Tess.96 komentáře u knih
Po přečtení jsem hned knihu přeřadila do kolonky "Doporučuji". Opravdu jsem byla nadšená jak příběhem, tak stylem psaním autorky. Bavilo mě to od začátku do konce. Byla to kniha o které jsem se ráda bavila, diskutovala o ní, hádala jsem, co se bude dít dál. Navíc jsem jí ani za nic nechtěla dát z ruky a potřebovala jsem jen číst, číst a číst. Už dlouho jsem takový pocit u knihy neměla, takže za mě je tohle top!
Taková jednoduchá romantika, u které se trošku pobavíte, ale hlavně si u této knihy odpočinete. Není to vůbec kniha na myšlení, takže mozek můžete vypnout a jen si v klidu představovat postavy v knize a bavit se, jak si v takovém Austenlandu užívají. Občas bych něco takového také brala.
Cinder se mi líbila o dost více. U autorky mám jeden velký problém a to, že se nikdy nemůžu do jejích knih pořádně začíst a většinou se mi to povede až za půlkou knihy a pak čtu o sto šest a nic mě nezastaví. Stejný problém jsem měla i u Cinder, ale příběhově mě to bavilo více. Tady už jsem byla trochu zmatená kdo je kdo a přišlo mi, že Scarlet je spíše je nutnost/mezičlánek k další knize nebo blížící se konci. Uvidíme, jak to půjde dál, nicméně si ale stále myslím, že námět je velice originální.
Kdybych si chtěla přečíst něco o práci, tak si otevřu pracovní email a čtu si ty emaily. Tohle u mě nefungovalo. V celé knize se neustále řeší práce a těhotenství pořád dokola. Když se mimčo narodí, tak se řeší práce a výchova dítěte. V knize není ani žádná pořádná romantická zápletka, která by tomu dodala na zajímavosti. Musím ale uznat, že se to oproti nudnému ději četlo vcelku dobře a rychle. Ale knihu na oddych a pro zábavu si představuji jinak.
Nemůžu si pomoc, ale autorčina prvotina se mi líbila daleko více. Do tohoto jsem se nemohla vůbec pořádně začíst a celkově mi to přišlo příliš zdlouhavé a natahované. Navíc postava sériového vraha se tam neukazovala natolik, aby pro mě jako čtenáře byla zajímavá. Za mě je to prostě průměr = nic moc.
Je to zvláštně napsané. Přesně tak, jak nespisovně by to psal Forrest, takovým způsobem je to psané. Samé chyby, nespisovná slovíčka a chybějící interpunkce. Naštěstí to ale přidává příběhu. Místy je to vtipné a zajímavé. Hodně se to liší od filmu kromě války ve Vietnamu, jinak je to úplně jiné. Forrest zažívá jiná dobrodružství, například ve sci-fi, filmu nebo na ostrově lidožroutů. Upřímně film je lepší a ke knize bych se znovu již nevrátila.
Tahle kniha mě doslova mučila. Vybrala jsem si jí z důvodu, že od spisovatele mám ráda Madisonské mosty a chtěla jsem po napínavém thrilleru něco odlehčeného, nějakou romantiku. Již od začátku je jasné s kým hlavní postava skončí, ale žádného Sparkse nečekejte. Spisovatel se až příliš věnuje detailům kolem než postavám a příběhu. 15 stránek jen o tom jak staví dům ze dřeva, 150 stránek pouze o stavění dálnice a boji proti ní, naprosto nezáživné a nedůležité. Kniha, která by vůbec nemusela vzniknout.
Nejdříve jsem viděla film, ale naštěstí si ho moc nepamatuji, takže to co se stalo v knize bylo pro mě překvapení. Nakonec se to od filmu dost liší. Líbí se mi, že tam je toho vice popsané, vice postav. Konec je skvěle šokující, historie iluminátů je tak zajímavá, že jsem hltala a věřila kžadému slovu. Dan Brown je pro mě Bůh trhillerů, opravdový talent, za který děkuji!
Druhá polovina knihy byla tak čtivá a dobrá, že jsem přemýšlela nad 4*, ale bohužel příběhu to dost kazí první půlka, která je utahaná a hlavně dost matoucí. V první polovině se objevuje příliš mnoho postav najednou a měla jsem velký problém vyznat se kdo je kdo. Je to veliká škoda, jelikož se jedná vcelku o povedené pokračování Pýchy a předsudku, i když jsem doufala v trochu přítomnosti Darcyho a Elizabeth než jen přes dopisování.
Tahle kniha opravdu patří jen do rukou čtenářů Virginie Woolfové, autorka v denících převážně rozebírá psaní svých titulů, proto jestli jste nečetli od V.W. žádnou knihu, tak Deníky rozhodně nezkoušejte, nebude vás to bavit. Mě osobně bavila část u rozboru knihy Paní Dallowayová, jedná se o mou oblíbenou knihu, další části o knihách, které jsem nečetla mě už moc nebavily a na konci je několik zápisků o probíhající druhé světové válce, což bylo zase zajímavé. Není to špatná kniha, dobře se čte, ale místy nepodstatná nebo nudná.
Místy možná až příliš sladké a romantické, ale když nad tím přivřete oko, tak se to dá vydržet. Navíc je tahle kniha i trošku naivní, věřím ve Vánoční zázraky, ale první příběh mi nepřišel úplně realistický, já bych s cizím klukem nikam nešla, ale jinak se kniha četla moc pěkně.
Ze všech knih, co jsem zatím od Jane Austen četla se mi tahle líbí opravdu hodně. Zařadila bych jí na druhé místo, hned za Pýchu a předsudek. Anna Elliottová je skvělá a pozoruhodná postava, kterou jsem si zamilovala hned o začátku a fandila jsem jí. I když mi bylo jasné, že nakonec s kapitánem skončí, pochyby tam pak byly kvůli pani Elliottovi, ale stejně mi na něm něco nesedělo a to se ukázalo jako pravda.
Jedná se o můj první komiks vůbec, co jsem přečetla a vzhledem k tomu, že se na seriál i dívám, tak bych si chtěla sérii přečíst celou a tento první díl mě přesvědčil, že to za to stojí.
Deník Anny Frankové jsem ještě neměla tu možnost si přečíst, ale určitě v budoucnu na něj přijde řada, nicméně jsem ráda začala touhle knihou. Kniha je dobrá v tom, že nám její spolužáci řeknou, jaká Anna opravdu byla, jaká byla její povaha a díky tomu si pan Annu při čtení jejího deníku budu moc nějakým způsobem představovat. Vyprávění bylo zajímavé, ale pravdou je, že kdyby kniha vůbec nevznikla, tak by se asi nic nestalo, stačil by pouze ten zfilmovaný dokument.
Druhý díl už se mi nelíbil tolik jako ten první a jak bych čekala, že se mi líbit bude. Už teď se obávám toho třetího dílu, ale samozřejmě sérii dočtu, abych jí měla uzavřenou a rozhodla co s ní bude dál. Příběhově to bylo o dost slabší, pořád se tam probírá to samé téma dokola a jedině konec byl trochu překvapující a zajímavý, jinak nudné a zbytečně zdlouhavé.
Lady Fuckingham je daleko lepší kniha než tohle dílo, hlavně z toho důvodu, že tam je alespoň nějaký příběh, tady je na každé straně sex, opravdu na každé straně a proto mě to nebavilo. Je to nuda, pořád to samé dokola, dokonce jsme u toho i usínala.
Kniha se mi četla opravdu skvěle. První jsem viděla film a až pak četla knihu, vůbec to neuškodilo, právě naopak. Lépe jsem se orientovala v postavách a představovala jsem si v nich herečky z filmu. Kniha se krásně četla, bylo to vtipné, čtivé a mile.
Ze začátku jsem si úplně nebyla jistá, zda se mi kniha a příběh bude líbit. Ano Stmívání se mi líbilo a v tomhle jsem viděla určitou podobnost, nakonec jsem byla mile překvapená. Začátek mi zabral trošku déle, než jsem se pořádně začetla a zamilovala si hlavní postavy, kterým jsem fandila. Moc se mi líbila zápletka s temnými hrdinkami, i když to bylo docela předvídatelné. Ale druhou polovinu knihy jsem přečetla skoro za tři dny.
Na mě až moc náboženské. Veronika se mi líbila daleko, daleko více, přeci jen to bylo více o té psychice a emocích, tohle byla kniha o bohu, panně Marii, náboženství a víře a to mě prostě tolik nebralo.
Ze začátku jsem si říkala, že ta kniha je divná a ona svým způsobem divná je, protože je jiná a tím pádem I originální. Postupem času jse si nasal cestu k hlavní hrdince a začala jsem chápat všechny její pocity. Zjištění ke konci knihy o její sestřičce mě překvapilo a byla jsem z toho sejně rozhozená jako hlavní hrdinka. Doufám, že autorka napíše ještě další knihy, moc dobře se mi to četlo.