Tess.96
komentáře u knih
Smolný rok
Joshilyn Jackson
Celkově byla pro mě kniha spíše průměrným čtenářským zážitkem. Po delším čtecím bloku jsem doufala, že mě příběh vtáhne zpět do světa knih, ale bohužel se tak nestalo. Trvalo mi dva měsíce, než jsem se prokousala ke konci, a to zčásti proto, že kniha jednoduše neměla tu sílu, aby mě přiměla číst dál. Začátek byl trochu rozpačitý a delší dobu mi trvalo, než jsem se do příběhu opravdu začetla. Musím ale ocenit autorku za to, jak skvěle popsala postavy, které byly propracované a uvěřitelné. Konec byl navíc dojemný, což příběhu dodalo trochu potřebné hloubky. Nicméně celkově mi přišlo, že knize chyběla jiskra. Příběh na mě působil odtažitě, jako by postrádal emoce, které by mě vtáhly naplno do děje.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Kniha mě naprosto uchvátila. Jedná se o můj první hororový žánr, který jsem kdy četla, a musím se přiznat, že jsem se neskutečně bála. Už po pár stránkách jsem se od příběhu nedokázala odtrhnout a knihu jsem doslova zhltla za tři dny. Často mi při čtení bušilo srdce strachem, což je trochu problém, protože si nejraději čtu před spaním a po této knize usnout nebylo vůbec snadné. Příběh je skvěle napsaný, plný napětí a tajemna. I když byla dějová linka místy lehce předvídatelná, vůbec mi to nevadilo. Naopak mě to bavilo až do poslední stránky.
Plavat se žraloky
Claire Bidwell Smith
To, že nevím jaký žánr je kniha, kterou si čtu se mi jednou nevyplatí. Tentokrát to pro mě bylo vážně překvapení. Čekala jsem totiž romantiku a dostala jsem autobiografický příběh. Ze začátku jsem byla trochu skeptická, koho by zajímal příběh nějaké holky z Ameriky, která má problémy? Problémy má předse každý. Ale čím víc jsem se knihou pročítala, tím víc jsem soucítila s hlavní hrdinkou. Nejvíc si mě Claire získala kapitolou o úzkostech a panických atakách, kterými sama trpím. A jejich popis byl tak přesný a reálný, že jsem cítila každé slovo a každou její emoci. Bylo to zvláštní a kouzelné zároveň. Rozhodně musím před autorkou smeknout, kolik toho v životě překonala a i přes to všechno se dokázala postavit na vlastní nohy.
Na lovu
Meagan Spooner
Kniha jako taková se hodně inspiruje původní pohádkou. Co tu ale máme navíc je třeba pták ohnivák, lesní víly nebo přechytralého lišáka, kterému můžete položit tři otázky. Osobně mi to přišlo moc. Folklór jako takový mám ráda, ale spojením příběhu Krásky a zvířete a dalších pohádkových bytostí, mi to prostě nesedělo. Co se mi ale líbilo byla hlavní postava, byla to samostatná, statečná holka, která se ničeho nebála. A vztah mezi jí a Zvířetem se v průběhu krásně rozvíjel. Samostatné kapitoly Zvířete jsou v knize krásně navrhnuté a podle nich vidíte, zda je víc člověkem nebo zvířetem. Celkově se mi to asi líbilo. Chvílemi je tam toho zbytečně moc a je to ke konci moc zrychlené, ale to gró příběhu Krásky a zvířete je napsané krásně a zajímavě.
Promyšlené vraždy Agathy Christie – Příběhy a tajemství z jejího archívu
John Curran
Kniha je všude zaevidovaná jako biografie, ale tak bych jí vůbec neoznačila. Jedná se spíš o analýzu jejího stylu, díla a poznámek, ke knihám. Možná je to spíš naučná literature, protože třeba začínajícímu spisovateli to dost dá. Líbilo se mi, že deníků, kam si psala nápady ke knihám a poznámky, popisy osob, co potkala nebo jména, která jí zaujala, měla hned několik. Bylo tedy vidět, že kamkoliv šla, tak měla nějaký deník u sebe.
Ze začátku jsem tedy byla trochu smutná, že se nejedná vyloženě o biografii, ale postupem času jsem byla čím dál nadšenější. Sice jsem nepřečetla většinu jejích děl (což pro takové čtenáře bude tahle kniha ještě větší požitek), ale nevadilo to. I když jsem jejích knih nečetla tolik, pořád mě zaujala jako osobnost a jako spisovatelka. Její poznámky vyloženě dokázaly, jak neuvěřitelně inteligentní žena to byla. A o to víc mě mrzí, že spousta jejích námětů a nápadů na detektivky už nikdy nevznikne, alespoň ne její rukou.
V knize najdete kapitoly například o jedech, která byla velmi zajímavá, nebo o vytvoření postavy Hercula Poirota, jakým způsobem jí dávala v deníkách dohromady a bylo to velmi zajímavé. Pro fanoušky tvorby Agathy Christie je to velmi důležitá kniha do knihovny, ale zároveň i pro začínající spisovatele, protože jim dodá jakýsi obraz toho, jak by se dalo začít a přemýšlet nad knihami.
Dánská dívka
David Ebershoff
Jedná se o krásný příběh boje s identitou, kterou Einar celý život procházel. Narodil se jako muž, ale uvnitř cítil, že má být ženou. Greta je skvělá postava a pokud opravdu byla Einarovi takovou podporou, jako je vykreslená v knize, tak klobouk dolů. Einar si nemohl vybrat lepší ženu. Celkově mi ale kniha jako taková přišla moc zdlouhavá. Navíc mi přijde, že autor David Ebershoff nedokázal postavy a vlastně ani příběh jako takový popsat, tak, aby to vzbudilo nějaké city nebo mělo hloubku. Celkově je to dost ploché. Navzdory tomu je tam ale hezky popsaná jedna z prvních změn pohlaví z muže na ženu, ať už po psychologické stránce, tak po té lékařské.
Zmizelá
Gillian Flynn
Potřebovala jsem nějakou dobu, abych si trochu srovnala myšlenky ohledně téhle knihy. Když jsem jí dočetla, byla jsem přesvědčená, že půjde do světa. Snad nikdy se mi totiž nestalo, že bych nenáviděla obě hlavní postavy. Po čase jsem si ale uvědomila, že je to docela slušně napsaný thriller, který tohle měl zřejmě ve čtenáři probudit. Celkově se to četlo dobře, místy to bylo docela zbytečně ukecané, ale povětšinou to bylo napínavé a nutilo mě to číst dál. Potěšil mě i zvrat v příběhu, který (jelikož si film už skoro nepamatuju) byl pro mě překvapením.
Mapa soli a hvězd
Zeyn Joukhadar (p)
Osobně se mi spíš líbil ten příběh Núr, který se odehrává v realitě. Daleko víc se mě dotkl a zasáhl mě po emoční stránce. Hodně to přiblíží příběhy uprchlíků, kteří se snaží jakýmkoliv způsobem dostat ze země sužované válkou a není to vůbec nic jednoduchého ke čtení. Pak tu máme pohádkový příběh, legend o Ráwíje, která se mi tam vůbec nehodila. Pochopila jsem tu paralelu mezi realitou a legendou, misty se to i protne, ale nesedlo mi to. Přišlo mi to nudnější a docela mi o kazilo dojem z té knihy. Možná, kdyby to bylo rozdělené na dvě části a nestřídalo se to, bylo by to lepší.
Třetí dívka
Agatha Christie
Už jen samotný příběh mě zaujal. Bylo to něco úplně jiného, než jsem od Agathy Christie byla zvyklá. Nicméně mě opět vůbec nezklamala. V posledních kapitolách se objevilo tolik zvratů, že bych to nedokázala spočítat na jedné ruce. Jeden zvrat bych jí trochu vytkla, protože mi nepřišel úplně logický a proveditelný. Taky tam bylo dost zdlouhavých pasáží, kdy si Poirot mluvil sám pro sebe a opakoval spoustu věcí pořád dokola. Ale jinak moc povedená detektivka, která mě nechala napjatou až do samotného konce.
Čtenáři z Broken Wheel doporučují
Katarina Bivald
Téma a samotný příběh mi přijde super. A možná proto mě ta kniha tak lákala a měla jsem velká očekávaní. Nakonec se podle mě jedná spíše o průměrný počin, který ničím neurazí ani nenadchne. Jsou tam některé skvělé pasáže, které pobaví nebo zaujmout, ale oproti tomu jsou zdlouhavější pasáže, které spíše nudí. Celkově mi přišlo, že se příběh nikam neposouval, ale musím uznat, že atmosféra knihy je skvělá.
Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
Od svého prvního setkání s autorem jsem měla obrovská očekávání. Doslova jsem čekala, že mě jeho styl a kniha posadí na zadek, ale nestalo se tak. Dialogy jsou velmi zvláštně napsané. Hemingway často dialogy opakuje klidně nekolikrát za sebou a to mi upřímně lezlo strašně na nervy. Stejně tak jako neustále se opakující jméno Robert Jordan. Robert Jordan udělal tohle, Robert Jordan udělal tamto. Bylo to velmi otravné. Moc tomu nepřispěly ani zdlouhavé a nudné filozofické myšlenky hlavní postavy. Celkově byl pro mě příběh dost o ničem, dokonce i ta romantická linka byla dost odtažitá, stejně jako zbytek knihy.
Harry Potter a princ dvojí krve
J. K. Rowling (p)
Princ dvojí krve je šestým dílem ze série Harryho Pottera. Tenhle díl jsem četla po třetí, jestli si dobře pamatuju. Vždycky se k Harrymu Potterovi snažím pravidelně vracet, protože za tu dobu zapomenu, co se tam děje navíc oproti filmu a navíc tím, jak stárnu, tak si dělám odlišný názor na chování postav nebo na knihu jako takovou.
Šestý díl mám asi o něco raději než díl páty a baví mě o trochu víc. Fénixův řád už si třeba tolik nevybavuji, ani jako film, za to Prince ano. Opět se to krásně četlo, víme, že JK to prostě umí a má na to talent. Musím ale říct, že oproti předchozím letům, kdy jsem tuhle knihu četla, tak mi strašně lezlo na nervy chování postav. Hermiona a Ron, to hašteření a nemluvení spolu mě strašně vytáčelo. Stejně tak chování Harryho vůči Brumbálovi nebo i ostatním. Chápala jsem jeho frustraci, že ho nikdo neposlouchá a nikdo s ním nesouhlasí, ale vážně bych je všechny nejraději propleskla. Jediná rozumná postava byla Ginny, takže už chápu ten hype kolem toho, že knižní Ginny je daleko lepší než ta filmová. Nicméně celkově je to povedený příběh, který bavil, moc mě bavil hlavně závěr, který je napínavý, akční a taky smutný. Slzičky v očích byly.
Útěk do samoty
Nicholas Sparks
Sparks mě nikdy nezklamal. Vše, co napíše dokáže napsat stylem, že se od toho nemohu odtrhnout, proto by mě nikdy nenapadlo, že od něj narazím na knihu, které dám méně než tři hvězdy. Tím nechci říct, že jsem vyloženě zklamaná z téhle knihy, ale spíš mi úplně neseděl ten příběh jako takový. Přišlo mi to ploché, vůbec to nemělo žádnou hloubku jako mají jeho ostatní knihy. Místy to bylo příliš zdlouhavé a ukecané a vlastně jsem si ani neužila tu romantickou část, ta mi přišla zrychlená a nedodělaná a víc se příběh věnoval těm problémům samotným a to nebylo napsané nijak poutavě, takže jsem se spíš nudila. Možná jsem neměla tu správnou náladu a nebo už jsem od Sparkse přečetla to nejlepší a měla jsem vysoká očekávání. Nevím, ale k téhle knize se už nevrátím.
Šelma
Andrew Mayne
Chvilku mi trvalo než jsem si na Thea zvykla. Je to příšerný podivín a totální nerd, kterého zajímá jen věda a věda a upřímně, té je tam na můj vkus až moc. Spousta zbytečných vysvětlování, které mi nic neříká. Chápu, že to má čtenáře obohatit, ale tohle mě moc nebralo. Nicméně vyšetřování vraždy jako takové už bylo zajímavé. A ano, Theo měl fakt kliku na spoustu věcí, na které narazil, až mi to přišlo nereálné, že by takový člověk měl tolik štěstí. Na druhou stranu mu to moc nikdo nežral, protože policie je tu vyobrazená jako totálně neschopná a ignorující instituce. Suma sumárum, bavilo mě to, bylo to napínavé, místy trochu fantasmagorie, ale dá se to odpustit díky skvělé gradaci a akčnímu konci.
Létala jsem za sluncem
Paula McLain
Hned po čtvrtce přečtené knihy jsem byla rozhodnutá, že knize nedám víc než dvě hvězdy. Autorka často zdlouhavě popisovala zbytečnosti a nějak mi nesedl její styl psaní. Celkově mi přišlo, že i špatně popsala postavu Beryl, protože mi byla strašně nesympatická. Nakonec v polovině jsem se ale přes několik těhle problémů dostala a postava Beryl si mě získala. Co ale musím vytknout autorce je to, že hodně čtenářů může nalákat právě na pilotování (už jen ten název!), ale to se v knize objeví jen v posledních třech kapitolách. Jinak se kniha věnuje hlavně trénování koní. Nakonec to není špatná kniha, ke konci si mě i získala, ale znovu bych po ní nesáhla.
Anna krví oděná
Kendare Blake
Musím uznat, že u scény, kdy se Anna objeví poprvé a je popisovaná do detailu se mi strachem rozbušilo srdíčko, což jsem zatím zažila jen u Draculy. Pak se ale kniha překlene do romantické linky a to mystično a hororový nádech úplně vymizí. Najednou se z toho stává kniha o mladé lásce pro teenagery. Proto si myslím, že kdybych byla mladší, tak bych si knihu a celkově ten příběh užívala daleko víc a možná bych to i víc prožívala. Momentálně mám z toho spíš pocit zklamání, že se z takového zajímavého a děsivého námětu stal průměrný romantický příběh.
Daisy Jones & The Six
Taylor Jenkins Reid
Kniha mě od začátku vtáhla. Nevadilo mi, že je to psané formou rozhovoru, naopak mi to přišlo lepší. Nezacházelo se nikam do zbytečných popisů a vypravování. Vše se řeklo na rovinu a příběh se tak krásně posouval a gradoval. Jednotlivé postavy jsou krásně popsané slovy jiných postav, takže představu si o každém uděláte. Nemohla jsem vůbec knihu dát z ruky a pořád chtěla jen číst. Navíc podle knihy vznikl i stejnojmenný seriál, který jsem viděla před knihou a i tak mi to dojem z příběhu nezkazilo. Seriál se v jistých detailech liší, ale ne o moc. A je navíc fajn si poslechnout přezpívané a nahrané písně z knihy.
Carol
Patricia Highsmith
Hned ze začátku musím říct, že je kniha psaná v takovém zvláštním stylu. Je tam hodně popisu a málo přímých řečí, což mi obvykle vadí, protože mi přijde, že dost nepoznávám postavy, ale tady mi to překvapivě nevadilo vůbec. I když postava Carol mi přišla (možná právě kvůli stylu knihy) docela odtažitá a chladná, jako by byla robot bez emocí. Naopak postava Terezy byla hezky vyvážená, i když mi vadilo, že z ní vyloženě udělali posedlou touhou a láskou ke Carol.
Co dalšího bych knize vytkla by bylo, jak zdlouhavá je, než se konečně dostaneme k tomu, co čtenář očekává od začátku. Čekala bych to třeba už v polovině knihy, bohužel to vygraduje až skoro v samotném závěru. Měla jsem pak pocit, že je konec kvůli tomu zbytečně unáhlený. Navzdory tomu se ale kniha pořád četla dobře, vyloženě nenudila, ale ani ničím nepřekvapovala. Takový zlatý průměr.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Musím říct, že mě překvapilo, jak “stará ta kniha vlastně je. Tím, že seriál je z roku 2017, tak jsem čekala, že se bude jednat o novou knihu. Margaret Atwoodová ale knihu napsala a vydala již v roce 1985. Seriál je navíc věrná kopie knihy, nebylo tam nic navíc, co by do seriálu nedali. Což me zrovna potěšilo. Jen změnili pár detailů, hlavně co se stáří některých postav týká.
Nicméně musím i tak říct, že seriál je daleko lepší. Co mi dost zkazilo dojem z knihy je, jak moc si June stěžovala, já to chápu, to co zažívala a zažila bylo příšerný, ale stěžuje si v té knize tolik až je to otravné. Navíc neustále ve svém vyprávění z ničeho nic přeskakovala do minulosti a stával se z toho zmatek. Takže ano, kniha má se lepší, ale i horší momenty. Seriál je o dost lepší, ale ráda bych si v budoucnu přečetla i druhý díl - zajímá mě, jak to autorka zakončila.
Fantastický pan Lišák
Roald Dahl
Knihu si pro svůj první animovaný film zvolil režisér Wes Anderson a snímek je natočený pomocí loutek. A musím říct, že byl velmi věrný knižní předloze. Knížka je to krátká, má to necelých 80 stránek, takže jsem to měla přečtené za chviličku, tudíž se mi líbí, že Wes použil do filmu vše, ale mohl si zároveň pohrát se svou fantazií a pár detailů si upravit (např. ve filmu má pan Lišák pouze jedno liščátko). Ale i tak se jedná o tak zvláštní příběh, že i když je označovaný za pohádku, tak si nejsem jistá, zda bych měla odvahu to svým dětem číst.
Takže v tomhle souboji kniha vs. film u mě rozhodně vede film. Wes si s tím neskutečně pohrál, vybral si pro propůjčení hlasů hvězdná jména a ta animace je naprosto neskutečná. Kniha je spíš jen takové rychlé shrnutí toho filmu a moc nenabídne než hrabání, zabíjení, hrabání, žraní a hrabání.
