Thanateros komentáře u knih
Výber poviedok skvelý, vrcholy výberu z ranej tvorby sú Svedectvo Randolpha Cartera, Hudba Ericha Zanna, Pickmanova predloha, Strieborný kľúč a Čudesný dom vysoko v hmle (preklad úvodu poslednej spomínanej poviedky tak úžasný, že som sa rozplýval blahom; akoby ste čítali vrcholné momenty Švantnera; čítal som túto poviedku aj v inom českom preklade a ani zďaleka to nebolo tak dobré; preklad celkovo je skvelý, na slovenské pomery úžasný, so snahou o zachovanie Lovecraftových zvláštností a trochu archaického štýlu). Posledné dve tretiny knihy tvoria tri rozsiahlejšie vrcholné príbehy: Šepot v tme, Tieň nad Innsmouthom (paráda!) a Sny v čarodejníckom dome. Esej o Lovecraftovej filozofii asi zaujme len filozofov a vrcholných lovecraftofilov, ale som rád, že je to tam a že si s týmto slovenským vydaní dávajú páni (a dámy) fakt záležať a vždy tam dajú niečo (ba mnoho) navyše. Úžasné, 10/10, dúfam, že sa tomuto vydavateľovi podarí vydať (a prekladateľovi preložiť) kompletného Lovecrafta!
Skvelá kniha, ktorá obnovila môj záujem o Nietzscheho a poukázala na mnohé aspekty jeho tvorby a osobnosti, ktoré som doteraz prehliadal. Vôbec neviem, o čom hovorí komentátor podo mnou, text bol jasný a zrozumiteľný, a to nie som vyštudovaný filozof.
Úžasné slovenské vydanie, báječný preklad, skvelý výber poviedok a mnoho informácií navyše. Ilustrácie od pána Hamzu sa mi mimoriadne páčili. Som veľmi rád, že vydavateľstvo Sol Noctis plánuje v dohľadnej dobe vydať celé Lovecraftovo beletristické dielo v slovenčine.
Úžasné bibliofilní dílo. Marek Vavřinec je skvělý a kniha je krásná. Každá kapitola, každá ilustrace je malý poklad.
Klasické dielo, trošku natiahnuté, ale to je tou dobou... ezoterické prvky veľmi zaujímavé, hlavne z historického hľadiska.
Velice velký font je ubíjející... ale jinak velice důležité mystické texty, které však bez mnohem širšího kontextu mohou být nesrozumitelné, přičemž jejich úplný význam se odhaluje pouze "zasvěceným".
Alain de Benoist v této vzácne knize srozumitelnou formou překládá nejrůznější argumenty ohledně efektivity a smyslu demokracie. Kniha z roku 1985 je kupodivu ve většiné svých tezí a problémů, jimiž sa zabývá, aktuální dodnes. Demokracii sleduje již od antických dob a ukazuje, že je nedílnou součástí Západu již od jeho prapočátku. Též ukazuje, že ten "démos" v "demokracii" není pouhý součet jednotlivců, nýbrž kulturně-historické společenství.
Velice mi to, po obsahové i formální stráce, připomínalo první a druhý díl Crowleyho Liber ABA (Magie v teorii a praxi). Vzhledem k datu sepsání (Zasvěcenci plamene rok 1922, Crowleyho pojednání o mystice a magii 1912 a 1913) si myslím, že pán M. P. Hall se vědomě inspiroval. To však Hallově práci nijak neuškodilo, spíš naopak.
Mohu prohlásit, že jsem poctivě přečetl celou knihou - trvale mi to "pouze" od března 2022 do konce ledna 2023. Čtenář by měl očekávat encyklopedický přehled ezoterických doktrín mnoha zemí, náboženství a tajných seskupení. Třebaže jsem mnohé z uvedeného již znal, přece je dobré mít to všechno shrnuté na jednom místě, tj. v jedné knize, snadno sa pak dohledávají detaily toho, co si člověk chce osvěžit v paměti, nebo když chce něco citovat. Úroveň překladu skvělá! Zamrzí však rozpixelované ilustrace.
Jahič vytvoril špecifické dielo na rozmedzí temnej teenage romantiky a úvahy o konci sveta s náboženským podtónom a samovraždným driveom. Podobné dielo na slovenskom trhu asi nenájdeme, pričom Slováci naň asi ani neboli pripravení a nevedeli, čo si o tom myslieť. Kniha môže šokovať, pričom ale zo zákulisných informácií viem, že Ikar vydal iba jej "cenzurovanú" verziu. Aj tak je to niekoľkokrát za hranou toho, čo bežný čitateľ považuje za obvyklé. Sebedeštrukčný motív však v románe nie je samoúčelný, lebo na ňom stojí logika "mystickej" časti knihy.
Naivita jeden z hlavných postáv mi nevadila, skôr to prispelo len k celkovej čarovnosti a snovosti textu.
Knihu vzhledem k napěté situaci a Duginovým postojům nelze hodnotit body - bodové hodnocení by bylo, alespoň u většiny lidí, jen deklarací vlastních sympatií v rusko-ukrajinské válce. Lze však říct, že Dugin je spíše kompilátorem cizích idejí než svébytným myslitelem. Jestliže se nám na Duginově konzervativním / antimoderním / antiprogresivním narativu něco líbí, obvykle jde o prvek zcela oddělitelný od zbytku jeho díla. Zdá se, že cílem je přijít s velice vágní a co nejširší kritikou Západu a liberální demokracie, v níž si každý najde "to své", a pak předestřít multipolarismus či konkrétně posílení vlivu Ruska jako řešení. Nepracuje právě takto ruská propaganda?
Každopádně si myslím, že Dugina by si měl přečíst každý, koho zajímá kritika Západu ze strany Ruska. Nesetkáváme se zde totiž jen s hájením ruských politických zájmů - je zde pokus o jakousi ucelenou filosofii či ideologii ("čtvrtou politickou teorii"), byť vágní. Je možné, že s touto "ideologií" se v budoucnosti budeme setkávat ještě často.
Jason Jorjani povyšuje nietzscheovský pohled na úplně jinou úroveň. Neplatí již zarathustrovské "jsem jen tělo a nic než jen tělo", resp. pokud ano, tak to tělo je schopné též telekinézy a telepatie. Abrahamovský Bůh není mrtev, ale je to nesmírně mocná, byť slábnoucí finitní bytost chtějící zotročit lidstvo. Lidstvo - to je to, co Jorjani hájí; jeho postoj proto označuje za antropocentrický. Avšak muži a ženy jsou pro Jorjaniho potenciální bohové. Totéž bylo vlastně řečeno již dávno - "Vy jste bohové."
Nenechte se však zmýlit - Prométheus a Atlás je dílo filosofické. Zneuznání paranormálna a božství člověka není náhodné, nýbrž je výsledkem karteziánského pojetí vědy, podle něhož všechno je hmota a paranormálno je pověra, tedy kromě "zázraků" etablovaných náboženských kultů. Po Descartovi bylo toto hledisko rozvinuto Kantem, jenž ale podle Jorjaniho o svých tezích přesvědčen nebyl a ve skutečnosti o existenci paranormálních lidských schopností nepochyboval. Také Freud věřil v telepatii a Heidegger, podle Jorjaniho, připouštěl nadsmyslové vnímání.
Nietzsche, Heidegger, William James - to je Jorjaniho svatá trojice, která vyzývá člověka k tomu, aby se opět stal divotvůrcem a svým vlastním zachráncem. Títánové Prométheus a Atlás jsou "estetické ideje" či snad "bohové", "přátelé lidí", kteří povedou lidstvo k jeho osvobození, přinesou mu prométheovský plamen, s nímž vybuduje Novou Atlantis.
Pan Jahič se zde pokouší říct mnoho na relativně malém prostoru. Několik z esejí obsažených v "Rozdělené společnosti" mělo původně vyjít v jiné publikaci, konkrétně "Svrchovanost", kterou redigoval prof. Drulák; pan Jahič sa však eventuálně zřekl účasti na této publikaci z důvodu proruské orientace několika dalších příspívajících autorů. Tuto zásadovost si u pana Jahiče ctím.
Jahič definuje současný společenský spor jako populismus vs liberalismus. V první kapitole se zabývá právě tímto rozdělením a pokouší se jej překonat konstrukcí "hodnotové syntézy", která by v sobě pojala obě strany. Tato syntéza má obsahovat dva klíčové prvky (cituji):
"1. uznanie, že súčasná úroveň slobody ostane zachovaná vrátane práv etnických menšín, ako i garanciu demokratických inštitúcií a politického pluralizmu,
2. uznanie, že parlamentný demokratický systém slúži primárne domácemu obyvateľstvu, pričom kľúčové je predchádzať zásadným demografickým zmenám v neprospech domáceho obyvateľstva; prisťahovalectvo je prípustné „iba v miere plne integrovateľnej pôvodným obyvateľstvom pri zachovaní vedúceho postavenia pôvodnej národnej kultúry“."
V druhé kapitole sa zabývá tím, co považuje za ideové předchůdce globalismu; ve třetí debenoistovským konceptem spojení nekonformní pravice a levice (velice aktuální na Slovensku, viz potenciální koalice Smer-Republika), ve čtvrté se staví proti snaze křesťanské pravice přivlastnit si pojem "konzervativismus" (na Slovensku opět velice aktuální), v páté se zabývá velice originálním konceptem omnipluralismu, který v teorii vypadá báječně, ale v praxi je asi neprosaditelný (což autor sám uznává a označuje jej za "ideál").
Opakuji: Pan Jahič se zde pokouší říct mnoho na relativně malém prostoru. To znamená, že se ve své analýze omezuje na všeobecné teze a nejde do detailů. Mnoho pak zůstává nevyřčeno; je však nutné znát autory, na které se Jahič odvolává, a pak čtenáŕ bude mít úplný obraz o autorově úmyslu a premisách jeho myšlení.
"Rozdelená spoločnosť" pro mě byla velice podnětnou knihou o současném světě. Mrzí mě, že autor neplánuje na poli politické polemiky dále pokračovat. Mohli jsme mít našeho slovensko-českého de Benoista.
Bible všech pubertálních nekonformistuu. (V angličtině na to mají pojem "edgelord".)
To nemyslím ve zlým! Antikrist je geniální dílo.
Nietzsche vysvětluje, proč je tak dokonalý. A sice by to někdo jiný vysvětlil asi lépe než on, na významu tohoto dílka to nic neubírá. U Nietzscheho hodnotím všechno 5/5; každopádně tato kniha vrcholem jeho tvorby není, to se poohlédněte raději po "Tak pravil Zarathustra".
Proč jsou všichni z této knihy tak vyjevení? Na svou dobu dozajista experiment, ale z dnešního hlediska to má docela hlavu a patu, srovnáme-li to s jinými avantgardami. Většinou mi to přišlo jako "literatura pro literaturu", ale z čase na čas to okořenila nějaká zajímavá a úderná epizoda.
Zrozumiteľný, eklektický text, ktorý plynule prechádza z analýzy naratívu nielen obľúbených príbehov, ale aj dominantných spoločenských mýtov, do analýzy hodnôt spoločnosti a jej možnej dlhodobej trajektórie. Napriek zložitosti témy prístupné širokej verejnosti a väčšine čitateľov.