Terva komentáře u knih

Najdou se tací, co tvrdí,
že Harrow County je bezbožné místo,
protože jeho půda byla znesvěcena,
již dávno před tím,
než se zde objevily první živé bytosti.

Po zklamání třetí knihy „Hadilovka“, kdy se tvůrce rozhodl, použít čtyři kreslíře na pět sešitů, což bylo příšerné, došlo zde k malé změně. Už to opět kreslí jen jeden člověk a tím je původní kreslíř Tyler Crook. A já jen doufám, že už to tak zůstane navěky. Příběh píše Cullen Bunn jako románově grafický přepis jižanské gotické pohádky. A protože je tohle naprosto úžasná kresba, hned si čtenář více vychutná i děj. Hned první hororové setkání v poli vám vyžene chloupky až do prvního patra. A pak se dostanete do příběhu číslo 2, respektive #14 a zamrazí vás znovu. Aneb, jak se vypořádat s dítětem, které tak strašně milujete, ale..... No, co budu psát, z toho můžou být i zlé sny.

Citát: Máma má ráda tátu... ...Máma přistihla tátu se třema holkama v bazénu... ...Zde leží táta... ...Bůh nás chraň!.....

Opět se tu můžeme zamyslet nad podstatou a legendou jakékoliv pohádky. Všechny pohádky ve svém tvrdém jádru jsou o smrti a krvi. Vemte třeba klasiku – Perníková chaloupka. Lidojedi. A to vše nám jako malejm četli před spaním. Ani tato pohádka, i když z jiného kraje, není výjimkou. Když si Hester tvoří své bytosti z hlíny a vlastní krve – co vám to připomene? Golema. Jenže v této pohádce je to množné číslo.

Malá ochutnávka:
Tvůj táta pořád opakoval, že všechno bude v pořádku. Až jsem mu uvěřila. Chtěla jsem mu věřit...potřebovala jsem to. Kdybych se namísto toho smířila s tím, co bylo očividné...možná bych tě tolik nemilovala.......

Tak že jediné, co mě dost vytočilo a naštvalo v tomto svazku je fakt, že jednu třetinu této knihy tvoří Skicář. Co je komu kurva do toho! Já dám 500 korun za příběh a jednu třetinu knihy netvoří příběh, ale jen množství skic a polokreseb, které jsou mi k ničemu. Tento svazek obsahuje sešity #13 - #16 a vybral jsem z nich pět citátů. Při čtení jsem poslouchal britskou symphonic metalovou skupinu Pitjhia se zpěvačkou Emily Ovenden. Což se obsahově do tohoto příběhu celkem hodí.

Citát: Doufala jsem, že se vyhnu zabíjení.

PS – Inspirace: Dnes budu mít k večeři prasečí nožičky s křenem a hořčicí.

82 21.10.2019

Vážně nemůžu věřit,
že to vyslovím,
ale Thanosi, potřebujeme,
abys nám pomohl
zachránit Vesmír.

Ačkoliv se na kresbě v tomto svazku již nepodílí Mike Deodato Jr., ale Germán Peralta, musím uznat, že i on umí. Znovu se tu krásně proplétají komiksová okna, kresby v nich jsou přehledné a barvy, které zde má na starosti Rachelle Rosenbergová, jsou temné a výrazné. Obsah je brutální, hlavně Thanosova chuť k jídlu v prvním, respektive sedmém sešitě. Tento svazek obsahuje sešity Thanos (2016) #7 - #12. Také jsem si všiml, že překlad dělá Štěpán Kopřiva. Jeho jméno se objevuje u velké části komiksů vydávaných společností Crew. Tak možná proto už dlouho nic nenapsal. Překladatelství zabere spousty času.

Malá ochutnávka:
Pokoušíte mě... ...příležitostí stát se dobrým?
Copak to nechápete?
Já přece naprosto přesně vím, kdo jsem... Jsem Thanos...
a smířil jsem se s tím už velmi dávno.

Strašně mě rozesmála první strana sešitu #10. Rozplácnutá Wasp a vedle ležící Spiderman a Thor, kterak se drží za hlavu. Monstrum, které je tam velmi efektivně likviduje vypadá jako mogvai, respektive Gremlin po notné vodní dávce a velké půlnoční svačince. Velmi povedená kresba. Obsah mě však hodně zamrazil, to, co tam Thanos provádí je až neskutečné. Ale víc nic, nechci spoileřit.

Citát: Thor: Připomeň mi, abych tě nikdy nenaštval, Thanosi.

Při čtení těchto příběhů jsem poslouchal skupinu Gloryhammer a jejich studiové dvojalbum z roku 2015 nazvané dlouze „Space 1992 – Rise of the Chaos Terrorvortex“. Vybral jsem devět citátů a vložil je Jeffu Lemiremu na jeho profil. A musím bezpodmínečně dodat, že z celé té série Strážců Galaxie, Rocketa nebo Doctora Strangeho jsou komiksy o Thanosovi nejlepší. Jak vizuálně tak obsahově.

Citát: Smrt přece nemůžeš zabít, jen oddálit.

82 02.08.2019

Děsí tě,
že existuje
někdo
jako
já?

Obsahuje sešity #127 až #135.
Ano, jsme zpět. Naruto opět bojuje. Je použita Technika pečetí a je čas zopakovat si Povolávací techniku. Dokonce se přidá i pes Pakkun. To není technika, to je jméno toho psa :-) A láska – tý je tady celkem dost.

Malá ochutnávka:
Zdá se, že oheň mi proti písku nepomůže.
Navíc tahle technika prostě není dost silná.
Vypadá to, že Čidori je jedinou možností.

Zajímavá je historka z dětství číslo 21 Masašiho Kišimota. Najdete ji mezi sešity #129 a #130 A je tu i více dalších zajímavostí. Tak studujte pořádně ať se za vás Naruto nemusí stydět. Dechberoucí byl poslední souboj. Tleskám!

Citát: Zášť ti dává sílu zabíjet....síla zabíjet dává sílu se mstít!

Při čtení tohoto dobrodružství jsem poslouchal poslední studiové album Rammstein 2019 od stejnojmenné německé skupiny.

82 07.06.2019

Napřed jsme si museli zvykat,
že se nám tu potloukaj Kůstci,
a teď zas Klackožrout.
Kde se má člověk v klidu bavit?


Podfa Kůstek opět vymyslel podfuk na místní lidi ze Sudové. Tentokrát je čas zabíjet draky. Babča s Trnkou se dostávají o stupeň výš, Ferda Kůstek je z toho trochu zmatený a Švanda...inu to je Švanda Kůstek.

Malá ochutnávka:
Zase ten šmejdskej.....šmejdskej pocit!
Ten hroznej pocit, ze kterýho se ti zamotá hlava...
začnou se třást nohy.....
mocná předzvěst, že se blíží něco zlého!
Ochh...tohle má sílu, blíží se něco strašlivého.....
šmejdskej pocit se nikdy nemýlí!

Tak že, kresba je stále stejná. Geniálně jednoduchá. Co mě však překvapilo a hodně chybělo je humor a ironické vtípky, na které si čtenář zvyknul z předcházejících příběhů. Tady moc humoru není, všechno je spíš vážné. No a mě se to moc nezamlouvá. Chtěl jsem se zasmát, ale nebylo vlastně ani čemu. Absence humoru ubrala knize jednu hvězdu. Celkově se mi tento příběh moc nelíbil a tak dávám jen tři hvězdy.

Citát: Pššt! Už ani slovo než dojdem do hospody.

Příběh je obestřen rouškou tajemství, král Kobylek chystá nějaký převrat. Ale i když je konec knihy, je tu příliš mnoho nedořešeného. Tak tedy hurá na další dobrodružství. Ostrozub vládce východního pomezí se probouzí. Snad to bude lepší.

Citát: Zas tak zlé to nebude....zvlášť pokud máte rádi zapékánky....

Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchal skupinu Paddy And The Ratts a jejich CD z roku 2011 s názvem Hymns of Bastards.

82 17.11.2018

Stroje,
které nepromluvily tisíce let,
stroje,
které zapomněly, že mají hlas,
ječely do prázdnoty.

Tak třetí setkání s posádkou nazývanou Lazarovi legionáři mě celkem zklamalo. Prodlužovaný děj, nudné pasáže, absence humoru a celkové skomírání příběhu. Jednoznačně nejhorší díl v sérii. Jakoby už pan spisovatel vyčerpal všechny zdroje a k těm zastaralejm neměl přístup.

Malá ochutnávka:
Chlapi, vy drbete víc než Jenkinsová, prohlásil Martinéz.
….Tohle není život, řekl jsem. Tohle je jen přežívání.
Někdy musí přežívání stačit, řekla Jenkinsová.
Ale bojovat je lepší, prohlásil Kaminski
…..Mám zajistit transport do vojenského sektoru? Zeptala se Masonová.

Autor se sice snažil nabudit dojem, že i v duplikantovi se dá zemřít, ale jako čtenář, který již přečetl dvě knihy v tomto Lazarově světě, mu to prostě nežeru. Jediná hybná síla této výpravy je tak nutnost dosáhnout cíle. Vůbec jsem netušil, jak toho chce Jamie Sawyer dosáhnout, protože si to vlastně sám sobě přitěžovat. Duplikanti jsou výkonnější, Krellové vyvíjejí stále rychlejší lodě a obyvatelé Artefaktů začínají být nebezpeční. Tady není nic nového, jen je všechno větší a silnější. Smrt byla jen drobná nepříjemnost a já jí zažil už tolikrát, že mě nijak netrápila.

Vybral jsem pouhých šest zajímavých výroků a vložil je navždy do artefaktu nazvaného „CITÁTY“.

Citát: Lazar Actual Konec.

82 12.10.2018

Tak další sbírka
povídek je za mnou.
S touhle jsem se
tak trochu trápil.


Ačkoliv je na přebalu knihy napsáno devět autorů je povídek jen osm. Ondřej Neff totiž dodal delší povídku a tak se redaktor Vlado Ríša na poslední chvíli rozhodl, že nevydá povídku Julie Novákové. Zapomněl to však oznámit tvůrci obálky a tak na přední straně jméno spisovatelky zůstalo. Povídka jí bude otisknuta v druhém svazku Space opery. A možná je to škoda. Klidně bych vynechal povídku s nejdelším názvem v této sbírce a dal bych klidně tu od Julie Novákové

Nejhorší povídka je „Tam, kde lišky dávaj tu poslední dobrou noc“, kterou spáchal Jaroslav Mostecký, důvody si přečtěte přímo v komentáři k této povídce. Nejlepší povídku měl Vladimír Němec a za ním byl hned Ondřej Neff. Naopak vůbec nepřekvapili spisovatelky Lukačovičová a Rečková. Ty si jedou to své fantasy a snaží se ho převléknout do sci-fi hávu. Třetí spisovatelka Anna Šochová k této sbírce dodala spíše průměrnou povídku, než aby zazářila. Zklamal mě mistr pera Jiří Walker Procházka. On se těch Hvězdných honáků prostě nedokáže zbavit. No a redaktor a vydavatel tohoto svazku, Vlado Ríša si zase jen píše o těch svých letadlech. Dodal celkem průměrnou povídku, která je velmi předvídatelná.

1 – V pavučině - Jiří W. Procházka
2 – Tajemství Johna Browna - Anna Šochová
3 – Cirkus Cosmos - Lucie Lukačovičová
4 – Prodělečnej kšeft - Vladimír Němec
5 – Meziplanetární kozel - Jana Rečková
6 – Syndrom kuřete - Ondřej Neff
7 – Tam, kde lišáci dávají tu poslední dobrou noc - Jaroslav Mostecký
8 – Stíhačka - Vlado Ríša

Celkem jsem dal 21 hvězd a když to vydělím číslicí osm, což je počet povídek v této knize, vyjde mi slabá trojka.

Všechny povídky jsem osamostatnil, vložil je každou zvlášť k této sbírce. Přidal jsem obsahy, komentáře, malé ochutnávky, citáty a každou jsem ohodnotil. Hledejte v sekci povídky u této knihy.

Citát: Za ten den, co tu jsme jsi ještě neřekl ani jednu pozitivní větu. (Syndrom kuřete)

82 19.06.2018

Možná je ŠKODA
zastřelit vás jen tak jako psa.
Mohlo by být zábavné vás nejdřív mučit
a pak obětovat démonům.
Jistě by to ocenili.

Jedná se vlastně o dvě povídky. 21 úderů a Projekt Mercury. Z těch dvou se ten druhý odehrává rok po událostech v Mladé Boleslavi a po Koskovo vyšetřování. Figuruje v něm jen Andrea Junková.
Že by měl pan Kotleta novou hlavní hrdinku pro své knihy?

Citát: Vždycky, když se něco jmenuje jako „Projekt X“, smrdí to průserem.

Mistr Kotleta na objednávku pro IT Mladá Boleslav dokázal jejich technologie (není to už VW?) zastřít rouškou magie, vyzvednout jejich údajné umění nových technologií a přidal i špiona, který jim ty technologie bere. Nebylo sice vysvětleno, pro koho pracoval, ale anglická Rolls Royce to určitě nebyla. Vzhledem k tomu, že kniha byla zdarma a proto prošpikována produkt placementem, nemůže si čtenář stěžovat. Obě povídky jsou povedené, hlavně ta delší „21 úderů,“ která má i celkem slušnou zápletku a dobré ukončení. Druhá povídka „Projekt Mercury“ je takové nedochůdče s klasickou špionážní zápletkou, jednoduchým dějem a nepřekvapující pointou.

Malá ochutnávka:
„Mimochodem, jmenuji se Andrea Junková.“ prohlásila a podala mi ruku.
„Kosek. Tomáš Kosek,“ odvětil jsem.


Někde jsem slyšel pojem „vlakovka“. Kniha do vlaku. Tady to neplatí. Sice to má asi 130 stran, ale spousty stran zabírají černé poutače s názvy podpříběhů a zbytek zabírají počítačové obrázky. Malé procento pak je písmo samotné. Začal jsem tak knize říkat „Dvojitá záchodovka“ Dvakrát jsem navštívil záchod (na velkou) a knížečku přečetl :-)

Jako další příběhy Tomáše Koska se to hodí vedle dalších knih, jako je Swingers ve Vietnamu. Není to nic extra, ale dá se to číst a čtenář se pobaví. Pro milovníky Františka „Kyši“ Kotlety je to povinnost.

Citát: Máte ruku na mém prsu, pane Kosku!

82 21.05.2018

Tohle je bomba. Kdepak asi pan Erben vzal zombíky v Čechách? Vodníka, Polednici, Duchy nebo Věštkyně - to je klasika, ale zombie v té době a u nás.

82 09.06.2015

Abych napsal pravdu není to tak hustej nářez, jako kniha první,
ale je přinejmenším stejnej jako jeho předchůdce.
Děj je trochu složitější. Napíšu jen malé utržky. Je tu hlavní hrdina, skoro nesmrtelný upír, žijící několik staletí. Kartani, mimozemšťané, okupující naší planetu. Hlavní hrdina upír Jan Bezzemek se rozhodl bojovat proti těmto mimozemšťanům a přinejmenším je vyhnat z naší planety. Boj je plný ironie, vtipu, černého humoru, krve a lásky.
Obě knihy doporučuji. Ta první se dokonce chvilku odehrává v Praze
a obsahuje i krvavý útok na Pankráckou věznici a únik autem po Nuselském mostě.
Prostě hustej nářez.

82 19.04.2015

Vítězem se stal Pavel Hewlit, mimochodem můj kolega z Prahy, s povídkou "Směju se čím dál víc".
Druhá povídka nese název "Robolovers" a napsala ji krásná autorka Nikola Najbrová z Prostějova.
"Klára" je povídka číslo tři od Markéty Skrbkové.
Povídka čtvrtá, kterou napsala Lenka Neterdová, nese název "Ledové víno"
Pátou povídku "Jitka" sice napsal muž jménem Tomáš Kadleček, ale na páté místo se dostal tím, že odstoupila jedna z vítězek, která nesnesla, že soutěž vyhrál muž.

82 18.04.2015

„ . . . lehce se zatřásla.
Buňka se rozdělila na dvě.
Nemůžu říct, že bych zajásala,
řvala jsem. Jako lvice.
Tady to máme!“

Při čtení této „pohodovky“ jsem se musel smát. Já čekal agresivní, bojeschopné vetřelce, krev, zmar a beznaděj. Jo, to jsem se tedy hodně spletl. Tohle je přírodopisné výpravné sci-fi Čtyři planety, čtyři mírumilovná přistání, žádné napětí, všechno v klidu a pohodě. Dokonce i ty „krysy“ (šneci na plášti lodě) nechce posádka zabít, ale nakonec to byl asi jedinej masakr při této výpravě. Že se v pozadí neozývá planeta Země, je jen takový doplněk. A pokud přežijí jen lidé na této lodi, bude to konec všech nadějí.

Citát: Jednoho dne jsem vzhlédla od pracovního stolu, kde jsem právě označovala vzorky kamenů . . .

Například dvě lesby na lodi, takhle to Darwin vůbec nemyslel. Tohle není četba pro mne. To jsem se mohl podívat na Discovery, tam je víc napětí. Tady je jediné napětí, když se buňka zatřásla a rozdělila se na dvě. Pokud se věnujete vědě – ať už profesionálně, nebo je to pro vás koníček či jen prchavý zájem -, myslím, že tento skutek (čin těch buněk) vás nadchne stejně jako mě. Ještě sice nevíme to největší „PROČ“, ale rozhodně jsme se dostali o pořádný krok dál . . . Dalším příběhům paní spisovatelky se prozatím o pár parseků vyhnu.

Citát: Je těžké připisovat hodnotu objevům, když jste ještě neodhalili parametry reality.

81 20.09.2024

Hlídej si počet svých zabitých.
Já si povedu své.
A žádné přičítání bodů za ty,
co složil někdo jiný!!!
Podfukáři mají smůlu.

Šest sešitů a čtyři kreslíři!!!! Už předem jsem se bál totální nerovnováhy mezi kresbami. Nerovnováha vyhrála. Jakoby se každý chtěl přiživit na rozjeté sérii Marvel o Avengers a všichni jsou najednou odborníci na příběhy, které ještě nejsou natočené. Je to smutné. Toto je další svazek

Citát. Já jsem Shrub!

Příkladem hrůzy tak jsou hned tři první sešity, které nakreslil Filipe Andrade. Rozeznávám zde postavy jen podle jejich přirozené barvy. Vše nakreslené kolem je skoro hnusné. Již teď jsem znechucen a to jsem ještě ani pořádně nezačal číst. A bohužel, teď jsem začal i číst. Co to na nás zase ti scénáristi a kreslíři vymysleli?!?! Pocket a Shrub? Shit!!!!!

Citát. Já jsem Groot!

Ani sešit #4 není nic extra. Je to sice lepší než první tři, a kresba Aarona Conleyho je nejlepší v této sbírce, ale má znechucenost je již hluboce zakořeněna. Sešity #5 (Jay Fosgitt) a # 6 (Brett Bean) také nepřidají nic extra. Rozhodl jsem se, že dále nebudu podporovat toto „přiživování“ a s touto sérií končím. Z příběhů jsem vybral jen dva velmi jednoduché citáty......

Nejsi víc
než malý mraveneček.
Jestli se mi budeš
stavět do cesty,
prostě tě rozšlápnu!

Zatím, co jsem v předcházejícím svazku chválil pěkné detailní kresby, mohu se smutkem oznámit, že v těchto devíti sešitech je tomu naopak. Kresby jsou rychlé s absencí detailů. Vypadá to, že když má mistr Kišimoto čas, tak si s tím vyhraje, ale když ho honí vydavatel, seká to jako Baťa cvičky. Kohorta sem, kohorta tam, ať už to z krku mám! #&{*Đ Naruto se zde opět vrací k technice Stínových klonů, už jsem myslel, že na ní zapomněl. Sice jí tu trochu ochudí, ale i tak stála za to.

Malé ochutnávka:
Elektrickými impulzy mozek komunikuje se zbytkem těla....takže Cunade vlastními impulzy odřízla půlku signálů, které vysílá Kabutův mozek rychlostí tři sta šedesát kilometrů za hodinu a nejen to.......

Ať se snažím jak chci, tohle je odfláknuté, málo dobrodružství i inspirace, žádná úchvatná kresba, jen snaha vše rychle popohnat vpřed. Za tři, víc ani ťuk. Tento svazek obsahuje sešity #163 - #171. Vybral jsem z nich šest citátů. Při čtení tohoto dobrodružství jsem poslouchal skupinu King Diamond a jejich studiovku „Abigail II. The Revenge“ z roku 2002.

Citát: Proleju tolik vaší krve, co to půjde, aniž by vás to zabilo!

81 05.09.2019

NEBUDU
….s tebou bojovat.
Nechci...
Tak na to...
...zapomeň!

Finální souboj už je na dosah. Všichni mají napsány závěti, tak co. Zní to děsivě...opravdu děsivě. Zde se potkáme snad se všemi, počínaje Amonem, přes Stonožku, Sovu, nějakého to zářícího až po Kanekiho. Jo a konečně teče krev. Sice v rámci teen, ale lepší useknutá noha než kapavka z nosu.

Malá ochutnávka:
Šinoharo...co je to za žabkuch?
...To bude tvoje quinque – zbraň proti ghúlům. Jmenuje se Štír.
Takhle jsem si ho teda nepředstavoval.
...Ale no tak. S nožem to přece umíš. A od teď bude tvoje nadání sloužit ostatním.
Komu jako?
...No...lidem ve městě, babičkám ze sousedství....znáš to.

Je sice čas vše dobojovat, ale ještě se tu několikrát vrátíme do minulosti. Stále je totiž na co vzpomínat. A tak mě trochu ty odstavce, které se vrací zpět do minulosti trochu kazí ten adrenalin z rozpoutané bitvy. Opět je to takové to umělé prodlužování děje a přidávání skoro zbytečných sešitů. Ale všichni budou muset pořádně zabojovat. Vítězství je už skoro tady. Kdo s koho?

Citát: Vzal jsem sám sebe za ruku a pak jsme kráčeli dál a dál.

Za zbytečné prodlužování a určitý chaos ve vyprávění dávám jen tři hvězdy. Čekal jsem určitě víc.
Pří čtení tohoto manga jsem poslouchal skupinu Silver Bullet a jejich nejnovější studiové album Mooncult z roku 2019. Z příběhů #133 až #143 jsem vybral šest citátů a vložil je mistru Išidovi na profil.

81 11.07.2019

Kupředu,
warp
faktor tři,
pane Sulu.....


Toužili jste někdy odstartovat s posádkou Enterprise na neuvěřitelný let vesmírem a podílet se na vzrušujícím objevováním nových světů? Pak je pro vás tento soubor komiksů z éry Původní série Star Treku určitě lákadlem a je to to jediné, co Omnibus vydal.

Po rozbalení a očuchání knihy jsem jí jen tak ledabyle prolistoval. Viděl jsem nádherné a barevné kresby, ale i kresby, které se moc nelíbily. Nechám to až knihu celou přečtu.

Bohužel hned první povídka „KREV NENÍ VODA“ mě zklamala. Pojednává o Klingonech a jejich rozhodnutí požádat lidi o pomoc. Povídka je prošpikována několika menšími příběhy, které poukazují na klingonskou náturu a různá setkání s lidmi. Příběh je sice celkem slušně nakreslený, ale dějově je to jeden velký zmatek. I sami tvůrci se v tom ztráceli. Tahle povídka se mi vůbec nelíbila.

Citát: Co potřebujeme, to si bereme. To je naše tradice.

Zato hned po otočení listu na povídku číslo 2 nazvanou „ČTVRTÝ ROK“, jsem zajásal. Titulní strana obsahuje nejen Kirka nebo třeba Spocka, ale hlavně vesmírnou loď Enterprise. Příběhy se odehrávají ve hvězdných datech 5695.5. až 6314.9. nebo tak nějak. Warp to trochu rozhodil. Jinak však parádní dobrodružství, spousty nebezpečí, smrti a v ne malém množství i legrace, sarkazmu, ironie, vtipu a zábavy.

Citát: Ohrožení posádky Enterprise bych nenazýval zábavou.....

Následuje série čtyř povídek, která nás provede několika mimozemskými civilizacemi. První na řadě jsou VULKÁNCI. Dobrý scénář, průměrná kresba. Druzí jsou GORNOVÉ. Kresba na černém podkladě je dobrá, ale kazí dialogy Gornů, které jsou žluté na tom černém podkladě. Scénář jednoduchý bez vtipu a s absencí jakékoliv akce nebo většího dobrodružství. Povídka třetí se zaobírá mimozemskou rasou zvanou ORIONCI. Velmi povedená povídka s krásnou barvou. Scénář má sice trochu mouchy, ale jako celek je to dobrodružné a napínavé s příměsí sexu. Čtvrtá a poslední povídka z cyklu Mimozemské civilizace nese název ROMULANÉ. Jedná se o válečný příběh. Průměrná kresba a zdánlivé nedokončení povídky mě celkem zklamalo.

Citát: Bude to válka a válka je vždy nádherná.

Poslední povídka v této knize nese název „ČTVRTÝ ROK: POKUS NA ENTERPRISE“. Je celkem solidně nakreslené mistrem Gordonem Purcellim. Scénář má nějaké menší nedostatky, ale je to dobrodružné a napínavé. Tohle si pět hvězd v klidu zaslouží.

Citát: Mé možnosti jsou omezené.

Vrcholem tohoto svazku je GALERIE OBÁLEK. Tady jsem se kochal. Jedná se o šest celostránkových kreseb, které nakreslil Joe Corroney. Opravdu za to stojí.

Aktivujte motory. Maximální warp!

Kdo se podívá na mé komentáře k jednotlivým povídkám a zjistí, jak jsem je hodnotil, určitě pochopí, proč jsem dal jen tři hvězdy.

Není to logické!

81 28.07.2018

Jmenuju se Jonáš.
Felix Jonáš.
Kdysi dávno mi říkali
Kladivo na čaroděje.


Do této antologie tvůrci vybrali pár zajímavých případů. Felix tvrdí, že prý z jejich kartotéky. Vincent si myslí, že žádnou kartotéku nemají. Klaudie se v ní prej vyzná. Walterovi je do jedno.

Citát: Pokud jde o čaroděje, duchy nebo démony, jsou katolíci pořád ještě ti nejpovolanější, na koho se můžete obrátit.

Pravda je, že povídky jsou různorodé. Možná bych ani některé nezařadil do série Kladiva na čaroděje. Některé jsou zbytečně složité a nepřehledné. Zvykl jsem si na nějakou linii a tady mi jí tvůrci totálně rozhodili a pošlapali. Na tom, bejt stejnej není nic špatnýho. Já mám rád věci, jak jsou. To jenom všichni ostatní se furt ženou za nějakejma změnama.

Citát: Mobily bývaly velké jako cihly, zatímco dneska jsou...no, zase jako cihly, ale mezitím bylo prý období, kdy se vešly do kapsy.

Když to však celé přečtete, bude vám jasné, že to sem prostě všechno patří. Nejlepší povídky jsou ty od mistra Pavlovského. Obě, které sem vložil se mi moc líbily. Lepší z těch dvou je ta s názvem „Týden v tichém domě“. Trochu mě zklamala povídka „Čarodějovo srdce“ od mistra Hlávky. Čekal jsem totiž úplně něco jiného. Vlastně je tohle jediná povídka, která sem jakoby nepatřila. Ale zase vnesla jednu vysvětlující informaci o vedlejší postavě Kladiva na čaroděje. Nejhorší povídka, která mě nepasovala je od Dareka Šmída. Koncept a obsah příběhu je trochu podivný a nedá se mu moc věřit.

Citát: Magie má rakovinu a na zástupy oživlých mrtvol je nejlepší vzít kombajn.

Sečteno a podtrženo, jako celek je to perfektní knižní sbírka povídek a není důvod tomu nedat plný počet hvězd.

Všechny povídky jsem samostatně okomentoval, přidal jsem nějakou tu ochutnávku a citáty. Vše najdete, dnes již v nové sekci „PŘÍSPĚVKY“ (Ne, není to nic komunistického, jen se to slovo tady někomu moc líbilo) Tak tam to najdete.

…...........POVÍDKY POVÍDKY POVÍDKY PŘÍSPĚVKY PŘÍSPĚVKY PŘÍSPĚVKY...........

01: Krajka paličkovaná bruselským stylem – Štěpán Kopřiva *****
02: Pro bono publico – Jakub Mařík ****
03: Les Houmles – Darek Šmíd **
04: Modlitba pro hříšníka – Jiří Pavlovský *****
05: Popelák – Karel Doležal *****
06: K.R.E.V. - Markéta Klobásová ***
07: Hitparáda – Martin Paytok ****
08: Noc oživených nekromantov – Dušan D. Fabian ****
09: Už je to let – Jana Jůzlová ***
10: Achillina pata – Martin D. Antonín **
11: Týden v tichém domě – Jiří Pavlovský *****
12: Čarodějovo srdce – Jan Hlávka ***
13: Jak Vincenc zachránil Vánoce – Ondřej S. Nečas ***

81 05.05.2018

Na Alghoru jsem nebyl.
Na Viridianu jsou všude brouci a komáři.
Na Menabaranu zase všechno pořád mluví.
Newell je jednoduchý. Věcem tam rozumím.

Ačkoliv se druhá část Cyklusu Algor jmenuje Tenký led, kniha tomu neodpovídá. Je tlustá 6 centimetrů a čítá 690 stran. Dost stran na to, aby se spousta čtenářů lekla. Taky jsem se u první knihy Mráz a hry lekl, ale teď už jsem věděl do čeho jdu. Vzhledem k tomu, že pan Hlávka a Jana Vybíralová vytvořili space operu o čtyřech světech není tu místo pro nudu. Maj to skvěle rozjeté a protože svět střídá svět, nikdy není nouze o dobrodružství a napětí. Až mě někdy štvalo, když vše vrcholilo a já otočil stránku a další kapitola už byla o něčem jiném a naopak, když jsem se začetl, už zase skok jinam a tak jsem četl jako šílený až do konce.

Malá ochutnávka:
Máte smůlu, pánové, zlaté časy skončily. Teď se musíte snažit, zasloužit si uniformy i ty hvězdy na nich. Natluču vám to do hlav, nebo z vás udělám uklízeče a do kapitánských křesel posadím třeba opice.....

Konec opět zazářil. Vyvrcholení několika událostí bylo sice čekané, ale teprve až přišlo, došlo mi, jak je to mistrně poskládané. Pěkně dávkované a opět, jako v první knize, se spoustou mrtvol a krve.

Zase jsem našel pár maličkostí, které mi tak trochu celý příběh kazí. Například postava Patrika, která se již v první knize dostala do paměti oslím můstkem, postava, která tvrdě přísahá, že nic neprovede a při tom hned za rohem udělá absolutně nečekanou blbost. Postava, která je bludným holanďanem v tomto příběhu, ale mnohdy na ní závisí život ostatních. Postava o které nevím, co si myslet a do příběhu mi nezapadá i když se tvůrci strašně moc snaží jí tam vetřít.

Citát: Jsme na Newellu. Byli jsme na Zemi, Darren našel krabičku, skákali jsme naslepo a stříleli po nás. Možná ještě umřeme.

Další věcí, ale to už je hnidopišství, je řeč, jazyk. Já si vyjedu na Slovensko a spoustě slov už nerozumím, a další státy, dál za hranicema rozhodně nerozumí mě, ale v tomto světě jsou čtyři planety ale jazyková bariéra rozhodně není na pořadu dne. Aspekt, který možná není tak důležitý, ale pro mě velmi nepřehlédnutelný.

Nic to však nemění na tom, že příběh je rozjetý, kostky jsou vrženy, tenký led možná už praská a já se těším na třetí dobrodružství.

…......................od téhle chvíle bruslí na tenkém ledě už úplně všichni..................

81 17.01.2018

Nejdříve jsem viděl film a pak jsem zjistil, že existuje kniha. Sice jsem v ní neviděl Hankse, ale i tak je to perfektní a velmi lehce se to čte. Není to tak akční jako film, ale rozhodně je to dobrodružnější.

81 02.06.2015

Probouzím se každé ráno
inspirován tvou krásou.
Tvé oči mi připomínají dvě krávy.
Zamilovávám se do sebe
– musím na své Italštině ještě zapracovat.

V tomto příběhu se převážně přesouváme do Itálie let 1515 - 1516. Bratrstvo a parta hackerů, kteří si říkají Erudito začnou na zkoušku spolu spolupracovat. Ale nic není tak jednoduché a všude můžou být pasti. Toliko zhruba k ději v tomto dalším čtyř sešitovém svazku.(#11 - #14) Kresba je opět úhledná, pěkná a čistá. V tomto směru není co řešit. Výtvarník Neil Edwards prostě umí a čtenář to už dávno ví z předcházejících knih.

Citát: Proč nemůže být život víc jako zasraná videohra!

Scénář je lehce zmateční, ale je to hlavně tím, že se zde hodně cestuje napříč časem a někdy se v tom čtenář ztrácí. A hlavně já, když beru v potaz, že já jsem v tomto světě absolutní laik, protože mě tento svět nikdy moc neoslovil. Opět se musím přiznat, že komiksy Assassin´s čtu jen proto, že je mám zakoupené pro svého syna. Ten je fandou a dokonalým znalcem. Já jsem jen přihlížející, který nahlédl z pouhé zvědavosti.

Malá ochutnávka:
Jenom si dej pozor, ať ho neodděláš, pokud to nebude fakt nutný. Vím, že si myslíš, že jsem v tomhle případě úplně vedle, ale vím, že je na něm něco víc než jen násilnost. Prostě dávej si pozor. Somálsko není žádná sranda. Dokonce ani pro Galinu Voroninovou.

Příběh vám dá, to co od něj očekáváte. Žádné extrémní zvraty, špetka humoru, jen příběh, který plyne dál a dál. Dávám tomu tři hvězdy, ostatní fandové si klidně mohou hvězdu až dvě přidat. Při čtení tohoto dobrodružství jsem poslouchal skupinu Running Wild a jejich studiová alba „Rogues En Vogue“ (2005) a „Shadowmaker“ (2012) Vybral jsem několik citátů a Anthony Del Col už je má ve svém assassinském hnízdě.

Citát: Byl jsem jako Terminátor. Hasta la vista......

80 27.04.2020

Uvědomuješ si,
jakou odpovědnost
s sebou nese to,
že jsem
Garfield?!

Garfield mě nikdy moc nelákal. Vlastně jsem se mu vyhýbal jako kočka myši. Až jednou jsem dostal ránu pod pás. Při stěhování a předělávání knihovny na mě vypadl jeden jeho sešit. Ano, tento. Ani už si nepamatuju, kdy a jak se mi dostal do sbírky. Tak jsem jej z igelitu vyndal a přečetl. A tady jsou mé názory na těch málo krátkých příběhů, který sešit obsahuje.

Citát: Opravdu bys měl vstát! To už jsem zkoušel, nepovedlo se.

Víte, mám pocit, že jsem někde jinde. Desítky skečů a situací na které ihned po zavření sešitu zapomenete. Garfield mi dal jen chvilkové zasmání, ale bylo to boží zasmání. Až jsem z toho dostal hlad. Dneska sežeru rybu!

Malá ochutnávka:
Moje skrytá kamera zachytila, jak kradeš naši poslední koblihu!
Hmmm, hmm...
Dobře, tuhle bych chtěl zvětšit a z téhle udělat několik miniatur do peněženky.

Při prožívání těchto skečů jsem si pustil skupinu Helloween a jejich studiové album Keeper Of The Seven Keys Part II. Vybral jsem z lednice 14 citátů a vložil je na profil mistra Jima Davise. V cestě mi jen stála kuchyň a na konci tunelu je vždycky světlo … z lednice.

Citát: Když dáš dost kečupu, všechno chutná stejně.

80 28.06.2019