_Tess_ komentáře u knih
Knížka plná humoru, mouder doktora Vlacha, přísloví tety Kateřiny a hlavně bláznivých nápadů sluhy Saturnina. Náš hlavní hrdina nás zasvětí do jeho příhod, které právě se svým sluhou zažil. Od koblihové teorie doktora Vlacha, po lovení Marka Aurelia až po dovolenou v dědečkově sídle jsem si příběh užila od začátku do konce. Postavy vám přirostou k srdci. Každá má něco, díky čemu si ji zamilujete, a zároveň mají své chyby, což je za mě to, co se mi líbí nejvíc. S perfektními hrdiny se člověk tolik neztotožní.
Humorné a ironické příhody našich hrdinů byly něco skvělého a mě osobně to velmi bavilo. Skvěle jsem se bavila a knížku mohu jen doporučit. Věřím, že po této knížce rozhodně ještě sáhnu a přečtu si ji znova.
(SPOILER) Knížka, na kterou jsem se z povinné četby těšila nejvíce. Není to lehké čtení. Ať už jde o celkem drsný začátek a špatný vztah s rodiči, který Christyna měla, až po pomalé propadání drogám. Začne to v klidu u hašiše a prášků a postupně se to nabaluje. Sledujete, jak Christina porušuje věci, co si dříve slíbila, že nikdy neudělá. Ať už jde o braní heroinu nebo o prostituci. Hádky s jejími kamarádkami o to, která dělá více nechutné věci, i když byly všechny na stejné mizerné úrovni. Celkově sledování přeměny charakteru a přemýšlení je něco neuvěřitelného. Vidět je i extrémní psychická zátěž, hlavně, když je v knížce popsané, jak Christina čte v novinách o svých mrtvých kamarádech, kteří podlehli drogám. Ke konci je to hlavně motání v jednom kruhu. Myšlenky na odvykání, samotné odvykání, odvyknutí a pak následně pád zpátky k drogám. Další velmi podstatnou částí je Detlef a celkově vývoj jejich vztahu a ukázka, jak moc vás může zničit osoba, kterou milujete. Knížka přináší drsný obraz berlínské drogové scény. Za mě naprosto skvělé, ale nic pro slabé povahy.
Tento příběh jsem si neskutečně užila. A to je knížka tak jiná od těch, které normálně čtu.
Hlavní hrdina Elio je ve spoustě věcech naivní, nerozhodný a pere se svými emocemi. A přesně takový je celý příběh. Je tu hodně přemítání, přemýšlení nad různými věcmi, lidmi nebo situacemi a mě to neskutečně bavilo. Je to poetické a až neskutečně reálné. Styl psaní autora mi v tomto velmi sedl, i když jsem místy měla problém s angličtinou. Vše to skvěle doplňuje i místo, kde se kniha odehrává a to jih Itálie během léta. Děj je uvolnění a nikam nespěchá, takže celkové budování vztahů mezi Eliem a Oliverem postupuje pomaleji a klidněji a k nějakému většímu rozhovoru mezi nimi se dostaneme až skoro v půlce knihy. Mě to takto, ale perfektně vyhovovalo a užívala jsme si toto pomalejší tempo. Konec vás zničí. I mě zničil. Jak jsem již zmiňovala, knížka působí velmi reálně a to i tím nehezkým hořkým způsobem, který vás dostihne na konci.
Tahle knížka je geniální.
Ať jde o sympatické postavy, o děj či celou galaxii, tahle knížka mě nadchla. Nejvíc mě bavil každý jeden vymyšlený a promyšlený detail. Ať už dveře kosmické lodě, co mají vlastní emoce a jsou nadšené, že se mohou otevřít, po pangalaktický megacloumák, nejsilnější alkoholický nápoj v celé galaxii, při němž pocítíte, jak vám mozek vyrazí masivní zlatá cihla obalená v plátku citrónu. Tyhle věci jsou přesně ty malé věci, co tuhle knížku dělají naprosto šíleně geniální. Stejně jako třeba Vogoni nebo Magratea. Planeta, co vyrábí planety na zakázku? To je prostě něco naprosto geniálního. Hodně mi sedl i styl psaní, který byl velmi příjemný a také ilustrace od Dana Černého, které jsou hezkou třešničkou na tomto poháru úžasnoti.
Heartstopper (Srdcerváči) pro mě představují růžový obláček cukrové vaty, do kterého se při čtení zaboříte. Je to lehké a extrémně sladké. Sledujeme tu vyvíjející se vztah mezi Charlie a Nickem a jejich cestu od obyčejných spolužáků k velmi dobrým kamarádům a poté i k něčemu víc. Řeší se tu také i spousta dalších témat, která se točí kolem šikany, coming outu, obtěžování a to z komiksu dělá daleko více, než jen obyčejnou love story. A já to naprosto zbožňuju. Jak příběh, tak postavy a je to pro mě takové to relax čtení po dlouhém dni, kdy nemám náladu na něco extrémně složitého.
Ještě musím dodat, že jsem četla v angličtině, která je tu opravdu hodně jednoduchá, takže perfektní pokud chcete začít číst anglicky, nebo si ve čtení v angličtině ještě nejste tak jistí.
Koralínu bych se nebála označit jako moji úplně nejoblíbenější pohádku. Filmové zpracování jsem viděla nespočetnekrát a teď konečně nastal čas na to knižní, konkrétně anglické vydání, a to kvůli naprosto úžasné obálce a kresbě od Chrise Riddlla.
Nejvíc se mi asi líbí jak Neilman balancuje mezi pohádkou pro děti a děsivým až hororovým příběhem. Je to zvláštní kombinace, která však skvěle funguje. Příběh je čtivý, baví vás prozkoumávání společně s Coralinou tajemství starého domu, do kterého se přistěhovala, a taky svět, který pro ni vytvořila její druhá matka. Je na tom krásně zachycena dětská zvědavost.
Jen málo se mi stává, že se mi více líbí filmové zpracování narozdíl od toho knižního, ale Koralína je právě jeden z těch případů. Přijde mi, že film vykreslil příběh lépe a dodal i několik pěkných detailů, které mi v knize chyběly. I tak je knižní zpracování skvělé a rozhodně po něm sáhnu víckrát, a zkusím i český překlad.
Nejistota, otázky, na které se bojíme znát odpověď, a nová postava. To vše přináší druhý díl Sunstone. Nad vztahem Ally a Lisy visí velký otazník. Jak to mezi nimi vlastně je? Jsou to jen kamarádky s výhodami, nebo je v tom něco víc? A jak zjistit, jestli to ta druhá cítí stejně? S tím se pere každá z hrdinek, a vyjádření pocitů je těžší, než složité úvazy v shibary. Díky tomu vám postavy přirostou víc k srdci a s některými jejich problémy se dokážete sžít. Do toho se nám tu ukazuje nová postava - Anne. Tatérka, která se na celou BDSM komunitu dívá skrz prsty. Předsudky a odsuzování, ale i určitá zvědavost je za mě to, co komiksu hodně přidalo a Anne je příjemným okořeněním děje.
Psát sexuální záležitosti dvou holek asi nebude pro chlapa tak jednoduché, ale Šejić to zvládá naprosto skvěle. Děj příjemně odsýpá a i přes tloušťku komiksu jsem si užila každou stránku. Konec mě zaskočil a jsem velmi zvědavá na 3. díl.
Tenhle komiks je o navazování kontaktů. Což pokud něco víte o shibari, tak víte, jak jednoduché je se do toho občas zamotat. Ally a Lisu nespojily provazy (tedy na začátku ne), ale internet. Psaní a volání nakonec vyústilo v osobní schůzku a od toho už to šlo tak nějak ruku v ruce. Sledujeme příběh těchto sympatických slečen a do toho pohlížíme na to, jak vlastně takové BDSM a různé fetiše fungují. Ať už jde o určité praktiky nebo naopak o získání důvěry svého partnera, který komiks honě vyzdvihuje jako velmi důležitou součást, co se BDSM týče. Za mě skvělý příběh, který vám kromě úžasné a detailní kresby a zajímavého děje dá i určitou edukaci a prolomí určitá tabu, které se k BDSM a fetiši pojí.
Harleen Quinzel neboli Harley Quinn. Jedna z mých oblíbených záporaček vůbec. Její příběh - od začátků jako psychiatričky po její následný přerod v Harley. Tenhle komiks krásně ukazuje cestu, kterou Harley ušla, ukazuje zlomové momenty, a to celé v skvělé kresbě Stjepana Šejice. Kromě Harley a Jokera tu máme taky další, notoricky známé postavy jako Poison Ivy nebo třeba detektiva Jamese Gordona. Velkou roli tu taky hraje Harvey Dent aka Two-Face, který do příběhu také přispívá, a my sledujeme jeho přerod v padoucha, stejně jako u Harley. A kdo tu nesmí chybět, je Joker! Věřím, že někteří budou namítat, že Joker tu byl moc hodný a nebyla tu ukázána jeho surovost a to, jaký padouch to doopravdy je. A já musím říct, že právě to se mi líbilo. Díváme se na celý příběh z pohledu zamilované Harley, která Jokera jako špatného člověka vlastně nikdy neviděla, na rozdíl od všech ostatních. Jsem ráda, že Harley dostala svoji příležitost zazářit a nestala se jen bokovým charakterem, na který se hezky dívá.
Druhý díl zaklínačských povídek mě bavil poněkud méně než první díl. Kvalitově povídky byly skvělé, ale některým zkrátka něco chybělo. Nejvíce mě zaujaly poslední tři povídky a to Meč osudu, Něco více a Něco končí, něco začíná. V Meči osudu to hlavně bylo Geraltovo setkání s Ciri a celkově vztah, který si vybudovali. Něco více byla hodně melancholická povídka plná vzpomínání a otevření starých ran. Místy občas chaotická, ale určité pasáže byly velmi dojemné. Poslední povídka Něco končí, něco začíná je velmi humorně pojatá a je krásným zakončením celé povídkové knížky, které fanoušky zaklínače pohladí po srdíčku. Skoro ve všech povídkách se objevuje Marigold, který patří mezi mé oblíbené postavy a je vždy skvělým okořeněním příběhu. I když mě povídkami zaujala spíše první knížka, tato druhá byla neméně skvělá a užila jsem si každou stránku.
Bájní hrdinové, děsivé příšery, rozmarní bohové a spoustu dalšího. Mytologie je věc, co mě zajímá už odmala, a po přečtení severské mytologie od Neila Gaimana jsem se nemohla dočkat, až se vrhnu i na Staré řecké báje a pověsti jakožto knížku z povinné četby. Každý příběh má něco do sebe, některé jsou dějově zajímavější než jiné, ale mě osobně bavily všechny. Čtení utíkalo rychle, až na občasné problémy se jmény. Některá zněla velmi podobně a nebyla úplně lehká na zapamatování, což je asi to jediné, co bych knížce vytkla. Spoustu příběhů jsem už znala, ale nevadilo mi je číst znovu nebo si je tímhle připomenout.
Skandál v Belgrávii je můj neojoblíbenější díl Sherlocka a jsem ráda, že jsem se konečně dočkala jeho manga podoby. Tahle epizoda je rozdělená na dva díly, což je velké plus vzhledem k množství důležitých scén, které v epizodě seriálu jsou. Nějaké vynechávky kvůli délce by manze jen ublížily.
Tenhle díl mám ráda kvůli Adrine Adrelové. To, jak na sebe se Sherlockem působí, je prostě skvělé a mě osobně to velmi baví. Je až neuvěřitelné, co zvládne jedna žena udělat se slavným Sherlockem Holmesem.
Děj odpovídá seriálu a skončí to zrovna v tom nejlepším! Takže už napjatě očekávám druhý díl.
Opět vypíchnu úžasnou podobu herců, která je prostě skvělá a tuhle mangu si jako fanoušek Sherlocka neuvěřitelně užívám.
Třetí díl Sunstone řeší spíše emoční stránku, jak Ally tak Lisy. Vyrovnávání s problémy, hledání řešení a celkově rozjímání nad událostmi, které se staly ve druhém díle. Šejić se tu soustředí na vývoj hlavních hrdinek a jejich strachu z neopětovaných citů, a také jak na ně reaguje Lisino a Allyino okolí. BDSM se tu řeší stále, ale ne tak intenzivně jako v prvních dvou dílech. Jde spíše o podkres, než-li o hlavní téma. Kresbu miluju už od prvního dílu a celý nádech právě do červené barvy je prostě jedno velké ANO.
Příběh Ally a Lisy mě zkrátka dostal a již teď vím, že si tuhle sérii přečtu alespoň ještě jednou. Je vtipná, edukuje společnost o tabu tématech a BDSM, a samozřejmě se tu najdou i vztahové a emociální stránky. Je to prostě něco, co byste si měli přečíst (pokud je vám 18+), ať už se chcete něco o BDSM dozvědět či jen hledáte příjemný komiks se skvělými postavami a úžasným dějem.
Komiksy z herního světa nejsou žádnou novinkou a tak není divu, že tak velký titul jako Cyberpunk dostal také svůj vlastní komiks. Naše hlavní hrdinka Nadia se vrací zpátky do služeb trauma týmu. Proplétají se tu dvě časové linie, a to právě přítomnost a Nadiina tragická minulost. Děj se točí okolo návratu Nadii do aktivní služby zdravotnice. Komiks je poměrně krátký, jde jen o jednu záchrannou misi s odskoky do minulosti. Všechno až příliš rychle uteklo, zvlášť s příjemně utíkajícím dějem, který mě na druhou stranu bavil, a třeba právě konec mě osobně dost dostal.
Kresba je úchvatná, akorát bych si od Cyberpunku představovala trošku temnější a neonový nádech, tak, jak na mě působila hra, ne pastelové vykreslení.
Krátký, avšak dějově zajímavý. Trauma Tým je takový průměrný komiks z prostředí známé počítačové hry, který vám přinese zábavu na jedno odpoledne. Nemusíte k němu mít ani dohranou hru, komiks na ni nijak nenavazuje, takže se nemusíte bát spoilerů nebo snad, že něco nepochopíte.
Umbrella Academy si mě získala již seriálem a nemohla jsem se dočkat komiksové předlohy. Gerard Way si vymyslel úžasný svět, jehož hlavní hrdinové mají svých problémů až nad hlavu, a do toho se snaží ještě zachraňovat svět. Jako v klasických prvních dílech tu máme představení našich 7 hrdinů. Odkud se vzali, jednu z jejich misí, a v průběhu komiksu se koukneme i trošku do jejich minulosti. Já osobně každého člena téhle podivné rodinky zbožňuji, ale samozřejmě mám i svého oblíbence. Klaus je plný ironie, sarkasmu, drog a povídání si s mrtvými a to je něco co mě extrémně baví. Děj příběhu je vcelku jednoduchý a přišlo mi, že i rychlý. Vůbec by mi nevadilo, kdyby měl komiks více stránek a celý příběh se více natáhl, a trošku víc se tu ukázaly právě osobnosti, problémy a vztahy hlavních hrdinů. Takhle mi to uteklo hrozně rychle. V komiksu je i hezká předmluva a doslov, který vám přiblíží vznik a cestu komiksu od mysli Gerarda Waye až do polic obchodů. Na konci je ještě krátký sešit, který se rozdával v rámci Free Comic Book Day. Je takovou příjemnou tečkou za prvním dílem. Celý můj pocit z Akademické Suity je dobrý. Skvělý svět v úžasné kresbě, který má co nabídnout. Je vidět, že jde o první díl a vše je teprve na začátku. Jsem zvědavá a těším se na další díly.
Hulk mě ve filmech nijak neoslovil, ale jeho komiksovému zpracování jsem nemohla odolat. A bylo to dobře, jelikož se mi dostalo příjemně čtivého komiksu. Za mě jde o hodně temný a vážný kousek, hlavně kvůli Brucovým pokusům o to ukončit svůj život, nebo třeba scéně při přepadnutí benzínky. Tyhle a spoustu dalších věcí dělá z Immortal Hulka spíše vážnější čtení. Mně osobně to nijak nevadilo a užívala jsem si právě surovost, díky které mi Banner přirostl k srdíčku. Nemohu nic vytknout ani perfektní temné kresbě. Za mě naprostá spokojenost a mohu jen doporučit.
Celý One-Punch Man na mě působí jako parodie na extrémně silné a skoro nepřemožitelné hrdiny. Žádný padouch není dostatečně silný, aby Saitamovi dělal nějaký větší problém. Všechny souboje tím pádem působí lehce, až nenuceně, což mě osobně přijde naprosto geniální. Saitam dělá hrdinu jen tak pro zábavu a hledá protivníka, který by pro něj představoval výzvu a vytrhl ho ze stereotypu “poražen na jednu ránu”. Věřte, že o zábavu bude postaráno. Díky vtipným hláškám jsem si užívala každou stránku a při čtení se i mnohokrát zasmála. Vyzdvihnout musím hlavně překladatelské detaily, jako třeba taška blila, ve které Saitama nese nákup, nebo například tričko s nápisem plešoun.
Celkově šlo o příjemné a velmi zábavné čtení, které doufám, že si One-Punch Man uchová i do dalších dílů.
Neměla jsem nijak velká očekávání, a o to více mě komiks překvapil. Tajemný děj točící se okolo tři Jokerů a také vrahovi rodičů Waynových.
Black Label navíc přináší více krve a násilí, než bychom našli u normálního komiksu.
Skvěle to zde doplňují i Batgirl a Red hood, kteří tu Batmanovi pomáhají. Celkově mi přijde, že se komiks spíš zaměřuje na Barbaru a Jasona, kteří mají opravdu co nabídnout ze své tragické minulosti, a je to příjemné osvěžení oproti zaměřování se jen na Bruce.
.
Za mě fajn počtení se zajímavým námětem a úžasnou kresbou, který stojí za přečtení.
Zákon o registraci, který vyžaduje, aby všichni maskovaní superhrdinové odtajnili svoji identitu, je něco, co se ne úplně všem líbí, a je na každém z nich, pro co se rozhodnou. Na dvě protichůdné strany se nám tu staví Iron Man a Captain Amerika, jejichž názory na registraci by snad nemohly být rozdílnější.
O zajímavý děj komiksu je postaráno, a to i s mnoha zvraty a nečekanými událostmi, které okoření už tak vyhrocené spory mezi tím, jestli se k zákonu přidat či nikoli. Kromě nabitého děje, je tu i obrovský zástup superhrdinů, takže rozhodně tu nejde o střet dvou malých skupinek.
Komiks má temnou atmosféru, které podléhá i kresba, která mě osobně velmi sedla. Celkově jsem s ním velmi spokojená a za přečtení rozhodně stojí.
Mýtov je část v New Yorku, ve kterém tajně žijí pohádkové bytosti. Nečekejte žádné zámky a roztomilé šťastně až navěky. Pohádkové postavy tady většinou žijí v garsonkách, řeší se vražda Šípkové Růženky a řekněme, že většina postav se nechová zrovna tak, jak byste čekali z pohádek. Pátrání po vrahovi Růženka vede detektiv Wolf neboli velký zlý vlk, který zbořil domečky třem prasátkům. Právě ten se snaží přijít na to, kdo zabil Sněhurčinu sestru Růženku. S Mýty jsem se poprvé setkala díky hře The wolf among us, která se komiksovou sérii inspirovala. Hru jsem dohrála dvakrát a patří mezi mé top a byla jsem zvědavá, jestli z komiksové inspirace budu stejně nadšená. A nadšení tu opravdu bylo. Nejvíc jsem nadšená z postav a celkově přetvoření jejich charakterů tak, jak je známe z pohádek do podoby, která je dospělejší a ne zas tak úplně pohádková. Děj je lehký a příjemně utíká a i na nějakých 150 stranách dostanete příběh, který si opravdu užijete od začátku do konce. Vše zakončím kresbou, která nemusí být každého šálek kávy, mně se ale líbila, a to hlavně pro svoji jednoduchost.