Teruberu komentáře u knih
Jojo odpočinkové čtení na odlehčení a smála jsem se fakt nahlas.
Jsem ráda, že jsem přečetla až po přečtení celé série jen jako rychlé objasnění vztahů.
Sérii jsme si šetřila přesně dva roky a poslední díl byl excelentní. Napsat celý jeden díl o poslední bitvě, opravdu nechápu, já bych zvládla napsat tak deset stránek. Kdo umí, ten umí.
Obdivuji Sandersonovu fantazii. S každou další jeho přečtenou knihou mě překvapí. Škoda, že nepokračoval s dalším dílem.
Jednohubka, při které mi jede před očima film a konečně se mi po letech některé věci osvětlily, co jsem ve filmu nechytila.
Kniha má krásnou obálku a ořízku. Jinak je to prostě takový zrychlený Chaos. Rozhodně mi v hlavě nezůstane dlouho. Vtipného jsem nenašla nic. Nebavilo mě to.
Pokud by to byly dvě knihy, tak by se to četlo mnohem lépe. Jinak se četlo hezky, ale ta současnost, ne úplně reálná z mého pohledu.
Příběh se mi líbil a bavil mě, ale proč se musí do fantasy světů cpát ta komunita nechápu.
Mě to nebavilo, knihu jsem musela odložit. K Pačinku jsem se vůbec nedostala.
Bylo to krásné oddychové a asi šáhnu i po dalších dílech a na chvíli se zasním. Je vidět, že po 200 letech se nic nezměnilo.
Četlo se to samo. Drsná historie. Jen ten “vztah” dvou hlavních hrdinek, mě příběh otravoval.
Prostě jen přečíst a být vděčný za to, kde žiju.
Tak tohle bylo až moc kruté. Dočetla jsem, ale nikdy víc bych se k ní nevrátila. Podle mě nepravděpodobné chování minimálně dvou zúčastněných.
Dočetla jsem jen kvůli výzvě. Děj byl zajímavý, ale podání a neustálé opakování toho samého. Na závěr jsem si přečetla, že je autor scénárista a hned mi to bylo jasnější, proč takový divný styl.
Dětské, mile sepsané zážitky o nehezké době. No bohužel to momentálně dost sedí. I v epilogu: “ale čeho se bojím? To se už nikdy, nikdy nebude opakovat.” Kéž by.