Terva komentáře u knih

Zámek Ragemoor je pevností,
obráncem, strážcem
i vězením.
Raději jste sem
neměli jezdit.

Černobíle kreslený hororový příběh má to kouzlo, že postrádá barvu. Absence barev tomu dodává to správné ponuré rozpoložení a tajemno. Ano, kresba se mi líbí. Jinak už však vypadá scénář. S tím zas tak spokojený nejsem. Rychlí děj, nelogické situace a vlastně celý kontex příběhu je pro mě záhadou. Hlavní hrdina své rozhodnutí až moc rychle mění. Obsah je pro mě nestravitelný, podivný a nepřehledný.

Malá ochutnávka:
...občas jej pozoruji v zahradě nahého tančit při hudbě kterou slyší jen on sám.
Jedné noci jsem ho přistihl močit v jedné ze zámeckých chodeb. Mrknul na mě a pak promluvil jazykem, který podle mě ani nebyl lidským......
I kdyby bylo to, co říkáš, pravda, těžko můžeš z jeho chování obviňovat ZÁMEK! Ragemoor je jen sídlo....prostě stavba!

Nejkrásnější, nejhororovější a nejlepší je tak Kapitola čtvrtá. U té se máte tendenci smát, brečet a bát se. Ne zrovna v tomto pořadí. Někdo si pobrečí i smíchy. Což ve vší té ironii byl můj případ. U Tristana jsem se musel prostě smát. To jinak ani nešlo. Tak že se tento příběh pro mě spíše stal tragikomedií než napínavým hororem. Tři hvězdy dávám za dobrou pointu a sci-fi nádech. Jako celek to však považuji za průměrné dílo, která stačí přečíst jen jednou a nebudete mít chuť se k němu vracet.

Citát: Ještě nikdy jsem neslyšel zámek tak zuřit!

Také mě trochu zklamalo, že tato kniha, respektive její obal je o půl centimetru vyšší, než ostatní komiksy vydané společností Comics Centrum. Mám v knihovně poličky přesně na výšku různých společností a tahle se tam prostě nevejde. Musel jsem jí dát mezi jinou nakladatelskou společnost. Při čtení tohoto krátkého příběhu jsem poslouchal Švédskou Hard-Rockovou skupinu Dead Kosmonaut a jejich studiová alba z roku 2017 - Expect Nothing a 2020 – Gravitas. Vybral jsem pouhopouhé tři citáty a vložil je Janu Štefanovi Strnadovi na jeho profil.

Citát: Musím nakrmit paviány.

110 08.02.2020

Před šesti sty lety přistáli
mořeplavci z Evropy
v Americe,
dnes lidé z Ameriky
na Europě.


Sci-fi šmrcnuté dávkou hororu. Vše krásně podkresluje prostředí, kdy se děj odehrává tisíce kilometrů pod mořskou hladinou. Což pak kazí náboženský podtext a celkem zdlouhavý konec. Lovecraftova vize se zde nedá přehlédnout a možná je jí až moc.
Jistou originalitu to má, ale stále jsem měl dojem, že jsem situace i vyvrcholení již někde četl.

Citát: Už jsem ve Vesmíru dlouho, začínají mě rajcovat i přerostlý ještěrky.

Dokonce mi vadila i vojensko-civilní struktura, která vlastně tvoří podstatu příběhu. Snad už od prvních stránek jsem tušil, že to nebude dobré a pan spisovatel si tak nechal prostor pro spousty zvratů a situací, které svému čtenáři předhazuje až na poslední chvíli. Měl jsem u některých pocit, že bych je měl vědět mnohem dříve, abych si neustále nemusel měnit priority hlavních postav.

Malá ochutnávka:
Zmínka o záruce probudila v Kenetovhově podvědomí další zasutou vzpomínku. Vzpomínku na operaci, po níž skončilo v odpadkovém koši jeho srdce. Jeho vytrénované a naprosto zdravé srdce nahrazené neosobním plastovým udělátkem firmy Sony, jemuž drzá reklama slibovala záruku více než století, přestože se ten krám zatím nevyráběl více než dvacet let.

Své kouzlo to má, ale není to nic překvapujícího. Jasnou plusovou záležitostí jsou kresby. Provázejí nás knihou a několik jich je až na samém konci. Bohužel na některých kresbách je poznat, že si malíř nepřečetl příběh, protože minimálně na jedné kresbě si s příběhem protiřečí. Jinak jsou kresby povedené a určitě si je prohlédněte.

Citát: Pitva prokázala, že pacient zemřel při pitvě.

Z Europy jsem si odnesl čtrnáct citátů. Některé vás určitě pobaví, i když jsou vytržené z kontextu. Najdete je v kolonce Citáty u pana spisovatele Fritze nebo v mém profilu klikněte na Oblíbené – Citáty.

Citát: Ve vesmíru není nikdy člověk prorokem.

110 07.12.2018

„Tato kniha obsahuje explicitní popisy
psychického, fyzického i sexuálního
násilí na dětech,
necítíte-li se na ni dost silní,
sáhněte po jiném příběhu.“

Další, v pořadí již, osmý díl ze série Zrnka temnoty. Tentokráte údajně na motivy historických událostí. A ano, proč tomu nevěřit. Každá část naší civilizace si má své „koncentrační tábory“ Akorát se v každém z nich děje něco jiného. Něco, co likviduje lidské duše, ať už je to plyn, sex, bití nebo jiná duševní i fyzická týrání. Lidé jsou k násilí přímo stvořeni. Jsme zvěř a to, že žijeme ve městech ještě neznamená, že jsme už na jiné úrovni, než když jsme ještě žili na stromech. Toto násilí se táhne nekonečnou historií této planety. Funguje v podstatě stále.

Malá ochutnávka:
První, co mě zarazilo, bylo třeskuté ticho panující v rozlehlé místnosti. Ten pokoj byl obrovský. Přímo naproti dveřím visel ohromný kříž s tak živě znázorněným Kristem, až jsem se vyděsil, že seskočí. Couvl jsem. Voják mě popostrčil dovnitř. Zíral jsem na visícího Ježíše a téměř jsem slyšel Kristovu krev kapající na parketovou podlahu. Všude samé postele. Bylo jich nespočet. A v každém rohu místnosti jedno bezhlesně klečící dítě.

Paní spisovatelka Madla Pospíšilová Karasová si vybrala období lehce po konci Druhé světové války ze sirotčince Saint Jean de Dieu v Kanadském státě. Je to opravdu pro otrlé čtenáře. Nepřináší to žádný humor, jen smutek a žal. Hlavní postavy je vám líto už od začátku. Jeho zápisky sice začínají někdy v roce 1998, ale každému je jasné, kam to povede. (Jen je vám divné, že s tím začal až tak pozdě.) Tyhle zrnka temnoty jsou dle mého nejbrutálnější a nejsmutnější. Myslím, že každému čtenáři to na pár dní zkazí chuť k jídlu. Pro citlivější povahy to rozhodně nedoporučuji.

Citát: . . . tohle místo Bůh už dávno opustil, pokud tam vůbec někdy byl. Jen ho tam všichni měli plnou hubu.

109 21.05.2024

„Kdo vlastně byl
Adolf Hitler,
jenž dokázal
pobláznit Němce
a stát se diktátorem?“

„Jaký by měl být člověk, jenž dokáže navrátit Německu bývalou slávu?“ (Rudolf Hess)

Já vám nevím, když byl tedy Adolf Hitler takový pako, jak se ho snaží zachytit v této knize Šigeru Mizuki, tak proč za ním táhlo tolik Němců? Byli to taky paka? Ne, šli za vůdcem. To, co Adolf dokázal za války, kdy dostal Železný kříž 1 i 2.třídy a následná statečnost při doručování válečných zpráv mluví samo o sobě. Ale rozhodně jsem nečekal až tak výsměšný příběh. Positivní na tom je, že se musíme bát našich bezdomovců. Co kdyby se jednoho dne jeden z nich na Hlavním nádraží probral a chtěl se stát politikem? To by bylo tóčo.

Malá ochutnávka:
Za zajetí patnácti francouzských vojáků obdržel Hitler Železný kříž 1. třídy, který vojáci nízké šarže téměř nikdy nedostávali. Japonským ekvivalentem je řád Zlatého luňáka 1. satupně. Hitler měl tuto svou medaili velmi v oblibě a jako vůdce ji nosíval připnutou na hrudi.

Když pominu hrůzy a spousty smrti, které Adolf Hitler způsobil během svého tažení, musím sem tam uznat, že některé myšlenky měl geniální. Například vznik strany, do které Adolf vstoupil a její následný vzestup. Je to velmi mrazivé. Jenže na to se historie neptá, i když by některé politické uspořádání státu mohlo stát za popřemýšlení. Například malé množství v rozhodování. Hitler a jen dvanáct poradců. Podívejte se například na současnou naší politiku. Je jich tam jak švábů a málokdy se dohodnou na jedné myšlence. Těžko je zabít.

Citát: Nemůžu se tu přece válet jako prase, když myslím na Německo! (Adolf Hitler)

Rozhodně mi tato kniha dala pár nových poznatků, jak ze života Adolfa Hitlera, tak i ze života okolních lidí. Jak přísedících s politikou A.H. a NSDAP, tak i těch, kteří tím nejvíce trpěli. Tohle je docela rozsáhlej pohled do minulosti. Jen těžko říci, co je stoprocentní pravda a co je jen doplňování nevědomostních mezer panem tvůrcem. Například nezveřejnil druhou polovinu projevu Adolfa Hitlera při puči v jednom bavorském pivovaru 8.11.1923, prý to byly jen lži. Ale jak to má čtenář posoudit, když tento vlastně skoro první větší projev (pivní puč) nikdo nezveřejnil celý? Těžko se dohadovat, co tam tenkrát A.H. vlastně řekl. Jako celek to na mě však zapůsobilo. Pravda, bylo tam pár vynechaných období, jakoby přetažených oslím můstkem, ale jinak to mělo řád. Skoro až mám chuť zařvat Heil . . . Mizuki!!!

Citát: Máme s vámi dobré úmysly. Jen si dejte v klidu pivo. (Hermann Göring)

109 29.04.2024

„Tohle je poprvé
a určitě naposled,
co mám
podřízeného
milionářem.“

Rudá hora (40) je vlastně příběh ze série Kapitán služby pro dohled na primitivními planetami Mark Stone, bez Marka Stonea.
Jen asi třikrát nebo čtyřikrát je tady o něm zmíňka, ale osobně tu nevystupuje. Problém je však v tom, že následný hlavní hrdina Oliver Standman má vlastně stejné vlastnosti jako Mark Stone a také se dostává do stejných situací jako již zmíněný kapitán. Tak že vlastně, kdyby to byl Mark a ne Oliver, nikdo by to asi nepoznal.

Malá ochutnávka:
ADMIRÁL NEUMAN:
„Tuhle práci jste odvedl velice dobře, poručíku. Máte talent. Kdybyste nechtěl vstoupit do Služby, u nás je pro vás vždycky místo.“
OLIVER STANDMAN:
„Děkuji, pane admirále, ale radši bych dal přednost divochům než intrikám pozemšťanů.“

Tento příběh se mi zdál takový odbytý. Pan Jean-Pierre Garen chtěl pravděpodobně zkusit něco jiného, ale (asi vědomě) se zase dostal do svých spisovatelských kolejí a jen změnil jméno hlavního hrdiny. Má to akci, napětí, sex, ale ke konci se mi to zdálo zbytečně prodlužované.

Citát: Nyní jdi a nechť tě bozi ochraňují!

109 30.01.2024

Nevím, kolik lidí zmizí
beze stopy na zemi,
ale ve vzduchu je to
každoročně zhruba 800 lidí.
(Mel Noel – americký pilot)

Libí se mi, že pan Hartwig Hausdorf tak moc nelpí na mimozemšťanech. Například Erich von Däniken to zase všechno na mimozemšťany svádí. U pana Hausdorfa jdou některé myšlenkové pochody trochu jinam. Je dokonce schopen přiznat, že jsme kdysi měli nad naší planetou satelity, v době, kdy by tam vůbec být neměly. Ale netvrdí, že jsou mimozemské. Vím, že to zní divně, ale pro ty, kteří chápou, je to vlastně logické. Ale samozřejmě, že o mimozemšťanech je toho tady dost. Nemějte obavy, že by na nás zapomněli.

Citát: Dělí se někdo o Měsíc s námi?

Hartwigovo knihy jsou jemnější, plné úvah, o kterých pak docela dlouho po přečtení přemýšlíte. Má knihy průměrné, špatné, dobré a perfektní. Tajemná historie 2 je skoro dobrá. Opakuje se tu několik teorií z Tajemné historie 1 a proto je tohle spíš taková doplňující kniha. Asi nejvíc mě tu zaujal seznam jaderných elektráren, kde došlo k nějaké nehodě. Je fakt hrozivě dlouhý. A to v něm ani není Černobyl. Zajímavá je také složka ve které figuruje záhadná postava Kašpara Hausera. O němž se například tvrdí, že pozná stromy podle vůně jejich listů.

Citát: Hic jacet Casparus Hauser. Aenigma temporis, ignota nativitatis, occulta mors. *

Co mě však v této knize nejvíc zaujalo, je povídání o katastrofě, která se stala v USA 11.září 2011. Kam až se pan spisovatel troufnul vydat ve svých úvahách, to rozhodně zaslouží potlesk A v nekonečném přemýšlení o pravdě či lži nad touto událostí jsem se nakonec rozhodl pro plný počet hvězd. Tahle kniha za to rozhodně stojí. Co se tomu dá hodně vytknout je přítomnost velmi nekvalitních a podivných fotografií. Ale vlastně ani není divu. Pokud se zaobíráte teoretickými spekulacemi – nikdy k tomu neseženete kvalitní a cílené fotografie.

Citát: Z mnoha lidí je možné si udělat jednou blázny, a z některých i častěji, ale dělat si blázny ze všech a stále, to nejde.
(Abraham Lincoln 1809 - 1869)

* Zde odpočívá Kašpar Hauser, hádanka své doby, neznámého narození, tajuplných okolností smrti.

109 17.01.2024

„Zbejvá hodina.
Můj poslední den v práci
a pak předčasnej odchod do výslužby.
Nařídil to doktor. Mám slabý srdce.
Prej Angina pectoris.“

Čuchat k Sin City by se nemělo. Město smrdí kanály, krví, strachem a kouřem z výstřelů. Ale já si čuchnul. A kniha voní. Voní černou barvou a smrdí špetkou žluté příchuti. A hlavně jsem pochopil, proč druhý Rodriguez/Millerův film neměl takový úspěch. Zatím, co první film věrně kopíroval první knihu, ve druhém filmu už byly použity scény ze tří knih. A protože jsem nikdy komiksy nečetl, (až teď) tak až teď chápu tu fanouškovskou filmovou nevoli. Ale věřte, že tento komiks, to je úplně jiný kafe.

Citát: Starej chlap umře, malá holka bude žít. Férovej obchod.

Hned na počátku nás zastihne šest zajímavých celostránkových kreseb. Jsou to bílé portréty na černém pozadí. Vyprávějí nám příběh, ale neřeknu vám jaký, protože jsme teprve na startovní čáře. Pokud se nechcete nechat zabít, jako inspektor Hartigan, nechoďte tam, nepřekračujte tu pomyslnou čáru. Ale já se těšil jak roztleskávačka na uslintanýho šílence, abych konečně viděl, jak že to vlastně tenkrát v Sin City bylo. A jak se Nancy, jedenáctiletá Nancy Callahanová, (ano, čtete dobře) dostala k biči.

Citát: Dovolte mi poznamenati, že nepřítomnost umrlcova jest pro nás přijatelnější variantou, než jeho rozzuřená přítomnost.

Zase příběh o lásce. Láska je v Sin City docela běžná věc. Akorát si každý lásku vysvětluje po svém. Opět perfektní scénář, který vás nenechá vydechnout. Malé cameo tu má i Dwight. Pravda, je zde více slov, než v předcházejících příbězích, ale alespoň máte čas si trochu oddychnout. Hlavně se mi líbily rozhovory mezi Shlubbem a Klumpem. Kresba je opět unikátní a úžasná. Doslova jsem hltal každou stránku. A ani jsem si neuvědomil, že Nancy už je devatenáct. Další super příběh z města hříchu - Sin City. Upřímný noirovský konec si vysloužil plných deset půlek Hetešovo žlutých motýlků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Uklidňování vyděšený devatenáctky mi jde stejně dobře jako chromýmu operace mozku hasákem.

109 13.01.2024

Ta vaše malá potvora
se koupe úplně nahá
jak ji pánbůh stvořil!
No potěš!
(Gulliveriana)

První ze dvou povídek v tomto svazku mě totálně dostala, Čúral jsem smíchy a válel se pod nohama svého stolu. To tedy bylo dobrodružství. Gulliveriana si Guliverovo dobrodružství užívá po svém. Hezky žensky. Jsou tam momenty, které vás možná překvapí, ale později zjistíte, že jsou vlastně logické a vyplývají z podstaty příběhu samotného. Když to přijmete, už vás pozdější situace nedokáží vykolejit, jen pořádně rozesmát.

Citát: Ať jsou velký, nebo malí, všichni se ke mně chovaj jak kreténi! (Gulliveriana)

Druhá povídka Zlatý osel mě šíleně zklamala. Čekal jsem od ní úplně něco jiného. Je to bez humoru a se zvráceným sexem. Nebavila mě. Jednou jsem se zasmál a to s příhodou snědeného zelí, ale to je vše. Kresba u obou příběhů snad ani není moc důležitá, protože jde hlavně o obsah. Ale i na kresbu se časem zvyknete. Zatím co jsem si v prvním příběhu všímal spíše textů, budete v druhé povídce nuceni si všímat spíše té kresby. Ale není o co stát, pokud nemáte rádi zvířecí sex.

Citát: Možná začínám přemýšlet jako osel. (Zlatý osel)

109 09.12.2023

Sirota
vychovaná církví
Nových průkopníků
je vždy zralá
čelit vnějšímu světu!

Postarej se o Dolores.

Vůbec jsem netušil, co se stane, když jeptiška zdědí kosmickou loď. Tak trochu jsem se obával, aby nezačala hledat Boha. Ale jinak to zní jako vtip, že jo? (Jeptiška zdědí kosmickou loď . . . ) A hned, jak jsem Mony zahlídnul, na první stránce (Mony je ta jeptiška), tak jsem si říkal; Ta svatozář nad hlavou, to bude průser! A když jsem uzřel její zelený voči a zrzavý vlasy, už mě Mona měla. A když jsem uzřel Dolores, už mě Dolores měla. Zní vám to jako božské ikony? Tak to vám zní velice správně. Protože já se právě dvakrát zamiloval. Halelujááá!!!!

Malá ochutnávka.
Vykroč do temnot a beze strachu v mžiku,
najdeš stopu Nových průkopníků.
Ukaž světu pravdu čirou,
požehnej jej svojí vírou.
Od vzniku až do zániku,
stopou Nových průkopníků . . .
(Tohle prostě nezvládnu!)

Á já si naopak říkal, že tohle prostě zvládnu. Nadšení hned od první stránky. A navíc jsem se hluboce zasmál. Když Mona se svou Dolores a svým novým pilotem, opouští planetu Neo-Gay. Je v orbitu této planety šrotiště a v něm je kousek trupu U.S.S. Enterprise NCC-1701. Fakt Boží! Kresba (Lye Tarquinová) je perfektní. Nejsou tu žádné extrémní barvy, jen zrzavé Moniny vlasy. Kresba je celkově moc povedená. Scénář (Didier Tarquin) je také slušný. Žádné chození okolo, rovnou začne akce. A ke konci dokonce zažijeme čistou vesmírnou bitvu. Pro mě zatím nejlepší Modrá crew. Myslím, že dvojka UCC Dolores to však překoná.

Citát: Charitu? S bitevní lodí! HAHAHA!!

109 14.10.2023

My ti ty kydy
už nežerem,
Dlouhej Johne.
Jsou stejně ubohý
a kulhavý jako ty.

Ačkoli mě první dva sešity moc do noty nepadly, přeci jenom jsem se rozhodl přečíst si i ty dva zbývající. Moc pirátů a moře jsem si v jedničce neužil, a tak jsem dal šanci tvůrcům tohoto dobrodružství, aby to napravili. První sešit v tomto svazku nese název Smaragdový labyrint. Začátek byl dobrej. Konečně nějaké zážitky na moři. Ale to, že Neptun v čele s Johnem Silverem dosáhl svého vytouženého cíle ještě neznamená, že mají vyhráno. Tohle je vlastně opět začátek. Pojetí labyrintu bylo originální. To musím uznat. Plus krásná kresba a konečně jsem si mohl začít dobrodružství užívat. První příběh perfektní.

Citát: Jako bychom neopouštěli jen pevninu nebo oceán, ale samotný svět.

POZOR, TATO ČÁST OBSAHUJE SPOILER!
Druhý sešit se jmenuje Guyanacapac. Po událostech a neblahému konci prvního sešitu jsem se doslova třásl na pokračování. Jenže hned na začátku jsem nabral podivné tušení. Tady něco nehraje a to hodně. Námořníci a John Silver jdou vodou, brázdou, kterou zanechal za sebou jim ukradený Neptun. A tady jsem to nechápal. Ta loď už při třinácti sázích (sáh) měla problém plout dál. Námořníci se báli uvíznutí na mělčině. (V angloamerické měrné soustavě patří sáh (fathom) dnes k nautickým jednotkám a má délku 1,8288 metru a užívá resp. užíval se zejména při stanovení hloubky dna, délky kotevního lana a řetězu nebo délky šňůry velrybářské harpuny (standardně až 150 sáhů). Hloubka tedy činí cca 22 metrů. Loď už s tím má problém. Jenže oni jdou za tou lidí ve vodě, která jim sahá po kolena!!!! Hmmm.
KONEC SPOILERU!

Citát: Vidím asi třicet mrtvol. My jsme jen čtyři . . . Pořád si myslíte, jaké máme skvělé šance?

Člověka zabít můžete, ale legendu nezastaví nic. Oba sešity byly perfektní. Až na pár malých a jednu velkou nelogičnost jsem se úžasně bavil. Symbolicky jsem při čtení tohoto příběhu poslouchal Německou power metalovou skupinu Running Wild a jejich studiová alba Under Jolly Roger (1987) a Port Royal (1988). Ta námořní témata se doslova k tomuto komiksu hodí. Za 80%.

Citát: . . . já jsem na ráj moc nevěřil, ale teď se mi výra vrací.

109 18.09.2023

Kdo chce
pomoc
od ďábla,
jde ho
žádat osobně.

Ad vitam et ultra.*

Tento příběh začíná ve vzdáleném světě, ve světě, který jako by opustil i bůh . . . Pirátská témata mě vždycky lákala. Dlouhý John Silver vůbec nevypadá špatně. Myslím tím kresbu, kterou má na svědomí Mathieu Lauffray. Mám pocit, že jsem s tímto barvířem a koloristou ještě neměl tu čest. Alespoň si na nic nevzpomínám. Po prolistování musím uznat, že kresba je velmi pěkná. Okna jsou sice klasická, ale jejich uspořádání má logiku. Navíc barvy jsou střídmé, příjemné a jen v extrémních situacích jsou barevně silnější. Nádherná je například poslední celostránková kresba prvního sešitu.

Citát: Zvědavcům je potřeba vypíchnout oči a žvanilům vyříznout jazyk.

Tento svazek obsahuje dva sešity. První s názvem Lady Vivian Hastingsová a ten druhý nese název Neptun. A musím přiznat, že jsem se nějak nemohl zpočátku chytit. První sešit mě skoro vůbec nebavil. Moc mluvení, žádná akce. Jenže když jsem chvilku počkal, začalo se to rozjíždět. První perly naznačeného dobrodružství začaly, když se lady Hastingsová setká s Johnem Silverem. Tady začne bujet ďábelský plán. Oba jsou totiž tak trochu podvodníci a lháři, a já si myslel, že jejich zajímavá spolupráce nabere na obrátkách. Nesplnilo to však mé očekávání.

Citát: Vzpoura znamená, že už nikdy neuvidíme svoje děti a ženy. Tohle vážně chcete?

Už jen podivné zrekvírování lodi, kdy bylo nutné vytvořit jakýsi oslí můstek, aby mohl děj dále pokračovat, ve mně vyvolalo jisté obavy. Následný přeskok asi pětadvaceti dní na moři nás čtenáře zavede rovnou na pokraj vzpoury. Absence jakéhokoliv napětí a důvodů, které vedou k vyhrocené situaci, činí tento příběh jaksi bez špetky napětí. Příběh, respektive scénář, je protkám spoustou divných nelogických situací. Vůbec jsem si to neužíval. Tak že krom povedené kresby je to jen půlka dobrého příběhu.

Citát: Beze mě nebude ani poklad, ani návrat domů.

* - Do smrti a ještě dál

109 02.09.2023

Když tě moji
lidé našli,
považovali tě
za mrtvého.
(Supervize)

Venom Propast jsou dvě povídky, které však mají spousty společných jmenovatelů. První je vlastně důsledek předcházejících příběhů. Edward je chycen skupinou, která si říká Supervize. Ta se snaží získat jeho symbionta. V té druhé povídce, nazvané Propast se strašně moc řeší rodinné problémy Brocků. Až na pár šokujících odhalení je to jedna velká nuda. Měl jsem co dělat, abych to vůbec dočetl. Jediné, co mě drželo při životě jsou kresby. Na příbězích se podílela trojice kreslířů a moc se jim dařilo.

PS - Komentáře k povídkám v sekci "Části díla".

Citát: Báli jsme se. Bojíme se pořád. (Propast)

109 18.08.2023

45 ku 6.
Tak nařezáno jsme nedostali od . . .
kruci, myslím, že od osmadevadesátýho,
jak tehdy trenér postavil
toho černýho quarterbacka.

Jeden mač sezónu nedělá.

Cenami ověnčená, jižansky v oleji smažená drsná série od hvězdného týmu Jason Aaron a Jason Latour, nově s účastí Chrise Brunnera, se vrací s další chlapskou porcí fotbalu, smaženého jídla a krve. Ale pravdou je fakt, že kresba Chrise Brunnera v kapitole 18 není zrovna nějak moc povedená. Je hrubá a zrnitá. Tak trochu snížila hodnocení celé série. Možná by bylo lepší neexperimentovat a nechat kreslení výhradně Jasonu Latourovi.

Malá ochutnávka:
ESAW - Dejte mi večer pár linebackerů. Vletíme k němu do baráku, vezmem ho po palici a pak to zplundrujem, aby to vypadalo jako loupež. Trenér Tonganoxie ho s otřesem mozku na beton hrát nenechá. Možná bysme mu mohli i přerazit jednu ruku, čistě pro . . .
TRENÉR - Táhni z mýho hřiště.
ESAW - Cože?
TRENÉR - O mý ostatní kšefty se můžeš starat dál, Esawe, ale na tréninku už tě nechci vidět.
ESAW - Já to nechápu, trenére. Jenom se snažím pomoc, aby se vyhrálo. . .
TRENÉR - Možná jsem vrah a gangster a pár dalších zasranej věcí . . . , ale v pátek večer teda ne. Některý věci jsou posvátný, chlapče. Takže mi kurva táhni z vočí.

Možná je ta Malá ochutnávka až moc velká, ale šlo mi o podstatu pochopení uvažování trenéra fotbalového týmu. Někde ta čest prostě musí začít. Ale, ono to s fotbalem není tak dobrý, a i zde se začíná uvažovat o trošku drastičtějších postupech. Mám však pocit, že děj se nikam neposunul. Vše to jakoby zůstalo v jednom čase, v jednom momentu. Krve je tam dost, a také ji čtenář očekává. Tak že tady na jihu je všechno, jak má být.

Citát: Asi bude ještě hůř.

109 04.05.2023

"Zase jsem zaspal,
proč já se ráno nikdy
nemůžu vyhrabat z postele?
Měl bych si asi přiznat,
že jsem noční pták."

"Nikdy od bohů nic nežádej."

Trvá to. Vždycky to moc trvá, když knihu dočtu a pak musím tak dlouho čekat na další díl. Nejraději bych si je všechny shromažďoval, a až bude příběh kompletní, začal bych číst. Jenže to je utopie. To prostě nevydržím. Ještě než jsem dojel z knihkupectví domu, měl jsem půlku tohoto dobrodružství přečtenou a prozkoumanou. Hlavně mne zajímalo, jak Číse s Eliasem dopadne uniknuvší Philomelu. Přeci jenom k Philomele cítím jistý respekt a obdiv. Od jejího splynutí s grimoárem snad ještě větší obdiv. I když se to možná neobejde bez obětí.

Citát: Sice změnila podobu, ale pořád je to Philomela.

Kresba je klasická. Dychtivý čtenář ví do čeho jde. Je tu pár krásných samotných oken, které jsou pěkně nakreslené, ale jinak je to o postavách. Těch je tu nejvíc. Příběh má několik překvapení a zvratů. Ale to se dalo očekávat. Pavouček ke konci byl zajímavý. Určitě splnil svůj účel. No a je dočteno. A teď zase dlouho a dlouho čekat na další knihu! Obsahuje sešity #81 až #85

Citát. Dokud jsme my čarodějové vázáni smlouvou, musíme se chovat jako čarodějové.

109 03.04.2023

Teď
už je to
jen o tom,
kdo umře první.
(Koloniální pěchota)

Další starší Omnibus v sérii Vetřelci a Predátoři. Vetřelci kniha druhá nepatří mezi ty nejlepší, je to spíše průměrná sbírka. Tady už totiž nejde ani tak o boj proti příšerám, ale o peníze velkých magnátů. Všichni tu riskují svůj život pro peníze a ne pro obyčejné přežití. Lidé se vydávají dobrovolně do soubojů s Vetřelci. První příběh nazvaný Genocida je nejkratším dobrodružstvím v tomto svazku. Zabírá cca 100 stran. Kresbou je velmi povedený, obsahově mě moc nepřesvědčil a fandil jsem červeným Vetřelcům.

Citát: Všechny je odsoudila ke smrti ziskuchtivost Neo-pharmu. (Genocida)

Zjistil jsem, že od té doby, kdy jsem to četl naposledy, tedy před sedmi lety, jsem tak trochu změnil názor na tuto knihu, respektive na scénáristický obsah povídky číslo dvě s názvem Sklizeň. Díky tomu, že lidé dobrovolně vstupují do Vetřelčího hnízda, ztrácí příběh napětí a strach. V příběhu je trocha romantiky a lásky mezi dvěma pasažéry, ale, když tam jdou dobrovolně, nemám komu fandit. Možná Vetřelcům nebo umělému mravenečkovi. Mám pocit, že jsou v tom tak trošku nevinně.

Citát: Kdybych nevěděl, že jsem mrtvý, pak bych musel truchlit nad ztrátou života.(Sklizeň)

Na posledním, nejdelším, příběhu nazvaném Koloniální pěchota se vystřídalo sedmnáct tvůrců. Ano, příběh, který má 242 stránek (121 listů) má skoro dvacet lidí, kteří se podílejí na jeho vzniku. Ani tady mě však neoslovil nakreslený úvodní list. Je opět obyčejný, jako v obou předchozích povídkách. Ovšem obsahově to už je něco jiného. Konečně nejde jen o prachy, ale o pouhé holé životy. Zvláštní jednotka, která je dost podobná mariňákům z filmu Vetřelci 2. Dokonce je tu i Carmen Vasquezová, mladší sestra té z U.S.S. Sulaco. Rozhodně nejlepší příběh v tomto svazku.

Citát: Já přece nejsem taková zrůda, jak si myslíš. (Koloniální pěchota)

Komentáře k povídkám samotným najdete v sekci Části díla a nebo klikněte sem:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/dark-horse-omnibus-vetrelci-omnibus-kniha-druha-28759

109 24.03.2023

„I když jsou
vzpomínky vymazány,
nervový systém si
„nebezpečí a bolest“
pamatuje.“

TOTO JE DRUHÁ ČÁST KOMENTÁŘE K TÉTO KNIZE!!!!

Neskonale jsem si užíval druhou část této knihy. V ní totiž najdete seznam mimozemských ras. A navíc je paní spisovatelka nádherně nakreslila, tak že si můžete prohlédnou jejich tvary, vizáž nebo znaky na oblečení. Tahle část knihy je velmi zajímavá a hodně poučná. A pokud se mě ptáte, která rasa se mi líbí nejvíc, tak věřte, že to je rasa Tengri-Tengri, žijící v souhvězdí Vodnáře na planetě Tengri. Jako Vodnář bych se i divil, kdyby se mi nelíbili. Naopak u rasy Maytra mě hodně zamrazilo. A jak píše paní spisovatelka, je z čeho, protože to je nejkrutější rasa ze všech. Tak že až někde uvidíte obrácený černý trojúhelník přeškrtnutý třemi čarami, utíkejte!!! Spolupracuje s nimi i rasa Mazarek„A teď se připoutejte!“ Na konci této knihy je seznam mimozemských ras. Seřazeno abecedně zde najdete více jak tři sta druhů mimozemšťanů!!!!!

Malí ochutnávka:
V roce 1977 dostal velitel Vrillon (kolektiv Ashtar) ze stanoviště Velení Ashtar na Jupiteru povolení k tomu, aby předal lidstvu zprávu pomocí radiového přenosu, jejíž text byl následující:
(následuje jen první odstavec textu)
„Toto je hlas Vrillona, zástupce Galaktického velení Ashtar na Jupiteru, který k vám hovoří. Po mnoho let jste vídali naše světla na obloze. Hovoříme k vám teď v míru a moudrosti, jako jsme hovořili k vašim bratrům a sestrám po celé vaší planetě Zemi. Přicházíme, abychom vás varovali před osudem vaší rasy a vašeho světa tak, abyste to mohli komunikovat dál vašim spolu-bytostem, abyste mohli změnit své směřování tak, abyste se vyhnuli katastrofě, která hrozí vašemu světu a bytostem našich světů kolem vás. To proto, abyste se mohli podílet na velkém probuzení, jelikož vaše planeta přichází do Nového věku
Vodnáře . . . “

Věk Vodnáře již začal. Jen se „vědci naší planety“, planety Terra, nemnohou dohodnout na přesném datumu. Někdo jej situuje do šedesátých let, někdo dál. Poslední prognóza je, že věk Vodnáře začal koncem roku 2020. Důležitá je však skutečnost, že tento věk, co z oblohy vystrnadil Ryby (a možná i Netopýra), bude trvat dalších 2 000 let. Období Vodnáře má doprovázet mimo jiné i uvědomění, svoboda a mír. Tedy, pokud se na naší planetě tyto vlastnosti ještě najdou. Navíc by se měla objevit nová rasa naší planety. Tak zvané Homo Aquarius (že by se Kevin Kostner konečně dočkal?) v ruku v ruce s „Novou Zemí“ Konjukce Jupiteru a Saturnu už započala. Až se časem přidá i Pluto, bude teprve legrace.(poznámka by Terva)

Citát: Máme poslední šanci vykročit do světla.

Tato kniha, respektive obsah knihy mě velmi ovlivnil. Hlavně v té druhé části jsem našel spousty mimozemských ras, které bych rád potkal. Ohromila mě pasáž o Vodnáři, což určitě každý ví, když si přečetl malou ochutnávku i malý doplněk k ní. A když si na konci druhé části knihy přečtete seznam podmořských mimozemských základen na naší planetě, už snad ani nebudete pochybovat o mimozemšťanech. Tohle je vyčerpávající publikace plná informací. A to ještě nemluvím o poslední části knihy . . .

Citát: Thoran je pilotem (vesmírné lodi) již dlouhou dobu, hlídkuje nad Zemí a zachraňuje unesené lidi.

POSELSTVÍ: Zde se hlavně hovoří o miliardách vesmírných kultur (kam se hrabe těch 300 mimozemských ras na konci knihy) a dalších miliardách vesmírných galaxií. Ta čísla o tolika Galaxiích už jsou dnes velmi známa, ale ty rasy, které v nich žijí jsou nám zatím zapovězeny. Zamrazí vás i digitalizovaná mapa naší hvězdné oblohy, kde je zaznamenáno 110 mimozemských civilizací. Já si na to vzal lupu, abych mohl bedlivě studovat. Co dodat? „Galaxie je na Orionově pásu“

Citát: Čas jé sférický (v kouli). Můžete odkudkoliv kamkoliv. Není zde žádné „vpřed“, žádné „potom“, existuje (jen) „teď.“

Na straně 342 je malá tisková chybička. Ale pozorný čtenář si scházející slovo jistě sám doplní. Obrazová dokumentace je velmi přehledná a podrobná. Dlouho jsem v ní listoval. Slunečný systémy i s obývanými planetami, to je prostě paráda. Také se zde dovíte, jak se pilotuje vesmírná loď a z čeho je postavena. Prostě a jistě plnohodnotná informace ze všech možných pohledů. A už končím, mám pocit, že jsem toho napsal až dost. Možná to někoho ani nebude bavit číst. Tak že ahoj v jiné Galaxii. . . . ptáte se na to poselství? „Udržujte si naději“ a sežeňte si tuto knihu.

Citát: Protože krevní skupiny (O) jsou typicky reptiloidní krevní druh, a protože mimozemské reptiloidní rasy mají averzi ke konzumaci své vlastní krve, tyto jedince neunášejí na jídlo (jako zdroj potravy), ale pouze za účelem obchodu s otroky a pro programy genetického křížení.

109 24.01.2023

„Byl zahájen nálet“
„Simona přistoupila k oknu.“
„Do kasina vběhl Knoch . . . “
„Kloss střelil prvý – zastřelil . . . “
„Nálet ještě neskončil.“

Stále jaro 1945

Příběh tentokrát nepřeskočil do jiného roku. Stejně jako v předešlém „Setkání na zámku“ zůstáváme v roce 1945. Kapitán Kloss se opět dostane ze skoro nemožné a smrtící situace. Akční příběh na sklonku války je velmi povedený a plný napětí.

Citát: Naděje je malá! Ale je to jediné východisko.

109 08.01.2023

„Vše dát do podzemní chodby.
Třetí vchod.
Zazdít a pak
všechny vězně zlikvidovat!“
„Rozkaz, pane plukovníku!“

Jaro roku 1945

Tento příběh skoro nezačíná jako komiks. Je tu na počátku příběhu celkem dlouhé vysvětlující psaní. Ale děj se hnul. Válka se blíží ke svému konci. Avšak Kapitán Kloss dostává složitý úkol. A jako skoro vždy, s notnou dávkou štěstí, jej vyřeší. Už jsem si na jeho hrdinné činy zvykl a nedivím se těm událostem, které kolem toho vždycky vznikají. Ano, některé jsou neuvěřitelné, ale jde přeci o pocit napětí ze čtení. Ne? Jednoduché, akční a se šťastným koncem, možná.

Citát: Vždyť se ještě setkáme za lepších okolností . . . a již po válce.

109 05.01.2023

„Já mám jedno velké přání, chtěl bych chytat za Spartu“
(Vlasta Burian 1891 – 1962)
Údajně nakonec odchytal 78 zápasů.
Přesný počet není znám,
protože v roce 1934 při požáru tribuny shořel archiv.

Někdy se ptám, zda je 130 let dlouhá doba nebo krátká. S porovnání s lidským životem je to doba krátká. Ale když se Spartou člověk žije celý život, je to doba dostačující. Ale nemyslete si, že jsem zaujat jen jedním klubem. Musím doznat, že jako Pražák fandím i Bohemce, Dukle nebo Viktorce. Jen ta Slávie mi nějak nejde přes nos. Je to také největší rival Sparty a tak Slávii fandím jen v Evropských pohárech. Jinak bych nebyl Čech. Ale zpět ke knize samotné.

Citát: V prvním derby pražských S 29. března 1896 na Královské louce (Císařská) koučoval sparťany Václav Rudl (1874 - 1913) jako nehrající kapitán.

Nejdřív jsem si myslel, že bude v této knize spousta fotografíí a málo psaní a . . . ono je to nakonec obráceně. Převažují fotografie tvůrců klubu a hlavně legendárních hráčů. Ale spíše v malém formátu a nezabírají moc místa. Ostatní je psaná dlouhá historie klubu. Vše co byste o Spartě, tvůrcích a hráčích měli vědět nejdete v této publikaci. Hned na úvod si můžete prohlédnout znak Sparty, tak, jak se vyvíjel po těch 130 let. Bohužel u posledního znaku můžeme zaznamenat jen tři zlaté hvězdy. A já doufám, že brzy bude čtvrtá. Pro upřesnění, kdo neví o čem píšu: Jedna hvězda je za deset vítězství v České lize.

Malá ochutnávka:
Žádný český fotbalový klub nedosáhl tolika úspěchů jako Sparta. Se 36 ligovými tituly vládne historickým tabulkám nejvyšší soutěže, osmkrát vyhrála Československý pohár a jedenadvacetkrát Český. Úspěšná byla i v předválečném Poháru dobročinnosti nebo meziválečném Středočeském poháru . . . Za svoji 130 let trvající historii, z níž 105 let sídlí na Letné na stejném místě, zažila velké okamžiky . . . tak nahlédněte do její bohaté historie.

Ani nemá snad smysl se rozepisovat, kdo je kdo a o kom všem si zde můžete přečíst. Tyto informace by byly jen opisováním z této úžasné výroční knihy. Tak snad jen osobní názor alá Terva – Jako nejlepšího hráče Sparty, a teď se hooligans moc nenas . . partujte, je pro mě prostě a jistě David Lafata. Nemyslím ze vší té dlouhé historie, ale z té mé životní pouti se Spartou. Samozřejmě bych mohl vyjmenovat dalších deset - dvacet oblíbených, ale Lafata mě v paměti utkvěl nejvíc. Kanonýr České ligy dal 198 góóólů. V této knize si o něm můžete přečíst poutavý článek s názvem „Dvakrát pět a šest korunek“

Citát: Za nejhezčí gól považuji nůžky Jablonci v srpnu 2014 (David Lafata (1981)

A co dodat na konec? Inu, bylo nebylo . . . a Sparta bude furt. Kniha je nadupaná informacemi, ano, spousta z nich jsou statistiky, ale najdete tu i životní perličky, rozhodování hráčů, trenérů i výkonných prezidentů, předsedů a majitelů. Dostatek informací a věřte, že za těch 130 let je toho požehnaně. A tak končím se psaním a přeju Spartě k těm 36 titulům mnoho dalších a nejen ligových, ale i pohárových. SPATRA DOTOHO!!!!!!

Citát: . . . tu nit nesmyslně přetrhlo samo vedení, když spáchalo největší trenérský omyl v historii klubu. Přivedlo z Brna Jána Zachara. „Tak ten si tady titul nepřipíše,“ pravil údajně po pár dnech Jan Berger.
(Vladimír Táborský 1944)

109 13.12.2022

„Ne!
Nemáte právo . . .
Je zakázáno dotýkat se stromů . . .
Musejí přece ovládnout svět,
vesmír . . . “

Hmmmm...zajímavé je vědět, že to napsal Jean-Pierre Garen. Já se totiž po několika stránkách musel podívat na přebal knihy, abych se o tom přesvědčil. Mě to totiž připadá, jako úplně jiný styl a víc propracované. Tak například tento dobrodružný příběh už je opravdu sci-fi hororem. Jsou tu krvavé momenty a vysoké napětí. A dalším faktem je ..fakt..., že jsem z této knihy vybral celkem šest (6!!) citátů. Takové množství na tohoto spisovatele je až moc. Ale dobrá, budu věřit tomu, že to napsal on.

Malá ochutnávka:
Dívka svlékla krátkou suknici, pečlivě jí složila a lehla si na improvizované lůžko s roztaženými stehny.
„Jako milostná předehra poněkud stručné,“ pomyslel si Ray. „Rozhodně tady neztrácejí čas zbytečným tlacháním.“

V úvodním citátu je cítit náklonnost ke stromům. A jak by řekl jeden známej strom, „Já jsem Groot“. Jenže v tomto příběhu se to má se stromama úplně jinak. Ano, bojují tu rostliny proti sobě, ale je to spíš nerovný boj. A pak se do toho přidá Mark Stone a Ray a poteče krev i míza. A protože je to opravdu dobré, akční, strašidelné, se sexem a dobrodružné, tak jak mám být, není problém dát plný počet hodnocení. Tedy 100%

Citát: Než mě někdo upeče, musí mě nejdřív zabít.

109 11.11.2022