Terry11 komentáře u knih
Odchovaná Nesmrtící sérií jsem se do této knížky pouštěla s velkou nedůvěrou. Vlastně jen proto, abych splnila jeden z bodů výzvy. Oproti Dallasce je to ucourané, nevěrohodné, kriminalisté vyšetřují vraždu několik týdnů a jsou takřka v poklidu. I já už věděla, kdo je vrah, a oni ještě stále tápali.
Ale musím přiznat, že styl autorky se mi jinak líbil, že kdyby napsala nějakou pěknou vztahovou knihu ze současnosti, že si ji ráda přečtu.
"Ale bylo mi sympatické, že kanárek odmítá zpívat ve tmě. Když přehodíte pře klec šátek, pták zmlkne. Tohoto způsobu tmářství se užívá ve všech rodinách, které vlastní kanárky. A to tenkrát, když se zpěv stává obtížným."
Mám raději Skácelovu poezii, ale i tyto kraťoučké prózy mají něco do sebe. Hlavně jemný humor, poetiku, ironii, sarkasmus. A samozřejmě jinotaj, jak je vidět z ukázky.
"Utíkala jsem od něj ze všech sil, protože jsem věděla, že žádný člověk, který má prošoupanou podrážku zrovna na patě, nevydrží stát holou nohou na vosím hnízdě. Frantík mě dohonil až u roty. Levé ucho mu narostlo do nepředvídaných rozměrů, k čemuž pronesl: "Zuzko, to je poprvé, co si vidím na ucho."
Milovala jsem tuhle knížku, kterou jsem našla u babičky na půdě. Je o dvou dětech, které vyrůstají samy mezi dřevorubci a pohraničníky. Zažívají spolu různé příhody a chrání je pes Kazan.
Rozhodně je to velmi poutavě napsaná kniha, navíc se odehrávající nedaleko Čech, takže mě přitáhla i tímto způsobem. Našla jsem si, že se autorka držela i některých historických faktů a věrně nastudovala tehdejší způsob života a především práci těch, kteří zde začali těžit stříbro. Některé popisy jsou dost brutální, i když je jasné, že taková historie holt byla. Milostný prvek příběh příjemně dolaďuje, jen ten všeobjímající závěr mi k průběhu celého děje moc nesedl.
"Najednou jsem si uvědomil, čím to je, že Indové tak vadí těžkopádným Angličanům, čím to je, že Indové vždycky vyhrají. Člověk může takového Inda zbít, může ho zakřiknout, může na něj třeba i vystřelit, ale on bude vždycky vědět na všechno odpověď a bude stát nad člověkem jako kritik. V tom je i tajemství Gándhího."
Po letech jsem si Noc zase přečetla a nebyla jsem zklamaná. Ten tok vypravování je na náš zvyk sice trochu pomalejší, ale vynahrazuje to informacemi, které čtenář získává. Navíc nemusíme tápat, jak to s kým je, vševědoucí vypravěč nám vše nabídne. I tak trochu neuvěřitelný happyend. Ale ty já ráda.
"Nemohu bez tebe spát."
Nádherné verše psané většinou z pohledu ženy. Prý touto knihou vyvolal tehdy literární skandál. V době budovatelského románu psal milostné básně s erotickým nádechem. Žádná politika, žádné oslavné básničky, žádný dělnický hrdina. Ta nejhezčí se jmenuje Touha po spánku.
Je mi to líto, ale musím. Prostě víc dát nemohu. Mě tenhle díl zklamal. Na můj vkus už tam bylo mnohem více zbytečných sexuálních pasáží na úkor děje. Vlastně se za celou dobu pouze dovídáme, kdo další brojí proti naší dvojici. Navíc stránkám, které jsou psány z pohledu Gideona, prostě nevěřím. Takhle chlapi neuvažují. Sylvia příběh nesmyslně natahuje.
Totální zklamání. S červenými knihovnami a harlekýnkami nemám příliš zkušeností, ale tohle tedy bylo strašné. Obsahově, stylisticky, originalitou. Ano, neměla jsem to číst, přiznávám, moje chyba, však už to také neudělám.
Tak u této knihy je ještě více vidět bezradnost Katky se zakončením příběhu než u "S hlavou v ". Prostě ta kompozice je nevyvážená. Nejdříve sledujeme děj takřka den po dni a pak se závěr jen suše odvypráví. Škoda, protože některé přestřelky mezi kamarádkou a Klárou či samotnými hlavními představiteli se mi moc líbily a byly úsměvné. To, že Katka umí nastolit autenticitu a originalitu jazykového projevu, prokázala už v předešlých knihách, ale to je právě taky tak trochu pro ni ke škodě, protože tím pádem může mít čtenář oprávněný pocit, že už se ve svých postupech opakuje. Ale i tak jsem si knihu moc ráda přečetla a baví mě víc než (pro mne stupidní) "Bastardi".
Zvláštní, jedna z mála knih, o kterých mohu napsat, že se mi více líbila její filmová verze.
"Čekal jsem, kdy s křikem uteče. Nebo aspoň řekne, že to stačí, že už nechce nic slyšet a ať ji odvezu na letiště."
Opravdu jsem si i tento třetí díl přečetla s chutí. Ale už to bylo, jako bych jedla včerejší tatarák. Stejné schéma, takřka totožné charakteristiky postav, stejný humor, stejné situace (viz první věta). Nevadily mi mužské vulgarity, tak prostě chlapi mezi sebou či sami k sobě mluví, přijde mi dokonce, že je pak jejich mluva autentičtější. Ale příliš už jsem vnímala stejné vtípky, které Katka používá. Když jsem prvně četla spojení - "Aha," udělal Mike - to sloveso mi udělalo fakt radost. Neotřelé, všeříkající. Vtipné. Jenže pak to několikrát opakovat nejen v jedné knize, ale už i ve všech čtyřech, které jsem četla, no,...už to prostě ztratilo ten půvab a humorný nádech.
A přestože vím, že je všechno jen nadsázka a fikce, prvek s homeless dětmi mi prostě neseděl.
Takže jsem ráda, že Bavettovi končí, a doufám, že si Katka zase odskočí na český venkov a do českých reálií (S hlavou v oblacích), protože tady se jí bude zase dařit a určitě najde i živnou půdu.
Ty tři hvězdičky jsou jen takový ďobnutí, protože jí určitě zůstanu věrná :-).
"V zásadě mluví muži a ženy jiným jazykem. Jinak to cítí. Postav muže a ženu do totožné situace a oba ji budou cítit naprosto jinak."
Někdy v půlce jsem si říkala, že autorka zpracovává několik zajímavých témat - vztah zámožného otce a původně odvrženého syna, nevyjasněnou sexuální orientaci mladého muže, prospěchářskou matku. Některé dialogy a názory uvedené v knize se mi velmi líbily. Jenže zhruba od poslední čtvrtiny se z poměrně čtivého románu pro ženy (na dovolené) stala harlekýnka a ke konci už groteska, kdy autorka nechala klečet muže prosícího o ruku celou dobu, co se jedla pizza. No to mě tedy podrž!
"Existují jedinci, kteří se neumějí vcítit do ostatních. Nedokážou si vytvářet citová pouta ani je udržovat a jejich vidění světa je omezené na jejich vlastní úhel pohledu."
Jasper je předobrazem Gideona. Bojí se o svou "Evu", vykazuje majetnické sklony, je pro něj ta jediná na celý život. Pseudohistorický příběh je nuda, celou dobu se nic neděje, erotické scény jsou zbytečně natahované, dobové reálie nefungují. Jen tam občas probleskne pěkná myšlenka, bystrý dialog mezi Jasperem a Elizou, ostré špičkování, které se mi tolik líbilo u Crossfire. Ale jestli tohle byl jen trénink, pak jsem ho měla přeskočit, protože samotná série se mi dost líbí.
"Táta je prostě pěkný chlap a ženské na něho letí. Máma o sebe už tolik nedbá, tak jí občas zahne. Ale vždycky se k nim vrátí. Tolikrát jí přece opakoval, jak je důležité mít smysl pro rodinu. Táta by ji nikdy neopustil. Mámu možná, ale ji ne."
Na této knize se mi líbilo, jak autorka pracovala s funkcí vypravěče. Nestál, jak to obvykle bývá, jen za jednou postavou, byl tam, kde právě potřebovala něco dovysvětlit nebo prozradit. V knize bylo hodně postav, takže jsme na problém nahlíželi z různých pohledů zúčastněných postav. Co mi na té knize vadilo, bylo to, že nedala prostor pro čtenářovu představivost, pro jeho náhled, pro to, aby si sám domyslel souvislosti. Fakta byla předkládána jak dítěti, které ještě není schopno dedukce. Pravý opak k Hemingwayově metodě ledovce. A pak to dovršil ten násilný závěr v podobě potrestání "záporných" postav. Postavy tu vůbec fungovaly jak v budovatelských románech, byly tak hezky černobílé, neměla jsem takřka na vybranou, komu fandit.
Je to už hodně let, co jsem tu knihu četla, ale dodnes si pamatuji, jak na mě zapůsobila, přestože nejsem kluk. Prý je to o lásce mezi dvěma kluky, tenkrát jsem to tak rozhodně nevnímala. Asi si to budu muset znovu přečíst :-)
Mě ta kniha ze začátku moc bavila. Zvláště ty dvě časové roviny a dvě ich-formy, docela originální postup. Čím více jsme se však dovídali o obou aktérech, tím méně jsem věřila Amy. V nějaké třetině příběhu, kdy autorka rafinovaně čtenářům podsouvá Nickovu vinu, jsem byla ochotna jí to uvěřit. Pak ovšem zvrat ve vypravování, Amin osud se vysvětluje a kniha začíná mít úplně jiný záběr. Konečné řešení mě vyloženě zklamalo a zdálo se mi vzhledem k charakteristice hrdinů, zvláště Nicka, nelogické.
Mně to připadá jako směsice všech těch ostatních erotických knih, jen si ten sex autor tentokrát schovává až na poslední stránky. Tak trochu jsem čekala, že se něco dovím o Božské komedii, ale v tom jsem tedy byla zklamaná. Njn, měla bych asi konečně přečíst originál. Ale ještě počkám, třeba mi pomůže Brown :-).
Ústředním hrdinou je Jean-Baptiste Grenouille a příběh se odehrává v 18. století ve Francii. A rozhodně to není klasický historický román. Spíše tak trochu psychologický, trochu detektivní, hodně popisný, dialogů je tam jak šafránu, ale prostě má to něco, co vás přinutí číst každou větu a se zatajeným dechem čekáte, jak vše dopadne. Ten závěr byl tak nečekaný, že mi pomalu zbortil celý příběh. Ale ono to ani jinak skončit nemohlo.
Už když jsem si přečetla, že třídílný román pro ženy spáchali dva muži, přistupovala jsem ke knihám s velkou nedůvěrou. Ale z lásky darovanému koni na zuby nehleď!
Příběh zrzavé houslistky není špatný. Seznámíte se s ní v Londýně, dva roky strávíte v NY, kouknete do New Orleansu a do Paříže, také se dostanete na Nový Zéland, odkud pochází. Navštívíte několik fetišistických klubů po celém světě, zamyslíte se nad tím, jestli náhodou o něco nepřicházíte, že o takových klubech nemáte ani ponětí, ale pak jste vlastně docela rádi, protože některé výjevy jsou tak naturalistické, že vlastně ani netoužíte o nich vědět.
Vztah Summer a Dominika je zvláštní, rozvíjí se, utichá a pak graduje, to vše se mi líbilo, ale prostě pak jsou v knize situace, jež těžko čtu a ještě hůře vydýchávám, prostě mi nesednou svou přílišnou brutální sexualitou, s kterou nesouhlasím a prostě nechápu, jak ji někdo může dobrovolně snášet a přijímat. Holt nejsem ta správná submiska. Třetí díl naštěstí spěje k zdárnému happyendu, byť jsme dvojicí chlapíků, kteří si asi potřebují přivydělat na moderním erotičnu, zaskočeni kriminálním prvkem a trochu se zabojíme při představě, že Dominik bídně zahyne udušením v trezoru. Ale ne, to nám nemohou udělat, takže se hlavní hrdinové nakonec pěkně dojemně setkají jako Bella a Edward na rozkvetlé louce, kde se poprvé sblížili.
Moc zajímavá kniha, která mi pomohla pochopit situaci kolem vzniku atomové bomby. Místy působí dokumentárně, ale přesto čtivě.