Terva komentáře u knih

„Měli jsem tu
drobný problém . . .
který ovšem
přerostl
v globální.“

Já mívám při čtení těchto příběhů v poslední době vize nekonečna. Jakoby tvůrci prostě jen kreslili a psali, ale k cíli se jim moc nechtělo. Zdá se mi, že těch příběhů a odnoží je v poslední době nějak moc. Tohle je sice šestý příběh z Ú.V.P.O. Peklo na Zemi, ale přiznejme si, že předcházející Ú.V.P.O. mělo sedmnáct dílů, k tomu připočtěte sérii Hellboy (asi patnáct dílů), zatím vyšlé dva svazky Abe Sapiena a teď jeden díl Ú.P.V.O. a Hellboy a v nedavno vyšlé Hellboy v Pekle první díl.

Malá ochutnávka:
Otče Lazare! Jsou tu a útočí. Co máme dělat?
„Pokračujte v tom, co děláte.“
Ale my jen umíráme pane!
„Umírejte tedy dál.“

Tak že abych se dostal k tomu, co chci napsat o tomto svazku. Opět se nic zvláštního nestalo. Příběhy v těchto pěti sešitech jsou ještě rozdělené na několik příběhových linií a tak jen skáčeme od události k události, až na pár drobných akčních scének se vlastně jen chodí a nebo mluví. Zase si tu zavzpomínáme na Hellboye, zase si vzpomeneme na Abeho, a obsahovou linii vlastně vedou lidi, které moc neznáme, a upřímně, osobně mě ani moc nezajímají. U mě tedy zklamání. Nejzajímavější postavou byl vlastně Lazar.

Citát: Každý z vás, padlý v této bitvě, mne posiluje!

102 01.04.2024

„Vzhledem k tomu,
že se jedná
o velice zvláštní misi,
máte právo odmítnout
a nikdo vám to nebude mít za zlé.“

Mise na Miře (Mark Stone 43) tady na Databázi knih někdo zařadil do podskupiny v sérii Anticipation. Vůbec nechápu, kde ten název ten dotyčný sehnal. V té jmenované sérii je tato kniha na jedenáctém místě. Na prvním místě v podsérii Anticipation je kniha Trestancem v Edenii, což je vlastně 47 kniha v sérii Mark Stone. Až se k této knize dostanu, tak snad pochopím ten podnázev. Jako by už teď nebyly knihy v této sérii tak solidně pomotané.

Citát. Koho mám sejmout?

Pravdou však je, že se v tomto příběhu vůbec nevyskytuje Mark Stone, ani jeho věrný robot Ray. V hlavní roli je zde mladičký Paul Revest, coby poručík Služby dálkového výzkumu. Mnohé, kteří tuto sérii čtou, snad ani nepřekvapí, že se zde setkají se spoustou stejných situací a výrazů, které pan spisovatel Jean-Pierre Garen používá v konzistenci s Marken Stonem. Tak že třeba místo mongolského generála Knova tu máme generála se šikmýma oči se jménem Orlov. Místo sexu je tu . . . sex a místo hvězdy v modrém poli je tu jiný znak. Pojmy jiné, prostředí stejné. Díky absenci Marka i Raye je tohle však jen průměrným dobrodružstvím.

Citát. Nebudem o tom diskutovat. Už jsem se rozhodl.

102 10.03.2024

No, určitá podoba by tu byla.
Třeba oči. Ty by mohl mít po (tátovi)
Barva i počet sedí,
. . . a taky bradu má podobnou.
Stejně nic lepšího nemáme.

Ačkoliv je tento příběh ze světa Prolnutí, vypadá to, že do něj asi nepatří. Někdo mu dal krabičku s názvem „Světla v temnotách“ i když je tento příběh ze stejného těsta jako Tovaryš a Jeden z devíti. A vlastně se to také ve stejném stylu odvíjí. Zadní část knihy mi sice tvrdí, že je to pro fajnšmekry, nadupané akcí a nenechá mě to oddychnout – inu, co je psáno nemusí být dáno. Pravdou je však fakt, že se to dobře čte, rychle do odsýpá a trousej se tu hlášky jak na běžícím pásu. Ale to je asi tak vše. Protože dva dny po dočtení už jsem docela tápal v Prolnutí, o čem, že to vlastně bylo. „Job tvoju mať!“

Citát: Když někdo zabíjí Lovce, tak já chci vědět kdo a proč.

102 02.01.2024

„Noc je horká
jako peklo.
Je to jedna z těch nocí,
kdy se na vás
všechno lepí.“

Mám všech sedm knih od Comics Centra s těmi černobílými přebaly. Zdají se mi výstižnější, než ty původní barevné. Ale jde jen o můj vlastní pohled na estetiku. Je to jen tak pro mé potěšení. Věnujme se Goldie. Ano, čtete správně – Golgie, alespoň si tak říká, ta známá z filmového zpracování. A zase skončila v posteli a zase jí někdo . . . rachotící křáp, co tady vydávaj za klimatizaci, nedokáže udržet pivo studený, ani když ho na něj přímo postavíte. Příběh začíná v jednom odporným bejváku v odporný čtvrti jednoho odpornýho města . . .

Citát: Uklidni se Marve, a vem si další prášek.

Ve své podstatě již třicet tři let starý příběh Franka Millera vás neustále nutí se zamýšlet na tím, co je to vlastně Sin City. Místo, kde je padouch hrdinou, hrdina padouchem a drsná detektivní noir je v tom jen a jen podporuje? Povídáte si, jde jen o sex, o tu trochu rozkoše, nebo jde o čest . . . kterou byste mimochodem skoro těžko v tomto městě hledali. Nebo je to stvořeno jen pro zábavu? Co je realita a co je jen výplodem temné mysli? Kde je hranice, kdy už nevěříme a nebo se naopak začneme bát? Bát se, že skončíme jako Goldie. Proč zrovna ty, Goldie!

Citát: Peklo je probouzet se každej podělanej den a nevědět, proč jseš vůbec tady a proč ještě vůbec dejcháš.

Nestačíte se ani pořádně vzpamatovat a zjistíte, že v tom lítáte. A že si to náramně užíváte. Všechno je tak jasný a jednoduchý. Později pak prokouknete i tu nádhernou černou kresbu a uvidíte v ní detaily, které byste při normálním pohledu nezahlédly. Začnete vidět hlouběji a hlouběji až na samotné dno Pekla. Pak jste ochotni i nezakrvácet cizí kabát a necháte dotyčného nejdřív ten kabát sundat, než ho . . . inu, Sin City. Dostal jsem to, na co jsem se těšil – úplatní poldové, korupce, krev, krásné sexy kočky a v neposlední řadě i drsného hrdinu, u kterého si vlastně nejste jisti, zda mu fandit nebo ne. Je to kladný záporák, ale zároveň vraždící maniak jako snad nikdo jiný . . . ale Goldie je Goldie. A Marv zjistil, proč ještě žije . . . ámen! . . . a zapomněl si vzít prášky. 100%

Citát: Na nájemnejch vrazích miluju, že ať jim provedete cokoliv, nemáte žádný výčitky. Naopak! Čím hůř se k nim chováte, tím se cítíte líp.

102 28.12.2023

Buď tichý v pusté samotě, opuštěn nejsi – netušíš:
duchové mrtvých, kteří tě v životě znali, dlí ti blíž
i ve smrti a z vůlí svých ve stín tě halí:
Zůstaň tich!
(Duchové mrtvých)

Já jsem Edgara Alana Poa vlastně nikdy pořádně nečetl. Až v roce 2023 jsem se do jeho díla tak nějak pustil s větším nasazením. Ano, viděl jsem pár filmů, ale například u Zkázy domu Usherů jsem zjistil, že původní brutální a smrtích povídka je úplně o něčem jiném než film nebo současný seriál. Proto jsem byl zvědav na toto ztvárnění. Kniha komiksů a básní, inspirovaná E. A. Poem. Příběhy v ní jsou volně inspirované tvůrčí dráhou, tohoto temného mistra, Richardem Corbenem. A navíc vše si tak nějak vybarvil a nakreslil podle svého svědomí a vědomí.

Malá ochutnávka:
Nyní poutník zabloudiv do doliny . . . spatří v oknech krvavých . . . hrůzné prapodivné stíny . . tančit v tónech drásavých . . . A jak proud se dere bránou . . . ta smečka zběsilá . . . zří jí mocně rozchechtanou . . . avšak úsměv navždy ztratila .
(Zánik domu Usherů)

Pro začátečníky v tomto směru (a tím se já považuji) je velmi těžké rozeznat realitu mistrova díla nebo fikci vykonavatele Corbena. Avšak všechny příběhy v tomto svazku jsou mrazivé, smutné, plné lásky, tíživé, temné s pochmurnou atmosférou. Někdy se i zasmějete, pokud máte rádi černý humor nebo ironii. Ve všech příbězích se vyskytuje jedna postava. Je to takový průvodce, škodolibá čarodějka (no tak pardón - vědma) s páskou přes oko a z holí v ruce. Někdy je strůjcem příběhu, někdy ho hledá a mnohdy si v něm i zahraje. Dávejte si na ní pozor!

Citát: Tenhle mladík měl jisté problémy s pozorností a o cokoliv kromě svých knih nejevil zájem. (Berenice)

Mlhou zahalených a polorozpadlých sídel je tu požehnaně. Dům rodu Usherů tu rozhodně není sám. Krve a napětí je tu nepočítaně. Hřbitovů snad ještě více. Havran (Krkavec) byl hodně volně zpracován, ale i tak byl perfektní. A to jsou jen dvě povídky z celkového počtu patnácti básní a povídek. Tak tedy čtěte, koukejte a odpočívejte v pokoji. Na konci knihy je přiznání šéfredaktora Comics Centra pana Dorta, že nejenom stvořil tuto knihu, ale že spáchal i horší věci, a to takové, že přeložil a zveršoval některé části tohoto svazku. Inu, kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám . . . Komentáře ke všem básním a povídkám najdete v sekci Části díla u této knihy.

Citát: Nahlédnete-li na to, co se událo, s jasnou hlavou a logicky si věci poskládáte, i ten nejzáhadnější problém se vyřeší. (Vraždy v ulici Morgue)

102 15.12.2023

NÁROD
SPARTA
GEN
ACS
130. LET

Tahle publikace vznikla ke 130. výročí založení Atletického klubu Sparta. (ACS) Každému je snad jasné, že se jedná o fotbalový klub Sparta Praha se sídlem na Letné. Rozměry trochu atypická kniha, v bílém písmu na černém podkladě, se spoustou fotografií a dvěma látkovýma záložkama. Černou a zlatou. Abych napsal Pravdu, využití zlaté záložky jsem pochopil až na konci. Černá je jasná, kde skončíte čtení, dáte černou záložku a druhý den můžete pokračovat ve čtení tam, kde jste skončili. Zlatá je pak speciální, můžete si s ní označit – založit – nejoblíbenější postavu fotbalové sto třicítky.

Citát: JAN BERGER: Považuji se za šťastného člověka.

Najdete zde zpověď hned 130-ti osobností, kteří mají Spartu v srdci. Hráči, trenéři, maséři, sponzoři a mnoho dalších. Nedá se říci, že jsou to ti nejdůležitější Sparťani, co kdy měli něco společného s ACS, ale rozhodně jsou to ti, kteří byli ochotni svým slovem vyjádřit účast s tímto legendárním Pražským fotbalovým klubem. A teď zpět k té zlaté záložce. Já osobně jsem si zlatou záložkou založil „nimroda“ Davida Lafatu. Když nepočítám legendární hráče z éry první republiky, je pro mě David Lafata legendou tohoto století.

Malá ochutnávka: DAVID LAFATA
Jen tak jít po lese. Uniknout od všech starostí běžného dne. To je to, co na životě na venkově miluju. Budějovice, Jablonec i Praha jsou krásná města, ale žít v nich natrvalo, to bych nedokázal. Kdepak. Já potřebuju jít ven a čistit si hlavu. Dělal jsem to i v době, kdy jsem hrál ve Spartě, ale času bylo míň, než bych si přál. Teď je to jiné. A vůbec při tom nepotřebuju střílet flintou po srncích nebo zajících. Když jsem na posedu, chci se prostě jen dívat a pozorovat, co se okolo děje. To mi stačí ke štěstí.

Jinak se dá říci, že každý si tu najde toho svého, nebo tu svou. Ano, i ženy zde mají svůj profil a některé mají i zajímavou zpověď. Tak že všem Sparťanům ani nebudu doporučovat, protože je to jejich povinnost, tuto knihu vlastnit. Inu, a těm ostatním doporučuju, . . . ať máte o čem přemýšlet.

Citát: LENKA BOUŠKOVÁ: Spousta lidí žije v tom, že fotbalisté mají pohádkový život . . .

102 11.12.2023

Krussové
útočili bez přestání,
ve dne v noci,
nehleděli na ztráty,
naprosto opovrhovali smrtí.

Teď čtěte velmi pozorně. Tato kniha v sérii Mark Stone, kapitán pro dohled nad primitivními planetami, má v Čechách číslo 34. Ano, už je to třicátý čtvrtý příběh. Ale ve skutečnosti je Poslední obyvatel z planety Zwor (s pracovním názvem – Poslední Zwor) prvním příběhem v celé této sérii. Série má celkem 86 knih. A Zwor je tou úplně první, kterou Jean-Pierre Garen napsal. Toliko k tomu nesmyslnému chaosu, co tu v Čechách provedlo nakladatelství Najáda a posléze i Ivo Železný. Dále už nemá smysl se k tomu vracet. Jen dodám, že mě strašně mrzí, že jsem se to nedozvěděl dřív. Četl bych totiž všechny knihy, tak jak je pan spisovatel napsal.

Malá ochutnávka:
Ani Ray nezahálel. Popadl nejbližší píku za hrot, vyrval ji dozorci a ratištěm ho probodl skrz naskrz. Nešťastník naletěl na své druhy, kteří ztratili rovnováhu. Ray toho využil, jednomu kopnutím zlomil vaz, dalšímu prorazil pěstí hrudník a třetího roztřískal o zeď jako dřevěnou loutku.

Díky těm zmatkům v chronologii by pak někdo klidně mohl napsat, že tento příběh je divný a po třiceti třech knihám absolutně nelogický. A měl by i pravdu, leč toto je opravdu první Mark Strone, který kdy vyšel. Proto jsem na něj i s tímto vědomím nahlížel. Ano chybí mu tu ty srandy například se sekretářkou Peggy, která zde zatím vůbec není a na mimosmyslové rozhovory s Rayem – to tady ještě není v plné síle. Na tom později pan spisovatel zapracoval. Tedy, příběh je tímto zařazením docela surový. Mark ještě nemá všechny ty propriety u kterých víte, že je použije a vše zvrátí ve svůj prospěch. Ve skutečnosti mu zde hrozí větší nebezpečí než v dalších příbězích.

Citát: Dobře vedenému mučení nikdo neodolá.

Proto jsem si tento syrový a surový příběh vychutnal v té největší míře. A byl jsem nadmíru spokojen. Kdo chcete s touto sérii začít podívejte se do předchozí knihy s názvem Drak na Wilku. Je tam v recenzi seznam prvních 36 knih, tak jak vyšly ve Francii. Ovšem musím se zmínit také k mrazivé situaci v tomto příběhu. Je tu totiž dost krásných věcí, které jsem mohl ocenit. Jsou tu tvorové, kteří se skoro chovají jako Gigerovo Vetřelci a najdete tu dost podobných věcí, které jste mohli vidět ve filmu Hvězdná pěchota. Ale pozor, vůbec to není vykrádačka. Do příběhu to nádherně pasuje. Tleskám. Je to perfektní a nádherný hororový příběh.

Citát: Bude to nejpozoruhodnější reportáž století!

102 16.11.2023

Před tmou ale neutečete.
Je všude kolem nás.
On přichází!
Bůh přichází!!!
Pohraje si s váma Carnage!

Musím přiznat, že série Venom mi moc neseděla. Ale díl nazvaný Carnage byl nejlepší v té zatím vydané části. Carnage: Naprostý masakr je samostatný neočíslovaný svazek. Ten teď právě držím v ruce a začínám číst. Je to od počátku slušný zmatek, masakr a chaos. Eddie Brock se svým synem Dylanem utíkají před Bohem Carnagem. Jediné, co mi tam nějak moc nesedělo, že Venom údajně v Eddim už není, ale pak se z ničeho nic záhadně objevuje. Prý byl v Brockovi neustále schovaný. Tak jo, trochu tu nelogičnost přehlédnu a budu doufat, že těch kiksů tam nebude víc.

Citát: Je jedno, jest-li seš mrtvej. Pro něj seš pořád cíl.

Už jednou jsem poukazoval na fakt, že když se objevuje Spider-Man, očekávám ty jeho srandovní, a někdy i trapný, hlášky . . . ale očekávám je! A i se na ně těším. Jenže on s Venomem, jako by ztratil chuť na humor. Ne jinak je tom u i zde. Tady dokonce Spider-Parker přísahá, že už nebude vtipkovat. To jako fakt? Inu, moc srandy jsem si neužil. Obsahově je do hodně zmatené. Kresba je taky někdy spíš chaotická než přehledná. Mnohdy jsem ani nepochopil, co nám tím kterým obrazem chtěl Ryan Stegman říci. Všechno to jakoby jde úplně jinou cestou, než bych chtěl já. A to je dost důležitý fakt. Tak že sérii Venom možná ještě dokoupím, ale Carnage byl posledním sešitem. Další nee.

Citát: Nevím, jest-li s tím můžeme bojovat.

102 14.11.2023

Řekni jí, že jsem naživu
a že jednou se vrátím.
Vyřiď jí to.
Dost by to překlenulo
ty světelné roky mezi námi.

S výjimkou první knihy, která byla perfektní, mě to, kam se to ubíralo, vůbec nebavilo. Přesto jsem se rozhodl, že Bažináčovu cestu vesmírem budu i nadále pozorovat. A také proto, že z jeho návratem jsem také očekával jeho návrat k surové přírodě. To, co s ním Alan Moore, v těchto knihách, prováděl, se u mě nesetkalo s kladnou odezvou. Měl jsem Bažináče rád tam, kde začínal a hlavně proto, pro co bojoval. Byl to jeho boj. Jenže tady se na něj nabalilo spousta postav, každá se svým cílem a . . . no, kam to Bažináče dostalo, se mi vůbec nelíbilo.

Citát: Nerad to říkám, ale možná z něj bude správný démon.

Nečekal jsem od tohoto příběhu moc a hlavně vím, kam jej tvůrci chtějí dostat. Tak že vlastně jen z povinnosti a zvědavosti, jak celá série skončí, jsem se pustil do posledního svazku. Hned v prvním sešitě nazvaném Záhady ve vesmíru jsem se musel smát. Nepřeložené dialogy, které nás doprovází několika sešity to jako fakt? Děkuji. Ještě že pak zapojili ten překladač, že čtenář pochopil alespoň něco. Už jsem se bál, že to bude nepřeložená celá kniha. Dějově mě to také neoslovilo. Zvláštní kapitola byla ta s názvem, který dostal celý svazek, tedy Shledání. O tom bych řekl, že byl nejlepším příběhem v tomto svazku.

Citát: Nebudu tě nudit historkami z vesmíru.

Možná bych také měl napsat, že v komiksu je až moc slov. Dialogová okna mnohdy zabírají docela dost prostoru. Někdy je uměním spíše méně slov, než ty rozvláčné a dlouhé rozhovory. Co však bylo nejhrůznější je kapitola nazvaná Láska k mimozemšťanovi. Celostránkové kresby, respektive bych to snad kresbou ani nenazval, nevalné úrovně s nějakým podivným vyprávěním ne, strašný. Celkový dojem z tohoto svazku klesl na jednu hvězdu. Dokonce ani Galerie obálek není povedená. Žádná kresba mě neoslovila. Jsem rád, že už to mám za sebou.

Citát: . . . nemůžeš vymyslet lepší konec?

102 21.03.2023

Švédsko 18. února 1988
řeka Dalbard
„Zahřmění roztrhlo oblohu,
jako by vykřikl umírající bůh
a celý sever se zachvěl“.

Abbe: „Nuže, veď nás bože hromu“

Po otevření knihy okamžitě zjistíte, že jste doma. Známá, krásná a temná kresba, Hellboyovo kecy a k tomu ještě Mjölnir...a už vám je ihned jasné, že tohle bude boj bohů a obrů. Kdo tam na severu nechá své kosti vám neprozradím, ale budete mile překvapeni. V tomto příběhu se objevuje i profesor Aickman. Ano, ten, který vyvolal kdysi v Hellboyovi nevraživost. Bylo to v příběhu Hellboy 4: Pravá ruka zkázy. Ale teď k němu Hellboy přichází v míru...možná.

Citát: Hellboy: Ještě jednou se mne dotkni a nakrmím své kozy tvými vnitřnostmi!

Když se na scéně poprvé objevuje mluvící veverka, nevěděl jsem co mám dělat. Zda jí brát jako pekelné stvoření, což by Hellboyovi bylo jedno a nebo se mám smát, což by mě Hellboy asi praštil. Ale já se prostě jen lekl mluvící veverky :-) V tom okně vypadala strašidelně. Ale kdo sleduje severskou mytologii ví, že veverce se říká Ratatosk. A k tomu ještě skřeti, trpaslíci a já jen čekal, kdy se objeví elf a nebo jeleni.

Citát: Trpaslíci? Kde máte Sněhurku, aby si vás srovnala?

Perfektní dobrodružství, krev, akce, souboje, mytologie a sranda. Ano, sranda. Pravda, z úst Hellboye je to spíš ironie, ale to on ví. Objevuje se tu snad každej ze severských mýtů. A závěrečný souboj obrů, radost pohledět. Tento příběh jsem si užíval v plné míře. Dokonce jsem učinil i rozhodnutí a hned jak jsem dočetl, začal jsem znovu od začátku. A pokud jsem nedočetl, tak čtu do dneška... ...„Sakra, to je vůl“.

Citát: Cejtím slaninu, to je dobrý znamení.

102 13.11.2022

„Za několik dní
uteču do
Maďarska
a odtud do
Francie.“

Varšava, podzim 1939

Našel jsem poklad. Když jsem viděl, že tu opět nastal čas, přečíst si, Kapitána Klosse, přemýšlel jsem, kde jsem ten hřbet knihy viděl. A věřte, nemusel jsem chodit daleko. Jen do vedlejšího pokoje a podívat se tátovi do jeho knihovny. Má jí plnou detektivních knih typu 3xS a hned dole všechny komiksové Klossy! Povídám: To je knižní nebo komiksy? A táta: To je kreslený. A já: Tak že komiks? A táta: Ne, to je jen kreslený..... Fajn, si to pučím. Jasně, na to on, ale nikomu jinýmu, to neopustí byt! Sakra, jako by věděl, že to má tak velkou peněžní hodnotu?

Malá ochutnávka.
PRACOVNÍ TÁBOR V KÖNIGSBERGU...
Máte veliké štěstí. Tohle není koncentrační tábor. Budete pracovat v loděnici. Za pokus o útěk kulka do hlavy!

Tak že jsem se s velkou opatrností pustil do prvního dobrodružství. Ano, vím, že některé dialogy a „fakta“ v těchto knihách jsou uzpůsobeny tamní době, kdy se tyto akce konají. Jsem soudný a tak nevěřím všemu, co je zde psáno. Ale věřte, že je to perfektně nakreslený, akční a zábavný. Vlastně je to špionážní a já se u toho bavil. Pravdou je, že tohle je mé první seznámení s agentem J-23 Klossem alias Moczulskim. Seriál jsem nikdy neviděl. Pro „minulostní“ propagandu dávám jen 80%.

Citát: J-23 už opět vysílá. Je to náš nejlepší agent.

102 18.10.2022

Amazing Spider-Man #544-545
Friendly Neighborhood Spider-Man #24
Sensational Spider-Man #41
Amazing Spider-Man # 42-43
Spider-Manovy neznámé příběhy #16

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Je to má vina. Nikdy jsem neměl světu odhalovat svou totožnost. (Amazing Spider-Man #544-545)

Jak vidíte nahoře, je toto opěr výběr několik odnoží a příběhů ze života Spider-Mana alias Petera Parkra. Něco se tu opět opakuje, akorát z jiného pohledu, něco známe z jiných příběhů a taky je tu něco málo nového. Hlavně poslední sešit nám ukáže, co jsme ze života Spídi ještě nevěděli.

Citát: RHINO: Je jen jedna možnost, jak vylákat Spider-Mana. Musím kolem sebe všechno roztřískat. (Amazing Spider-Man # 42-43)

První polovina tohoto výběru je kreslená na černém podkladě. Kresba je nádherná a perfektně jsem si to užíval. Bohužel jí kazí nelogický scénář, mnohdy zacházející až do absurdních úvah a činů. Druhá část svazku je už kreslena tím klasickým „žvýkačkovým“ stylem. Prostě na bílém podkladě spousta živých barviček.

Citát: Vy to změnit nemůžete, ale já můžu. (Friendly Neighborhood Spider-Man #24)

Jako celek je první půlka krásně nakreslená, ta druhá je klasicky nakreslená. V tý první půlce je spousta protiřečení a nelogiky, ta druhá půlka je čistá Spidey zábava. Celkem je to je čistý průměr. Při čtení jsem poslouchal nové demo se šesti songy nazvané Ecliptic od České rockové skupiny The Agony.

Citát: Je možná čas, aby někdo chránil tebe. Možná je čas, aby ti někdo pomohl. (Sensational Spider-Man #41)

102 23.08.2021

„Příroda znásilnění nezná.
Je to jen slovo,
kterým jsme se
MY (lidi)
chtěli odlišovat od zvířat.“

Obsahuje sešity #133 - #138 ze série The Walking Dead.

Nevím, jak vy, ale já se sem tam musím pousmát na podobou Carla i Ricka. Jeden bez ruky, druhý bez oka – no, někdy mi připadají až moc komicky nepřirozeně. Ale, čtenář si už zvykl a tak si je bez těchto „vylepšení“ ani nedokážeme představit. Oba pak musí v tomto svazku čelit šepotu a řevu. Protože další zlo přichází potichu a jeho oběti pak velmi řvou. Pravdou však je, že tento svazek má pod palcem Carl. Je to hodně o něm.

Malá ochutnávka:
Vpadli jste do naší země, zabili naše lidi. Teď my zkoumáme vaši zem a vaše lidi. Budete vídat mnohé z nás. Poznáte nás. A poznáte strach.

Šeptače známe ze seriálu, ale podstatou je, proč to dělají. Chodí s mrtvými a oni je nechají. Stejně jako hlavní hrdina příběhu Fear Walking Dead. Pokud jste tuto odnož, jakýsi spin-off k seriálu Živí mrtví neviděli, doporučuji. Chození s mrtvými tam dostává trochu jiný pohled, než v tomto komiksu. Šeptači se tady převlíkají za mrtvé a je velmi těžké je od mrtvých rozeznat.
Při čtení tohoto komiksového svazku jsem poslouchal AC/DC a jejich studiovku Highway to Hell.

Citát: Občas mrtví zabijí nějaké zvíře a podělíme se.

102 11.08.2021

„Třeste se zločinci,
neboť v temnotě
číhá nebezpečí...
a jeho jméno je
Spider-Man!“

Svazek obsahuje komiksové sešity z řad:
Amazining Spider-Man #539 - # 543
Sensational Spider-Man vol.2 #38 - #40

Firma Hachette na nás opravdu připravila smrtící pavoučí síť, ze které se jen tak rychle nedostanem. Je to už po sto prvé, kdy se Spider-Manem prožíváme všechno od začátku. Kolikrát už jsme viděli zraněnou tetičku May? Kolikrát zemřel strýček Ben? A kolikrát se dal dohromady s Mary Jane? V této kolekci je to neustále opakovaná realita. V tomto svazku je Spider-Man zpět v černé barvě. Po krachu Občanské války se stáhnul do ilegality, ale prožívá ten samý příběh, který již známe. Opět je to lehce upravené, aby se to zas tak moc neopakovalo. Někdy mám chuť počkat, až to vyjde úplně všechno a začít číst příběhy postupně od nultého čísla až po to poslední. Jenže ono to už jen tak nepůjde. Těch odnoží je snad nepočitatelně. Škoda jen, že padouši se stále opakují, situace se zdvojují a jen sem tam se objevuje nový protivník.

Citát: Dnes večer se podle pravidel nehraje!

Spider-Man je tu brutálnější a navíc odhalený bez svého obleku. Alespoň v některých scénách. Navíc se tento příběh odehrává před Daredevilem #93. Abychom to neměli tak jednoduché. Tento příběh má opět něco nového. A tou hlavní novotou je nádherná černá kresba. Ne nadarmo se to jmenuje Zpět v černém. Podstatou však je, že je tento příběh kreslený na černém podkladě a tak Spider-Manovo staronové černé oblečení ještě víc vynikne na pozadí. Obsahově to není nic nového pod sluncem, ale rozhodně to stojí za přečtení. Na pokračování si však budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat. Vybral jsem několik citátů a vložil je tvůrcům na jejich profily. Při čtení jsem poslouchal Savage Circus a jejich studiové album z roku 2009 s názvem „Of Doom And Death“

Citát: Zlomím mu ruku. Praskne jako suchá větev.

102 10.06.2021

Kurva.
Do prdele, tohle nám zabere věčnost...
Už bychom asi měli
začít dělat další vatru.
Zkurvená práce.

Po otevření komiksu si můžete přečíst tento supr dialog. A hned první obrázek je rozmlácená „kousákova“ hlava. Od počátku tohoto patnáctého dílu je jasné, že tohle bude jen pro otrlé. Slabší povahy budou zvracet nebo při nejlepším jen odvracet hlavu. Ale pozor na krumpáč, který zezadu může přiletět. Tvařte se alespoň trochu lidsky a nechrchlejte. Těl už je dost, tak ať nepřibude i to vaše.

Malá ochutnávka:
MAGGIE: Po tom všem, čím jsem si prošla, i po všech těch hrozných věcech mám teď najednou pocit, že jsem
ŠŤASTNÁ...
SPOKOJENÁ...
...a to je teď tak ŠPATNĚ!
Umřelo tolik lidí....

Opatření, která jsou vybudována jsou neefektivní. Je potřeba, aby komunita začala přemýšlet, zdokonalovat, protože přežití je teď priorita. Vedou se dialogy, komunikuje se a opět se řeší mezilidské vztahy. Tedy, kdo s kým, jak to vyřešit láskou nebo i smrtí. Opět plné pocitů, citů, lásky ale i spousty krve. Taky jsem od toho nic jiného neočekával. Přijdou zvraty, ale na ty zatím není čas. Opět bravůrní a povedené.

Citát: Přeživší se vždycky cítí provinile.

102 20.05.2021

Je to Ú. P. V. O.
Úřad paranormálního výzkumu a obrany.
Jsme něco jako paranormální policie.
Chytáme duchy a tak.
(Profesionální pomoc)

HODNOCENÍ POVÍDEK: 5,4,3,1,4,3,1,3,3,4,4,5,4,3,5,1,4,0,3,0,4,1,4,3,0,2,1,5

Dvacet osm povídek napsaných v době, kdy se Mika Mignola podílel jako spolurežisér na prvním celovečerním filmu Hellboy. Nebyl čas psát další příběhy a tak byli povoláni jiní tvůrci. V této knize najdete velkou škálu tvůrců, kteří si Hellboye pobrali po svém, mnohdy až ve svéráznějším stylu, než by čtenář od tohoto pekelného tvora očekával. Ale budiž, dílo je na světě a je jen na čtenářích, jak se s ním popasují. Vzhledem k tomu, že tady na DK se skoro vůbec neuznávají malíři komiksů a už vůbec tu nenajdete ty, kteří komiks vybarvují, přidávám do obsahů k povídkám i tyto údaje. Kdoví, třeba se někdy někomu budou hodit.

Citát: Tvé srdce opět bije, plíce se plní vzduchem a všechny kosti a klouby jsou opět jako dříve, ale oddělil jsem od nich tvou duši...... (Kterak Kostěj nesmrtelnosti došel)

Já měl problém už od začátku. Ne s příběhy, ale ...vlastně jo...s příběhy, ale z jiného úhlu pohledu. Rád totiž odděluju povídky od knih. Nerad píšu do hlavního komentáře celková hodnocení povídek. A tak vypisuji povídky samostatně, píšu k nim obsahy, samostatné komentáře, malé ochutnávky, citáty a samostatná hodnocení. Dá to spousty práce a zabere to hodně času, ale s výsledkem bývám mnohdy víc než spokojen. A teď určitě pochopíte, že napsat toto všechno k dvaceti osmi povídkám je dost vyčerpávající. Psaní všech těch obsahů a komentářů a vypisování tvůrců zabralo víc času než přečtení samotné antologie. Komentáře k povídkám najdete v sekci „povídky“ u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Asi nejaktivnějším a někdy i nejlepším vybarvovačem příběhů v této sbírce je Dave Steward. Což dokazuje hned v první povídce (Kterak Kostěj nesmrtelnosti došel) této sbírky. V této povídce sice nevystupuje Hellboy a tak si nemůžeme vychutnat jeho červenou barvu, ale krve je tu dost. Jeho barvy jsou tmavší a do temných příběhů se více hodí, ale když je příběh veselejší, dokáže své barvy oživit veselostí. Nejhorší barvy v této sbírce má pravděpodobně Scott Morse v příběhu „Zchladit si hlavu“ Jeho barvy a vlastně celá kresba se mi vůbec nelíbily. A vlastně i celý ten příběh je divný. Nejhorší sešity jsou ty s Humrem a jeho klepetem. Příšerný, bez Hellboye a vůbec nechápu, jak se to sem dostalo. Jo, tak kecám, vím, proč to tu je, ale rozhodně bych se bez Humra obešel. Nejhorší hodnocení jen jedné hvězdy a to jsem přemýšlel o dopadu.

Citát: Naše víra v Boha není dostatečně silná, stále ještě lpíme na starých pověrách. (Děti Černého pahorku)

Už jsem to trochu naznačil, a vnímavější určitě pochopí, že i když se toto honosí názvem Hellboy, nejsou všechny povídky přímo o Něm. Je tu pár povídek obsahující spíše příběhy o jiných postavách z tohoto univerza. Kostěj, Baba Jaga a další postavy. Vlastně první povídka, kde se Hellboy ukáže je v pořadí až pátá. A to je tu Hellboy ještě jako dítě. No, čtenář to nemá lehké, ale všechno to patří do Hellboyova univerza a tak se zas tak moc nesmíme divit. Pravda, i já jsem očekával něco jiného, ucelenějšího a víc Hellboyského než spin-offy a prequely.

Citát: Není nic horšího, než namazanej poltergeist. (Prý tam straší)

Čím více jsem se prokousával povídkama, tím více mě to přestávalo bavit. Některé příběhy jsou až trapné a spíš zvostuzují intelekt Hellboye. Několik povídek jsem možná ani nepochopil, jen jsem zakroutil hlavou, moc nad obsahem nepřemýšlel a raději přetočil list na další příběh. Dal jsem i ně+kolik odpadů, protože se to nedalo číst ani prohlížet. Měl jsem pocit, že čím víc se blížím do cíle, tím je to horší a horší. Ale pak přišlo překvapení v podobě poslední povídky „Moje dovolená v Pekle“. Byl jsem mile překvapen. Forma kreslení a příběhu v podobě tarokových karet je geniální. Bavte se a brečte.

Citát: Ať je to, co je to, předstírá to, že je to člověk. (Pátek)

102 25.05.2020

„Něco není v pořádku“
Jemně zavrtěl hlavou.
„Nevím. Možná. Uvidíme.“
Proč jí nevytáhnete? Vždyť je úplně hotová!“
„Možná že je, možná není. Ona si sama řekne.“

Když jsem četl „Měsíc mého života“ a posléze „Reparátora“, říkal jsem si, kam ten pan spisovatel spěchá? Teprve „Rock mého života“ se trochu ustálilo a sledovalo samostatný příběh. Ale až teprve ve „Hvězdě mého života“ se konečně dozvíme, jak Jakub Nedomý k Dědkovi Čuchákovi přišel. A také, jak Čuchák přišel k Čuchákovi. Tady je to celé pěkně od počátků jejich přátelství a spolupráci. Prostě všechny ty okolnosti, které tvoří podstatu příběhů z Arkádie.

Malá ochutnávka:
Co si takovej Polák myslí, že se rozsypu, když uslyším, že mě prokleje? I když, na druhou stranu, být prokletej od Poláka, to už je něco. To člověk jede do pekla jak namydlenej, a ani nemusí čekat na smrt.

Snad nejakčnější, nejzajímavější a nejbrutálnější je v příběhu duo Alice – Viktor. Jejich eskapády a zabíjení snad nezná hranic. I když on se ani Jakub Nedomý neztratí. Jeho průjezd ochrannou stěnou je taky pěkně šílená jízda. Jinak je příběh snad nejlepší z těch čtyřech knih, co jsem zatím četl. Bavil jsem se, smál jsem se i se někdy divil, co všechno se dá vymyslet. Například proměna v Čucháka mě docela dostala. Je to prostě povedené dobrodružství a už se pomalu připravuju na další příběh.

Citát: Nikdo není dokonalý, ani Třpyt rosy.

PS – V příběhu je strašný kiks. Jedná se o převrácené vozidlo. Nemohou jej dostat zpět na kola, ale najednou jim hrozí nebezpečí, tak do auta nasednou a ujedou . . . jak jen dostali vůz na kola nám pan spisovatel neobjasnil.

101 16.09.2024

„Zkrátil jsem jejich utrpení!
Protože jsme hořeli!
Všichni jsme hořeli
v záři supernovy!
Ve věčném plameni!“

Při čtení tohoto příběhu už jsem si opravdu víc připadal jak ve space opeře. V prvním příběhu nazvaném Světlo pulzaru mi to docela spíš připomínalo nějakou RPG hru. Záře supernovy je ucelenější, přehlednější a možná i dramatičtější. Najdeme tu dovysvětlující věcí, které nás chvilkama zavádějí do dějů v předešlém příběhu. Dokonce se tu i vrátíme na místo činu. Ale je to přehlednější. Je tu pravděpodobně víc politických situací než by člověk čekal. Ale nejsou to nějaké nudné pasáže a není nutné se jich bát.

Malá ochutnávka:
„To Meredith!“ křikla na mě. A já si všiml, že má na čele stále ten velký krvavý šrám. Ani se nestačila ošetřit. „Ovládla řízení prostředí a vypustila vzduch ze všech sekcí lodě kromě jídelny, kde nás drželi. Potom zase loď natlakovala a nás pustila ven. Při tom všem se ještě dokázala napíchnout na senzory asociačního bitevníku a zmást je, takže nějakou chvíli netušili, že jim mizíme přímo před nosem.“

Byl jsem rád za návrat Desmonda Sommerse. Je to nezapomenutelná osobnost. Také je velmi povedené Intermezzo II. A dokonce jsem si užil i hudební doprovod. Při čtení jsem poslouchal Meat Loaf a to nejen jeho song „I´d Do Anything For Love. Pan spisovatel někdy píše nespisovně, ale je to jen takový skoro až příjemný pocit. No, prostě někdy napíše vokamžitě místo okamžitě a podobně. Na mě je v tom moc zamotaných pasáží. Možná bych uvítal něco přímočařejšího a akčnějšího. Ale jinak oproti první knize ze série Vesmírná asociace je tohle o něco lepší.

Citát: Chci nakopat pár asociačních zadků.

101 03.06.2024

„Teď už jenom doufám,
že Denebani nebo piráti
nebudou mít tak špatný vkus
a neukážou se, dokud
nenabijeme fotonové baterie.“

V hlavní roli tohoto předMarkovského období je tentokráte Dan Randall, příslušník 3.galaktické jednotky. Kapitán Pluto je čiré vesmírné dobrodružství, které se mi docela zamlouvalo. Hlavně od té části, kdy čtenář zjistí, kdo že vlastně je Kapitán Pluto. Pak už je to jen dobrodružná jízda. Je to klasické, lehké, skoro minimum napětí, tak že žádný stres a je to pohádkově zakončené. Rychle se to čte. Ale i tak mám pocit, že se to rychle zapomene. Proto jen těch 80%

Malá ochutnávka:
„Odejděme odsud,“ ozval se v té chvíli Spontini. „Zdá se, že máte situaci v rukou. Shromážděte zajatce v této místnosti. O jejich osudu rozhodneme později. Za čtvrt hodiny se sejdeme v guvernérově kanceláři a vyhodnotíme situaci.“
Pohlédl na Sylvii a dodal: „Tato dívka nám nejen zachránila život, ale prokázala i velikou zručnost. Netušil jsem, že lze střílet z tak akrobatické polohy. Dejte se ošetřit, slečno. Uvidíme se později v mé pracovně.“

Pro fanoušky této série se tu vysvětlí pár dalších věcí, které se vyskytují již v předcházejících dílech. Třeba zásadní informace o Denebanech. Je to hlavně pro ty čtenáře, kteří čtou příběhy podle Českého pořadí. Je to sice už stará série, ale je to stále aktuální. A proto stále doporučuji pro nové čtenáře, aby začali sérii číst tak, jak jí napsal pan Jean-Pirre Garen. Pořadí příběhů zatím jen připravuji, ale brzy jí zveřejním. Několik tabulek s pořadím, které jsem na internetu našel nejsou zas tak přesné. Není tak jednoduché sehnat informace o první knize a jejích dalších následovnicích.

Citát: Dejte si skleničku, ta vás uvolní.

101 21.05.2024

Paul West,
dvacet sedm let,
narozen v New Yorku na Zemi,
poručík 3. galaktické eskadry
zvláštního nasazení.

Zajímavý je fakt, že zatím, co jsme se v příběhu číslo 43 s názvem Mise na Miře setkali s mladým poručíkem Paulem Revestem, figuruje v tomto příběhu mladý poručík Paul West. Což značí, že si pan spisovatel Jean-Pierre Garev nechce moc komplikovat situaci. Tak že k jednoduché dějové osnově se sem tam objevuje i dosti podobná jména. Docela často se například jako vedlejší postava objevuje muž s jménem Tor nebo Thor. Ale pokaždé jsou z jiné planety a mají i jiné družky..

Malá ochutnávka:
Ráno ji probudila zvláštní vůně. Paul dřepěl u ohně a cosi opékal.
„Připomíná mi to zajíce,“ řekl. „Přebíhal potok. Dostal jsem ho první ranou. Neochutnáte?“
„Po takové dietě sním cokoli“.
Maso bylo vláknité, tuhé, navrchu spálené a uvnitř napůl syrové, ale oba je pojídali s chutí.

(Poznámka Terva: Nejlépe uměl opékat maso v přírodě na rožni robot Ray. Jídlo bylo vždy křupavé a chutné)

V tomto příběhu figuruje tedy mladý poručík Paul West. A vlastně celý koncept v Pozemské unii je převrácený naruby. Opět tu jako šéf pana Westa figuruje postava snědší pleti s mongolskými předky. (Za Marka Stonea, pokud si pamatujete, to byl generál Newman.) Celé Unii vládne krutý diktátor Ming a tudíž jsou klasické hodnoty posunuty na jinou úroveň. Příběh by se dal rozdělit na dvě části mezi kterými jsou tři roky mezery. Je to trošku slabší příběh, nefiguruje tu moc sexu, ale spíš čisté lásky a má to, jako vždy skoro až pohádkový konec.

Citát: Pouze mimořádné okolnosti z nás udělaly piráty, ale do zrcadla se můžeme pořád ještě podívat a nemusíme z toho pohledu zvracet.

101 19.04.2024