Terkishead komentáře u knih
Po delší době jsem se nechala \"přemluvit\" na detektivku a byla jsem opravdu mile překvapená. Kniha má svižný děj a sympatickou hlavní hrdinku ( která už tradičně tak trochu stále trpí). Kdyby se autor dokázal odprostit od tradičního klišé, kdy hlavní postava na posledních deseti stránkách knihy zažije smrtelné nebezpečí, byla by to vlastně perla mezi současnou detektivní tvorbou. Možná časem zkusím další z dílny tohoto autora.
Od autora je to má čtvrtá kniha a myslím, že každá z nich se mi zaryla pod kůži. Každá jinak. Všechny ale mají společné to, že netoužíte být v roli hlavních hrdinů. V této knize především obdivuji neuvěřitelně uvěřitelné charaktery hlavních postav a dilema, které pro všechny, nejen pro hlavní hrdinku, přináší práce s mladistvými, jejichž rodinné zázemí je jakýmkoliv způsobem konfliktní vůči většinovému smýšlení.
Mívala jsem ráda detektivky, ale tuhle jsem dočetla jen kvůli výzvě. Vlastně nebyla ničím vyloženě špatná, ale taky jsem neobjevila nic úžasně napínavého, vzrušujícího nebo překvapivého. Nemyslím, že bych znovu vědomě vyhledala stejného autora.
Už dlouho se mi kniha nedostala skutečně pod kůži. I když děj nebyl právě převratný a umím si představit i strašidelnější příběhy, nějak se autorovi podařilo vyčarovat atmosféru tak tísnivou, že jsem se opravdu bála, že se budu bát chodit sama do lesa. Ale už jsem šla a nebála jsem se, takže v pořádku! :D A taky jsem začala poslouchat Zrní - jsou fakt dobří!
Sci-fi určitě není zrovna můj šálek kávy, ale tuto knihu jsem poctivě přečetla hlavně kvůli výzvě. Kdyby se autor pokusil zredukovat děj na zhruba polovinu stran, nic by se určitě nestalo a unaveným čtenářům by se ulevilo. Dlouho se mi už u knihy nestalo, že mě vlastně vůbec nezajímalo, jak skončí. Takovou lhostejnost se zatím podařilo vykouzlit u mě jen málo autorům. ale nakonec jsem dočetla a ... nebyla obzvláště udivená... Předtsava, že bych měla číst další díl ve mně vzbuzuje vlastně silnější emoce než celá kniha. Bohužel ale ne pozitivní.
V podstatě červená knihovna... Pominu-li celkem prostinký děj typu Popelka, nemám také moc ráda postavy Ach-jsem-tak-jiná (trochu napodobuji autorčin oblíbený trik). Autorka sama na mne působí dojmem, že by ráda psala filozofické úvahy, ale správně tuší, že by je nikdo nečetl a tak je vložila do úst dvanáctileté dívence a ošklivé domovnici. Což působí přinejmenším rozporuplně.
Vážně jsem se dlouho nudila.. a četla jen v autobusu..a to jen kvůli výzvě. Jenže autor překvapil a přichystal čtenářům překvapení, které jsem vážně ocenila a knihu jsem alespoň na posledních stránkách vzala na milost a dobře se bavila.
Dlouho jsem se odhodlávala a dlouho jsem i četla. Viděla jsem nejprve film a proto jsem dopředu věděla o co půjde. Nedá se říct, že je to krásná kniha, nebo že se četla krásně, protože popisuje věci, které hezké prostě nejsou. Nabízí velkou spoustu emocí, dokonce i lásky, ale velmi málo naděje. Ale tak to tehdy prostě asi bylo. Je to memento, které stojí za to přečíst, ale teď už chci něco trochu víc povzbudivého.
Nejprve jsem viděla film. Nevím sice jak byl hodnocen, ale už dlouho jsem neviděla něco tak špatně natočeného - dobří herci, krásné prostředí moderní architektury a přesto se nepodařilo dát do kupy víc než melodramatický příběh, navíc řemeslně odfláknutý. Přesto jsem si řekla, že zkusím knihu. Příběh jistě nebude tak ukňouraný, jako na plátně. A měla jsem pravdu. Celou první polovinu knihy jsem si moc užívala. Jenomže všeho moc škodí a autor se do svého příběhu takříkajíc zamotal a nevěděl, zřejmě, jak z něj ven... To co bylo na začátku parádní čtení s výraznými charaktery, zasazené do mimořádně atraktivních kulis, stalo se zhruba na konci války rozbředlou kaší, kde se jen násilně autor pokoušel dohrát osudy hlavních postav.
Také mi nepřipadá úplně namístě, aby se muž snažil popsat hloubku citu mezi dvěma ženami. I zde došlo k zjednodušení, které malinko připomíná laciné porno. V knize se například celkem 3x objevuje věta: "Tak a je to venku... " To vážně autor neumí jinak vyjádřit jak těžké je sdílet své city s druhou osobou?
Opravdová chuťovka! Svižné, lehké čtení naplněné neuvěřitelnou tíhou světa. Naplnila mě novou energií do života i do práce. Díky za všechny, kdo se starají o děti - ať už jsou jakékoliv!
Vlastně úplně nevím, co si mám o téhle knížce myslet. Místy mě zcela zaujala, místy zase docela nudila. Nebýt těch poměrně pikantních scén, neumím si moc dobře představit, čím ohromila mladou generaci natolik, že je téměř povinnost mít ji přečtenou. Na samém konci jsem ale zjistila, že se mi asi bude stýskat. Zbyl mi po ní na jazyku sladký pocit, s kterým si ji asi v hlavě zařadím mezi příběhy, na které budu vlastně ráda a dlouho vzpomínat.
Po naprosto dechberoucí Haně jsem byla plna očekávání, které se ale nenaplnilo. Tato plytká rodinná sága mě sice neunudila k smrti, ale také nenadchla. Je plná jednobarevných postav, které se nevyvíjejí - jen dějem a životem plynou. Nejlépe bych asi knihu přirovnala ke kuchyňské židli - dobře řemeslně zvládnuté, která nikoho neurazí a je pohodlná, ale brzy zapomenete, že jste na ní seděli.
Ne příliš přesvědčivý příběh. Milé čtení před spaním, ale napětí jiných Nesbových příběhů mi chybělo.
O tomto tématu jsem v poslední době četla víc než mi je milé, ale nelituji. Tahle kniha určitě stála za přečtení. V předchozím komentáři ji Bezantina označila za "Vypravěčku po česku", ale Hana se mi zdá mnohem silnější, syrovější i realističtější. Osobně jsem byla moc vděčná na náznak dobrého konce.
Za poslední dobu nejlepší kniha, kterou jsem četla. Na první pohled mě odrazovala objemnost díla, ale jak jsem se rychle blížila k posledním stránkám, moc jsem si přála, aby byl stránek minimálně dvojnásobek. Téma je těžké a neradostné, ale nenechá vás nadechnout a noříte se do příběhu, který vás nakonec zcela pohltí.
Především jsem to vůbec nečekala! Prostě si jen tak vezmu knížku - "klasiku", že si ji teda přečtu, a od prvních stránek jsem byla v šoku a údivu a vůbec nechápala co se děje. Bohužel pro mě, ani po přečtení plně nechápu, co všechno chtěl autor vyjádřit. Vrstev i postav tam bylo prostě příliš mnoho. Když jsem se už ale tempu knížky přizpůsobila, bylo to skutečně zajímavé a opravdu neobyčejné čtení.
Severská detektivka, která nezklame, ale neohromí. Pro ty, kteří se chtějí pobavit nad spoustou krve a psychopatů, je to tak akorát. Četla jsem déle než obvykle, protože mě to prostě neuchvátilo. Vynikající byly jen krátké kapitoly, které mi dovolily jít vždycky brzo spát.
Zase jsem si jednou přečetla, to co čtou moje děti a dobře jsem se bavila. Čtivá fantasy s velmi pěknou grafickou stránkou knihy.
Silný, emotivní příběh. Vypravěčsky fenomenální, jen mě trochu mrzela předvídatelnost děje.
Stále jsem se přemlouvala na nějakou úplně klasickou klasiku z povinné literatury a letos o prázdninách jsem padla na Větrnou Hůrku. Zprvu se mi zdál děj poněkud nestravitelný, ale pak jsem se začetla a propadla jsem mu. Kniha je tak plná přepjatých emocí, šílenství a krutosti, že by se dalo pochybovat, že bude čtivá, ale opak je pravdou - téměř jsem se nemohla odtrhnout. Je to jako když člověk čte o jiném vesmíru - žasne a nechápe a zároveň hrozně drží palce hlavním hrdinům, aby byl nakonec alespoň někdo, alespň trochu šťastný.