theMarty
komentáře u knih

Asi už jsem do Hrabala tak nějak dorostla. (Mám živě před očima to utrpení, když jsem četla pár let zpátky Ostře sledované vlaky). Mám ráda film, a v průběhu čtení jsem si ho v hlavě promítala.
Víla Maryša. Pepin na mě působí v knize mnohem starší, než filmový fešák Hanzlík.
Trochu mě vyděsilo to zkracování u psa... Holt starší časy. Drsnější doba, drsnější lidi a žádný soucit s němou tváří.


Je hrozně zajímavé číst pro jednou knížku o druhé světové, která není o holocaustu. O tom, jak Danny musel přizpůsobit svůj život válce, pak ho i riskoval, nesměl do školy a dál, ale přesto řešil hlavně holky a svojí drahou Irenu.


Další legendární horor za mnou!
Oproti Frankensteinovi roztahanější a trochu méně poutavý.
A zase překvapení, o kolik se liší od různých adaptací (Bran Stoker asi neměl potřebu hodit do příběhu trochu romanťárny a uhrát to s klasickým bad boy turned good příběhem).


Jsem moc ráda, že Mitch Albom zaznamenal poslední chvíle úžasného Morrieho. Našla jsem tu hodně cenných postřehů o životě.


Vzpomínám si, že tahle básnička byla jak v základkovské, tak ve středoškolské čítance, a já ji četla pořád dokola, jak se mi líbila.
Tak teď oficiálně pro Databázi knih.
Havlíček umí.


Je vážně zajímavé poznat počátky slavného Franka.
Pozor podobným chytrolínům! Od 1. přečtení mám nutkavou chuť všem kolemjdoucím vysvětlit, že Frankenstein a Frankensteinovo monstrum nejsou jedno.


Protože se tato kniha umisťuje v popředí různých žebříčků oblíbenosti, čekala jsem, že bude skutečně nadprůměrná.
Příběh Minky i Josefa se mi sice velmi líbil a mini Twilight také nevadilo, ale Leo ani Sage mě moc neokouzlili. Obzvlášť z Leova "mám rád staré věci, to je hrozný jak já jsem nemoderní" (umocněného ich formou) jsem byla lehce rozpačitá.
Asi je se mnou něco špatně, že nesdílím všeobecné nadšení touto knihou, ale za mě v tomto žánru spíš průměr.


Terry zase nezklamal a Neila sice neznám, ale po tomto mám v plánu se seznámit.
Vytkla bych nepřehlednost a přehlcenost (já vím, já vím, shrnout Armageddon do pár dnů není sranda!).
Podle této knihy byl natočen fantastický miniseriál, jehož scénář napsal sám Gaiman, a ve kterém dostaly některé postavy (zvlášť Crowley a Azirafal) víc prostoru.
Ať už na papíře, nebo obrazovce, tohle prostě musíte zkusit.


Tak jsem udělala něco, co nikdy nedělám. Dopředu jsem si zjistila vraha, takže jsem měla příležitost po celou dobu sledovat vpletené náznaky. Nijak mi to zážitek nepokazilo (dokonce jsem četla, že spoilerovanou knihu si čtenář užije více).
Co mi ale vadilo, je volba oběti a vraha. Protože ani jednomu nevěřím a nechci věřit.
Možná, že by bylo lepší, kdyby sága Harryho Holea skončila 10. dílem. A pro mě tak i končí.


Musím se přiznat, že nebýt toho úžasného názvu, asi bych ji nikdy neobjevila. Narazila jsem na toto dílko při loňské výzvě a hned mě zaujalo (kdo kdy slyšel o bramborovém koláči?), ale pak jsem na něj zapomněla, a když jsem ho před pár dny objevila znovu, musela jsem ho mít.
A nejsem zklamaná. Obvykle se k takovým knížkám často nedostanu - není to můj nejmilejší žánr, ale tato se mi četla krásně a cítila jsem se s ní tak nějak povzneseně. Škoda, že dopisy už nepraktikujeme.


Ten konec, to byla bomba.
Ještě, že třetí díl vychází už za měsíc, nemůžu se dočkat.


(SPOILER) Hvězda dolů za konec.
** SPOILER **
Nějak mi nesedí, že se Alex na konci změnil. Že ho doslova přestalo bavit supernásilí a kartáčování. To mu nežeru. Lidi se mění, jasně, ale z násilníka taťka v průběhu několika dní a za těchto podmínek?
Rozhodně Mechanický pomeranč vzbuzuje otázky ohledně nápravy vězňů. Ten experiment byl krutý. Dokonce jsem i krátce pocítila lítost nad Alexem, když už ani hudbu nemohl poslouchat. Ten experiment byl krutý, protože nezměnil násilníka v dobráka, jen mu zabránil násilí páchat. A je vůbec etické měnit člověka, i když takového jako Alex, i když vykonáváno s dobrým úmyslem?


Četla jsem ji několik let zpátky ještě jako návštěvnice školní knihovny. Vůbec jsem nečekala, že mě tento žánr ještě zaujme. Užila jsem si ji.


Taky vám to připomnělo Stoletého staříka? Podobný humor, podobný paličatý dědouš a ne podobná, nýbrž stejná země původu. Rozdílné bylo množství slz, které jsem zvládla vybulet (že by na mě už konečně dolehla dvouměsíční izolace?), u Oveho jich bylo mnohem víc. No nic, bylo to fajn.


Moc se mi líbila. Neurčito kolem Citry a Rowana uspokojilo moji romantickou dušičku, zatímco zápisy z deníku smrtek dodaly knížce hloubku.


Pro někoho nesmrtelné dílo, pro jiného zdlouhavá slaďárna...


Největší přínos vidím v zachycení okupace z pohledu obyčejného mladého kluka. Takovéhle věci se ve školách neříkají.
