vzejít.
A myslím si, že je fajn udělat si představu o tom, kde všude se můžeme potkat s nějakým izraelským life hackem ;-)
Navíc, tohle je mnohem příjemnější čtení než katastrofickej idnes :-D
Nesporná výhoda? Všechny dějový linky se tak příjemně ukončily, že nepotřebujete další díl (a ušetříte si tak rereading předchozích dílů). I když, Samantho, potřebuju další díl Kostičasu!!!
Nevýhoda - já v tom měla dobrejch 300 stran děsnej guláš. Kterej drak je kterej, kdo s kým sympatizuje a s kým naopak bojuje, kde je jaká země...To byla trochu vyšší dívčí!
Ale když se dostanete do bodu, kde se osudy hlavních hrdinů lámou a začíná to mít spád, tak je to fakt jízda. To mi ty stránky ubývaly samy.
Líbil se mi vývoj postav i prostředí, Samantha má fakt neskutečnou představivost a zvládnout něco takovýho odprezentovat na 850 stranách je vlastně dost dobrej výkon. Za mě poctivý 4 hvězdy.
Pozn.: Ještě budu trochu hnidopich, ale poslední dobou mě rozčiluje to až chorobný cpaní LGBT do všech knih. Chápu, že se změnila doba, ale mám s překorektností (nejen v tomto ohledu) problém. Tak na to buďte připravení, pokud po knize sáhnete.
Strach jsem ve výsledku přečetla fakt rychle, stránky ubývaly samy.
Ale nebála jsem se, přišlo mi to celý trochu přitažený za vlasy.
Musím Strach chtě nechtě srovnávat s Trhlinou, která ve výsledku není tolik děsivá, ale už jen to, že se na Tribeči opravdu ztrácejí lidi, tomu dává to něco, díky čemu jsem se bála mnohem víc.
A tady ten konec? Proboha PROČ?! Poslední 3 stránky pro mě byly asi největší WTF a úplně mi zkazily ten jinak vcelku dobrej dojem, protože Karika thriller napsat umí, to se musí nechat.
Za mě je to tak 50 %, ale tři hvězdy prostě dávat nechci...Mrzí mě to, ráda bych dala víc, ale nejde to, nejde!
No jo, čekala jsem víc.
Začátek byl rozhodně zajímavej, pak přišla druhá část a najednou to pro mě úplně ztratilo kouzlo...Dočetla jsem to, protože její popis událostí měl něco do sebe (i když zase taková vyšinutá minda, boha jeho, proč já si tohle vybírám).
Prostě mě tyhle novodobý thrillery nějak vůbec nechytaj za srdce.
Tři hvězdy, víc ani o píď. Jestli se vám líbí všechny ty Občas lžu, Dívky ve vlaku, Ostrý předměty a tak, tak tohle se vám bude taky líbit.
Je to náročný, nebudete to číst jako jednohubku před spaním, ale po kratších úsecích, protože Zimbardo na vás navalí fakt enormní množství informací, faktů, studií a průzkumů.
Ale - při čtení zjistíte, jak najednou v popisech vidíte tu sousedovic syna, tu spolužáka, tu mladšího bratra...Pak se možná v popisu najdou i některý ženský (při čtení téhle knihy na mě vykouklo na deníku N krátké info o tom, jak 80 % současné české prózy píšou ženy - náhoda? nemyslím si...).
Kniha je pět let "stará", ale přijde mi, že v Čechách možná aktuálnější než právě před pěti lety.
Doporučuju všem, třeba i jen kvůli rozšíření obzorů.
5 zasloužených hvězd, Zimbardo je prostě klasa.
První půlka pro mě bylo utrpení, vůbec jsem se nemohla začíst, trochu jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo (zamlada přezdívky a v současnosti už jména)...Vlastně ani hlavní hrdina mě příliš nezaujal (a zase ochlasta, boha jeho!).
Druhá půlka už do toho začala ale šlapat líp, některý věci se začaly rozplétat a bavilo mě to o poznání víc.
Konec mi přišel šílenej, přitaženej za vlasy, ale vlastně to do sebe všechno hezky zapadlo, takže nakonec jsem to nějak přijala :-D
Každopádně hodnocení spíš slabší, četla jsem rozhodně lepší knihy než Kříďáka. Ale hodil se mi do výzvy, no...:-D
je to takových slabých 70 %.
Bylo to víc než fantastický zakončení týhle dvoudílný série :-) Četla jsem skoro jedním dechem, bavila se, bála se, prožívala s hrdinama jejich lásky, strachy i zklamání a jsem upřímně ráda, že konec byl takový, jaký byl. Trochu jsem se bála, aby nepřišlo zase nějaký umělý natahování na další díl, ale takhle jsem maximálně spokojená.
Ani nevím, koho bych vyhlásila jako svýho nej hrdinu, protože každej měl něco do sebe, bavilo mě sledovat hlavně vývoj Wylana.
Připadám si na tyhle knihy sice trochu stará, ale co už :-) Zase plný počet, parádní to bylo ♥
Fantasy se dostalo mezi moje oblíbený oddychovky a Šest vran mě upřímně nadchlo. Děj je zajímavý, hlavní postavy nejsou úplně typičtí hrdinové a stejně je budete milovat a všechno s nima prožívat. Líbí se mi plno zvratů, ale i humoru, napětí, které se táhne celou knihou. No a chemie mezi Ninou a Matthiasem, to bylo velký ach ♥
Bylo to fakt příjemný počtení, pět hvězd naprosto zaslouženě a na Prohnilé město jsem se vrhla vzápětí :-)