Terva komentáře u knih

Trochu pokles, oproti první knize. Ale zase trochu něco jiného se zajímavým popisem na konci příběhu. Hurá na třetí.

43 08.06.2015

Další spousta doplňujících údajů. Už jsem si na tento styl zvykl a prostě se jen těším na další knihy. Tady ten rok sice moc nevyšel, ale kdoví, jak to s tím našim kalendářem vlastně je.

43 07.06.2015

Další z těch lepších knih. Spousty nových a doplňujících poznatků, krásné fotografie a hlavně další dobrodružství, které si můžete, jako čtenáři, užít.

43 07.06.2015

Tohle mi moc nesedlo. Jiná forma vyprávění a jakýsi pokus o roadmovie z Mayského světa.

43 07.06.2015

Tahle kniha mi kdysi strašně pomohla vytvořit akvárium, které vlastně žije do dnes. Je tomu již dvacet let !!!!!! Naprosto úžasná příručka každého milovníka ryb.

43 02.06.2015

Poslední, pátá, textově-fotografická kniha, které přecházejí knihy: Pozdravy z doby kamenné, Omyly v zemi Mayů, Tajemný dávnověk Středomoří a Nemožné skutečnosti. Jedná se o soubor esejí, postřehů, povídek a dokumentů od různých vědeckých i nevědeckých osobností. Vše v žánru astroarcheologie, SETI a paleo-SETI. Bohužel, ne vše se může čtenáři líbit, nebo se s tím schodovat a tak mu zůstanou jen dvě možnosti. Přečíst vše a nebo nic. Zastánci mimozemských civilizací si samozřejmě přečtou vše. Tak jako já. Jenže opravdu jsem se v některých článcích ztrácel nebo jsem jim nerozuměl. Erich von Däniken tu má asi šest příspěvků, převážně na počátcích každé kapitoly. Nejhorší esej je ta ke konci o paspermích, tady jsem moc nerozuměl. Je to pod názvem Trichoplax adhaerens - ne z tohoto světa? Nová teorie evoluce od Alireza Zarei Nejad Farshi.Malá ochutnávka: ....že modifikací cytidinových bází uvnitř cytidino-guanidinového dinukleotidu mohou být aktivovány nebo deaktivovány některé úseky genetického materiálu. Ve výše popsaném tedy máme co do činění s chemicky indukovanými změnami základních stavebních kamenů dědičné substance buněk, s nimiž se experimentovalo..... A zase naopak nejlepší článek napsal Herman Burgard a nazval jej Zpráva Encheduanny. Světelné lodi nad Sumerem. Velmi mrazivá výpověď. Jinak je tu hodně věcí se kterými se schoduji a věřím jim.

43 16.05.2015

Je tomu již pět let, co jsem tuto knihu četl a vím, že mě to bavilo.
Pak jsem si ji přečetl znovu a zjistil jsem, co mi na ní vadilo.
Moc osobní, moc vzteku a velké propojení spisovatel-hlavní hrdina.
Kniha na mě působí jako polodokument a ne detektivka o drogách.
Musím však dodat, že příběh je svižný a rychle se čte. Kdo se do něj pustí, tak ho dočte.
A možná si bude i něco pamatovat.
Malá ochutnávka:
Máš to za sebou, hajzle, a doufám, že sis to užil...

43 23.04.2015

Povídka první nese název ..........SYMFONIE KOPÍ........... Scénář napsal Chet Williamson a nakreslil ji Tim Hamilton. Povídka pojednává o hudbě. Je zde zajímavé spojení hudební společnosti Synsound a Vetřelčích zvuků. Druhá povídka se jmenuje ..........PEVNOST.......... a na vzniku tohoto příběhu se podílejí kreslíř Doug Mahnke a spisovatel John Arcudi. Ocitáme se na neznámé planetě, kde má jedna nejmenovaná společnost vytvořenu umělou líheň na Vetřelce. Figuruje zde i uměle vytvořený Vetřelec, sice ne ten samý co byl v předcházejících povídkách, ale vytvořený podle stejných plánů. Tento rád kouří doutníky. Název povídky třetí je ..........ŠÍLENSTVÍ.......... Napsal ji opět John Arcudi, ale změnil kreslíře. Povídku nakreslil Damon Willis. Záchrana dolu zamořeného Vetřelci, z českým názvem Hluboký 4, může začít. Zabít vetřelce, izolovat a hurá na další planetu. Na své cestě se ocitnou i na planetě, kde přistála obchodní loď Společnosti Weyland - Yutani. .........CHUŤ......... Tak zní pojmenování povídky číslo čtyři. Napsal ji Edward Martin III. a nakreslil Mark Nelson. Velice krátký příběh, který zaplnil jen dvě stránky, ale je to poučná a humorná povídka. Figuruje zde mimozemšťan, který se poprvé ukázal v knize první a to v příběhu nazvaném Teorie vetřelecké reprodukce od Marka Verheidena. Pátý příběh této knihy nese název ..........MONDO HUBIČ.......... Scénář dělal Henry Gilroy a kreslil Ronnie Del Carmen. Mondo je jméno postavy nájemného zabijáka vetřelců. Znáte to, obrovská postava, která nese asi tunu zbraní a má spoustu vtipných keců. Povídka je nádherně kreslená. Stejně tak i další, poslední příběh této knihy ..........MONDO ROZPALOVAČ......... Z názvu je jasné, že na ní dělají stejní tvůrci. Ocitáme se na neznámé planetě, kde horníky obtěžují vetřelci - přichází Mondo a začíná peklo, .....tedy vetřelcům.

43 19.04.2015

Jak jsem již napsal v komentáři k předešlému příběhu číslo 32, nazvanému „Zlaté město“, byl jsem zvědav, jak se spisovatelé poperou s ukončením, které pro ně „napsal“ Petr Totek. Tento spisovatel připravil krásné nové podhoubí na kterém klidně mohl začít další masakr a to klidně i motorovou pilou.
A mistři Žamboch & Procházka se toho zalekli a raději vytvořili knihu plnou …...povídek.
Asi potřebují čas na rozmyšlenou.

Tak a teď k této knize:
Úděl povídek není nikdy předem odhadnutelný. Povídky bývají různorodé a píší je pokaždé jiní spisovatelé (myslím v kompletních sbírkách, jako je například tato).
A tak se vám určitě pár povídek bude líbit, některé méně a některé možná úplně odsoudíte. Nejsem jiný. Pravda je taková, že všechny povídky mají společné téma a tím je agentura Kovářů rovnováhy - (Equilibrii Ferrarius), což může milovníky JFK trochu ovlivnit při hodnocení. Není to však na škodu.
Strašně jsem se na povídky těšil a to je co říci, protože jinak tyto krátké příběhy doslova nesnáším. Když se vám povídka líbí, jste pak naštvaní, že je konec a když se vám, naopak, nelíbí trpíte tím, že nemůžete dočíst konce.

Do tohoto komentáře jen přidám autora povídky, její název, hodnocení a – pozor – malíře, který nakreslil ke každé konkrétní povídce obrázek.
Pánové Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka totiž požádali každého spisovatele, který bude mít v této sbírce povídku, aby dodal i jeden obrázek.
To jen tak pro oživení.
Musím přiznat, že některé obrázky ovlivnily moje hodnocení. Ale s tím se nedá nic dělat, jsou nedílnou součástí povídky – a basta!

Ke každé povídce jsem napsal samostatný komentář, přidal hodnocení, malou ochutnávku a citátek. Vše najdete v kolonce „POVÍDKY“ k této sbírce.

Zde povídky podle pořadí v knize:

Libor Machala – NEZVĚSTNÝ V BOJI ***
Autorem kresby je sám spisovatel Libor Machala. Celkem surová a výstižná kresba.

Vlado Ríša – NA DVĚ PÍŠŤALY SE ŠPATNĚ PÍSKÁ *****
K povídce je vložen jeden obrázek. Bohužel jsem nezjistil, kdo jej nakreslil.

Jiří W. Procházka – ROZMARNÉ PYRAMIDY **
Kresbu má na svědomí Jitka Šenkeříková. A proto ta jedna přidaná hvězda. Obraz je velmi povedený.

Josef Pecinovský - ŽERTÍK *****
Jako každá povídka v tomto souboru, i tato má svou kresbu. Opět tu nikde není informace, kdo jí nakreslil. Podle značky LM na obrázku dedukuji, že jí nakreslil Libor Machala.

Františka Vrbenská – HODINA KRÁLOVRAHA *
Obrázek k této povídce nakreslil Martin Brtna a je to dílo na stejné úrovni jako povídka.

Tomáš Bartoš – NA ZAČÁTKU VĚČNOSTI ***
K povídce je přiložena jedna kresba, být barevná vypadala by o hodně lépe. Nezjistil jsem, kdo je autorem.

Zbyněk Kučera Holub – KARKULKA A BESTIE *****
Obrázek, který je surový a celkem výstižní, nakreslila Lucie Kučerová, manželka pana spisovatele.

Jaroslav A. Polák – TAJEMNÁ FRANCOUZKA *****
Obrázek který k této povídce nakreslila Stanislava Sobotková je velmi povedený.

Jan Kotouč – BEZ ILUZÍ ****
Obrázek k této povídce nakreslil Libor Machala a nutno podotknouti, že se mu podařil. Sálá z něho akce a zima.

Karolína Francová – MODRÉ PLANETY ***
Obrázek k této povídce nakreslila Alžběta Klímová. Kresba je mangově nádherná a možná nejlepší v této sbírce.

Petr Totek – Anděl EF ****
CITÁT – Obrázek mi nakreslila Stanislava Sobotková, téma si vybrala sama a já jí tímto moc děkuji.

Miroslav Žamboch – ZROZENÍ IMPÉRIA *****
Jak napsal sám pan Žamboch, proč nosit do lesa dříví, když ho může donést mistr. Pověřil tak kreslíře Petra Vyorala, aby mu nakreslil obrázek k jeho povídce.

PS – Pan Vyoral nakreslil všechny titulní obrázky celé knižní série JFK.

Celkem 45 hvězd : 12 povídkama = 2,8125 / celkem 3 *** za sbírku.


…........................Svůj svět si musíme zasloužit..........................

42 11.04.2017

Pozorovatel, hlášení 3:

Tři paralelní reality jsou spolu propojeny stabilně, je pravděpodobné, že budou existovat i další přístupové světy.

Po misi číslo 27 nazvané „Dlouhý černý úsvit“ se mi zdá, že úroveň Kovářovo příběhů prudce klesá.

Invaze je military fantasy, plná násilí, rozkazů a zelených mozků. Vše se odehrává v paralelní Druhé světové válce. Je to tu samej nácek. Každej na ně nadává, ale každý scénárista, režisér nebo spisovatel je velmi vděčný, když něco z SS může ve svém příběhu použít. Také je to velké lákadlo pro konzumenty. Já jsem jiného názoru. Pokud budu chtít něco o válce, přečtu si něco o válce. Tuhle knihu o válce jsem dočetl s velkým odporem a to jen díky tomu, že je to v této sérii, pro pochopení celkového děje a je prostě nutné vědět kde kdo a jak skončí.
Agentura již neexistuje, ale přesto všichni, kteří v sérii pokračují, připisují Kovářovo jednání a chování, jaky by to byla další agenturní mise. NENÍ!!!!! Je to samostatné Kovářovo jednání. Proto to ztrácí na té původní kráse.
Tento příběh se mi skoro nelíbil. Jeho hodnocení dvěmi hvězdami je lehce nadsazené. Jednu hvězdu jsem přidal za snahu napodobit humor (špatně napodobený) mistra Procházky a pokus držet se pivní linie, kterou dodal mistr Žamboch. Ale to je tak vše. U příběhu jsem se nudil a čistě a jistě mě nebavil.

Jo a kdyby jste po válce chtěli na pivo, tak si mě najděte.

Malá ochutnávka:
Studoval jsi vůbec nějaké historické materiály ohledně invaze v Normandii?
Ne, ale hrál jsem Call of Dutty.

Vzkazy:
Pro milovníky války a military knih – přidejte si jednu hvězdu.
Pro odpůrce piva – odeberte si jednu hvězdu.
Pro fanoušky JFK – Nutno přečíst pro kontinuitu příběhu.
Pro Salonku – Nečti to :-)

Vybral jsem asi osm nazelenalých citátů a uložil jsem je Janu Kotoučovi do sumky.

Na konci knihy je přidána opět další povídka.
Tato se jmenuje „Kaťuša“ a napsal jí, tak jako v předešlé knize, Jaromír Vykoukal.
Malý komentář najdete v kolonce „Povídka“.
Mohu jen připsat, že jsem povídku ohodnotil čtyřmi hvězdami a dodávám, že je sice krátká, ale je mnohem lepší než příběh Invaze.

Svůj svět si musíme zasloužit.

42 23.03.2017

Spisovatel Vlado Ríša se poprvé dostal do světa Johna F. Kováře a celé skupiny Equilibrii Ferrarius a pojal to hodně „letecky“. Sice se jedná o hledání pašeráků, nám již tak dobře známé hyuaky, ale moc kouzel od čarodějů tu nečekejte. To se mi více líbilo dobrodružství na vzducholodích (viz mise JFK číslo: 7 s názvem Hořící andělé.)

Vincent Vega a John Francis Kovář ve světě, který spíš patří Vegovi. Toto je svět plný letadel a jak je známo, do letadel a vlastně do všeho, co létá je Vega jako blázen. Tuhle misi si dokonce užíval víc, než JFK.
Ve své podstatě byla tato mise celkem zajímavá, hlavně pro milovníky válek a létání, ale zase na druhou stranu se toho moc nedělo. Vega sice ztrácí soudnost, když vidí cokoliv, co může létat, ale to je vše. U Kováře jsem zase postrádal ten jeho klasický humor a tak jsem se velmi nudil.

Malá ochutnávka:
Ale my se k vedení nějaké tajné organizace dostat nemusíme, mávl opovržlivě Vega rukou. Jediné, co potřebujeme zjistit, je místo, kde hyuaku pěstují. Zničit ho a zlikvidovat pašeráky.
Ty si to představuješ jako Hurvínek válku, soptil Kovář.
Kdo je Hurvínek? Zeptal se Vega – nějaký významný vojevůdce?

John Francis Kovář konečně opustil pití drahé skotské a vrátil se k pivu.
Je to velmi dobrý klad. Pivo je pivo.

Vybral jsem jen pouhopouhé čtyři citáty a vepsal je do profilu Vlada Ríši.

Příběh je dobrodružný a plný leteckých soubojů a taktiky. Pro milovníky military a světových válek jako dělané.
Tito lidé nechť si přidají jednu hvězdu.
Citát – Dvě piva!!

42 13.09.2016

Společenská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavek Centrální Nad-inteligence GODa:

Dvanáctý příběh o zaměstnanci Kovářů Rovnováhy (EF) Johnu Francisovi Kováři je celkem nepovedený. Tomáš Němec si s rozjetou sérií Miroslava Žambocha & Jiřího W. Procházky vůbec neporadil. Příběh pojal bez humoru, skoro bez akce a hned po přečtení jsem měl problém napsat smysluplný komentář, protože jsem vlastně zapomněl o čem příběh byl.

Zatím tedy z mého pohledu jeden z nejhorších příběhů, který hodnotím pohými dvěmi hvězdami.

Malá ochutnávka.
Hvězdný války? Ukázal Pierre přes rameno, když se zase obrátil zpět ke Kováři. Jsi Luke nebo Han?
Yoda, usadil ho Kovář. A jako tvůj učitel ti říkám, abys spěchal, protože není čas ztrácet čas......

Příběh je velmi nudný, táhne se jako žvýkačka a ztrácí se někde v hlubokém jiném světě, který si snad ani tato série nezasloužila.

CITÁT – Takže jsme v prdeli.......

Z knihy jsem horko těžko vytáhnul tři nemastné neslané citáty a vlepil jsem je panu Tomáši Němcovi na profil.
Snad, až si přečtu jeho další knihy, možná, ale jen opravdu možná se k tomuto příběhu vrátím.

42 22.08.2016

Pan Žamboch se vydal trochu jinou cestou, tedy ne zase tak jinou, ale spíše do hloubky a použil jiného hrdinu. Místo tvrdého a svalnatého, převážně ošklivého chlapa, zasadil do svého příběhu ženu. Ale nenechte se poplést není to nějaké křehké pírko. Pod oblými tvary se skrývají železné svaly, které ji umožňují skákat, běhat i udeřit mnohem rychleji a tvrději, než to dokáže většina mužů. Není to Bakly, není to Koniáš ani Basil, je to Jennifer.
Prostředí však zůstává typické, tedy to, o kterém pan spisovatel píše nejvíc. Blíže neurčená doba ve které se hojně používají magické kameny a různé druhy dalších kouzel.
Hlavní hrdinka dostane práci, vybere si několik parťáků a jdou na to. Tentokrát je to důl Quake, rozprostírající se pod městem Gaardepolis. V tomto dole se nachází předmět, který musí Jennifer doručit muži, který jí za to zaplatil nemalou částku. Vlastně až moc velkou částku, která v Jennifer vzbudila podezření. Cesta do hlubin dolu nebude žádný klidný výlet.
Je to dobrodružná výprava kde půjde o holý život.

Malá ochutnávka:
Jennifer kráčela s kuší v levé ruce, v pravé držela těžký tesák, spíše pracovní nástroj, než zbraň, ale pro stínání zombií ideální. Výstřel z kuše, než se stvůra stačila zhroutit švihnutí tesákem, odkopnutí hlavy a když měla štěstí, podařilo se jí získat zpět i šipku. Asmundsen pracoval podobně, Linda dávala pozor a likvidovala z dálky ty nejhorlivější a nejdychtivější stvůry. Rex s Texem stříleli, jen když někde objevili větší počet zombií pohromadě, Estehasy kráčel uprostřed rojnice, v každé ruce jeden granát.

Další „malá“ knížečka obsahující krátkou,povídku. Bohužel není tato povídka tak působivá, jako její předchůdci. Příběh z dolu mě moc nenadchnul, spíše mi připadal psán trochu horkou jehlou (horkým perem?) Lehce nevěrohodné dokonce i pro mne. Ne a ne se do příběhu Jennifer a jejich společníků vžít. Zatím nejhůře přijatý příběh z této série.

Již druhá kniha, kterou čtu v elektronické podobě. Knížka se totiž dá sehnat jen za velké peníze, které její původní cenu 59 korun několika násobně převyšují. Ale tak zvaní „dolující“ prodejci si neuvědomují, že ne každý bude takový magor a dá za tuto knihu například 333 korun. Ne !!
A tak přišel na řadu internet a já mohl začít číst.

CITÁT - Žádná díra není natolik hluboká, abychom se z ní nevyhrabali.

42 15.08.2016

Statut: odjíždí na dovolenou.
Historie: Při poslední misi úspěšně objasnil zmizení agenta, objevil rasu nebezpečných mutantů schopných skákat mezi realitami (viz. Subjekt JFK5: Chladná hra). Navzdory extrémnímu riziku spojenému s celou akcí přežil.

Toto byla malá ukázka chvály na JFK v Chladné hře. A pokud se vám pátý příběh zdál extrémně nebezpečný, věřte, že v tomto příběhu to bude horší.

Heslo společnosti E.F. SVŮJ SVĚT SI MUSÍME ZASLOUŽIT, ožívá svým vlastním životem. John Francis Kovář je zde na návštěvě v jiné realitě ve které řádí celá škála životu nebezpečných virových onemocnění. Zemřelo skoro 80% obyvatel planety. JFK musí zjistit, kam zmizel jeden z agentů a pokusit se vypátrat zdroj nákazy.

Malá ochutnávka:
Jste šílenec, ale možná vám nic jiného nezbývá, než jednat šíleně.

Jeden z nejsmutnějších příběhů v sérii.
Dokonce i John F. Kovář tu postrádá humornou část svého já.
Hláška o pivu však nesměla chybět: CITUJI – Pivo je pivo v každé realitě.
Velmi krásně propracovaný svět v okolí Kopřivnice, jiné, skoro až historické technologie a je tu prolito i spousty krve.
Příběh zde není ukončen a osud JFK pokračuje v knize Hořící andělé.

Mezi šestým a sedmým příběhem napsal Miroslav Žamboch jakýsi spin-off nazvaný
„Melouch Vincenta Vegy“.
Připsal se to k této knize jako povídku, ohodnotil, napsal jsem obsah a přidal komentář.
Vše najdete v kolonce povídky.

42 19.07.2016

Od: KILLERa – Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze HUMAN IV tech
Komu: GODovi – Centrální Nad-inteligencí EF
Subjekt: Agent John F. Kovář
Vyhrazení: Materiál nepřístupný lidem.

Tak takhle začíná správný western, kde se jezdí na koních, pořádají se souboje a jsou vyhlazováni původní obyvatelé Nového světa. Ha – a teď si asi říkáte, že jsem se zbláznil.
Ne, nezbláznil. Již 22 příběh ze série JFK se odehrává na divokém západě. Úkol Johna Francise Kováře je zatím tajný, ale během prokousávání se příběhem, vám naservíruje střípek po střípku, co vlastně v této době, kdy ještě Novým Yorkem nevedla ani železnice, pohledává.
V takovým světě jsou noci určeny k zabíjení....nebo milování.

Malá ochutnávka:
Mám rád světy, kde v noci slyšíte cvrčky, místo klapání betonu se pod podrážkami ozývá vrzání prachu, ale současně vám v baru nalijí poctivého panáka a umějí pěstovat dobrý tabák.

Když jsem si na Světe knihy 2016, konaném v Praze, nechal tuto knihu od mistra Miroslava Žambocha podepsat, řekl mi, že je to nejlepší kniha z celé série. Jenom jsem kývl hlavou na souhlas a nechtěl jsem mu prozradit, že je to vlastně moje první kniha v této sérii.
A musím uznat, je to dobré. Má to napětí, akci, krev, humor, lásku (k ženám, ale i k penězům) a jako celek je to parádní dobrodružství.
Už jen názvy samotných kapitol jsou geniální. Sice se zdá, že něco zásadního prozrazují, ale není to zas taková pravda. Co vám třeba vytane na mysli, když si přečtete že tato kapitola se jmenuje – Plány v plánech jiných plánů nebo Zabíjet v tichu – no? No vidíte, nevíte, ale zdá se, že tušíte.

Malá ochutnávka:
Před polednem, ve stupňujícím se žáru působil York jako po vymření. Pár místních psů (Prcku) polehávalo ve stínu. Starší muž seděl v houpacím křesle na vyvýšené dřevěné podlaze před domem opatřeným nápisem – ZUBAŘ, RANHOJIČ, HROBNÍK.

I forma psaní se povedla a čtenář se v ději neztrácí. Postava Vincenta Vegy je psaná v „ich“ formě, ostatní zúčastněné osoby jsou jen komentovány vypravěčem. Na pasáže s Vincentem Vegou jsem se těšil. Mluvil vesele, znal tajemství a dokáže si i z nepříjemné situace udělat srandu, nebo hodí nějaký vtípek.

Není lehké jít do temnoty. A já šel a vybral si dvaadvacátou knihu série JFK a vůbec jsem netušil, do čeho jdu. Nelituji a už se snažím sehnat další příběhy. Trochu se bojím (viz pan autor osobně), že už nebudou tak dobré, ale doufám, že budou alespoň čtivé.

Pro ty, kteří nejsou seznámeni s touto sérií, mohu říci, že kniha je samostatný příběh a nemusíte mít načtené ty ostatní. V příběhu se neztratíte a vše se dá pochopit. Doporučuji.

42 23.05.2016

Město krys je v pořadí třetí příběh z patnáctidílné série Země nestvůr a kouzel a zároveň poslední kniha, kterou jsem přečetl. Dále v této sérii nebudu pokračovat. Má dvanáctiletá dcera to vzdala v půlce tohoto příběhu, já tu knihu ještě jakž takž dočetl.
Příběh je plný protimluvů, nelogických vyvrcholení a místo pořádného boje se tady protivník nechá ukecat k smrti. Tak co to je to to?
Scéna asi v třetině knihy, tedy spíše „knížečky“, mě šíleně rozesmála a já si řekl, zda tu z dětí nedělají tupce – tedy paní spisovatelka, zda nedělá, nebo možná nemá děti okolo pěti let, páč ty by se ještě mohli nechat ukecat, ale výš už ne.

Hot, Tot, Jin, Jod,
Fí, Flai, Zan, Zod,
Pik, Snik, Lun, Lod,
a strašlivý Ichabod.

Když jsem zjistil, nebo spíše došel k tomu jak tito výše jmenovaní ukončili své role v tomto příběhu, tak v tu dobu jsem se rozhodl, že to s odporem dočtu, ale další knihu už nedám.
Už se mi z toho tlachání dělá zle.
Vrcholem je počínání Bardy. Má meč a v těchto třech knihách, co jsem přečetl, jej čtyřikrát vytáhl z pochvy a věřte, nevěřte, třikrát mu upadnul nebo mu ho někdo vyrazil a to se prý učil šermovat u nějakého supr mistra – cha, cha.
Zkrátka, může se stát, že lidé zapomenou na svou historii a slepě se řídí hloupými zákony, když se do takového prostředí narodí.

Zazvonil konec a Deltory je konec.

42 26.04.2016

Jezero prokletí je druhá kniha ze série Deltora. Příběh je opět psán velmi jednoduchou formou a protkán hádankami a jednoduchými rébusy. Jak jsem již řekl v prvním komentáři, příběh je psaný pro malé děti, jednoduchost a bezkrevnost je hlavní zásadou. Tudíž ani snaha o získání druhého kamene do opasku není moc složitá, postrádá větší napětí a možná by to chtělo i více akce. Scéna u jezera je tak jednoduchá až mě rozesmála a to je prosím důležitá část příběhu. Vlastně mě pointa docela i naštvala, ale nechci toho moc prozrazovat. Kniha je opět jen o 125 stránkách a tak se dá v klidu přečíst za pár hodin. Já to přečetl asi za tři hodinky – stejně jako první příběh.
Z této knihy jsem nezískal ani jeden citát. Ta jednoduchost příběhu prostě nesvědčí hlubokomyslným výrokům no a tak snad jen jedna ochutnávka:
Dvakrát jste mě zachránili před smrtí. Můj život patří vám.

42 24.04.2016

Povídka první – JITRO PRO ŠŤASTNOU RADOST – (****) je příběh Armana, muže z planety Země a Odony, dívky ze Smradlavé planety. Za jejich sexuální styk jsou nuceni nějaký čas pobývat v odvykacím vězení. Po dokončené kůře by se jim ze vzájemného sexu mělo dělat špatně. Ale sex je sex a nikdo netuší, jak to dopadne. ….........Občané konfederace, přejeme vám šťastný návrat do vašich domovů a nezapomeňte, že mezidruhové sbližování je nejen nepříjemné, ale především nezákonné!........... Na konci povídky je malá esej od Ondřeje Neffa. V té se přiznává, že věří na mimozemšťany, ale mi je nemůžeme vidět, protože nejsme supercivilizace. …..Znal jsem jednu krásnou ženu, která milovala hnusného blbého tlustého chlapa, protože smrděl......... Povídka druhá – NÁPAD ZA VŠECHNY PRACHY – (***) Je příběhem tříčlenné posádky kosmické lodi AVIA PX-216. Tato posádka se vydala ukrást ze smetiště fungující přístroje. Víc se nedá napsat, byl by to spoiler. ….....Dychtím po čistém stroji! Po nezkažené technologii! Pohrdám masem! Maso chybuje, maso hnije!........... Figuruje tu stará známá lidská chamtivost. Pro samé prachy přehlédneme nebezpečí. …...Kurva, tohle se mi nelíbí. Navrhuju, abychom odsud hned vypadli........... Jen škoda, že povídka je krátká a svým způsobem mi připadá nedodělaná. Pointa nefunguje. Po dočtení povídky je opět esej Ondřeje Neffa. Zde se přiznává, že nápad na tuto povídku mu vnuknul film Vetřelec. Povídka třetí – KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ – (***) Tak tohle téma mě nebere. On si každý myslí, že když nakreslí nácka, hned to všichni budou žrát. Tento příběh se mi nelíbil. Ani kresbou a ani obsahově. Proto jen těch slaboučkých 60% …...Zkrátka to stálo za hov...EHM...chci říct, cítil jsem, že to nebylo ono........ Opět tu najdeme dvě stránky psaného slova. Ondřej Neff tu opět vysvětluje vznik této povídky, její průběh a dokonce obhajuje i malou změnu ke konci příběhu, kterou provedl Michal Suchánek. Inu, káva Babák šla do pozadí, protože muž s implantovaným koňským penisem je větší lákadlo. Kniha obsahuje i Skicář. Přípravné skici postav a nepoužité návrhy. Nejzajímavější je soubor obrázků nazvaných Galerie recidivistů – obsahuje sedmnáct mimozemšťanů – jsou velmi povedení – už jen ten sex s nimi by byl impozantní.

42 07.02.2016

..........Dexter toho cítí spoustu, hlavně únavu a nudu. A Dexter také cítí stále rostoucí nutkání už brzy si najít někoho, s kým by si mohl hrát. Aby byl upřímný, tak čím dříve, tím lépe, neboť manželství mu z nějakého podivného důvodu jen zvýšilo chuť.............. Vzhledem k tomu, že jsem viděl kompletní televizní seriál o životě Dextra a jeho Temného společníka, mohl jsem si dovolit nastoupit do rozjetého Dextrainu v polovině knižní série. Věděl jsem, co mě čeká, nemusel jsem zjišťovat, jak se Dexter oženil a co před manželstvím dělal. Nevidět seriál, byl bych se v knižním příběhu ztrácel - takhle, ale ne a vůbec mi to nedělalo problémy. .......Vědomí, že člověka někdo postrádá, skutečně zahřeje u srdce, a kdybych nějaké srdce měl, nejspíš bych i pocítil příliv tepla.......... Já ten optimismus nesdílím. Tento příběh mi připadal strašně nudný a nebýt těch několika velmi dobrých Dextrovo hlášek v jedné osobě asi bych to ani nedočetl. Úvodní pasáž z Francie obsahuje až moc cizích výrazů, do Českého jazyka, z nějakého podivného důvodu, ani nepřeložených a už to samotné mě celkem odrazovalo. Dexter se tu jen vytahuje a zas tak moc lidí nezabije. Naopak tu probíhá zbytečná honička, která nás zavede až na Kubu a upřímně, pasáž z Kuby je totálně profláknutá, nudná a zbytečná. Z příběhu mi tak zůstalo jen těch několik hlášek. ..............jest-li sem tam ujede a povraždí pár lidí, je to vážně taková hrůza?........... a pocit, že další knihu už nepřečtu. Malá ochutnávka: Dexter Velkolepý ovládne svět jako novodobý Kolos Rhodský, se spoustou úhledných mrtvolek u nohou, přineseme vám ho naživo, v barvách a právě včas do večerních zpráv. Jé mami, kdo je ten velký a hezký muž se zakrvácenou pilou? Ale no tak, drahoušku, to je přece Dexter Morgan, ten hrozný člověk, kterého před chvilkou zatkli. Ale mami, proč se usmívá? Má rád svou práci, miláčku. Vezmi si z toho ponaučení - najdi si jen takovou práci, která ti přináší potěšení......... CHYBA V LOGICE PŘÍBĚHU: Na straně 257 zajíždí Dexter k budově svým autem. Neměl kde zaparkovat, a tak postaví auto šikmo na chodník a na palubku položí svojí policejní průkazku, aby každý věděl, kdo takhle zaparkoval. O pár minut dál (strana 258) se však snaží dostat na výstavu, ale dozorce ho nechce vpustit. A jak pak sám Dexter říká: Pustil mě až když jsem mu ukázal svůj policejní průkaz.......... Ale ten přeci nechal před budovou v autě.Tak si to přeberte jak chcete. Slabých 60%

42 06.02.2016

Tak tohle je opravdové obrovské zklamání. Než jsem se prokousal prvním odstavcem, musel jsem se třikrát vrátit. Chci lehkou zábavu, tak jak jsem u pana Žambocha zvyklí, ale tohle je humus. U druhé části nazvané "Vnitřní nepřítel" jsem to vzdal. Na straně 26 jsem zjistil, že 1 - Hlavní hrdina je blbec, 2 - Neustále musím "překládat" spousty výrazů, pro které by se našlo krásné české slovo 3 - Vůbec nechápu vo co tady jde a 4 - Nemám komu fandit. Tady je malá ukázka o čem, že to píšu: Přestal jsem si hrát s novými gatlingy a vrátil se k opětovnému zpřesňování simulace turbulentních dějů, k nimž dochází při letu kinetického torpéda hustou atmosférou. Cítil jsem, že za temnou clonou neeuklidovské fyziky existuje řád, který - kdyby se mi ho podařilo najít - by umožnil mým střelám na základě superaktivace udržet si supersonickou rychlost řádově déle, než odpovídalo standardnímu brzdění hustou atmosférou. Neustále jsem narážel na nějaká omezení a v kostce - nebavilo mě to. Jdu si raději přečíst nějakou knihu o fyzice nebo Padesát odstínů šedi.

42 24.11.2015