Terva komentáře u knih

„Vypadají jako lidé,
avšak ve skutečnosti
jde o bytosti živící se
výhradně lidským masem.
Jedinou výjimkou je káva...“

Ještě není konec, ještě se musí udělat spousty práce. Soužití ghúlů a lidí je zatím jen čirým snem. Kaneki a jeho GOAT jsou v nesnázích. Jedna malá svatbička trochu zromantizuje tento dvanáctý příběh. Zato Macuki provádí, skoro až děsivé činy. Opět spousty krve, soubojů, ale i lásky a napětí. A pozor v kapitole #125, která je celá kreslená na černém podkladě, najdete i spoustu sexu. Čestný ghúlský.

Citát: Měl jsem předem zjistit, kolik vteřin je potřeba, aby to supersivum zaúčinkovalo.

Ještě čtyři knihy do samotného konce, ale osudy všech zúčastněných jako by byly stále nejasné a mlhavé. Opět perfektní scénář a působivá kresba. Jsou zde zase vidět kresby dosahující svou vyzáží podobu fotografiím. Krasný příklad najdete na stranách 35 až 37. Ale i dále v příběhu se tyto „fotokresby“ vyskytují. Toto je první kniha v příběhu, které dávám plný počet hvězd.

Citát: Jsem docela obyčejný člověk...

109 25.02.2022

„Má pozice
mi velí,
že s vámi
musím
bojovat!“

Upřímně, tento příběh, tato část dobrodružství, se mi zdála nejslabší. Zatím. Jsme asi v půlce celé série. Už jen úvodní kresba na přebalu vás nepřesvědčí k tomu, aby jste si knihu s nadšením otevřeli. Je to kresba fádní, nevýrazná a ničím nepřekvapující. Prostě obyčejná. Nic, co se dává na titulní stranu. I obsahově mě to tentokrát moc nebralo. Jako by se vše odehrávalo znovu, žádná výraznější překvapení, jen sled událostí a bojů – vše, co už známe.

Citát. Jeho smrt nesmí být zapomenuta.

Ano, vyvrcholení jednoho překvapení vás nutí přemýšlet nad tím, kam to všechno povede, co se ještě objeví za další překvapení a kolik zúčastněných je na tom stejně jako například Sen Takacuki. Asi nejokatější novinkou jsou lidé, co chtějí dát ghúlům lidská práva. Tady to je nejzásadnější zvrat v tomto velkém příběhu. Člověk, tedy čtenář, si pak říká, tak proč proti nim celou dobu bojují? Chce pak pan Sui Išida přetočit celý děj a začít obhajovat ghúly?

Citát: Chraňte ghúly!

109 30.01.2022

„Každý z nás je jako ptáček
zavřený ve své kleci.
Občas se nám podaří vyměnit ji za větší,
ale nikdy nenajdeme odvahu
uniknout nadobro ze zajetí.“

„Cože?“

Klece jsou o životě, o lásce, o umění, o bohu.....je to docela depka a asi to nebude mít šťastný konec :-) Když někdo řekne "Já mám plán" a neprozradí jaký plán, že to má, tak to nikdy nevyjde. Nebo je to naopak? Život není jako román. Když čteš knížku, vždycky víš, kolik stránek ti ještě zbývá do konce. V životě to tak nefunguje. Bylo by snad krásné, podívat se na konec svého života a zjistit kolik mi ještě zbývá stránek? Těžko říci.

Citát: Všichni myslej jen na žrádlo a na sex, ale co jejich duše?

Je to vskutku vážný příběh, ale jedna věc mě v něm rozesmála, trochu víc, než ostatní skutky. Jedná se o situaci, kdy si Billova matka spletla bazalku s bertrámem. To se pak Billovi při obědě odkrvil mozek...a těžko vysvětlovat, co se pak dělo za věci. Mě to pomohlo v tom, že jsem vlastně do té doby vůbec nevěděl, že existuje koření, co se jmenuje bertrám. Tak že výhoda na obě strany. Billovo prokrvení a moje prozření. „Cože?“

Malá ochutnávka:
Bláznivá tetička Phoebe. Měla tu knížku ráda (Umění hovoru), protože sama často mluvila s věcmi kolem sebe. Když jsme šli nakoupit ptala se každého kusu zboží, jak se mu daří a jestli mu nevadí, když ho koupíme. Prý by nerada ničila přátelské vztahy mezi ovocem a zeleninou v regálech.

Má to své mouchy. Kresba se mi například skoro vůbec nelíbila. Jakoby se k tak nádhernému stylu vyprávění životních příběhů, nehodila. Vím, spousta lidí si řekne, že je správně surová, stejně jako příběhy na pozadí, ale já ne, to já mám jiný názor. K černému příběhu by se lépe hodila barevná kresba, s ne tak ostrými konturami. Ale něco jiného je přání čtenáře a rozhodnutí tvůrce. Například se mi vůbec nelíbili ty fotografie, co se tváří jako kresba, s doplňky a slovy.

Citát: Pšt... ztlum si trochu ty svý noční můry... jinak vzbudíš celý svět.

Vězte, že například nejen Kapitola 7 Vrstvy, část druhá, je ve své podstatě úplně o ničem. Jen pár nevýrazných stránek, které vám vlastně vůbec nic neřeknou, ale zaberou spoustu místa. Prostudujte si je (jí) a zkuste si jí (je) představit v barvě a s lepšími liniemi. To už by pak vypadalo úplně jinak, možná až božsky. Jenže opak je pravdou a kočka je mi svědkem. V té černé barvě vám nic neříkající obsah opravdu nic neřekne. Díky výše uvedeným podstatám, postřehům a rozhodnutím, jsem se ustálil na třech hvězdách. Převedeno na Hetešovo černobílé motýlky:
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
„Cože?“

Úvaha spisovatele:
(Jen namyšlený blábol. A pokud se v té knize mihl náznak myšlenky, pohřbil ho /spisovatel/ nabubřele povrchním kresleným stylem)

109 19.11.2021

"Kdysi jsem doufala,
že zažiju alespoň jeden den,
aniž bych musela
surově zavraždit
nějakýho bejvalýho živýho“.

Tento svazek obsahuje sešity #187 - #193 ze série The Walking Dead

Je snad jasné každému fanouškovi této série, že toto je konec. Jsme na konci cesty, nebo spíše se tvůrci prostě rozhodli, že v nejlepším je dobré přestat. Každopádně byla to dlouhá cesta, čítající třicet tři svazků a celkově 193 sešitů, když nepočítám komiks „Teď poznáte Negana“, který byl spíše spin-offem k sérii. Byl jsem strašně zvědav, jak si tvůrci se samotným zakončením populární série poradí. A je vidět, že se snažili. Od pohledu je tohle svazek obsahující nejvíce stránek. Tak tedy jdeme na to.

Malá ochutnávka:
„Princezno, proč jsi tady a ne ve Společenství?“
Začíná to tam jít z kopce... lidi se hádaj, spousta vnitřních rozbrojů. Tak jsem odešla... ...V životě jsem se naučila jednu věc – že jsou lidi nebezpečný. To jsem věděla už před tím když jsem v Pittsburghu narazila na vaše lidi, žila jsem sama už dlouho... … Samotný je mi mnohem líp.

Bylo v tom už moc politiky a senilních keců. Žádný napětí, jen mluvení a mluvení. Jakoby se tvůrci z toho konce chtěli vykecat. A nakonec to tvůrci posrali úplně. Dodatkové sešity o několik tel později, přidané za konec příběhu jsou úplně zbytečné a pokazily mi celkový pohled na tento svazek. Je to strašně alibistické. Dávám nejmenší hodnocení, které jsem kdy nějakému svazku v této sérii dal. Za dvě hvězdy a to jsem ještě velkorysí.

Citát: Už nejsme živí mrtví!

109 24.09.2021

„Jasně,
že to jsou krysy.
Pokud byste spadla,
tak byste se určitě zabila.
Neohryzovaly by vás zaživa“.

Hravý příběh se špetkou napětí, půl tuctem vlkodlaků, tisícem krys a dvěma školami. Káždá však z jiné dimenze. Od začátku je cítit, že příběh je určen pro mladší generaci, už jen proto, že v hlavních rolích je převážně mládež. Bohužel, příběh postrádá humor a cigarety. Sem tam se objevuje nějakej ten alkohol, ale není to Jack. Vodka tu je, ale jen tak okrajově. Příjemně se to čte, ale už se k tomuto příběhu nikdy nevrátím. Knihu daruji své dceři, ale už je to taky velkej fracek, tak si myslím, že to nechá pro své děti.

Malá ochutnávka:
Nikde nefungovalo osvětlení, ale všude bylo slabé světlo. Někde zelené, někde modré, někde červené či oranžové, vyzařované pravděpodobně stěnami, jako by z nich sálala barevná radioaktivita. Elektrické zásuvky ale kupodivu fungovaly. V přízemí dále zůstal netknutý kutloch školníka, a to včetně školníka. Pětapadesátiletý Miroslav Babák sledoval na laptopu film InterstelLar a nevnímal svět kolem sebe.

Ale pomalu nám tu na povrch vyplouvá ta Hetešovská symbolika. Například už vím (víme), že má rád zrzky s pihami, a i tady jedna taková vystupuje. Zrzky se pak pohybují tou pestrou knižní škálou pana spisovatele. Bez zrzky si snad už jeho příběhy ani nedokážu představit. A kdyby náhodou nebyla zrzka určitě se najde jiný symbol. Třeba žlutá barva, možná motýlci, démoni, žirafi, Jack Daniels a další. Tento příběh jsem četl jen proto, abych mohl s klidem říci, že jsem od mistra Heteši četl všechno. Chronologie musí být úplná.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Myslel jsem, že když jste démoni, tak umíte nějaký kouzla.

109 14.09.2021

„Nikdy mě nenapadlo,
že se dožiju dne,
kdy se
z Ricka Grimese
stane zasraná bačkora.“

Svazek obsahuje sešity #145 - #150 ze série The Walking Dead.

Tady je krásně vidět ta skvělá lidská povaha. Pokud se daří, jsou všichni spokojeni, poslouchají velitele, neremcají (skoro) Pak přijde jedna jediná krize a už se zase všichni hádají. Je mi úplně jasné, že takhle by to v postapo světě fungovalo úplně přesně stejně. Lidi jsou prostě zvířata a vede je jen pud a instinkt.

Citát: Vůdce musí bejt schopnej provést cokoliv, co je nutný, aby udržel lidi v bezpečí.

A upřímně, nějak nedovedu pochopit, jak se Šeptačům povedlo chytit a zabít dvanáct lidí z Rickovo skupiny. Ti otrlí, co přežili skoro každý útok, si pak nějak podivně nechají useknout hlavy....hmmm. To je jediná věc, která mi v tomto příběhu nesedí. Ale zase na druhou stranu – děj se musí hnout. Přece nebudou hnít na jednom místě, i když ti mrtví už hnijí.

Malá ochutnávka:
Chceš se vrátit k tomu, jak to bylo DŘÍV?! O tohle ti jde?! Chceš se dostat k Neganovi a zabít ho za to, co provedl? A kde to skončí? Jak daleko hodláš jít? Začneš zase shromažďovat mrtvý ve stodole jako tvůj otec? Do prdele, copak ses vůbec nepoučila?!

Krásně povedená je kresba za..., jak to nazvat? „Minutu ticha za mrtvé“. Je dlouhá pět listů, respektive deset stran čísla #145. Citlivější povahy se u toho asi rozbrečí. Mě osobně je líto jedné osoby, ale nebudu spoilerovat – budiž jí je zem lehká. No a protože je tohle celkem brutální a smutný svazek, dávám opět, a už po několikáté, plný počet bodů. Toliko k Rickovo heslu – nezabiješ.

Citát: Musíme je úplně rozmrdat za to, co provedli mojí mámě!

109 21.08.2021

Sithové
jsou zpět,
sledujte jejich
nezadržitelný
vzestup!

Qui-Gon a Obi-Wan: Aurorient Expres
Qui-Gon a Obi-Wan: Poslední vzdor na Ord Mantellu
Auřina píseň
Rada Jediů: Vyhlášení války
Předehra k Povstání
Slib spravedlnosti
Darth Maul

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Tohle je éra republiky. Díky řádu Jediů, jehož rytíři slouží jako obránci spravedlnosti, prožilo mnoho světů Republiky téměř tisíc let míru. Dlouhé období klidu s sebou však přineslo falešný pocit bezpečí. … Před tisíci lety byli zlovolní Sithové poraženi, ale stále přežívají ve stínu, osnovují plány, rozmísťují své agenty a odvádějí pozornost Jediů problémy, které nikdy nelze zcela zdárně vyřešit. Je to ošidné ticho před velkou bouří.

Citát: Mé jméno...vědět nepotřebujete. (Qui-Gon a Obi-Wan: Poslední vzdor na Ord Mantellu)

Sedm příběhů, které spolu zdánlivě nemají moc společného. Ale přesto je spojuje jeden velký nepřítel. Ten hlodá v Republice i v jiných světech, pomalu se dere vpřed a už se začíná klubat nová vzpoura. Vzestup Sithů už snad ani nepůjde zastavit. Sedm povídek vám naznačí, jaké odhodlání je k tomuto vzestupu vede a co jsou pro to ochotni udělat.

Citát: Ať síla provází vás. (Rada Jediů: Vyhlášení války)

Dva příběhy v tomto svazku napsal kansaský rodák z Českými kořeny Jan Steven Strnad. Jedná se o příběhy Předehra k Povstání a Slib spravedlnosti. Oba příběhy jsou povedené a musím dodat, že i krásně nakreslené.
Nejkratším příběhem je Auřina píseň. Jedná se o vybarvený příběh, který byl původně jen černobíle nakreslen. A musel jsem uznat, že Auře to opravdu sluší.

Citát: Víš, že mě nemůžeš zajmout. Živou ne. (Auřina píseň)

Nemá smysl natahovat komentář a tak další povídky nechám na vás. Pokud si budete chtít přečíst komentáře ke všem povídkám, tak je najdete v sekci „části děl“ u této knihy. A nebo na mém profilu. Odkaz je na začátku tohoto komentáře. Při čtení jsem poslouchal soundtracky k filmovým příběhům Star Wars....

Citát: Měla v sobě kousek síly. (Předehra k povstání)

109 17.08.2021

„Dnešního dne si získal
nové přátele i nepřátele.
Takže den
jako každý jiný.“
(Škorpion)

První kolosální kniha Conan obsahovala všechny ty malé knihy, které vyšly zvlášť. Jednalo se o příběhy 0 až 6. Tato druhá kolosální kniha obsahuje příběhy 7 až 10 Cimerie, Černý kolos, Společenstvo meče a Stíny v měsíčním svitu. I tyto příběhy vydalo CC zvlášť v každé samostatné knize. Čtenář má tak možnost buď zakoupit kolosální těžkou, velkou knihu a nebo pár menších, které si můžete vzít i na cesty. Je to jen na vás, jaký k tomu budete mít postoj. Já si pro jistotu koupil oboje :-)

Citát: Blecha si vždycky najde svého psa, stejně jako Cimeřana problémy. (Mlžnou stezkou)

Je zajímavé porovnávat malou kresbu s tou A4. Někdy je hezčí menší obrázek, někdy zase celostránková kresba ve velkém formátu. Rozhodně je tu spousty záporů i kladů. Avšak obsahově se příběhy nemění a tak, kdo již četl menší knižní vydání, může si v Kolosální knize více užívat kresbu.

Citát: Já psy nejím. Pokud tedy nejsou dobře uvařený. (Návrat)

Sledujeme tu velmi dlouho cestu Cimařana od prvopočátků, kdy jako samotář, později jako žoldák, bojoval po boku desítek vůdců a králů. Zahlédneme ho i se svou vlastní skupinou Kozáků, s jejichž muži bojoval jako vůdce a nahlédnem i do budoucnosti, kdy si Conan zkusí i korunu krále. Jenže ještě na ní není připraven a tak se raději vydává s piráty na nová dobrodružství.

Citát: Kdo mě bude pronásledovat, zemře mým mečem. (Gaulské údolí: Tíha koruny)

Skoro všechno je to nádherně nakreslené. Většinu kreseb má na svědomí Timothy Truman. Na konci této kolosální knihy je pár bonusových povídek. Také nejsou k zahození, i když se odehrávají v jiném čase, než nám poskytuje tato obrovská kniha. Rozhodně to celé stojí za to přečtení a určitě se k těmto příběhům ještě vrátím.

Citát: Ty zatracené kosti krvácejí! (Královský lov)

109 08.08.2021

NĚKDE
TAM
VENKU
JE
PRAVDA

Ve světě Akt X je mnoho příběhů, které jsou zastřeny tajemnem nebo které mají náznak přítomnosti mimozemšťanů. Chameleon je příběh z vojenského prostředí a obsahuje spíš to tajemno. Mimozemšťany zde nenajdeme. Jediný jejich náznak přítomnosti je tak jen hudba v Ripleyho baru, kdy se z beden rozmístěných po místnosti line hudba z filmu Vetřelci..

Malá ochutnávka:
Na co se musel dnes soustředit, byl ten případ v Louisianě, ve kterém se jednalo nejméně o jednu brutální vraždu, loupež dvaceti pěti tisíc dolarů za bílého dne a všichni svědkové přísahali na jakoukoliv bibli, která jim byla podána, že ta osoba, která to udělala, se přímo vypařila. A to se přihodilo uprostřed cirkusového stanu. A navíc měl aktér na sobě kostým klauna.

Příběh mě nějak moc nezaujal. Mám pocit, že vše je trochu zrychlené. Tvůrce, Charles Grant, se nevěnuje moc detailům a některé dialogy mi připadaly zmatečné a nepřehledné. Například rozhovor z motelu při jídle, kterého se zúčastní čtyři osoby. Dvě tři věty jsem nedokázal zařadit ke konkrétní osobě a ve stylu psaní to není jednoznačně rozpoznatelné. Toto je průměrný příběh, který si už nikdy znovu nepřečtu.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵ )

Citát: Kdybych byl mrtvý, tak to by byla tvoje vina a potom bych tě chodit strašit.

109 24.06.2021

Zemědělci bývají nejlepší vrazi,
protože mají naprosto legální přístup ke všemu
od igelitových fólií
přes ultrasilné chemikálie
až po těžkou bagrovací techniku.

Přečetl jsem celou sérii „Řeky Londýna“, dokonce i dva přidané komiksové příběhy a tak jsem si říkal, že by nemuselo být špatné ani toto. Konstábl Grant to sice není, ale pokud zapomenete jméno tamního Německého vyšetřovatele, může vám to a bude vám to, silně Petera Granta připomínat. Což kazí ten základní dojem z příběhu, kde se všechno vlastně opakuje. Tím opakováním myslím, že je tu čtenáři ve své podstatě zase všechno vysvětlováno.

Citát: Já se poseru, vy jste magický policajt.

Chápu, je to napsané pro ty, kteří nečetli ani jednu knihu z Řek Londýna, ale pro ty, co četli je to vysvětlování spíš nuda. Hlavní hrdina Tobias Winter se dokonce v některých situacích chová jako konstábl Grant a má i stejný druh humoru. Příběh nemá ani žádné napětí nebo větší akci. Je to odvyprávěno bez špetky nějaké snahy přispět něčím novějším. Nejhorší byl počáteční druh vyprávění, kdy osoba v ICH formě něco vysvětluje a najednou do toho vstoupí jakýsi vypravěč (Tobias) a pokračuje ve vyprávění ze svého pohledu. Docela mi to dělalo problém sledovat pak hlavní linii děje.

Malá ochutnávka:
Jakmile jsem se v sedmi letech vzdal snů, že budu astronaut, v devíti, že budu profesionální fotbalista, a ve čtrnácti, že budu rockový zpěvák, čímž jsem s těmito sny definitivně zatočil, rozhodl jsem se, že se stanu policistou jako můj otec.

Naštěstí je kniha útlá, (přečteno za tři dny) a tak se moc nemusíte zamýšlet nad nějakým složitým dějem. Přemýšlím nad tím, že už si žádnou knihu od Bena Aaronovitche nekoupím, páč mám pocit, že tento spisovatel už se nikam neposune.
Vybral jsem pouhých šest citátů a vložil je panu spisovateli do jeho profilu. Dávám dva a půl žlutého motýlka, což je v přepočtu na DK za dvě hvězdy.
(Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Uvěznila jsem ho do země, dokud byl ještě naživu.

109 31.05.2021

Slova ale nepřestávala žhnout
v Otahově mysli.
„Zbabělí duchové svržení do pekla“.
A co je tam drží?
Proč zůstávají v pekle?

Pravda je taková, že „Stíny v létě“ jsou zatím nejhorším vkladem do série „Moderní díla fantasy“. Vůbec jsem se nemohl dostat do děje. Žádný zajímavý moment, jen jakési komické „znakování“ tělem, které mi mnohdy připadá až neproveditělné. Strašný slovo co? Tím myslím, že pózy těla, které znamenají jistý skutek, třeba souhlas, odpor nebo lásku, jsou složité a vytvořit ten postoj vlastním tělem je těžké a mnohdy by stačilo místo toho jen nějaké to slovo.

Malá ochutnávka:
Amat zaujala postoj poděkování, příslušející nadřízenému, když propouští podřízeného. Muž reagoval patřičným gestem, zápěstí ale zkroutil do podivného, napůl posměšného posunku......

V této sérii jsem četl vše, co bylo vydáno. Jako nejlépe propracovaný svět se mi líbí svět Lockeho Lamory. Tam to fungovalo, mělo to napětí a nějaké ty záhady. Stíny v létě se ve své podstatě rozjedou až někdy za půlkou knihy. A to už jsem byl docela znuděn jednotvárným dějem a žádným napětím. Mám i druhou knihu „Zrada v zimě“, ale obávám se, že její přečtení zatím oddálím na neurčito. Moc jsem se na tento román těšil, a nakonec jsem celkem zklamán.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Sračky není potřeba sladit.

109 11.04.2021

Co by se stalo,
kdyby sem dorazila jiná skupina
a větší?
A co kdyby se nechtěli dělit?
Co potom?

Obsahuje sešity The Walking Dead #25 - #30

Bylo jen otázkou času, kdy se začnou hroutit stará nevyhovující pravidla. Carol v tomto příběhu začne pomalu rušit jedno civilizované tabu. Snaží se navrátit polygynii nebo polygamii (Muž, který má více jak jednu ženu) Mnohoženství, které je vepsáno i ve staré bibli, se při nových podmínkách možná navrátí. Inu, Mohamed by zaplesal. Jenže Carol se střetla s obranou a tak trochu se naštve. A pak nikdo neví, jaký bude útok.

Citát: Jednou ti snad dojde, že ne každej je úplnej debil.

Muži mají zase jiný problém. Nejdřív sehnat benzín do generátoru, aby se alespoň trochu navrátila civilizace elektrická, což přináší světlo, teplo a zábavu ve formě hudby a filmů. Avšak s příletem neznámé helikoptéry se mění priority. Myšlenka, že někde v okolí žije jiná parta lidí je tu. Jenže, jaká ta parta bude? To se prostě musí zjistit. Bude vstřícná nebo nebezpečná?

Malá ochutnávka:
Hezký bude, když se nám povede rozběhnout ten generátor. I kdyby to bylo jen na pár hodin denně, hned by tu bylo mnohem líp.
Jo, bylo by fajn poslechnout si nějakou muziku...to už je tak dlouho, co jsem neslyšel ani notu...

Příběh je opět spíše o vztazích a lidských činech. Spíše je tu více mluvení a až ke konci sešitu #28 začne jít do tuhého. Zombie opět útočí, ale tak trochu v jiné podobě. Tento příběh je až do své poloviny celkem klidný, což mu ubírá jeden a půl motýlka, ale ke konci už zase teče krev. Protože pokud lidé nemají co dělat, obrátí se proti vám. Nejlepší obranou je tak útok. Při čtení této akční jízdy jsem poslouchal skupinu Accept a jejich nové album „Too Mean to Die“ (2021) První song na albu se jmenuje Zombie Apocalypsa :-) :-) :-)

( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ Přeloženo do jazyka DK **** slovy: čtyři hvězdy)

Citát: Copak je moje oblíbený jídlo důležitý, když už si ho nikdy nedám?

109 25.01.2021

Myslím si,
že jsou tu s náma prima lidi,
a že spolu vycházíme dobře,
ale upřímně,
do hlavy jim nevidím.

Vždy, když čtu černobíle nakreslený příběh všímám si těch padesáti odstínů šedé a černé barvy. Ačkoliv Živí mrtví není barevný, najdete v něm spousty barev. A další vám dodá váš mozek,.. Když vidíte lesy a trávu, máte tam prostě automaticky vsazenou zelenou. Když teče krev, vidím prostě červeně. Černocha bělocha nebo asiata poznáte podle vzhledu, ale stejně si k nim přiřadíte odstíny barvy. Prostě, černobíle nakreslený komiks ve vás vyvolává větší míru fantasie.

Citát: Já si to nevyčítám proto, že jsem to udělal. Trápí mě, že mě to trápí.

Strasti i slasti naší základní tlupy, v čele s Rickem, nadále pokračují. Navíc čekají nový přírůstek a to v této stresující době není žádná sranda. Ale chce to optimismus a ten si tak nějak dodávají všichni. Rozhodli se cestovat, což je asi lepší, než trčet na jednom místě. Je velmi zajímavé sledovat jejich osud na papíře, než ve filmovém provedení. Navíc už teď jsou vidět patrné změny děje...film vs. komiks.

Malá ochutnávka:
„Bojíš se? Teda jako kvůli tomu dítěti“?
No, to víš že jo. Pořád si v duchu opakuju, že ženy rodili bez asistence celý staletí, ale stejně si to tím nijak neusnadním. To, že se ani nemůžu nechat prohlídnout a ujistit se, že je všechno v pořádku, taky není zrovna super.. Klidně bych mohla mít dvojčata a ani o tom nevědět...

Co mě tu velice překvapilo je Hershelova stodola. Ti co viděli televizní seriál si určitě vzpomenou, jak z Hershela Greena vlastně udělali podivína a tajnůstkáře, co se týkalo jeho stodoly na jeho pozemku a mrtváků. V komiksu je to úplně jinak. Tak že jiný pohled na věc a už je jasné, že tohle si půjde po své vlastní cestě.
Poučný a zajímavý je doslov na konci této knihy. Napsal ho, kdo jiný, než muž, který o zombie zná víc než my všichni. Simon Pegg, který si zahrál ve filmu Soumrak mrtvých o tom všem ví své.

Citát: Zbavujem je utrpení a snažíme se ,aby nezabili oni nás! Ty věci už nejsou lidi – jsou to nemrtvý zrůdy.

109 21.11.2020

„Nesmíte to vzdát.
Prostě musíte jít dál.
Nezastavovat se.
Nepřemýšlet o tom.
Nebo se z toho zcvoknete“.

Pozorně jsem si přečetl předmluvu tvůrce tohoto komiksu Roberta Kirkmana. Píše tam o tom, jak se mu moc nelíbí klišé Hollywoodské Oskarové zombie scény a že se v této epické sérii bude snažit o trochu něco jiného než je ve filmech. A pak jsem se musel zasmát, protože příběh začíná tam, kde třeba začíná „Den Trifidů“ a nebo „28 dní poté“. Komiks začíná v nemocnici větami: Haló? Je tu někdo?. Tohle je to nejklišovatější klišé ze všech klišé. Budu to brát jako ironický černý humor pana spisovatele.

Malá ochutnávka:
Byl jsem postřelený, probral jsem se v nemocnici a hned na mě zaútočili. Dostal jsem se domů, moje žena i s dítětem byla pryč. Celé tohle zatracené město je opuštěné. Nevěděl jsem, co se děje.......

Vlastně jsem strašně zvědavý, zda nás tento komiksový příběh zavede někam jinam, než co jsme měli možnost vidět v seriálu. Byl bych za to moc rád, protože některé klišé scény v seriálu nebudí moc věrohodnosti. Ale to všechno ukáže až čas. Jsme na počátku a staré dobré časy jsou minulostí. Policista Rick Grimes započíná svou dlouho cestu. A hned nás poučí o tom, že velkoměsta nemají moc šanci na přežití. Berme to jako návod, pokud by nás postihlo něco podobného.

Citát: Když přemýšlím o starých dobrých časech, mám z těch nových ještě větší hrůzu.

Kdo z vás četl brutálně krvavého Kůstka v černobílém provedení, pochopí, o čem teď budu chvilku psát. Jsem rád, že se tvůrci tohoto komiksu (už mluvím o Živí mrtví a ne o Kůstkovi) rozhodli pro absenci barev. Určitě to není jen kvůli hektolitrům krve, která zde určitě proteče. Černobílé příběhy nutí čtenáře více přemýšlet, dodávat si barvy, vžívat se více do různých situací. Prostě bez barev si já osobně tohle všechno lépe prožívám. A při nejhorším, není problém vzít pastelky a dobarvovat si sám. Ano, i to je možnost, jak využít prostor v černobílém komiksu.

Citát: Ono to pořád žije!

109 13.11.2020

Byl oblečený
jako mnich,
ale neměl
na sobě žádný
náboženský symbol...

Ve světě, který se hnul......

Věřte, že je to již deset let, co s Rolandem Deschainem a jeho ka-tet, hledáme Temnou věž. Ale nám připadá, že jsme teprve na počátku. Navíc ziskuchtivost temných tvůrců cestu neustále prodlužuje a jen KA tuší, kdy k Věži, spolu s Rolandem, dojdeme. Budiž to cesta plná dobrodružství, statečných činů a hlavně, ať je to cesta zdárná a nic, žádný skutek či čin, nepřijde nazmar. Tak přeji Já, svému hrdinovi z Gileadu, poslednímu z rodu Eldů.....

Citát: Nic není navěky! Dokonce ani smrt!

Jak jsem komiks rozbalil, ihned jsem vyzkoušel jeho vůni. Inu, je to vůně vskutku impozantní. Cítím z ní tu krev, která našeho hrdinu doprovází na každém kroku. A nádherný je pohled i na stránky knihy samotné. Celý komiks je nakreslen na temném podkladě, kde i ta nejzářivější barva působí černě a ponuře. Věřím, že tvůrčí nadšení a ka-tet, kreslíře Michaela Larka nedojde konci dříve, než Roland Deschain ke své Věži. Nuže, pojďme do světa přátelství, zrady, štěstí i smutku......a smrti. Muž v Černém si v Tullu hrál na Boha a Roland...inu, už by jste touto dobou měli být chytřejší. Přece jen je Pokušitelem....a pistolníkem.

Malá ochutnávka:
Roland vyloví peníze z přibývajícího váčku. Je to dar od otce, v němž přibývají mince a občas i drahokamy. Kromě pistolí je to asi jediná věc ze života, který kdysi vedl...

Příběh vskutku impozantní. Mé ka-tet jásalo blahem a trochu i strachem. Vypravěč příběhu Peter David, za stálého drobnohledu muže zvaného King vykonal poctivou práci. V tomto příběhu šlo opět o život i smrt. A kdo tvrdí, že nešlo, může klidně i tvrdit, že prasata za svitu Kupcova měsíce tancují hopalu. To já, baže, povídám vám, a že to vskutku pravda je, ví i mé KA. Dlouhé dny a příjemné noci......

Citát: Jedno slovo zní: Devatenáct.

109 19.10.2020

Během těch podivných
a vyčerpávajících let mého mládí
jsem se utápěl v hanbě kvůli tomu,
že jsem jen obyčejný
komiksový scénárista.

Zajímavý, zábavný a úžasný pohled do hluboké minulosti narození Stana Liebera, později přejmenovaného na akčnější a zvučnější Stan Lee a o jeho vstupu do světa komiksu. Příběh začíná 28. prosince 1922. Projdeme celou tou dobou, zjistíme hodně zajímavostí o Stanu Leeovi, o zákazech, které vlastně až do roku 2011 značně stěžovali obsah příběhů. (DC značku CCA * použilo naposled v půlce roku 2011) a dovíme se jak to vlastně tenkrát všechno probíhalo.

Citát: Chtěl jsem být prezidentem.

Dá se říci, že to je vlastně postupné naplňování Amerického snu, ale jak jistě uvidíte, nebylo to nic jednoduchého a trvalo snad celý život, nebo alespoň jeho značnou část, než se ten sen snad vyplnil. Jediné, co mi na příběhu Stana Lee vadilo, byla ta rozkouskovanost a přeskakování děje. Vím, že to byl účel a ne záminka, ale mám pocit, že to příběhu samotnému škodilo. I když při zpětném pohledu po dočtení, to vlastně byla geniální myšlenka :-)

Malá ochutnávka:
Páni... za můj život se toho v komiksu stalo tolik.
A jenom pomyslete – málem jsme u toho nebyl.
Protože na začátku šedesátých let jsem toho už měl plné zuby. Byl jsem komiksem unavený a začal jsem psát své vlastní humoristické knížky. Humor mě vždycky bavil.....

Věděl jsem, že vyšel speciál se skupinou KISS, ale netušil jsme, co se stalo v tiskárně v Buffalu. Nebudu prozrazovat, možná to spousta lidí ví, ale já to mám jako novinku. Vše o tomto propagačním tahu zjistíte v tomto skvělém a úžasném komiksu. Další krásná připomínka staré doby, je scéna, kdy Stan Lee vysvětluje, že kdysi psal na psacím stroji, ale že spousta mladých lidí pravděpodobně psací stroj nikdy neviděla.

Citát: Jak by se ti líbilo psát sérii pro DC, Stane? To si děláš srandu! A příště se mě zeptají, jestli nechci hrát Bruce Waynea...nebo možná Clarka Kenta!

- CCA – Comics Code Authority – Kodex psaní komiksů, kdy příběhy v sešitech nesměli obsahovat krev, sex a násilné scény a mnoho dalšího.

109 21.06.2020

Každý bojovník ví, že existují bitvy,
které nemůžete vyhrát.
Někdy prostě víte, že bez ohledu na to,
jak zuřivě budete bojovat,
stejně prohrajete, selžete. A umřete.

Hoka hé – jdeme na to.

Zlý kůň a Rudá vrána již spějí do svého konce. Tito muži se chystají k poslední bitvě. Desetiletí plná lží, zrad a vražd kulminují. A až se kouř rozptýlí, bude ještě některý z nich naživu nebo všichni dojdou na konec své cesty? Kdo koho nakonec skalpuje?

Malá ochutnávka:
RUDÁ VRÁNA: Máš vůbec sebemenší ponětí, co právě kurva děláš?
ZLÝ KŮŇ: Zavírám tě do tvýho vlastního vězení.
RUDÁ VRÁNA: Proč? Prostě mi jen řekni...proč!?
ZLÝ KŮŇ: Abych mohl udělat tu jedinou věc, po který jsem toužil od chvíle, kdy jsem se sem vrátil.......
...ODEJÍT.

Nemá smysl to nějak prodlužovat. Páni. Tak to by bylo. To byly SKALPY. Tuhle jízdu jsem si užíval. Byly tu nějaké ty nedostatky, ale jako celek jo to velmi působivé a nahrne se vám to do hlavy tak rychle, že přijdete o vlasy. Šedesát sešitů, deset svazků, přes 1200 stran. A snad jen wakhán thánka ví, kolik bylo střílení, bodání, zrad a špatných rozhodnutí.

Héčhetu aloe – Jest dokonáno.

109 26.01.2020

Nejkouzelnější je
přesvědčení autorů,
že v jejich práci jsou chyby,
pouze protože je tam vidíte –
a hlavně protože je tam vidět chcete!

PROČ A ZA CO?

PROČ? Proto, že se Jana Kilianová (K.l.anová) dala do paktu s kotletou (Kotletou), a vyžrala krezbu k příběhu Bratrstvo krve i z hořčicí. Chtěl jsem tak zjistit, co tato kreslící korektorka spáchala, že jí vzal Kyša pod svůj.. a zjistil jsem, že skoro NIC. (smajlík, co se směje)

A ZA CO? Za 444 korun Českých jsem tento komix „o chybách a o životě“ (zavádějící dovětek) koupil v ant1kvar1at ě v Nuslích. Pravděpodobně to byl poslední dostupný vítisk na našem trhu. Vostatní už jsou asi zpálené po přečtení... ...do půlky.

Citát: Pravopisné chyby jsou jako lidé. Všude je jich zbytečně moc.

Kolektor (geologie) – zběrná porézní hornina s nahromaděným zemním plinem, směřující k výbuchu.
Korektor – hlavní sběrač chyb v textu určený k výbuchu. Nejlépe vybuchuje v přítomnosti nových spisovatelů. Nemá rád jímky a ani výjimky, nesnáší, když věta začíná „Tak“ a miluje „to“ (Ze jo pane Stefane Kingu)

Citát: Při příchodu do práce na věšák odkládám kabát, rukavice... ...a víru v lidstvo.

Tak vám musím napsat, že tohle není k smíchu, celý koncept tripů je spíš k pláči a směřuje k návštěvě Bohnic. Korektor je chudáček a každý spisovatel by jej měl litovat, (poznámka pro P. Kajnarovou :-) a vlastně nemá svojí práci rád, nebo to umně ukrývá. Vesmír se točí jen kolem ho. Vlastně by to mněl korektor zabalit a jít skočit do vyjímky. (Tuhle práci bych nikdy dělat nechtěl) Myslím korektora, ne skákání do výjimečné jímky.

Malá ochutnávka:
Jenže jsou práce a práce. Některé se dají vykonávat mechanicky: každý den si vyřešíte svoje a jdete domů, kde se klidně můžete třeba natáhnout k televizi s pivem. A pak jsou práce (třeba psaní komentářů), které vás neopouští, podepisují se na vás. Protože nestíháte, berete si je domů, špiníte si jimi stůl nebo plochu počítače., vpouštíte si je do soukromí. Děláte to, protože musíte......... (…)

Chyby v textu jsou schválně, protože jsem tento komentář chtěl nejdříve ukázat Koubkovi nebo K.l.anové. (Kilianové), aby mi to zkorektorovali. Hrozilo však, že by po mne hodily kávovar a byly by v prdelííííí, protože bez kafe ani korektor nefunguje. V nejhorším případě by se mně snažili upálit a posléze by hasičům tvrdili, že se jen snažili uklidit bordel v kanceláři, protože jejich šéf vedle se nesnažil a jen chrápe a nechápe.

Citát: Sekání trávníku sekačkou není efektní, ale efektivní. Klestění si cesty domem plným oživlých mrtvol sekačkou na trávu je obojí.

PS – Pravopisná podtržítka jsou červená a gramatická jsou zelená... aha, tady je všechno černé na bílém...UPS. Víte, jaký je rozdíl mezi gramatikou a pravopisem? Korektor alias Grammar Nazi.

…..ZAHRAJTE SI NA KOREKTORA A UPRAVTE VÝŠE UVEDENÝ KOMENTÁŘ.....

Výsledky mi neposílejte, stejně tam budete mít spousty chyb!

........váš názor mě nezajímá a nakonec mám vždycky pravdu................

Citát: Lobotomie je vynikající lékařská procedura, která z vás udělá bezproblémového člena společnosti.

109 02.08.2019

„Obyvatelé Baltimoru
tančí na sopce,
jejíž erupce se nezadržitelně blíží,
a až k ní dojde,
nezůstane nikdo.“

„Kdo vůbec rozhoduje, kam se člověk narodí?“

Mám rád klasiku. Dostojevský, Pratchett nebo Hetesha. Díla těchto veterá – pardon, velikánů, vás vždycky totálně dostanou do kolen. Mně tedy rozhodně jo. Tanec na sopce jsem protancoval za necelé dva dny, protože jsem se od příběhu nedokázal odtrhnout. Hlavní hrdina mi hned padnul do oka jako popel ze sopky. Jeho zrcadlo a lednice mě totálně uhranuly. A jeho zvyky mě dokázaly každou chvilku rozesmát. Dokonce se ukázal i ten proslulej žluťásek. Akorát to nebyl motýlek, protože tento žluťásek měl krátkou košilku s černým trojúhelníkem pod rozkošným bříškem.

Malá ochutnávka:
Zrcadlo v koupelně mého bytu ze mě vůbec nebylo nadšené a ptalo se, zda nepotřebuju lékařskou pomoc. Odsekl jsem, že ne, načež mi doporučilo, ať si sloupnu ty trapně amatérské náplasti, a prý že to posoudí samo. To už jsem ho poslal do hajzlu.
Lednička se naštěstí k mé nové image zabijáka ze Sin City nevyjadřovala a ochotně mi vydala lahev s Jackem Danielsem. Ten se taky na nic neptal . . .

Už jsem si zvyknul, že si pan Heteša dělá reklamy na různé věci ve svých příbězích. V tomto je to třeba reklama na Brokilon Books, Camelky s pravým velbloudem (žádné shnilé zuby nebo rozežraný plíce), film Infico nebo Jack Daniels. Ale jen jednou jsem se setkal s reklamou na jeho knihu, která ještě nikdy nevyšla. Vlastně to byl film Tanec na sopce. A tak jsem se konečně dočkal jeho papírového zpracování. Náležitě jsem si ho užil. Dostalo mě i to, že se v tomto příběhu objevují mimozemšťané.

Citát: Zanalyzoval jsem svou situaci a vycházelo mi z toho, že je úplně na hovno.

Chcete je vidět? Tak to musíte trailerem na Wordward Board, pak výtahem na Dolphin Street, monorailem na Barney Place , lanovkou na Bolton Hill na druhém levelu , pak chvilku pěšky přes Mosher Street na metro, tím tři stanice na Camdem Station a pak eskalátorem na Mars Place. Tam je dvacetimetrová kruhová laguna s pětimetrovým ostrůvkem uprostřed. Na něm stojí létající talíř, ze kterého vylézají asi metr vysocí zelení Marťani s tykadly na hlavě a blánami mezi prsty. Pokud nezabloudíte, tak je to krásná vyjížďka a následný krásný pohled. Pardón, nechal jsem se unést. Tedy ne mimozemšťany, jen s sebou.

Citát: Budík nastavený na osm mě vzbudil slovy: Dva dny do apokalypsy.

Tak zpět do reálu. Celé je to zábavně technicky dojemné, příběh je zamotaný a kdykoliv si hlavní hrdina myslí, že už to vyřešil, je brzy vytržen z reality. Vždy musí začít od začátku, protože si myslí, že už ví, a při tom nic neví. Ke konci jsem už přestal věřit i já. Ono totiž schází pár stránek do konce příběhu a čtenář jen vrtí čumáčkem a nečuchá konec. Už jsem si říkal, že to bude horší jak čaja nebo ryža, ale poslední kapitola mě dostala do tance se sopkou až jsem měl výtrysk lávy. Ta sopka v mé hlavě opravdu bouchla. Takový konec mě rozhodně nenapadl ani při návštěvě Tajemství pyramid ve Faraonu. Tento tanec všem doporučuji. Prostě další skvělá Heteshovka.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Dostavte se po obědě na kontrolní vyšetření, abychom mohli správně nastavit elektrické křeslo.

108 23.06.2024

„Co je ten chlap zač?“
„Potíž.“
„Potíž?“
„Někdo by spíše řekl:
kráčející katastrofa.“

Tato kniha je ve své podstatě prvotinou, kterou napsal Jakub Hoza. Se stylem tohoto spisovatele jsem se setkal nedavno a to v příbězích ze série Strašák. Bylo to trochu zamotané, protože jsem nejdříve četl první příběh pak třetí a čtvrtý a na konec ten druhý. Někdo to opomněl zařadit do série. A ne jinak je tomu i s touto knihou. Jedná se vlastně o první příběh postavy se jménem Nathaniel Darnsworn. A protože jeho jméno není v anotaci zmíněno, nikdo se nenamáhal tuto knihu zařadit do série. Už jsem to udělal, aby v tom byl přehled.

Malá ochutnávka:
Divadlo Theatre Macabre hostující v Charogne si dovoluje uvésti obnovenou premiéru hry Kráska a Zvíře. Dokáže láska krásné dívky vrátit podobu a duši hrozné stvůře? Odpověď najdete jen v našem představení!

Na prvotinu to není špatné. Má to své mouchy, své nudné pasáže, sem tam trochu (možná víc) nelogických přeskoků, ale ve své podstatě jsem se bavil. Je v tom jisté napětí, dobrodružství, brutalita, možná i láska. Některé pasáže jsou zdlouhavé a asi by to sneslo tak o třetinu zkrátit. Nevím zda mě lákala možnost, co by Nathaniel a Valerie mohli ještě rozsekat a zabít, nebo mě lákaly ty gore scény. Ano, je v tom hodně nechutností, ale i nutné krve. Humoru je tu málo, ten přijde až v jiných příbězích. Pár dobrých hlášek tu sice najdeme, ale celkově to není tak dynamické a akční jako třeba ty příběhy se Strašákem.

Citát: Vždyť jste kněz, u bohů! A ještě z vás táhne chlast. Vy jste opilý?

Pro milovníky nechutných scén bych vyzvednul tu s dřevěným záchodem. Opravdu jsem to nečekal a asi dlouho nevlezu ani na toi-toiku, nebo se v ní, před dosednutím, pořádně rozhlídnu :-) Rozhodně mi varlata, při čtení této scény, zajely až do krku. Finále je hektické a skoro čekané. A protože se do finále šlo docela dost dlouho, byly některé části před konce i trochu prodlužované a sem tam i nudné. Tak že první příběh pana spisovatele hodnotím 60%, respektive dávám tři Hetešáky.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Jsem urozený vrah s vybraným vkusem.

108 01.03.2024