Terry11 komentáře u knih
A já se tak těšila!
Nebezpečná láska se mi fakt líbila. Povolání Paige jsem jí věřila, příběh byl pro mne nový a originální. V tomto díle je všechno jinak. Vylíčení mafiánské rodiny a hlavně jejich praktik je tak naivní, že si ani nemusím připomínat Kmotra. Dialogy, které mě tak bavily u prvního dílu, jsou často neúčelné, natahované, jak kdyby jen měly načítat počet stránek. A Kobra, ta už vůbec není uvěřitelná!
Opravdu jak kronika, tedy poněkud černá. Čtete a nevěříte, že k vraždě dojde, když o ni všichni vědí, včetně vypravěče. Moc dobře vystavěné, ale pouze na jedno přečtení. Podruhé už nevidím důvod.
Moc zajímavé a napínavé, a navíc ty recepty jsou fakt realizovatelné :-).
Když já je tak skoro všechny chápala a nevěděla, komu z těch tří vlastně fandit.
Kvůli téhle knize jsem přemluvila celý autobus, abychom se jeli za Kančanaburi podívat. Řeka je daleko menší, než jsem si představovala, a skutečně přes ni jezdí dodnes vlaky. Také se most může v mezidobí jen tak přecházet, což jsme společně s dalšími turisty vzápětí udělali. A pak jsou tam stovky, možná tisíce bílých křížů. Jako v Bretani. Hrůzné. Knihu mám také zafixovanou ve filmové podobě a tu ústřední melodii si co chvíli pískám :-).
Planeta opic mě dostala svým závěrem. A film se podle mne povedl.
líbilo se mi pozorovat, jak se mění charakter hlavní postavy. Naturalistické dílo, u něhož víte, že to neskončí dobře, ale přesto vytrváte až do konce. Knihy i života Clyda.
Rebecca. TAJUPLNÉ, ZÁHADNÉ, MYSTERIÓZNÍ, NAPÍNAVÉ. Má první Daphne. Ani nemohu uvěřit, že to napsala žena, která se narodila před více než sto lety. Někdy bych si chtěla vymazat paměť, abych mohla číst znovu a znovu...
Výměna či záměna osobností mě vždycky baví. A tady je to prostě dokonalé.
Líbila se mi forma propojení a pravidelného střídání dvou dějových rovin, zvláště pak když jsme záhy objevili několik styčných bodů. Ale musím sebrat jednu hvězdičku za (pro mne ) přílišné vršení dalších a dalších epizodních vyprávění, která se navíc ještě opakovala. Vnímavý čtenář přece zaregistroval hned napoprvé, ne? Sice jsem nepřeskočila ani řádku (dokonce se mi ty pasáže i líbily), ale zpomalovaly děj a napětí. A to byl teprve první díl!
Lede Darkshnire - fakt se nedivím, že ti ta (ne)korektura moc nevadila :-)
Taky jsem plakala a plakala, fakt se snažím už od Alchymisty a pořád nic! Asi jsem málo duchovně založená, ale ty jeho knihy mě prostě neberou.
příběh hezký, ale ta forma - několik časových rovin, mě dokonce donutila k tomu, že jsem si začala psát, kdo je proboha kdo!
Asi mě na této knize nejvíc bavila její forma. Využití mailů, dotazníku, scénáře, chatu mi přišlo zábavné. Ale na mailového Severáka, či Sedmou vlnu to prostě nemá!
Tak nějak jsem došla k názoru, že Šimamoto byla placenou společností, gejšou, něco na ten způsob. Když byla bohatá, nepracovala, odjížděla na dlouhou neurčitou dobu...Zajímavá knížka. Nebýt tam ta japonská jména, nepoznala bych, že se jedná o japonské reálie.
Vážení níže diskutujici,
protoze momentálně poslouchám na Rádiozurnalu rozhovor se spisovatelkou I. Svobodovou, sla jsem se mrknout, co je na DBk o ní psáno. A ze vseho nejvíc mě zaujaly tyto vaše komentáře. Díky za ně, zvlášť Marlowe mě velmi zaujal svým příměrem Saldy a Havlicka, to jsem neznala. A zásadně souhlasím s netoleranci chyb.
A teď si půjdu Stíny vypůjčit, abych mohla zasvěceně přidat svůj názor.
Tak já jsem byla zklamaná. Asi mě namlsaly procenta a komentáře, ale děj nebyl příliš napínavý, závěr predvidatelny.
Pane jo, to jsem jediná, která těch 27 % četla 14 dní? Zdlouhavé, vleklé, nudné, pořád popisy jejích stavů, všechno třikrát vysvětlené, abych určitě rozuměla, co chtěla autorka říct. Fakt jsem se snažila, kamarádka slibovala, že se to rozjede, jenže já už mám zkušenost s prvním dílem, takže to vzdávám.
Tak nejak jsem se dostala mimo své čtenářské meze. Cestovani časem je mé oblíbené téma, romantiku mám taky rada, ani mi nevadí happy endy. Ale toto jsem vydržela cist do 31%. Hloupoucke, neustale se opakujici dialogy, malicherne hádky, předvídatelny děj. Hrdinka střídavě pláče, vyčítá , nechá sebou vláčet, fňuká, vyhrožuje a lituje se. Nema v sobe kouska hrdosti, ani ženské rafinovanosti. Stylisticky je to tak slaboucke, ze neustále čtete stejna slovesa a naivni prirovnani. Žádný moderni prvek, zadny vtip. Autorka, aby nedoslo k mýlce, vše vysvetli, takže ani nemáte o cem premyslet. Cetla jsem v elektronicke podobe, coz me trochu omlouva, urcite by me jinak odradil vzhled knihy. Nebudu hodnotit, protoze v deseti by se mi to patrně libilo.
Naprosto mě uchvátila nejen obsahem, ale i kompozici povídka Sladký víkend.
Protože to byla kniha, na kterou jsem dostala referát ve třeťáku na gymplu, moc se mi do ní samozřejmě nechtělo, takže jsem to nakonec četla v noci na referát. A byla jsem překvapena, jak se mi libila. Kvůli Výzvě jsem si ji přečetla znovu. A dokonce jsem konečně pochopila postoj Slávky, orlí křídla pana Hlubiny i to, proč je dílo řazené do impresionismu.
Hrabala člověk musi mít rád, aby ho četl . A ja ho ráda mám, i když jsem se k němu dostala přes filmy.
Občas si říkám , kde pořád ty různé historky bral. Asi uměl dobře pozorovat dění okolo sebe, naslouchat lidem okolo sebe, no a potom už stačí jen trocha té fikce. A samozřejmě hodně talentu.