Terva komentáře u knih

Hanebně se přiznám –
- Čekal jsem piráty, souboje, krev a mořské panny.
Ale to jsem se šeredně spletl.

Spravedlivému mrtví neublíží.

Oni tam totiž piráti skoro vůbec nejsou. Ano jsou, ale asi pět minut, tedy na dvě stránky a ani to ne.
První třetina knihy mě zaujala, ale pocit, že je děj zrychlený a zkrácený mě neopustil, ba naopak jsem se v tom jen utvrdil. Vypadá to asi takto: Obchod, naložení nákladu, vyplutí, ztroskotání, vzpoura, ztráta nákladu, obnova a návrat. Je to jednoduché? A věřte, ono to tak rychlé taky je. Celý děj okolo neidentifikovatelného nákladu by se dal rozepsat klidně na jednu knihu. Perfektní námět. Škoda, že se děj knihy po jedné třetině přesune do města a ještě do politického prostředí. Druhá a třetí třetina knihy (části první) se vyznačuje intrikami, politikařením a na scéně se neustále objevují nové a nové postavy. Celkem mi trvalo, než jsem se zorientoval. A když už jsem konečně získal, jakž takž dobrý orientační kurz – kniha končí. Tedy, končí první část knihy.

Malá ochutnávka:
Zase jsem měl ten divný sen o Tiffany. Znovu mi umírala v náručí, znovu jsem jí křísil a znovu mi zemřela. Tentokrát se mi pod rukama roztekla jako mořská voda a změnila se v holubici. Po tvářích mi tekly slzy.

Kdo čekal Jacka Sparrowa, pardon, Kapitána Jacka Sparrowa ať si ubere hvězdu a kdo má rád intriky a politikaření a moc hráčů ve hře, nechť si klidně hvězdu přidá. Já, protože tu neexistuje padesátiprocentní hodnocení, dávám šedesát procent (60%) což, jak jistě víte, znamená tři hvězdy.

CITÁT - Slibuju, že až příště budu chtít oddělat nějakého potentáta, pošlu vám včas pozvánku, abyste z toho taky něco měli.

46 20.06.2017

Vždycky jsem se Rogera Zelaznyho bál. Jeho série Amber, fantasy příběh o Corvinovi a Merlinovi byla boží. Jenže sci-fi mu prostě nejde. Nemá na sci-fi fantazii. Zkoušel jsem od tohoto spisovatele několik knih a žádná mi nesedla. Ani tento příběh mě nevzal. Amber byl prostě Amber. Měl v něm pokračovat.
Mé jméno je legie je slaboučké. Příběh muže, který si vše vypráví sám a tvrdí o sobě, že je bůh a jmenuje se Legie je skoro směšný. Například příběh je napsaný v roce 1995 a odehrává se někdy kolem roku 2010, ale hlavní (bůh) hrdina používá jednorázový tlumič na pistoli. V dnešní době se něco takového už nedá sehnat, je to retro. Dalším příkladem je podmořské město, které pojme 100 000 lidí – slovy sto tisíc lidí – lidí, kteří se rozhodli, že pomůžou odlidnit planetu a dobrovolně se přesunou pod moře, kde bylo vybudováno toto město. Sakra, podmořské město s kapacitou 100 000 je blbost. Například okres Benešov má cca 98 000 obyvatel, ale upřímně, pomůže to dnešní situaci, když tento okres přesunem pod vodu? A co další rozmnožování? Kam dáme novorozence od 100 000 lidí? Ne, ne a prostě ne Zelazny nemá v tomto ohledu žádnou vizi budoucnosti. Měl prostě zůstat u fantasy jako je Amber.
Příběh mě vůbec nebavil a tak nějak jsem jej dočetl jen automaticky. Byl jsem venku, ale mít jinou knihu při ruce, ani to nedočtu.
Technicky slabé, postavy nevýrazné až moc hloupé a celý děj je podivný.

Malá ochutnávka.
Měl mnoho jmen, úkoly, jimiž byl pověřován, byly neproveditelné.

Už si od tohoto spisovatele prostě nic nepřečtu – nevěřím mu.

46 24.04.2017

Ve známé historii paralelního metaverza je X-Hawk člověk (pokud ještě stále zůstává člověkem), který ve svých rukou soustředil největší moc. Ovládá tisíce světů a ještě víc jich skrytě nebo otevřeně ovlivňuje.

Čekal jsem příběh přímo o Xaviéru Hawkovi o jeho životě a o tom, jak byl jeden z hlavních zakladatelů Equilibrii Ferrarius (Kovářů rovnováhy)
Jenže toto je příběh úplně někoho jiného. Hitmana, člověka, kterého uzurpuje X-Hawk a nutí jej udělat zmatek v řadách kovářů rovnováhy v naší realitě.
Tomuto člověku jsem fandil. Byl celou dobu pod rouškou strachu vydírán X-Hawkem ale dostal šanci si vybírat. Plně ji využil, ale svůj úkol, který mu byl vyčleněn, splnil.
Tohle je válka a ve válce se nevraždí, ve válce se zabíjí.
Tento příběh se odehrává někde mezi 25 a 27 příběhem Johna Francise Kováře.

Malá ochutnávka:
Když jsem skončil, ulice už klokotala změtí lidí, troubících aut a zablokovaných tramvají. Koupal jsem se ve vlastním potu, tepy srdce splývaly jeden s druhým a v plicích mi chrčel zahlcený dieselový agregát. Nepamatoval jsem si vůbec nic, kromě obrazu hraběte X-Hawka.

Klasický Žambochův příběh. Hitman je voják, zná zbraně, zná obranu, ví, jak se vyhnout problémům. Umí předvídat, ztratí se i v cizím světě, nezná slitování, ale ví, co je to láska.
Drží se zásady, že dokonalá znalost terénu je jeden ze základních předpokladů úspěchu
jakékoliv akce.
Není tu humor, což vůbec nevadí. Jedná se spíše o jeden z těch smutnějších příběhů v této sérii.

Pan Žamboch si v knize zahrál jednu z vedlejších postav:
CITÁT – Tady agent Žamboch, potřebuju záchranku.....
A nezapomněl ani na pivo: U druhé třetinku jsem k sobě dokázal být upřímný a přiznat, že tohle místní pivo je ještě lepší než Velnucký ležák.

46 20.12.2016

Materiál nepřístupný lidem.

Jan Hlávka vtrhnul do světa Johna Francise Kováře pěkně zvostra. Vyšperkoval Kovářovu postavu ještě k větší dokonalosti. Opět je tu takový Kovář, jakého chci. Akční, vtipný a hlavně mu záleží na každém životě. Ano dokáže ničit světy, ale má k tomu dobrý důvod. V jeho nitru je však dobro a on jej umí využít. Vrhá se do akce zdánlivě bez přípravy, ale je to impuls a on nedokáže odolat, ale neztrácí hlavu. Když jde o život, nestará se o třísky v rukou.

Malá ochutnávka:
Obloha byla černá a absolutně prázdná. Nebyla tam oblaka, ale ani hvězdy nebo Měsíc, nebylo tam prostě nic, jen nekonečná hlubina, ze které jímala závrať.

Temný a smutný svět, který však stojí za záchranu. Plno tajemství a ani sám Kovář nechápe, jak tohle mohl někdo udělat. Zničit svět pro malichernost.
Další, velmi povedený příběh ze série JFK. Pan Hlávka si tento svět rozhodně zaslouží a já se těším na pokračování tohoto dobrodružství, které nese název Odplata 2 Vzpoura vyvolených.

Tohle si nenechte ujít.

46 02.10.2016

Pokračování nepovedeného příběhu s názvem Stín Legendy od Tomáše Němce je už o něco lepší. Miroslav Žamboch se tu sice snaží psát stylem alá Němec, ale naštěstí ho to přestane asi v třetině příběhu bavit a rozjede svou klasickou krvavou hru.
Dámská krvavá hra je vlastně jen o dámách. JFK (John Francis Kovář) tu ve své podstatě vůbec není. O to tady tedy máme lepší pohled na ženy (dámy).
V první řadě se tu o akci a potoky krve postará senior agentka komtesa Andrea de Villefort. Kam šahá její minulost ví snad jen Bůh a i ten s tím možná bude mít problém.
Jako druhá hlavní postava je v příběhu Kristýna Rustová. Mám ji raději. Je lépe prohlédnutelná a pije pivo. Přistěhovala se do České republiky, i když věděla, že se tu pije více piva než je zdrávo. Někdo to za Kováře prostě musel převzít.

CITÁT – Vidět Andreu a Kristýnu nahé, tomu tedy říkám dobrý den.....

Poprvé je v této sérii možnost nahlédnout i do vizuálního světa agentů Equilibrii Ferrarius (Kováři Rovnováhy) prostřednictvím mistra malíře Petra Vyorala. V knize je totiž k nahlédnutí pět jeho kreseb. Je to příjemné zpestření.
Navíc je tento příběh napsán na více stran. Je totiž delší asi o třicet stránek než je průměr této série. (Počty jsou jen odhadované, kdo má větší zájem ať si to zjistí :-) )
Je tu jasně vidět, že spisovatelé této série si chtějí svůj svět zasloužit a tak přidávají pro čtenáře více a více bonusů.

Malá ochutnávka:
Po třičtvrtě hodiny v zácpách už zuřila, auta, auta, nehody, houkající klaksony a blikající majáky policie.
Tohle by měl vidět Dante.

Naprostá klasika podobná řádění Baklyho nebo Koniáše je zhruba za půlkou příběhu. Tady mistr Žamboch opět ukazuje, že je na podobné souboje prostě machr. Andrea de Villefort se tu postará hned o několik překvapení. Je to brutální masakr, což obdivuji a tleskám.
Čemu naopak moc nerozumím je finální fáze příběhu. Svět 0012 a jeho zbrojnice mi vůbec nesdnul a nezorientoval jsem se v něm. Připadalo mi to jako naprostý mišmaš a chaos. Konec příběhu se mi prostě nelíbil. Proto taky jen ty tři hvězdy.

V příběhu jsem narazil na jedenáct dobrých rčení a zapsal jsem je Miroslavu Žambochovi do profilu v sekci "Citáty".

V knize si pak můžeme přečíst povídku Jaroslava A. Poláka o dalším dobrodružství Vincenta Vegy a Johna Francise Kováře.
Je to sice jeden z bonusů, ale povídka se vůbec nehodí do této kauzality.
Spisovatelé Miroslav Žamboch a Jiří W. Procházka děkují Lucienně Polákové za to, že svého manžela přivedla do série JFK.
I tak jsem povídku ohodnotil čtyřmi hvězdami, protože je prostě povedená a napsal jsem k ní i komentář.
(viz: Sekce „Povídky“)

Rozšíření této informace může způsobit řetězovou deformaci reality s nepředvídatelnými důsledky.

46 25.08.2016

Materiál nepřístupný lidem.

Již léta vím, jak jsou houby zdravý a jak jejich hledání v tichém lese blahodárně působí na nervovou soustavu. Jiří W. Procházka mi z procházky po lese udělal peklo. Už nikdy nepůjdu do lesa relaxovat, ale spíš se tam budu plížit potichu a s nervama na krajíčku, abych náhodou nějakou tu houbu neprobudil.
Tento příběh je perfektní houbový guláš. Houbičky mi dělají dobře a tohle je dobře uvařeno. Jen to vypadá, že houbičky měli trochu jiný názor na teplý obsah hrnce a všichni, co jej ochutnali, jsou v rauši. Hlavně pan spisovatel. Tohle se v normálním stavu nedá ani napsat. Dědeček „Procházka“ Hříbeček se tu pěkně rozšoupl a vytvořil perfektní, podhoubím prorostlý, svět. Od přečtení tohoto příběhu už opravdu budu na houby a houbaře koukat úplně jinak, už nikdy to nebude, co to bývalo.

Malá ochutnávka:
Samoraidy se rozštěkaly a polétavé střely se mihotaly nad mýtinou, připomínajíce útočný roj muchomůrkových motýlů. Z policejního stroje na zemi i z toho ve vzduchu se zpod sklopených blanitých křídel vyklonily bobtnající bubusy.....

Jiří W. Procházka v tomto příběhu použil snad všechny možné odkazy na filmovou i hudební tvorbu. Mnoho čtenářů tak určitě překvapí (nebo ne?), že John Francis Kovář tu použije jednu z nejklišovatějších filmových hlášek všech dob – Já se vrátím. Slavnější větu by nemohl pronést, ani kdyby se o to snažil. Pro jiné zase může býti lákavé jen samotné pojmenování kapitol. Určitě si každý připomene pár filmů, když si přečte názvy „Pod Jezevčí skálou“ nebo „Za trnkovým keřem“. Mě osobně nadchla debata na film Pulp fiction. A kdo jiný by začal vyprávět na téma „jak říkají čtvrtlibráku se sýrem v Paříži“, než sám Vincent Vega.
A přijde i Richard Miller. (bez „u“)

Už od samého počátku čtení jsem si připadal pod vlivem. Smál jsem se, až jsem brečel. Akce střídá akci, hláška střídá hlášku, houba střídá houbu. Dokonce i Loiza Vašíček, hajný, který viděl draka, byl překvapen Bedlou Jedlou, která měla nohu o průměru dvou metrů. To by bylo řízků, to by byla smaženice a co teprve guláš!!!

Nebojte se, není to jen o houbách. V tomto houbovém světě se dá sehnat i pivo. Plzeň a přineste rovnou dvě. Tady je to jak U Suchánků. Budete-li mít pocit závratě a plného žaludku z hub, najděte si vždy stránku 99 a tam se napijte piva. Nějak ten gůlášek musíte spláchnout.

CITÁT – Já mám lanýže rád, to ano, ale vždycky jsem jedl já je – nikoli naopak.........

Vřele doporučuji. Tohle je spanilá houbová jízda která vás naučí chovat se k houbám s respektem.
Vítejte konečně v tom správném světě!!!!

Jiří W. Procházka věnoval tuto knihu houbařskému guru ing. M. Smotlachovi (1920 – 2007).
Miroslav Smotlacha byl potravinářský chemik a velmi známý popularizátor mykologie a houbaření.
Byl čestný předseda České mykologické společnosti, kde aktivně působil až do své smrti.
V této knize vystupuje i jako jeden, z ne méně, hlavních hrdinů.

46 15.08.2016

Na počátku stvořil Bůh Areston.

Já na počátku série o Arestonu slyšel jeho stvořitele. Josef Pecinovský měl totiž v květnu roku 2016 přednášku na Světě knihy právě o jeho připravované trilogii. Přednáška však byla celkem zmatečná a já nějak netušil, do čeho vůbec jdu. Teď jsem právě dočetl první knihu o Sršňovi, což je hlavní postava románu. A jak jsem napsal, zmatek ve slově pana spisovatele se přenesl i do knihy a obsahu samotného příběhu. Je totiž plný zmatku, protiřečení a nelogičnosti. Ale i přes všechny tyto „nedostatky“ musím, napsat, že je to velmi slušné dílo. Dávám sice jen tři hvězdy, ale určitě budu ve sledování této série pokračovat a rozhodně si další knihy ze života na Arestonu nenechám ujít.

Ty nepřesnosti jsou například dány tím, že na Areston vstupuje člověk nahý a v kontajnerech, ve kterých jsou odsouzenci přepravováni, není místo na další věci ba ani na jídlo. Proto mě neustále překvapovaly věci, které se na Arestonu objevují. Což by nebyl takový problém, jenže ty věci se objevují zrovna v době, kdy si to pan spisovatel přeje – prostě jako mávnutí kouzelného proutku. Tak zatím, co je nám neustále vkládáno do paměti, že to není možné, tak opak je pravdou. Jenže samotné odhalení smyslu a podstaty výrobků musí zákonitě spousty citlivějších čtenářů totálně odradit od dalšího čtení. Vlastně je odhalení celkem morbidní a ne každý s tím bude souhlasit. Možná se někomu zvedne i žaludek.

Proto jsem u čtení tohoto příběhu zůstal. Pan spisovatel si to totiž dělá stále těžší a těžší a já jsem zvědam, kam až se dostane.
Nemá smysl se o tom více rozepisovat, ale věřte je tam toho dost, nalezené zápory by možná daly na další román. Ale nechám to na vás. Podstata příběhu je dokonalá, jen to převyprávění má své vady.
Příkladem může být vykupování hoven. Hovno má cenu dvou dolarů (neřešte, kde se na Arestonu vzaly dolary – to je jiná stránka). Jen mi nikdo nevysvětlil, jak dlouhé hovno musí být, abych za něj ty dva dolary dostal. Co když budu mít sračku? Ta je za kolik dolarů?

Musím však dodat, že konec knihy je strhující a Sršeň se tu dostává na jiné patro svého bytí a to doslova. Přiznávám, že se na další příběh těším. Ten nese název „Útěk z Arestonu“.

CITÁT - Nějaký prase to tu zase poblilo, já se na to vyseru.

46 11.08.2016

Na počátku byla tma.
Pak na sklonku osmého dne,
když Měsíc dlel v úplňku a život byl mladý,
Matka noc, Lillith, procházející se mezi hvězdami,
stvořila muže.

Teď čaromocná hvíle noční jest,
kdy zejou hřbitovy a samo peklo dýše v svět,
teď vroucí krev bych pil a konal kruté dílo,
nad nímž den by chvěl se hrůzou.

Co má společného Lillith a Hamlet?
Kováře!

Citát – Pomozte mi, tohle není můj svět!

Život, vzato kolem a kolem je samé očekávání, víte? Představujete si, že něco dopadne tak a další vaše plány zase jinak, jenže obvykle vás všechno zaskočí. Vezměte si třeba Johna Francise Kováře.

Devátá kniha a devátý příběh ze série JFK se mi moc líbil. Jan Hlávka se tu trefil do mého gusta.
Lillith jsem vždy obdivoval, je pro mě vlastně Bohyní. Stejně tak, jako pro několik osob v tomto příběhu. Příběhu vhozeného do velmi zajímavé prostředí plného tajemství, zrady a smrti.
Kovář tu není, jako skoro vždy, odvolán na akci rovnou z dovolené, ale probouzí se v nějaké realitě, na nic si nevzpomíná a ještě k tomu je zavřený v blázinci.
Zde začíná příběh plný krve, příběh skoro bez humoru, což je jen dobře, a je vidět, jak moc je ten příběh vážný a jak dokáže být napínavý i bez polehčujících vtipů..
Jan Hlávka dodal do této sérii trochu jiný rozměr a pojal vše podle svého.

Malá ochutnávka:
Pfuj, chutná to jako kočičí chcanky s klihem!!!
„Žasnu, co všechno už jsi pil“ ušklíbl se.

Asi v půlce stránky číslo 33 je od pana Hlávky napsána pocta mistru Žambochovi, snad asi v jediné vtipnější scéně tohoto příběhu. Prozradím jen, že je tu mistr pojmenován Al Žamboch.
Nesmím zapomenout, že ikdyž je to svérázný příběh, nesmí tu chybět pasáž o pivu.
CITUJI: Zapadl do malé restaurace, s odporem odmítl specialitu, houbový guláš, a objednal si dvojitý steak a brambory. Snědl všechno do posledního kousku a zapil sklenicí piva..........

Pro mou maličkost se Zatmění stalo, zatím, nejlepším příběhem v sérii. Určitě budou lepší, jsem teprve v první třetině všech napsaných příběhů, ale zatím je to nejzajímavější příběh.
Zatmění si určitě ještě několikrát přečtu.

Z příběhu jsem si také odnesl několik citátů. Napsal jsem je Janu Hlávkovi do profilu.

Poznámka: Materiál není určen do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality.

46 02.08.2016

Starý dobrý příběh o vině, bídě a lásce.

46 15.11.2015

Čas vypršel. Pět tisíc let čekání je u konce. Brány času se otvírají. Začíná neúprosný boj o klíč k absolutní moci! Pokaždé, když slyším Lara Croft, vždy si vzpomenu na Angelinu Jolie. Tady to už je úplně jasný, ta žena je neoddělitelně s touto postavou spojena. Toto je archeologický dobrodružný akční román, který si může přečíst úplně každý - tedy, alespoň si to myslím.

46 15.11.2015

Přicházejí v noci tiše jako smrt........ První knižní díl série Vetřelci, je v podstatě povinností pro člověka jako jsem já. Milovník Vetřelců a Predátorů si tohle nemůže nechat ujít. Tato kniha popisuje setkání Wilkse s Vetřelcem. Má totiž za úkol přivést jednoho živého. A nebude to žádná sranda. Zdařilé dobrodružství plné krve jsem přečetl jedním dechem. .....jsou to dokonalé vražedné stroje z cizího světa. Kdybych byl Bůh, sám bych se smál lidské hlouposti.

46 08.11.2015

.....................Na počátku byl pouhý nepostižitelný prostor nočního nebe a neznáma. V něm, ve zneklidňujícím zapomnění vířila nezodpovězená tajemství dějin, povzbuzována silami tak dávnými jako sama civilizace - všechna záhadná, stříbřitá, posvátná a temná. Tyto mocné proudy často leží zapomenuty a netečny, dokud - při příležitostech válek, krizí nebo mučivých úzkostí - nejsou jejich hrůzné síly vyvolány. Nevládly zvukem, ba neměly ani svou vlastní definici, dokud se jich svým intuitivním vnímáním skutečnosti nechopili a nepodmanili si je Black Sabbath - moudří nevinní, stvořitelé HEAVY METALU...................... Tak jsem z knihy zjistil, že jsem se narodil dříve, než Heavy Metal vznikl. Ale jen o chlup. Jenže mne provází celým svým životem. Pravda, trochu jsem zmutoval do gotiky, ale o tom vlastně tato kniha je - o mutaci a důležitosti se neustále posouvat. Pak chápu Metallicu a její počínání. V knize se toho dovíte hodně, vlastně od základů až po rok 2003. Ronnie James Dio je v knize označován, jako první, který použil tak zvaného "PAROHÁČE", ale co jsem nevěděl, že je to Italský označení magického oka a má za úkol odhánět zlo. ....................Stále padá déšť, závoje temnoty zahalují stromy, jež zkrouceny jakousi neznámou silou shazují své znavené listí a ohýbají větve k šedé zemi s roztrhanými ptačími křídly. V travinách krvácejí vlčí máky před gestikulující smrtí, a králíčci, narozeni mrtvi v pastech, nehybně trčí, jako kdyby střežili to ticho, jež vše obklopuje a hrozí, že pohltí všechny, kdož naslouchají.................... Jediná věc, která mi v příběhu chybí, je absence vysvětlení vzniku džínové bundy - vím, že je to trestanecký mundůr - ale tady o tom tvůrce pomlčel. Jinak 100% kniha nejen, pro metalisty. Je v ní pořádný kus historie a pochopení. ..................Bylo to čerstvé a děsivé a všechno to byla skvělá zábava...................

46 04.08.2015

Začnu vysvětlením, proč jen čtyři hvězdy. Kresba, ta se mi moc nelíbí. Taková hrubá a někdy i nevýrazná. Zato příběh je perfektní. Kniha je rozdělena na pět kapitol po dvou příbězích v každá kapitole. Příběhy na sebe navazují. Vždy první příběh napsal Scott Snyder a druhý příběh vždycky napsal Stephen King. Stephen King má i úvod s názvem Překousněte to a Scott Snyder má závěrečné prohlášení. Na úplném konci jsou ještě nějaké dodatky, původní dialogy, prvotní kresby a skici. Knihu nakreslil Rafael Albuquerque a koloroval Dave McCaig.

46 08.06.2015

Nevím proč, ale mě se Součkova tvorba prostě líbí jako celek. Cokoliv jsem vzal do ruky, tak jsem s tím neměl problém a dočetl to. Toto je soubor sedmi příběhů z různým tématem.

46 08.06.2015

Dá se napsati, že je to velmi věrohodná studie a linie minulosti není smyšlená. Pro milovníky České historie povinnost.

46 08.06.2015

Tahle kniha je zvláštní. Obsahuje minimum fotografií, ale maximum informací, bájí, předloh a důkazů o tom, že Bohové prostě byli astronauti. Kniha je jedna z mála, která vás nutí se nad jejím obsahem víc zamyslet a možná i přehodnotit své dosavadní názory.

46 07.06.2015

Tak a tady byl zlom. Tohle už mě skoro nebavilo. Končím v této sérii. Kresba Jiřího Wowka se mi nelíbí a obsahově to už hodně pokulhává. Další příběhy oželím a za devět korun !!! jsem si tenkrát raději koupil Pifíka.

46 05.06.2015

Další odvážný krok Ericha von Dänikena do minulosti i budoucnosti. Riskantní myšlenky o všudypřítomnosti mimozemšťanů.

46 04.06.2015

Tohle je klasika, nic lepšího už nikdo nikdy nevydá. Chlapci to umí, vědí, co dělají a mají spousty praktických a jednoduchých rad.

46 02.06.2015

Ne a ne a ne. Jen krásné fotografie, ale okolí je jen velmi stručné a obyčejný laik dokáže vydedukovat více.

46 02.06.2015