TheCiko5 komentáře u knih

Autorka pravděpodobně sázela na autentičnost samotného tématu a nutno přiznat, že některé výjevy jsou vskutku děsivé a mrazivé. Je tam ale samozřejmě limitace v podobě mladého věku vypravěčky. Fakt, že některé specifické výrazy nahrazuje jinými - jaksi "dětskými"- je sice na jednu stranu pochopitelné, avšak na druhou stranu často dochází k jakési paralyzaci příběhu a děj občas lehce stagnuje.
Nicméně myšlenky velmi silné a vůbec celý námět je skvělý. Doporučuji !

1 21.08.2023

Otázka za milion dolarů:
"Může být herec dobrý dramatik?"
Odpověď je prostá. Ano i Ne.
Jistě. Autor dbá na text a jednotlivé charaktery. ( Ty jsou velmi pěkně nastíněné, ale bavme se o motivaci těchto postav. Polovina postav motivaci nemůže mít. Neustále hledají, tápou, šlapou vedle. A nositel "děje", nebo alespoň myšlenky je člověk, který pije, fetuje a chce se zabít. Co chce dokázat? Zabít se? Vyvolat soucit? Nevím.
Z toho vyplývá, že závěrečná katarze je až zoufale předvídatelná a tudíž hra postrádá rytmus, napětí a tím pádem i děj.
Jestli mají monology Richarda napovědět něco o jeho motivaci, důvodu, záměru, tak ani tady se to bohužel nepovedlo.
V Česku i díky lokálním konotacím nehratelné.
Bohužel, mrzí mě to...

19.07.2023

Nádherná práce! Autorka inspirativním způsobem odhaluje nejenom zákoutí duše a myšlení pana Bati, ale především nenásilnou formou ponouká čtenáře aby tytéž zákoutí objevovali sami v sobě. Musím se přiznat, že kolikrát se nejedná o věci příjemné a komfortní a samotnému mi při čtení některých pasáží nebylo dvakrát do zpěvu. Domnívám se ale, že přesně takové pocity by čtenář při čtení této knihy MĚL zažívat. Vždyť začít svůj život vnímat z jiné perspektivy a přiznat si, že nedělám všechno správně, je dle mého první krok k lepšímu. Cesta to bude nelehká, ale věřím, že tato knížka (ač to někdy bude nepříjemné a bolestivé) mi tu cestu příjemně vydláždí.
Gratuluju slečně autorce a všem čtenářům tuto knížku důrazně doporučuju!!!!

3 31.01.2023

Vzniká obrovský kontrast mezi prvním příběhem - Historie komunistického Estonska versus Ruska spolu s problémem hladu, zimy a nedostatku empatie a ochoty jiným lidem pomoct, a druhým příběhem - bulimičkou, na jednu stranu jídlo obdivující, ale na stranu druhou jídlem pro normálního člověka pohrdající.
V. Woolfová prý řekla: "Člověk nemůže pořádně přemýšlet, pokud dobře nespí, nejí a nemiluje." Za mě je to blbost.
psáno v afektu 14.12. 2018

1 22.11.2022

Tohle bylo prostě tak těžké.... Byl jsem lehce zhýčkán přirozenou plynulostí Heitzových Trpaslíků, a tak jsem v rytmu této knihy trochu tápal. Ohromné množství odborných termínů a neustálé hledání pravého významu daných slov tempu četby rozhodně nepřidalo. Jako blesk se vždy na moment vynořilo zapálení, svižnost, ale naneštěstí pouze v ojedinělých sekvencích. Mrzí mě to. Ale těším se na pokračování.

22.11.2022

Krásná knížka.
Autor si nehraje na přílišné beletristické vyprávění, spíš se zaměřuje na fakta. Jedná se o dokument, který si umím představit dokonce i na televizní obrazovce. Jasné, stručné, příjemné.

13.11.2022

Márquez se ve svých ranných povídkách celkem zřetelně snaží tancovat na hranici mezi životem a smrtí. Spíš ale než na slavnostní melancholický waltz jsem se díval na cha-chu řízlou polkou a charlestonem. Dobře, chápu, že hranice mezi životem a smrtí může být docela tenká, někdy dokonce úplně zmizí, ale tady jsem nevěděl co si vybrat. Ať jsem se zaměřil na postavy, energii, děj, emoce, formulace, či myšlenku, vždycky jsem se ocitl v autu. Příliš experimentu, málo formy. Za zmínku stojí povídky : "Žena, která chodívá o šesté", "Jak černý Nabo nechal čekat anděly", nebo "Muž přichází v dešti". Tam jsem zavnímal autorem udávaný směr. Tam jsem se stal pozorným čtenářem. Jinde bohužel ne.

27.11.2021

Naprosto unikátní díl Zeměplochy. Těžké melodično je určeno především pro muzikanty, hudebníky, skladatele, výrobce nástrojů i violisty. Románový příběh Zuzanky a Impa má opět spoustu postav a dějových oblouků, jak je u Pratchetta zvykem. Pratchett však rovněž přesně popsal zvuky různých nástrojů, nebo obvyklé vyjednávací postupy manažerů. Závěr děje je obestřen až ambientní atmosférou, která ale velmi pěkně vygradovala a dala tak závěru potřebný punc.
Propracované, překvapivé, přesné, poutavé... a zábavné !

6 27.11.2021

Danny se spíš než jako milovník a znalec žen osvědčil jako výborný pozorovatel a skvělý vypravěč. Prima sezona, tolik typická svým jazykem, je anatomií chlapeckého mozku a detailní analýzou jeho myšlenových pochodů. Z jednání Dannyho a "jeho" dívek cítíme obavy, opatrnost, ale také zvědavost a smyslnost. Nádherné vyprávění určené k detailní studii charakteru postav. :-)

6 22.11.2021

Hořkost a potlačovaná bolest nenápadně odkapávají z textů v této sbírce, a my můžeme než obdivovat pozornost, s jakou jsou básně napsány. Důležité. Důležité čtení.

1 22.11.2021

Rychlá svižná oddechovka. Příjemně prokládané rozhovory. Nijak závažné. Kdo nezná osobu Zdeňka Pohlreicha, ideální knížka k seznámení s ním. Škoda delších pasáží, které nebyly moc o něm. Není to žádný maraton kompletní biografie, je to spíš takový sborníček 400 metrů překážek

1 13.07.2021

Jeden z nejútlejších souhrnů Shakespearova díla a přesto enormně obsáhlý. Autor se zaměří na každou jeho hru, na každé období, na každý sonet. Konotace, souvislosti, výtah z děl, osobní život, prostě tady najdete všechno. Doporučuju!

26.05.2021

Taneční soutěž "Šaffova ostroha" má svůj zvuk i mimo východní Slovensko. Mezi tanečníky na Slovensku se traduje, že ten,kdo se dostane na "Šaffovku", jakoby už vlastně vyhrál. Zažil jsem to. Zažil jsem tu atmosféru vydýchaného sálu kulturního domu, zpocené muzikanty a udychané tanečníky. Elektrizující napětí v zákulisí by se dalo krájet, vzduch houstne a mě se zrychluje dech. Začínám se rozcvičovat...

(ze vzpomínek F.C.)

20.04.2021

Podivnou knihovnu vnímám jako hranici mezi jakousi astrální romantickou povídkou a absurdním hororem. Některé postavy mají až "Vianovský" charakter, ale některé texty se čtou jak pasáže z Coehla. Zapůsobilo to na mě atmosférou, protože i díky krásným a velkým ilustracím jsem si připadal jako někde v japonské galerii.
PS: O důvod víc, proč nemám rád knihovny a knížky si raději kupuji!!!

6 20.04.2021

Krásná vzpomínka na české doby cestovatelské !!! Na necelých šedesáti stránečkách najdete překvapivě velmi detailní popis unikátní cesty přes Núbijskou poušť... Hezké, rychlé, přesné.

1 17.04.2021

Tak jsem pochopil, že Henri Perruchot není jen velmi kvalitní životopisec a historik, ale v neposlední řadě se tady bavíme o fantastickém spisovateli.
Zpracování života takového malíře, jakým byl Cézanne, muselo vyžadovat nemalé množství trpělivosti a literárního umu. Tento malíř totiž nebyl trpaslík, popíjející absinth, námořník - podnikatel, ani šílenec s uřezaným uchem. Takovéto typické charakteristické jevy se do životopisu zapracovávají velmi snadno. Cézanne byl prostě jen zvláštní chlapík, který se celý život, milimetr po milimetru, tah po tahu dál zlepšoval, a to, že je slavný, ho už ani moc nezajímalo. Šlo mu hlavně o malování jako takové. O tvorbu. O proces. Impozantní. Inspirující. Inu... "Pracujmež!"

5 13.04.2021

Velké množství citací a odkazů na mistra Mathiesenna. Přijde mi, že na úkor názoru Cognettiho. Deník? Povídka? Novela? Román? Netuším. Rozumím, někdy stačí se trochu zasnít a zapnout představivost (a napsat "něco"), ale někdy je třeba tomu dát poněkud jasnější kontury a formu (a napsat knížku).

1 16.02.2021

Balzám na mojí poloitalskou duši!
Vyprávění až na pár minipasáží svištělo jak na tobogánu, spousta italských výrazů k doučení a příjemná atmosféra Říma vše jen podtrhovala. Svižné, příjemné.

3 16.02.2021

Ano. Mám rád, když se na děti nešušňá a nešišlá. Ani ústně, ani v knížkách. Spousta autorů předpokládá, že když píše knížku pro děti, dítě musí být nutně slaboduché, anebo alespoň úplný trotl. Ne tak dámy autorky, jejichž práce si velmi, opravdu velmi cením, jelikož psaní knihy pro mládež DNES není žádná legrace. Je skvělé, když si v takové knížce děti přečtou slova jako penis, vulva, pinďour a exhibicionista (nebál bych se, že je znají už ze školky) a nepůsobí to levně, výchovně a hlavně ani protivně. Toho se vždy bojím nejvíc. Že hlavní postava vystoupí ze stránek a s rákoskou v ruce nás učí odříkávat "pojmy". Ne. Pepina je zajímavá, má nadhled a především humor.
Skvělá práce!

4 14.02.2021

Systém vyprávění Podzimu z Pekingu úžasně nekoresponduje s představou, že se jedná o román. Shluky informací v jednotlivých sekvencích ale skutečně připomínají románovou stavbu, takže mýlit se můžete snadno. Ale daleko zajímavější než celý román, je příběh samotný. Myslím, že Vian měl trochu víc pracovat na popisech krajiny a vetnout svým textům jisté mystično...
:-) Plácám nesmsly, je to pecka jako většina jeho textů!!!!

1 14.02.2021