Terva komentáře u knih

„Hele, holka,
dej si pozor, o čem sníš,
protože ta skříňka slyší,
co si myslíš.
O tom ani na vteřinku nepochybuj.“

„Proč se skříňka vrátila? A proč zrovna teď?“

Zatím, co mě Kouzelná skříňka pro Gwendy spíše nesedla, je Pírko o něco lepší. Ale zase ne tak o moc. V této knize se toho totiž skoro nic neděje. Vlastně mě v tomto příběhu překvapila jen jedna skutečnost a to, jak si Gwendy tentokrát poradila s kouzelnou skříňkou. Jenže vše ostatní kolem jsou jen planá slova, moc povídání a ve své podstatě žádné napětí.

Citát: Skutečná vášeň téměř vždycky vyžaduje oběti.

Jedná se o další povídku, která je velikostí sazby, velkými okraji a vloženými obrázky jen převlečená za knižní román. Příběh má 300 stran, ale v pohodě by se vešel na půlku z toho. A to mluvím i o ceně. Netuším, kolik chce pan Richard Chizmar ještě napsat takovýchto povídek, ale rozhodně bych dal přednost antologii, ve které by byly všechny ty povídky soustředěny. Což se z pohledu K současné knižní světové politice dá v budoucnu očekávat.

Citát: Nedělej to, co je snadné, udělej to, co je správné.

114 16.01.2022

„Zaslechl
jsem ten
nejkrásnější
zvuk ve svým
životě.“

V tomto formátu, ve kterém jí vydalo Comiks Centrum je to postrach knihovny. Jeho „hloubka“ je třicet a půl centimetru. Bude pěkně vyčnívat. Tedy, pokud se nerozhodnete, jako já, že bude v knihovně naležato do hloubky vložený svou výškou, která činí jen dvacet čtyři centimetrů. Jenže ještě než jsem začal číst, musel jsem si udělat trochu reformu na stole. Když jsem chtěl totiž knihu v této formaci otevřít, málem jsem si vylil kafe. No a když už jsme konečně vyřešili místo pro tuto knihu, věnujme se hudebnímu příběhu, který uvnitř najdeme. Slyšíte to? To je Doom Metal?

Malá ochutnávka:
Doom metal je extrémní subžánr metalu s pomalým tempem a setsakra podladěnejma kytarama s těžkým zvukem, jakej v jiným metalu neuslyšíš. Hudba i texty v tobě maj vzbudit pocit zoufalství, hrůzy a bezprostředního ohrožení.

Příběh je přesně jako ta hudba. Táhlý smuteční chorály, vztek a beznaděj. Ale hlavnímu hrdinovi ve všem pomáhá láska. Pravda, je mrtvá, ale silná. Jenže vždycky je čas na další story. Její divoká krása a smutný oči přehluší běsnící bouřku a čas se zastaví. Kresba je také perfektní, jen si na ní dost čtenářů bude muset zvyknout. Pro mě to však nebyl problém. Věděl jsem, do čeho jdu. Nejsem blázen. Na konci knihy jsou ještě nějaké obrazy. Užívejte.

Citát: Zajímalo by mě, jestli je nějak možný poslat hudbu do nebe.

Vybral jsem několik velmi povedených rčení a rozumů. Přepsal jsem je do kolonky „citáty“ a vyvěsil je do profilu Tony Sandovala. Při poslechu této knihy jsem si „přečetl“ skupinu Type O Negative, což je gotický doom metal a jejich album z roku 2007, co se zove Dead Again. K tomu jsem si ještě „přečetl“ The Foreshadowing a jejich studiovku Seven Heads Ten Horns (2016)

Citát: Dáme si pivko a pustíme si Doomboye.

114 26.09.2021

Requiem - Upíří rytíři 3 obsahuje:
Kniha 7: Klášter sester Krve
Kniha 8: Královna mrtvých duší
Kniha 9: Pirátské město
Komentáře v sekci „části díla“ (na pravo od obrázku)


Nebo: https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Každá z těch tři knih, které jsou v tomto svazku, jsou unikátem sami o sobě. V některé je víc „úchylného“ humoru, v další je víc krve než ve Vltavě vody, a například Kniha osmá je snad líp nakreslená, než ostatní. Ta rudá a temná barva úplně z těch stránek vytéká. Milovníci násilí, sexu a krvavých lázní se tu budou úplně vyžívat. Já tedy slintal jak Bathoryová nad čerstvou pannou.

Citát: Až ty lebky nasypeš do drtičky, chci, aby ses podíval na třetí nádrž. Myslím, že nám nějaké mrtvoly zase ucpaly filtr. (Kniha 7: Klášter sester Krve)

Za každou knihou je malý a krásný dovětek. Něco jako Tajnosti klubu pekelného ohně. Tvůrci nás tu například seznamují se světem Vzkříšení a jejími obyvateli.. Zjistíme, co jsou zač Elemérové, Sfingy z Thanatu nebo kdo a co jsou zač Ogrové. Mimochodem Ogr s přívěskem na krku z lebek a svou prasečí hlavou dost připomíná Predátora. Ale není se co divit, popkulturní odkazy na filmy a knihy jsou nedílnou součástí svazku. Dále tu najdete nepoužité kresby, skici a vždy pár řádek povídání o vzniku a inspiraci.

Citát: Jste si jistý, že zaměstnání tří zombických striptérek bylo vskutku nezbytné? (Kniha 8: Královna mrtvých duší)

Mám pocit, že spoustě lidí, kteří toto budou číst, nebude docházet ta krása se kterou se zde setkáváme. Ta pohoda upířího života, to sosání, ta sexuální animálnost, ty kostýmy, symboly.... Až vám dojde, že je to jen hra, ve které jste se ocitli, protože jste úplně náhodou na to v knihkupectví narazili a líbil se vám obal...když pak najednou jste v hrůze zjistili, že chcete hrát taky...tak už těžko bude hledat cestu zpět.

Citát: Hledá se mrtvý nebo … nemrtvý. (Kniha 9: Pirátské město)

Kresba je nádherná.A hlavně forma uspořádání oken je na první pohled úplně chaotická, ale po pár stránkách každý najde tu správnou cestu krve (Pardon pane K.) a zjistíte, že se vlastně vydáváte vždy správným směrem a sledujete linii. Nemáte pak problém jít správně a nezabloudit. Vůně krve vás prostě a jistě vede úplně sama. A když pak narazíte na Vladův most a zombie, budete mít nad tou kresbou orgazmus. Tedy, pokud vám ho Nathane Salem neukradne. A pak vás ještě zhygienizuje. Samá slast.

Citát: Je velmi příhodné, když člověk může udržovat sexuální vztah se zvířetem, které si neuvědomuje samo sebe. (Kniha 8: Královna mrtvých duší)

Lisa Mills dostala od tvůrců a hlavně od svého manžela nabídku, aby k Requiem sestavila soundtrack. Ano, čtete správně. Hudba nedílně ke komiksu patří. Proto i já převážně při čtení komiksů poslouchám nějakou hudbu. K Requiem je prý nejideálnější black metalová skupina Darkthrone, což mohu potvrdit. Ale například ke knize osmé je na začátku sestavený celý soundtrack, který pro čtenáře připravila Lisa Mills. Tvůrci tomu říkají „Hudba pro sledování upírů“.

Citát: Připravte anální měchačky. (Kniha 7: Klášter sester Krve)

114 02.08.2021

„To není možné!
To je kozácký náčelník!
Jak se ti podařilo uprchnout?
Vždyť kozáci jsou mrtví!
Všechny jsme je pozabíjeli.“

„Howardova povídka „Stíny v měsíčním svitu“, jež je zde rozdělena do čtyř kapitol, přináší důležitý zlom v našem vnímání postavy bájného Cimeřana, jelikož ukončuje jeho působení mezi vojáky a kozáky a představuje začátek jeho pirátského období.“
Jako bonus jsou k tomuto svazku přidány dvě povídky z Gaulského údolí. O čem pojednávají a jak jsem je komentoval i hodnotil, najdete v sekci „Části díla“ u této knihy:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/conan-komiks-conan-stiny-v-mesicnim-svitu-465019

Citát: Není se čeho bát, jsou to jen sochy...

V první kapitole nazvané „Ostrov“ je Conan nádherně zpodobněn. Když vychází z džungle, slepené vlasy bahnem a všude krev – krása pohledět. A ten výraz v obličeji, to se jen tak nevidí. A jako naschvál, zrovna narazí na svého úhlavního nepřítele a polonahou princeznu – to je celej Cimeřan. Co následovalo už nebyl boj, ale šílená krvavá jatka. Ostatně i další a další kresby v tomto svazku jsou nádherné. Skoro všechny má na svědomí Timothy Truman. Jen sem tam zasáhne druhý malíř, kterým je Paul Lee. Kresbu jsem si užíval.

Malá ochutnávka:
Jsem dcera Ofirského krále. Můj otec mě prodal Šémskému kupci, protože jsem se odmítla provdat za Kotského prince.
„Prodal tě? Vlastní dceru?“
Je opravdu směšné, že zrovna můj národ nazývá váš lid barbary, co říkáš Conane z Cimerie?
„Můj lid své děti neprodává.“

Obsahově se hodně posouváme. Kozáci jsou mrtví a Conan bloudí sám s polonahou princeznou na podivně prokletém ostrově. Zde se poprvé setkává s piráty a chce se přidat. Samozřejmě se to neobejde bez krvavé bitvy a k tomu ještě začíná úplněk a měsíční svit probouzí prokleté sochy. Prostě o zábavu je tu postaráno. Mystérium, krev, láska a bitva o holý život. Přesně to, co čtenář a fanoušek tohoto udatného bojovníka očekává. Tak tady to máte vy chásko mrzká....

Citát: Kdo mě bude pronásledovat, zemře mým mečem. (Gaulské údolí: Tíha koruny)

114 21.07.2021

„Nejsem dokonalej...
do hajzlu... jsme nanejvýš
nějaký podělaný čoklí hovno,
do kterýho jsi šlápla.
Zasloužíš si víc.“

Malé info, pro ty, kteří měli stejný problém, jako já. A tím byla otázka, kam tuto útlou knížečku s tvrdými deskami zařadit. Malá nápověda je už na přebalu knihy. Je tam číslo 17. Což sice může znamenat rok vydání, ale také klidně tuto sedmnáctku použijte jako číselné vodítko a přečtěte si tento Neganův příběh mezi čísly 16 a 17. Nic tím nezkazíte, nic nebude vyzrazeno a budete vědět, co vás čeká v dalších asi pěti svazcích.

Citát: Nejsem v pohodě! Právě jsem zavraždil dva lidi!

Abych pravdu řekl, tak malý počet stran (72) a tvrdý přebal tak trochu vyzýval k barevnému provedení. Leč, přání není vyslyšeno a je to opět černo bíle nakreslené. Rozhodně mohl být tento spin-off v barvě. A když už jsme u toho počtu stran, tak věřte, že příběh se odehrává na pouhých 62 stranách. Každému je snad jasné, že v skoro hlavní roli bude Lucille. Ano, ta Lucille, která omotána ostnatým drátem, se stává jakýmsi falickým symbolem smrti v Neganovo rukách.

Malá ochutnávka:
A proč mi něco takovýho říkáš? Abych ji litovala? A měla výčitky svědomí? Neříkala jsem, abys sem chodil. Nepřemlouvala jsem tě Negane. Já za to nemůžu! Tvoje žena má rakovinu?! Jdi do prdele. Už toho mám plný zuby. Až vyjdu z koupelny, už tu nebuď. Jseš pěknej hajzl!
NEGAN: A to ti došlo teprve teď?

Neganova minulost není ničím výjimečným, než všech ostatních, kteří v příběhu vystupují, umírají nebo dále žijí. Každý si prošel svým vlastním peklem. Zjistíme, proč své baseballce říká Lucille. Co ho potkalo při příchodu viru, který z velké části populace udělal chodící živí mrtví. A uvědomíme si, že sprostá mluva je vlastně jeho celoživotní součástí. Ale vlastně, kurva, nic novýho pod sluncem.

Citát: Už vás mám plný zuby. Všichni jste nedokurveně slabí. Umíte akorát chcípat. Takže chcípni.

114 19.07.2021

„Rozjíždí se válka.
Živí se vybíjejí
navzájem
a mrtví se jim
v duchu smějí.“

Obsahuje sešity #115 - #120 ze série The Walking Dead

Je to tady. Kostky jsou vrženy. Válka je neodvratná. Totální válka část první nám ukáže, co kdo dokáže. Proč Rick udělal chybu a jak Negan pochopí, proti komu stojí. Kdo z nich je větší blázen, Tak to zjistíte v tomto svazku. A mrtví? Inu, ti si vedou svojí vlastní vnitřní válku a stále rádi koušou. Žádná válka se neobejde bez obětí.

Malá ochutnávka:
Když umřel Abraham, chtěl jsem je zabít všechny. Pak jsem začal přemýšlet o tom, že každý má někoho, komu na něm záleží a že bychom měli životy zachraňovat, ne je BRÁT. Ale teď si uvědomuji, že tohle je jediný způsob, jak toho docílit, jak zachraňovat životy. Ti zlí musí umřít.

Ve druhém čísle (#116) je krásná, temná dvoustrana, kterak všichni vyráží do boje. V čele stojí Rick, dále Ezekiel, Michonne, Ježíš a mnoho dalších. Někdo z nich umře, ale je to totální válka a když jde o svobodu, nedá se nic dělat. Kresba celkově – opět nádhera. Scénář – moc krve, moc smrti. U mě dobrý. Skoro dávno zapomenuté Rickovo heslo „když zabiješ, zemřeš“ tu bude využito v celé své hrůze.

Citát: Jestli se někdo odvážíte umřít, tak vás zabiju!

114 05.07.2021

Obsahuje komiksy:
Friendly Neighborhood Spider-Man #3 - #4
Marvel Knights: Spider-Man #21 - #22
Amazing Spider-Man #527 - #528


Opět jsou tu tři samostatné příběhy. Které na sebe navazují. Ale, protože se na těchto stránkách někdo rozhodl, že tuhle sérii spálí svým tvrzením, že se nejedná o knihy, už se mi ani nechce příběhy rozdělovat a psát obsahy a komentáře k samostatným povídkám. Nikam to nepovede. Poslední vložená „kniha“ (s důrazem na slovo „KNIHA“) je komiks s číslem 28. Do této doby už vyšlo číslo 38, ale protože to není kniha, je ZAKÁZÁNO, to sem vkládat. Osobně se divím, že těch 28 vložených KNIH ještě nikdo (NESPÁLIL) nesmazal.


…...........................Friendly Neighborhood Spider-Man #3 - #4
….................................( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Je tady faktem, že Peter David a Reginald Hudlin se s tím neserou. Nejen, že nechali na konci druhého dílu Spider-Mana skoro zabít, ponížit, dokonce mu sebrali jedno oko. Na začátku třetího dílu touto situací začínáme. Krásně nakreslené (Mike Wieringo), příběh je v temných barvách. Dokonce i Kapitán Amerika je tmavější, než je čtenář zvyklej. Hlavní záporák je nádherně démonický a jde z něho opravdu strach. Celé je to ponuré a smutné. Nemám to moc rád, ale někdy je to prostě nutné. Hlavně, když tomu scénárista dá takový průběh.

Citát: Člověk je pryč. Zbývá jen pavouk. Ale pavouk si pamatuje...



…...........................Marvel Knights: Spider-Man #21 - #22
…....................................... ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

U tohoto příběhu mě moc nebere kresba. Obličeje jsou takové divné, nepřirozené a povislé. (Kresba: Pat Lee) Opět se jedná o skoro samostatný příběh Mary Jane. Bez Spider-Mana se cítí divně a mi sledujeme, jak se s tím vypořádá. Tohle je strašně uplakané. Jako nejsmutnější a nejhorší scénu bych označil Mary Jane brečící na záchodě. Fakt hustá scéna. Jinak se mi pojetí Petera Davida a J. Michaela Straczynskiho moc nelíbí. Průměr.

Citát: Vytvořit okolnosti, které by vysvětlily zranění oka, bude obtížnější, ale určitě něco vymyslíme.


…............................Amazing Spider-Man #527 - #528
…............................( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Hned, jakmile otočíte stránku s ponurého a nevábného MarvelKnights na Amazing, bodne vás do očí opět taková ponurá a temná kresba (Mike Deodato Jr.) Scénáristé Peter David a Reginald Hudlin pokračují v honbě za Spider-Manem, respektive za jeho vzpomínkou. Iron Man šílí, Kapitán Amerika ukliidňuje, Mary Jane fackuje. Ačkoliv pro své osobní blaho potřebuji nějaký ten humor, už jsem to vzdal. V tomto příběhu není čas na smích. Plný počet.

Citát: Vezmete to, co je uvnitř a odsunete to ven, protože pak je to bezpečné.

114 28.03.2021

...měl havraní vlasy,
orlí nos
a netopýří uši (chlupaté).
Nezbylo mi než doufat,
že nemá slepičí mozek.

To je třetí kniha od pana Heteši, kterou jsem četl. Zatím se teprve seznamuji s tímto spisovatelem. První dvě knihy mě bavily a dost jsem se u nich zasmál. Avšak Nevermore Baltimore mě uvedlo trochu do rozpaků. Příběh se rozumně rozjede, ale neobsahuje tolik srandy, kolik bych snesl. Vlastně humoru je tu pomálu. Podivné dědictví a ještě podivnější temná hra na území Baltimotre a zvláštně odvážný a svéhlavý hlavní hrdina mě celkem rychle vtáhla do děje. Vše jsem to s hlavním hrdinou prožíval, tedy krom těch vypitých panáků alkoholu (jsem na pivo), fandil jsem mu a vlastně s ním i trpěl.

Citát: Kdo by co za to dal, spát zadarmo v bordelu.

Tak zvané Vyvřeliny jsou rozhodně podivná stvoření a byl jsem u vytržení, abych se už konečně dozvěděl, zda to jsou démoni nebo něco jiného. Pravidla hry Nevermore Baltimore jsou také zajímavá a vše v jedno skloubeno prostě a jistě tvořilo dobrodružnou zábavu. Příběh má přes pět set sedmdesát stran a musím přiznat, že jsem se vlastně nenudil, krom posledních pár stránek, kdy jsem se taky vlastně nenudil, ale byl jsem spíš nasr...štvanej.

Malá ochutnávka:
Dobrý den, řekl jsem, zavřel za sebou a zůstal stát u dveří s očima upřenýma na to, co sedělo za stolem. V první chvíli jsem myslel, že není vůbec živý, ale dlouho mě v tom nenechal. Pokynul rukou, která připomínala takové ty gumové hororové ruce z obchodu s ptákovinami na strašení spolužaček. Byla seschlá, divně chlupatá a zažloutlá, stejně jako celý obličej rakváče, kterému patřila.

Co mám panu spisovateli za zlé, je závěrečné vysvětlení a celková pointa příběhu. Vše jakoby ke konci knihy šlo do pozadí a na povrch se dostává úplně něco jiného. Absence některých vysvětlujících konečných aspektů mě rozesmutnila. Čekal jsem pompéznější finále a možná i trochu té krve navíc. No nic. Jako celek je to však dobrodružné a určitě není třeba nad touto knihou lámat motýlky. Proto za čtyři. Tak ne, rozhodl jsem se, že toho posledního motýla přece jenom roztrhnu.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )


Citát: Když má člověk hlad, panák ho může na nějaký čas zachránit.

114 22.01.2021

Mám střechu nad hlavou,
můžu mluvit s lidma
a už týden jsem nemusela
useknout hlavu chodící mrtvole.
Jo, líbí se mi tu.

Obsahuje sešity The Walking Dead #19 - #24

Touha je opravdu slepá a kor, když si jí usmyslíte v čase, kdy světu vládnou zombíci. Ano, už se jim nemusíme bát říkat zombíci, protože je to snad již každému jasné. Svět je bez řádu a vládnou mu chodící živí mrtví. A někde mezi tím si své touhy pokouší splnit živí živí. Jen s tím rozdílem, že nejsou venku, ale zavření, a to dobrovolně, ve věznici. Možná jsou oni „živí mrtví“. K dobrovolným vězňům se přidává i nová postava. Ze seriálu jí moc dobře známe. Je to Michonne. Ano, ta co s sebou vláčí dva zombíky na řetězu.

Malá ochutnávka:
Jak vidíte, vyměnila jsem si svý obvyklý šaty za jednu z těch oranžovejch kombinéz.....
Během tý dlouhý štreky jsme naneštěstí nenarazili na žádnej obchod s oděvy, a i když většina našeho oblečení zatím celkem drží, brzy budem muset vymyslet nějaký řešení.
Jen si to přiznejme – některým z nás už šaty začínaj smrdět i když jsou „čerstvě“ vypraný.

Obsahově je tento svazek hodně o lidských vztazích. Vše o dětech, lásce, šukání a zabíjení. Nějaká ta sebevražda, nebo pokus o ní, vraždy, výčitky a snahy. Asi nejlepší je incident mezi Rickem a Tyreesem. Vlastně zabírá skoro jeden celý sešit, ale stojí to za to. A vlastně jsem ani netušil, komu fandit. Oba si mají svou pravdu, oba jsou milovaní jinými, oba jsou vrahové, ale při tom dobří chlapi. Rozhodně je ten jejich spor jeden z těch nejsilnějších momentů v tomto svazku.

Citát: Do prdele, hoď mi taky jednu bouchačku jenom čurákem ty mrchy nezaženu!

A něco málo ke kresbě... Dost brutální je dvoustrana na počátku tohoto svazku. Je to na straně sedm sešitu #19 a jedná se o portfolio šestnácti momentek hlav jak lidí tak zombíků. Černobílá radost pohledět na krev, strach a smrt. Rozhodně velmi zajímavá kresba. Ohledně kresby Charlie Adlarda se nedá nic vytknout. A už po několikáté říkám (píšu), že je dobře, když je tolik krve a hrůzy v černobílém provedení. Opět povedený svazek. Pět temně žlutých motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Všichni jsou připravený umřít. Potřebujou akorát důvod!

114 15.01.2021

Magie je magie,
ale lidské tělo,
to je hlavně fyzika.
(Sitarane)


Rozjíždí se to velmi pomalu. První povídka je spíše takovým průměrem a „Nájemné meče“ tak trochu připomínají spíše fantasy, než magii. Ano, je tam, ale je divná. Ostatně i v mnoha dalších příbězích je magie pojatá jinak a každý spisovatel se s tím popasoval po svém. Co mě však zklamalo, je fakt, že skoro každý, co přispěl do této sbírky, vidí v magii spíš to špatné a jako břemeno toho, kdo jí využívá. Snad jen dvě povídky berou magii jako zábavu, dar, a magie je hodnocena kladně.

Citát: Satan se zazubí: Jedinej Bůh o kterém vím, jsem já. (Vítejte v Pekle)

Až v desáté povídce se konečně objevuje humor. Zatím všichni berou magii jako prokletí a smutek a břemeno. Musel přijít Kotleta/Kosek a vložit do sbírky klasickou humornou, sexuální a krvavou povídku, aby všem ukázal, co je to vůbec magie. A světe div se, našel v tom i nějaké klady. Příběh o Koskovi je nejlepším počinem v této knize. A taky proč ne, vždyť já to koupil hlavně kvůli jeho povídce. Nemít v tom povídku on, hodně bych váhal.

Citát: Kolega je odborník na leccos, zejména v kurvení vyniká, ale v magii se nevyzná určitě. (Torgeho jaro: Jarní panic)

Při čtení této sbírky jsem si musel dát tři dny pauzu. Ono přeci jenom, číst povídky v jednom kuse, to nedělá dobře. A ještě, že jsem tak učinil. Po desáté povídce „Sitarane“, bych možná byl v dalších povídkách ovlivněn a hodnocení by nebylo tak „rozumné“. A díky tomu jsem mohl ocenit i další nastávající příběhy. Další velmi povedené povídky jsou „Ranní spoj“ od Viléma Koubka. (Čekal jsem spíš nasraný lítající tramvaje, ale i hybrid postačí.) nebo příběh „Nejdelší sbohem“ mistra Šinka. (Velmi povedený magický sci-fi)

Citát: Slova se dotýkají našich myslí, vůně se dotýkají našich srdcí. (Případ pro cech Čmuchalů)

Nejhorší povídkou, nebo povídky, abych nejmenoval jen jednu, jsou Mrně (Theo Addair), Bez konce (Dalibor Vácha) nebo Kdo zabil Daniela Wilsona? (Petra Lukačovičová). Poslední jmenovanou povídku jsem málem ani nedočetl, stejně jako měla na mále „Bez konce“. A je tu konec, úděl sbírek je takový, že ne vše se bude líbit a ne vše bude nečitelné. Ale s tím už každý vydavatel i spisovatel prostě musí počítat. Jo a taky záleží na čtenářově pohodě a rozpoložení.

Citát: Chtěl jsem se stát Bohem. (Sitarane)

Nemohl jsem jmenovat všechny spisovatele, kteří se učastní tohoto svazku a tak jsem ke všem povídkám napsal samostatné komentář, přidal malou ochutnávku a nebo citát. Každý příběh jsem zvlášť ohodnotil. To vše si můžete přečíst v kolonce „povídky“ u této knihy.

Citát: Vykrvácet naběhlým penisem trvá asi půl minuty. (Ranní spoj)

114 22.07.2020

Denně je v Praze
zabito nebo navždy ztraceno
asi sto lidí
a z toho půlka
skončí na rožni.

Mistr Kotleta se vydal do daleké budoucnosti a vytvořil postapunkový příběh z Prahy. Román si zahrává s digisexem, náboženstvím, smrtí a věčné lidské rivalitě. Vždy se najdou ti, co jsou dole a ti, co jsou nahoře. Bez mravenců lidstvo žít nemůže. Příběh je plný sprostých slov, akce a smrti. Všechno je to sice ve vážnéjším tónu, ale i tak je však vidět, že mistr Kotleta se drží svého a nechce nějak moc posouvat hranice toho, na co si nás chytil. Není to proroctví, je to jen jedna z možných budoucností.

Citát: Hodil jsem jí ze střechy...bože, jsou to čarodějky, umí přece létat......

Panorama Prahy, zde vytvořené, je fascinující a ne úplně nemožné. Ze všech těch mrakodrapů se vám točí hlava. Je zde přidáno i trochu humoru, ale je spíš zadělaný na popkulturních fenoménech, jako je třeba hláška o Pražské čtvrti Kladno a soše nějakého hokejisty, co na něj serou holubi. A spousty další takových Českých odkazů, se kterými je zde náležitě nakládáno. Vtipné jsou například některé názvy pražských ulic. Daniel Landa by se zasmál. Četlo se to skvěle, nemá to chybu a časem to dám určitě znovu.

Malá ochutnávka:
Mína vlastnila byt v prvním patře jednoho z městských mrakodrapů. Šlo o vzácnost, protože většina domů v Praze patřila korporacím. Tenhle ne a podle toho padesátipatrový barák i vypadal. Nájemci a vlastníci bytů a kójí pod úrovní S postavili kolem částí mrakodrapu, kde nepřiléhal k vedlejším domům, bednění ze starých odstavených tramvají, lešenářských trubek, plechu a všeho, co se dalo najít a ukrást, aby byli chráněni před věcmi, které z vyšších pater na střední úrovni odpadávaly. Občas to byla i lidská těla......

Dokonce příběh obsahuje i jednu moc silnou scénu. Slabší povahy, jako třeba já, si u knihy i chvilku pobrečí. Scéna je mrazivá, má náboženskosexuální podtext a abych řekl pravdu, tohle jsem od pana spisovatele tak nějak nečekal. Většinou jsou jeho scény buď humorné a nebo krvavé – tohle byla změna. A scéně tleskám. Nebudu vyzrazovat kde se nachází, ale je v první půlce knihy. Ještě teď mi z ní vstávají....chlupy na těle.

Citát: Hledali jste Boha? Teď už jste jenom mravenci.

Také jsem se z knihy dozvěděl, kdo je Dave Brubeck. Tohoto autora jsem nějak neznal, nebo spíše nevyhledával. Ale při psaní tohoto komentáře jsem si ho na jedněch nejmenovaných hudebních webových stránkách na chvilku pustil. Jsem sice na metal a další podobné hudební styly, ale musím uznat, že ty dvě hodinky, co Brubeckovo The Essential trvá- jsem přežil a ani jsem u toho nemusel mít digikurvu nebo jinou transmrdku i když hudba je pěkně do rytmu......

Citát: Ještě jednou řekni transmrdky a rozmrdám tě na atomy.

114 19.04.2020

Co říkají Fuolorští ohnivý draci o lidech:
To jsou lidé,
víme o nich jen to,
že když nehází cihlami,
tak se páří.

Čtvrtý příběh ve Stopařově průvodci Galaxií je opět tak trochu jiný. Jak záhy zjistíte, je to skoro červená knihovna. Všichni tu lítaj, jsou zamilovaný a vrcholem toho všeho je sexuální vztah s Boingem 737. Tedy spíš na něm, než s ním. Naštěstí mu nemusíte děkovat za ty ryby. I když akvárko už máte doma, tak proč si ho ještě brát do letadla. No, v každém případě mi to už moc nepřipadá jako sci-fi. Mám pocit, že už se pan spisovatel totálně zbláznil......a nebo, což je logičtější – dělá blázny z nás.

Citát: Uvolni se, nepropadej panice, soustřeď se a zhluboka dýchej.

Důkazem střeštěnosti je i to, že se zbláznili i Čeští tvůrci. Příkladem je obrázek na straně 91. Dan Černý na něm zachytil sexuální scény vykonávané ve frontě na jízdenky ve Fenchurch. Dokonce do obrázku zakomponoval soutěž: „Kdo najde šest myší vyhrává 10 000 Kč“. Našel jsem jich sedm – čumíte co? Vlastně ne tak sedm jako spíš pět a dva ocásky, což by se s trochou fantazie mohlo brát jako plnohodnotná myš. Pane Černý, mám u vás nějaký prachy!!!

Malá ochutnávka:
Na chvilku mu to udělalo dobře. O chvíli později začal mít výčitky z toho, že mu to udělalo dobře. Pak mu udělalo dobře, že má výčitky z toho, že mu to udělalo dobře....a odjel to tmy.

Jako vždy, je tu opět pár situací a postav, které rozeženou chmury nad ostatním obsahem. Jednou tou osobou, která mě fascinovala, je Bůh deště Rob McKenna. Jeho dilema je zajímavé, stojí za zamyšlení a při těch dlouhých nocí, co na to myslíte, krom ryb a akvárka, pak nakonec zjistíte, že jeho situace je beznadějně srandovní. Chudák jeden deštnej. Ale co i na takovém osudu se dá něco vydělat. Více viz: Stopařův průvodce Galaxií: Sbohem a dík za ryby.

Citát: Ztratil všechno, na čem mu záleželo, a teď jen čekal na konec světa – a neuvědomoval si, že konec světa už byl.

Další takovou podivnou postavou je Fenchurch. Ne, není to nádraží, je to postava, která byla na nádraží … jak to jen napsat, aby to bylo do 18-ti přístupné? Prostě si to její rodiče na nádraží ve Fenchurch ve frontě na jízdenky užili. A prc, je z toho holka. A té vlastně patří skoro celý tento příběh. Je to dívka, která není zrovna nohama moc na Zemi a to skoro doslova. A navíc se do ní zamiluje Arthur Dent – chápete tu katastrofu? No, ještě že mám to akvárko....sbohem a díky za ryby.

Citát: Nakonec si vrzne skoro každej.

114 05.04.2020

...učit se a dodržovat pravidla.
Ty si musíš zapamatovat.
Závisí na nich...
Myslím, že...
Jsou to prostě pravidla.

Zřídla i sama paní spisovatelka mile překvapily. Příběh je víc propracovaný než její prvotina „Krev pro rusalku“. Nemá skoro žádná hluchá místa, děj se moc nezadrhává a i když se v několika případech vracíme zpět, je to čistě a srozumitelně poskládané. Až na těch pár záporů, které budou následovat je příběh povedený, čtivý a rychlí.

Malá ochutnávka:
Lída zatínala zuby, vlasy jí padaly do očí, na tvářích naskakovaly červené fleky. Vzduch zhoustl, čas zpomalil jako sražené mlíko. Energie kolem nás povlávala v dlouhých modrých provazcích.
Hlasy už nešeptaly, ale burácely jako bouře.
Pak podlaha praskla.

Má to pár záporů, ale je to přehlédnutelné. Nejvíc jsem měl zmatek s tím, že každá kapitola byla s někým jiným a pár chvil mi zabralo, že jsem se zorientoval. Další věc, co mě osobně vadí, je velký počet postav se kterými se tu setkáváme. A někdy se v nich i ztratíme. Tady to má trochu zádrhel. A abych ještě trochu vycucal zřídlo záporů, chyběl mi tu humor. Trochu ho tu je, ale nevypadá to, že byl čerpán v plné síle.

Citát: Uřízneme mu koule a nacpeme mu je do zadku.

Nebudu ani komentovat, že je to snad první fantasy kniha odehrávající se celá v Brně. Dost lidí to může poškádlit a některé asi i odradit. Ale čtenář si zvykne, hlavně Pražáci, když zjistí, že spousty ulic i čtvrtí jsou jako z Prahy sebrané. Jen upozornění na malou chybu. Na počátku příběhu se Barbarela – Lutyně nebo jak jí vlastně říkat, setká s řidičem trolejbusu (jméno jsem zapomněl), ale na konci příběhu, když jej potká znovu, je označen jako řidič šaliny. Inu brndel.

Citát: ...na bosých nohou kristusky, které Krista možná i pamatovaly.

114 28.02.2020

Tik – tak – tik – tak...!

Tik – tak – tik – tak.......

Hodinový stroj je neúprosný strážce času.
Ke všem a ke všemu lhostejný jako mrtvý prostor kolem něj.
Na nic si nehraje, nikoho nevítá.
Existuje pouze ve svém vesmíru.....

Když jsem začal psát tento komentář byl jsem rozjařený jako rozjetá lokomotiva, která ví, že když už jede, nic jí nezastaví. Jenže já musím. Zastavit. Protože by pak byl komentář delší než všechny vagóny za lokomotivou. A že jich ta moje má požehnaně. Tak tedy opatrně. Blíží se zastávka. Tábor.

Nejsem moc na detektivní příběhy. Tak jsem dlouho váhal, než jsem se do Mrtvé šelmy dal.
A byl jsem překvapen. Čuměl jsem jako tele na nový vrata. Manželská dvojice. Procházka & Smolíková to prostě zvládla. S nadhledem. Až jsem byl sám překvapen. Zjistil jsem, že mě to baví. Velký podíl na tom má skutečnost, že příběh si hlavní hrdinové vypráví sami. Ve stylu noir. Se spoustou sarkasmu, vtipných hlášek, neuvěřitelných konspirací, metafor... Scházeli jen mimozemšťané.

Malá ochutnávka:
Jameson je nejlepší topení od doby ledové. Druhý Jameson je nejlepší topení od doby, kdy si člověk dá toho prvního. Třetího si po ránu nedávejte. Protože byste místo „zatopeno“ měli „naváto“.

Jak jsem řekl. Dva hrdinové. Dva různé pohledy. Ten první, Štolba. Robert. Bejvalej polda. Teď bezpečnostní technik. Pozvaný do Tábora místním městským muzeem, aby zabezpečil jejich exponáty a celou budovu.

Druhá je žena. Weissová. Berenika. Zaměstnanec muzea. Rozvedená. Jedno dítě. Vydává se se Štolbou rozluštit, skoro rituální, vraždu svého kolegy.

Mrtvá šelma po stu letech ještě straší živé.

Všechno je perfektně zdialogované, vtipné a nechybí ani plno zvratů. Tisíce hlášek ala Procházka. Pár překvapení, spousty historických faktů, doplněno několika výroky slavných husitů. Se spoustou popkulturních odkazů na českou i zahraniční beletrii, filmy, písně, básně.........johoho!

Věž odměřuje čas bez ohledu na prolitou krev.
Tik – tak – tik – tak...!

114 23.01.2018

„Naděje se vyhrabala
ze svého neoznačeného hrobu.
Vyplivla zbytky hřbitovní hlíny,
odhodlaně se ušklíbla
a vyhrnula si rukávy.“

Spálená země: Kniha první je údajně pokračovaní příběhu Do pekla a zpět, ale já bych to zas tak nebral. Spálená země se totiž odehrává, pokud to dobře chápu, asi po patnácti až dvaceti letech od událostí v New Yorku (Českém New Yorku) A hlavní hrdina Strašák už dávno není tím, čím byl. Ostatně, kdyby ho pan spisovatel přejmenoval vůbec nic by se nestalo. Je to cítit i z příběhu samotného. Příběh Do pekla a zpět (budeme jí brát jako první) je akční nářez plný vulgarismů a krve. Spálená země je mírnější. A o to možná i dobrodružnější. Vlastně jak brzy zjistíte, přečtete půlku knihy a v podstatě se nic zvláštního neděje, ale celkově jste spokojení :-)

Citát: Svahy kolem mě byly porostlé suchými torzy stromů. Armáda mrtvých Entů křičící němou obžalobu lidstva. Dostali svou pomstu. Ani z lidstva samotného mnoho nezbývalo.

Je to také dáno tím, že Spálená země: Kniha druhá je pokračováním jedničky. Proto asi bylo nutné to trochu prodlužovat. Avšak tato Kniha první je opravdu jízda. Je tu spousta popkulturních odkazů na filmy a postavy známé i neznámé. Sem tam proletí nějaká zdařilá hláška, hlavní Strašák je příjemná postava a není problém si ho zamilovat. Má to děj a napětí a srandu. Tady prostě pan spisovatel zaválel a není co řešit. Trochu jsem přemýšlel, co mám použít jako Malou ochutnávku, zda tu o Schwarzeneggerovi, nebo tu o Elen Ripleyové, nebo snad tu o . . . nakonec jsem dal tu o Strašákovi.

Malá ochutnávka:
Postavil jsem se před Sylvii, rozpažil a otočil se kolem dokola.
Trochu jí cukaly koutky úst, ale to se mi mohlo jen zdát.
„Tak. Řekni mi, ale upřímně, jak vypadám?“
„Jako debil.“

Citát: Ať vás provází síla!

113 19.01.2024

„Ale já . . .
já jsem nemohla!
Když vy jste byl
na-nahoře, a najednou
. . . vžum!“

Proti tomuto příběhu bych měl dvě poznámky:
1; Vybavení hlavního hrdiny. Je shozen padákem coby vězeň na vězeňské území. V prořádku. Ale, když jsem udělal součet věcí, které měl schovaný pod muklovským oblečením, tak jsem trochu zalapal po dechu. Skládací kladkový luk, třicet (30) šroubovacích šípů, několik nožů, lékárničku (co je všechno v ní, už snad nebudu ani rozepisovat) vak na vodu a pončo alias spacák. Už jsem jen očekával, kdy vytáhne, ze zapomenuté kapsy, lehký kulomet. Si toho jako nikdo ze stráží ani z vězňů nevšiml? Vždyť musel vypadal jako Michelin. Víte, ta postavička (maskot) prodejce automobilových gum. Tohle mě trochu zarazilo.

Malá ochutnávka:
Šel jsem ranním lesem. Teď už regulérně svítalo. Všude kolem začal povrzávat i hmyz. Ptáci se rozeřvali.
Někdo tomu říká zpěv, ale když si uvědomíte, že ty opeřené potvory na sebe vlastně jen ječí: „Můj strom! Můj strom! Můj strom!“ případně: „Podívej, jaké mám krásné peří! Nechceš si zašoustat?“ tak to ztratí kouzlo.

2; Krvavé gore scény. Tohle nepůjde holkám k duhu. Hoza není Kotleta, jde do toho až moc tvrdě. I mě bylo nepříjemně u některých krvavých scén. Ale, když tyto dva fakty přeskočím a skočím rovnou do příběhu, musím napsat, že tohle se fakt povedlo. Je to přímočaré, akční, dobrodružný a sem tam i vtipný.
Ale bohužel, nelogický úvod a krvavé scény mě příběh dost pokazily. „Kdybych to viděl ve filmu, napsal bych do hodnocení něco sprostého o bezradném scénáristovi“ . . . Díky asi deseti citátům a některým hláškám dávám 70%. Což, bohužel, i po rozsáhlé rekonstrukci na DK jde zase jen vyjádřit nedělitelnými hvězdami. Ale hlavně, že máme reklamu na „Bez reklamy“ a super Bazar.

Citát: Ani nestihl zvednout Lucille . . . Myslel jsem, že jsi větší frajer, Negane!

113 25.12.2023

Ničeho se neboj,
nehrozí ti
žádné zranění,
nanejvýš rychlá smrt,
hihihi.

Poslední příběh ze série Poslední velkoměsto přinese finále. Nechci psát, že strhující finále, protože by to zas tak nebyla pravda. Je to finále, které se dá klidně rozvíjet dál do dalších příběhů. Avšak, základní myšlenky a situace jsou zde dořešeny. Možná by se dalo i napsat „zdánlivě“ dořešeny. Ale čtenář může být z vývojem a koncem celkem spokojen. Opět je to mix dobrodružství, politiky, akce, sci-fi a detektivky. Jako bonus nám tu Philippa na konci kapitol přidává poznámky a komentáře k historii nejen Bornu.

Malá ochutnávka:
Řezavý hlas se chraplavě zasmál – Buďte si jístý, pane Finku, že ať na nás zaútočí libovolný početr armád, všechny budou zničeny do posledního muže. Oceňuji však, že jste dovolil, abychom odnesli naše padlé. Máte u mne malé bezvýznamné plus. Samozřejmě kromě mnoha velkých mínusů. Jakou teologickou záležitost bych vám měl objasnit před tím, než váš nepatrný oddíl smeteme z povrchu zemského?

Celá série sice trochu kolésá, každý si vybere, to co chce, ale některým to nemusí svědčit. Já to měl tak nějak. Jako na horské dráze, jeden příběh dobrý, druhý trochu útlum a pak zase dobrý. Nakonec jsem spokojen. Toto dobrodružství jsem si vlastně užíval. Strhující začátek – přílet z Cody-e – byl záživný. Pak trochu útlum při vyšetřování zmizení jedné osoby. Tak trochu střílení a závěrečné strhující děje. Jo, tohle bylo slušné. A navíc mám pocit, že kniha nese nejhezčí obrázek na obálce v historii této série.

Citát: Lidí je všude dost a snadno se loví.

113 27.11.2023

Ráno jsme
vyrazili na cestu
a večer už jsi ženatý,
ty opravdu
trháš rekordy.!

Nevím, zda když napíšu klasika, tak to každý, kdo kdy tuto sérii četl, pochopí. Opět jednoduchá příběhová šablona, piráti, nahé ženy a další. Jenže tento příběh tak nějak postrádá některé momenty, které jsem očekával. V tomto dobrodružství není moc napětí, je to takové vláčné a bez humoru. Ano, všechny ty situace, které zde Mark Stone a jeho přítel android Ray, prožívají jsou už známé věrným čtenářům, ale tady to pan spisovatel Jean-Pierre Garen trochu překombinoval. Tím se z toho stává jen průměrný příběh, který sem sice velmi rychle přečetl, ale na obsah zároveň velmi rychle zapomenu.

Citát: Nesmíš věřit všemu, co ti kapitán Stone řekne, je to největší sukničkář v naší Službě. Je to s ním tak vážné, že jeho android musí vypínat nahrávání, sotva se k Markovi přiblíží nějaká žena. Všichni už z něj začínáme mít komplexy.

113 02.08.2023

Musíte zapadnout
mezi ostatní,
musíte se stát
součástí společnosti.
(Inkognito)

Zack Overkill je spolu se svým bratrem Xanderem vinen z více než dvou set činů spadajících do kategorie domácího terorismu. A to jsou jen ty, o kterých víme. Ale tohle Eda Brubakera moc nezajímá a snaží se ze super padoucha udělat super hrdinu. A čtenář mu to žere. A taky proč ne. Každý ve svém nitru cítí, že by chtěl být padouch nebo hrdina, ne jen obyčejnej člověk z kanceláře. Jenže naše tužby jsou cíleně zeslabovány sportem, televizí, seriály nebo mobilními telefony. A to tak silně, že už skoro nevnímáme své okolí. Jen žvatláme do svých telefonů a někdy i nevědomky kráčíme vstříc smrti.

Citát: Všechno začíná přáním. (Špatný vliv)

V tomto svazku najdeme dva příběhy. První se jmenuje Inkognito a ten druhý nazval Ed Brubaker Špatný vliv. U obou příběhů má na starosti kresbu Sean Phillips a barvy Val Staples. Kresba a posléze barvy jsou situovány do stylu noir. Temné, bez výrazných křiklavých tónů. Krásně zapadají do Brubakerova vyprávění. Komiksová okna, které mají vliv na příběh jsou také rozumně vložený. Obdélníková jsou ICH formou vypravěče, kulatá zaznamenávají reálný rozhovor a bílá na černém podkladě jsou rozhovory pomocí telepatie. Ano, čtete správně. Nemyslete si, že tohle jen nějaká obyčejná detektivní noirovka. Ačkoliv máte pocit, že se vše odehrává někdy v padesátých letech, máte tu superhrdiny, létající auta a tajné laboratoře s neznámými technologiemi.

Citát: Ty si jako myslíš, že seš teďka klaďák? (Inkognito)

Zackova proměna k horšímu nastane záhy. Je to nádherně propracovaný a vymakaný způsob, jak ho zase dostat do akce. Ed Brubaker prostě tohle umí. Vlastně z ničeho dokáže vymačkat všechno, až z toho stříká i krev. A ještě na tom vydělá. Z toho ničeho totiž najednou z ničeho nic vede několik cest. A teď milej čtenářskej, přemejšlej, která je ta správná cesta. Je to plný překvapení, odkazů na popkulturní příběhy, plný akce i reakce, je to prostě super jízda. V bonusech najdete desítku celostránkových kreseb, upoutávku na Inkognito a Skicář. Jako celek prostě nádhera.

Citát: Někde cestou jsem ztratil cit pro rozdíl mezi snem a skutečností. (Špatný vliv)

Špatný Inkognito zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/inkognito-511132

113 30.06.2023

Ať je to, co chce,
vypadá to
dost skutečně
na to, aby to šlo
zastřelit!

Ještě něco. Vemte s sebou Hellboye.

Konečně jsem se dočkal. Už řadu let čtu Hellboye a Ú.V.P.O., ale toto je první příběh, kdy se v Úřadu Paranormálního Výzkumu a Obrany Hellboy angažuje. A je trochu mladší, než bych si i přál. Ale, přání je otcem myšlenky a tak se snad dočkáme dalších vyspělejších příběhů. Tak že mladý Hellboy na své první akci. Příběh se odehrává v Brazílii. A hned první vážnější situace mě docela rozesmála. Helboy zde sedí v kostele a s místní ženou jménem Isadora v klidu popíjí místní alkohol nazvaný Kašasy. Tak tedy saúde! Na zdraví!

Citát: Vida, ono to mluví! A dokonce se to obléká a vydává za člověka.

Úplně mě uhranula obálka třetí kapitoly. Je bombastická. Hellboy, letící papoušek a krokodýl pod vodou s lidskou lebkou. Je to olejomalba a je perfektní. Ostatně Kapitola třetí je krátká, ale nejmrazivější z celého příběhu. Je fakt silná. Hlavně ten krokodýl. Mě tedy překvapil. V kapitole čtvrté mě zas rozesmála hláška na Frankensteina a herce Karloffa. Tak že z Hellboyem se vrátil i humor. A to je dobře. Příběh je strašidelný, ale některý hlášky ho řadí na post dobré a veselé hororové zábavy. Jen škoda, že chybí Galerie obálek. Tak že vám musí stačit jen Skicář.
Jinak, perfektní příběh a už se moc těším na knihu číslo 2.

Citát: S tím, jak ze mě pořád taháš cigára mě štveš!

113 28.04.2023