TheCiko5 komentáře u knih

Ale no tak!
Začínám být pomalu alergický na mediální kampaně, vehementně propagující a do nebe vychvalující autory, kteří zkrátka nejsou českou veřejností dostatečně prověřeni. Takový autor, respektive takové dílo nemůže v Čechách uspět a je odsouzeno k okamžitému zapomnění.
Kniha chvilku připomíná slohovou práci, chvilku mám pocit, že nahlížím do policejního záznamu a rejstříku trestů. Bez emocí, bez osobního názoru na věc, strojeně, nezábavně. Bohužel.

04.01.2021

Je to opravdu zvláštní. Texty jsou svěží, jako kdyby byly sepsány před rokem. Absolutně na nich není znát tíha doby. Hodnotné, inspirativní a.... pravdivé.

4 04.01.2021

Jsou to opravdu malé radosti, o kterých autor píše. Dokonce až tak malých, že si musím položit otázku jestli si každé uvedené téma zaslouží vlastní povídku. :-)
Ale kousky to jsou krásné. Čiší z nich opravdovost a jakási sociální čistota, která nepřechází do patosu, ale do upřímného vyprávění o obyčejném životě.

1 15.11.2020

Jé... to mě mrzí... Celou knihu jsem zoufale čekal na tempo vyprávění, kterým si mě Mo získala v jiných Cafferyho případech. Pořád jsem čekal na lehce šokující a nečekané zvraty, kterými v jiných knihách Mo bezesporu disponuje. V Kůži se všechno jakoby o 40 procent zpomalí a autorčin přístup tak trochu zleniví. Nerad to říkám, ale kdybych neměl ke srovnání většinu autorčiných knih, tak třeba hodnotím lépe. Ale vzhledem k tomu, že její další knihy velmi dobře znám a jsem z nich nadšený, musím napsat - NUDA...
Promiň Mo... :-/

4 11.11.2020

Pestrá sbírka povídek, která mě příjemně překvapila svojí rozličností. Ať už se jedná o povídku z prostředí Malé strany, vesnické diskotéky nebo mongolského baru, všechny mají jedno pojítko. Totiž - svým jedinečným osobnostním a přirozeným způsobem vyprávění dává Petr Šabach své práci nezaměnitelný charakter.

2 02.11.2020

Tak i druhý díl od Michaely Krýslové je parádní! Drží stejnou formu jako u dílu prvního, ale má navíc tu výhodu, že už se těšíte na hlavní hrdiny, které znáte!
Moc milé, doporučuji.

3 20.10.2020

Muži ve zbrani lehoulince vybočují z Pratchettových obvyklých kolejí. Nechybí výborný humor, jemuž jsem zcela propadl, nechybí skvělé dialogy, ale pozor! Přibývá smrt! Ale ne v podobě více či méně zábavného Smrtě, ale ve formě nefalšované a ryzí. Smrt nejmenovaného trpaslíka mnou otřásla natolik, že jsem se v knížce musel vrátit a ověřit si, jestli jsem se náhodou "neukouk". Ne. Byl jsem skutečně dojatý a to jsem u Pratchetta nezažil. Pan Mistr v Zeměploše znovu rozšířil svůj spisovatelský zaběr.
Skvělé!

8 20.10.2020

Jako ano. Většina jednotlivých příběhů má sice velkou vnitřní sílu, oproti tomu ale najdete v knize texty úplně mimo mísu, prostor a téma. Připadalo mi, že Kosinsky moc sází na jednu jedinou kartu, totiž atmosféru války. Několikrát je vyprávění i dost placaté bez jakékoliv šance, že bych si příhodu zapamatoval. A ano. Na Nabarvené ptáče to nenavazuje.

12.10.2020

Lidi, tohle je ale velká pecka!
To má napětí jaxviňa! Musím přiznat, že jsem výjevy jednotlivých postav vnímal velice osobně, jelikož autorův závěrečný výkres charakterů je více než intenzivní. Precizně zvládnutý jazyk, precizně zvládnutá psychologie postav. Autor nepotřeboval děj. On potřeboval jen situaci. Silnou situaci, která osloví čtenáře. Tak jako mě. Fakt dobrý.

9 04.10.2020

Nevím. Já si sibiřskou detektivku představuji trochu jinak.
Jistě, autor se nepochybně snaží navodit atmosféru zamlžené a profukující tajgy, ale bohužel tak činí na úkor jakékoliv vedlejší linky, názoru jiné postavy, napětí, závratného (nebo spíš jakéhokoliv) zlomu v ději, nedejbože přesného popisu emocí a hloubky ostatních postav. Činí tak pouze ze svého vlastního pohledu, resp. z pohledu vypravěče, a to je zkrátka zoufale málo. Mrzí mě to, ale myslím, že žánr "sibiřské detektivky" není úplně českou devízou.

3 29.09.2020

Krásný dobrodružný příběh jako za starých časů. Při jeho čtení jsem si samozřejmě nemohl nevzpomenout na Jaroslava Foglara. Autorovy sympatie ke kultuře a jazykům Latinské Ameriky se rozhodně nazapřou, jelikož text obsahuje velké množství exotických jmen a výrazů.
Ale vzhledem k tomu, že na základním výrazu pro Opeřeného hada - Quetzalkoatl - jsem si vylámal všechny zuby včetně stoliček, tak představa, že toto jméno vyslovuje dejme tomu dvanáctilený chlapec (pro kterého je kniha určena!), je přinejmenším nepředstavitelná.
Vlastně je ale skvělé, že tu zápletku, že celé to drama si vytvořili sami kluci. To se mi líbí. Dělal jsem to stejně:-)

29.09.2020

Ono je to těžké...
Na jedné straně máte geniálního autora, který svou slovní zásobou a myšlenkovými a psychologickými pochody si nic nezavdá s absolutní špičkou...
... a na straně druhé tu máte knihu, která sama o sobě není nic. Stylově je to jen výpad do Kerouacova mozku, okořeněný Célinovým citem pro beznadějnost s kapkou Corsovy poezie... Takže... já nevím... :-)
Dohromady vlastně pecka.
Pojďme dál.
"Hodiny"? ;-)

4 11.09.2020

Posílám Honzovi velké kočičí pozdravení do básnického nebe. Děkuji i za Tvoji poslední knížku!

12.07.2020

"Kunderovo Dědictví"
I tak by se knížka mohla jmenovat.
Kundera zkrátka prostřednictvím kritiky Evropského románu kritizuje světovou filozofii... Slušný...

1 15.06.2020

Autor má úžasný smysl pro lehký humor v kombinaci s melancholickou touhou po ztraceném čase. Může to znít divně, ale Troup tuhle disciplínu prostě bravurně zvládá.

28.05.2020

Vždycky když slyším melodie z Dlhého Klčova, málem zarachotí kroupa. Opět krásná práce Pišty Kocáka, a to nejen sběratelská, ale i editorská...

21.04.2020

Leviatan začíná nenápadně. Jako fádní lodní deník zdánlivě nepodstatných postav. Ze začátku čtenář vůbec nemá tušení, kdo co v té chvíli udělal, nebo mohl udělat. Zkrátka není se čeho chytit. A mistr Fandorin se na scéně objeví až skoro v půlce knížky. Je sympatické, že autor Fandorina nechtěl ukazovat na piedestalu, ale až takové začlenění do řadových cestujících první třídy si nezasloužil. :-)
Deníky postav se bohužel stylem trochu slévají a kdyby na začátku kapitoly nebylo jméno, z kterého deníku se bude číst, bohužel by se nic nestalo.
Ale vyústění krásné, pointa zajímavá a celkově moc pěkné čtení.

1 21.04.2020

Tohle je moc hezká knížka!
Obsahuje jak přiblížení tématu úplným začátečníkům, tak propracovanější popis výroby nebo degustace vína. Krásné zpracování geografických údajů a vinařských oblastí ve Francii.
Vtipné je, že knížka vypadá jako přebal Dětí z Bullerbynu, ale přitom pojednává o tak krásném tématu jako je víno.

1 16.04.2020

Lepší dětskou knížku jsem v životě nečetl.
Pepina není protivná a přemoudřelá, jak jsem se bál, ale (a to mě překvapilo nejvíc) ohromně zábavná !!! Do příběhu je samozřejmě implantováno spousta mravních ponaučení, ale vkusně a nepodbízivě. Moc pěkná práce!

2 09.04.2020

Když vidím v Knihovníkově "Oook!" větu, jsem já blázen, nebo Pratchett génius? :-)
Hvězda dolů jde na vrub opět Tallpresu.
Děckaaaa…. je to sice "jen" Pratchett, ale myslím si, že za větami prostě má být tečka.

1 08.04.2020