ThePeace135 komentáře u knih

Analady: Nemyslím si, že se jedná o knihu pro děti. Hlavním smyslem knihy ale bylo vyprávět příběh očima malého, nevinného devítiletého chlapce, který netuší, jaké hrůzy 2. světová válka přináší, ani co znamená slovo holocaust. V tom byl smysl a vlastně i krása knihy. Ano, některé věci v knize jsou opravdu naivní, ale takové jsou i představy a myšlenky kde jakého devítiletého dítěte.

4 29.10.2017

Co se k tomuto tématu dá ještě říct... Knihu jsem zaznamenala hned jak vyšla, chtěla si ji přečíst, ale stále jsem ji před sebou tak nějak "valila". Nakonec mě popostrčila osobní zpráva přímo od paní autorky a po knize sáhla hned. A určitě nelituji. Že se kde kdo snaží vydělávat na bídě, negramotnosti a nutné potřebě pomoci na obyvatelích rozvojových zemí jsem tušila, ale že někdo dokáže vydělávat na lécích, které tamní nutně potřebují, častokrát za ně dají všechno co mají a jsou pro ně mnohdy jedinou nadějí na přežití je vyloženě hnus. Kniha je sice fikcí - co do postav a příběhu - ale hlavní téma, téma falešných léků, je tak skutečné, až z toho mrazí. Bohužel "obyčejný" člověk v tomto boji nezmůže nic. Nezbývá než doufat, že boj proti "smrtícímu byznysu" bude i nadále pokračovat a že se bude nebojácným organizacím i nadále dařit mařit výrobu a distribuci falešných léčiv a zachraňovat lidské životy. Nedělám si v dnešním světě prohnilém korupcí iluze, že se podaří zastavit prodej falešných léčiv nadobro, ale každý zachráněný život je výhrou. Kniha byla napsána neuvěřitelně lehce, čtivě, četla se sama prakticky na jeden zátah.
"A radši nechci ani domýšlet, co se stane, až podvodníci najdou způsob, jak proniknout v západních zemích do legální distribuční sítě."
Jedna z vět, která na mě zapůsobila asi nejvíce. Člověk tady v Evropě má pocit, že tohle se ho ve své podstatě netýká a díky všem těm normám, zákonům apod. ani nikdy týkat nemůže, ale kdo ví...

4 01.10.2017

Trochu jsem se obávala toho prostředí - spolek Mefisto honící zlo - a celkově vykreslování toho, že zlo skutečně existuje a má lidskou podobu. I přesto mě kniha velice bavila, naopak jsem musela ocenit to, že žádná z knih Tess Gerrisenové není stejná, snad jen kromě stejný postav. Ale pokaždé nás dovede zavést do zcela nového prostředí, vymyslet originální motiv a zároveň to ještě vystavět na historických faktech, takže se člověk ještě, chtě nechtě, něco přiučí. A musím uznat, že dočítat knihu, ve které vás neustále někdo přesvědčuje, že vrah není člověk, ale čisté zlo, o půlnoci v potemnělém domě není úplně příjemné. Za mě jako vždy u Tess 5*.

4 22.09.2017

Po "Chlapci v pruhovaném pyžamu" jsem samozřejmě musela sáhnout i po "Chlapci na vrcholu hory" a musím říct, že pro mě ještě lepší příběh než ten předchozí... Zatímco u Chlapce v pruhovaném pyžamu jsem už téměř od začátku tušila kam se příběh bude ubírat (když nepočítám, že jsem před tím viděla film), u Chlapce na vrcholu hory tomu bylo jinak... na začátku se setkáváme s malým Pierrotem, vystrašeným chlapcem, který nejprve přijde o otce, poté i o matku a nakonec i o psa a domov v milované Paříže. Odjíždí do Německa za tetou Beatrix, která si ho z dobroty srdce vezme k sobě, i když to znamená ubytovat chlapce na Berghofu, horském sídle samotného Adolfa Hitlera, kde Beatrix pracuje... a pak nastává něco neuvěřitelného... jsme svědky toho, jak se z malého, ustrašeného chlapce stává pod tíhou pozornosti a vřelosti Adolfa Hitlera tvrdý a neústupný "muž", který dospěje ještě rychleji než vyroste... z Pierrota se stává Pieter a my jsme svědky toho, jak válka a lidská krutost mohou nevinou dětskou duši zkazit natolik, že se tomu nechce ani uvěřit... Pravda je, že zatímco v Chlapci v pruhovaném pyžamu jsem oplakávala naprosto zbytečnou smrt malého Bruna, Pieterovi jsem jeho osud na konci tak trochu přála... vybral si sám, mohl mít alespoň částečnou rodinu, ale on si vybral náklonnost vůdce a strany a za to mu na konci náležel patřičný trest. Líbilo se mi, že autor ho zpodobnil stejně jako se chovala většina nacistů na konci války - já nic "soudruzi", já nic...

4 18.08.2017

Kdysi dávno jsem viděla film a synovi nacistického pohlavára, který se v novém domku na venkově nudil, až si našel nového kamaráda, co celý den nosil pruhované pyžamo a povídali si spolu skrze ostnatý drát... netušila jsem, že film má knižní předlohu, a když jsem na ni narazila, musela jsem si ji přečíst, protože film ve mě zanechal nesmazatelnou stopu, ostatně jako většina filmů s tématikou holocaustu... a udělala jsem dobře, kniha je totiž, jako ve většině případů, ještě lepší než film... příběh vyprávěný očima malého Bruna, který se prakticky ze dne na den ocitá mimo domov v Berlíně na místě plném utrpení a smrti, aniž by to sám tušil. Je pravda, že finále ve filmu je daleko dynamičtější než v knize, ale i tak si člověk asi nedovede představit strach malého chlapce, když se ocitl v temné místnosti bez oken ( i když on se vlastně možná ani nebál, v tom je to kouzlo dětské naivnosti a bezprostřednosti) a hrůzu, kterou museli prožít jeho rodiče... jen mě zamrzelo, že příběh ještě kousek nepokračoval, ráda bych se dozvěděla, jak se k celé věci postavil jeho otec, který byl za celou věc ve své podstatě odpovědný (i když jak všichni víme, po válce se každý z nich tvářil že on nic, on muzikant)... Neuvěřitelně silný příběh o něčem tak skutečném, až z toho mrazí...

4 18.08.2017

To jako vážně? Pravda je, že jsem nečekala nic a nic jsem taky nedostala... Zvědavost mě donutila sáhnout po knize, ze které je v Americe tak obrovský boom... no sice nechápu proč, ale už alespoň chápu proč se občas při vyslovení "Czech Republic" někteří cizinci popadají smíchy za břicho... no to jsme se zase jednou předvedli... Kalfař si zmizel do Ameriky, s touhle nádherou se tam proslavil a teď to s velkou pompou přiváží sem k nám. Snad si to tam mohl i nechat... Jediné co mě na knize bavilo, byly vzpomínkové pasáže o Jakubově vyrůstání na venkově s prarodiči, ale celá ta pohádka o tom, jak Kubíček Procházků, který byl celý život šikanovaný a nesl důsledky konání svého otce, zarputilého komunisty, byl nakonec vybrán do vesmírného programu a na palubě Jana Husa 1 se vydal vstříc tajuplnému oblaku Chopra, mě prostě nenadchla, nebavila, prostě nic. Nevím proč mám pocit, že kdyby to napsal kdokoliv odjinud, možná by to za něco stálo. Jakubovi seance s "pavoukem" Hanušem, neustálé rádoby hluboké myšlenky, to asi prostě není nic pro mě. A ty pasáže o porouchání lodi, volném plutí ve vesmíru a záchraně ruskou lodí, včetně "přistání" mi až nápadně připomínali film "Gravitace". Sečteno podtrženo, kniha potěší toho, kdo rád filozofuje, čte knížky s hlubokými dojmy a pojmy, ale já si už od strany 6 přála, aby byl konec... Budiž mi to trestem za to, že jsem zase musela sáhnout po knize ovlivněna obrovskou mediální masáží!

Nejsem cílová skupina YA románů. Už dávno ne. Ale občas si nějaký přečtu, pokud má silnější příběh a zajímavější téma než jen první lásky. Holky odnikud mají rozhodně silný motiv - znásilnění. Jsem absolutně proti jakémukoliv násilí páchaném na ženách, jsem proti tomu, když si chlap myslí, že když se nahlas neřekne ne, vždycky to automaticky znamená ano, ale tady na mě toho feminismu bylo až moc. Až na jednu či dvě výjimky jsou tu chlapci vylíčeni jako absolutní kreténi a hovada (a to se nechci nikoho zastávat) a to mi taky nepřijde úplně OK. Určitě kniha může leckomu pomoci otevřít oči, věnuje se nejenom znásilnění, ale i obecným problémům dospívání - první lásky, sexuální orientace atd.), ale nezlobte se, zase takový odvar, že bych si z toho sedla na zadek, to teda není. Ano, je třeba se umět bránit, je třeba mít možnost se absolutně svobodně rozhodnout, co chci a co ne, ale dovedete si představit v reálu střední školu, kde jsou krom dvou kluků všichni jen nadržený kreténi co vás znásilní na prvním večírku?

3 05.03.2021

Nejsem povídkový typ, nebaví mě, protože mi prostě chybí to "okecávání" okolo. Často mi tam chybí i pointa. Ale tohle bylo takové...jiné. Milé, pěkné a hrozně hezky se to četlo. Pointa sice taky někdy tak nějak vyšuměla, ale i tak se mi to líbilo. Kdyby už jen pro ten psací stroj, který byl společným jmenovatelem všech povídek.

3 05.03.2021

Tess Gerritsen prostě nikdy nezklame. Již dvanáctá kniha ze série Rizzoli & Isles a přesto nikdy nezabředne do nějakých klišé nebo opakujících se motivů. Znovu nám předkládá originální příběh, který mě neskutečně bavil od první do poslední stránky.

3 12.03.2019

Tak odpadem bych to, jako někteří zde, nenazvala, ale absolutní peckou taky ne. Na druhou stranu Kovy se taky nějakou absolutní pecku ani napsat nepokoušel. Chtěl jen všem svým fanouškům a lidem, co jej sledují a váží si ho pro jeho názory, dát možnost nahlédnout do jeho soukromí, poodhalit něco ze svého dětství a dospívání. A ano využil knihu k tomu, aby poprvé veřejně oznámil svůj coming out. Ale co si budem, věděli jsme to o něm už všichni :) Kovy mě prostě baví a tahle kniha byla jen příjemným zpestřením k jeho videím :)

3 10.03.2019

Tohle bylo celé takové zvláštní. Knihy tohoto žánru povětšinou nečtu, no vlastně prakticky vůbec, ale bylo potřeba něco přečíst v rámci čtenářské výzvy a tohle vypadalo celkem obstojně. Ani jsem nečekala, že mě to přes počáteční, neříkala bych tomu hned odpor, možná spíš jen nechuť, tolik zaujme... Že si budu přát, aby to ještě neskončilo... A konec dechberoucí. I když někteří píšou, že se tam vlastně nic moc nedělo, možná ne, možná, že po počátečním přepadení a útěku z vojenské základny akce trochu pokulhávala, ale nemyslím si, že by to příběhu nějak uškodilo. Naopak, byl prostor pro to, vše důkladně rozebrat, vylíčit, popsat... Ukázat, že žádná z postav není černobílá, že každý nese určité tajemství nebo podíl viny... Snad jen s výjimkou Melanie.... Jen ten film, co jsem si pustila poté mě teda moc nenadchl, a raději jsem si uchovala postavy v paměti takové, jaké jsem si je během čtení představovala.

3 10.03.2019

Příběh o tom, že i zdánlivě nevinní a svatí lidé, kteří zasvětili svůj život Bohu a žijí jen proto, aby usedli na "židli nejvyšší" mají svá malá tajemství a kostlivce ve skříni, kteří ale vyplouvají na povrch v tu nejméně vhodnou chvíli, a sice během konkláve, kdy jsou horkými favority na post hlavy církve a od vytoužené mety je dělí jen pár získaných hlasů v hlasování. Nechala jsem se ke čtení nalakát hlavně proto, že slovo konkláve mám prostě úzce spojené s milovaným Danem Brownem a jeho Anděly a démony. Počtení je to zde tedy rozhodně méně napínavé, nemůžu ale říct, že by bylo nudné nebo nezajímavé. Je sice pravda, že pasáže o tom, kterak se kardinálové oblékali, popisy jednotlivých částí oděvu a odříkávání modliteb ke každému z nich, bych klidně vynechala, ale člověk se dozvěděl i něco nového a "podíval" se do míst, kam se člověk jen tak nedostane. A úplný konec byl za mě parádní.

3 23.02.2018

Stejně jako předchozí díl i tento mě opět jen utvrdil v tom, že knihkupci mají těžký život všude :) nejvíc mě ale jednoznačně pobavilo: "Sháním detektivku. Jmenuje se Dívka, která kopla do vosy a hvízdla."

3 08.11.2017

Možná že někdy "hlášky" znějí tak absurdně, že si člověk říká: "Je to vůbec možné?"... díky své práci v knihkupectví vím, že je... Občas se totiž zákazníci opravdu dokáží zeptat na neuvěřitelné věci... Kniha náramně pobaví každého, kdo v oboru nepracuje, a ty, kteří svět knihkupců znají na vlastní kůži jen utvrdí v tom, že v tom občasném zoufalství nejsou sami :D

3 26.10.2017

Podle názvu a možná i podle obálky jsem čekala nějaký šílený příběh o společenství Hitlera se Stalinem, kterak na tripu vyloupili banku... A ejhle, vyloupl se z toho výlet do historie, kdy jsem se dozvěděla věci, o kterých jsem mnohdy neměla ani potuchy :) Giles Milton to navíc umí podat krásně zajímavě, poutavě a zároveň i lehce zábavně, aby se člověk při tom "biflování se" historie nenudil :)

3 18.08.2017

Přečteno v rámci Čtenářské výzvy, protože když už přečíst pohádkovou knihu, tak raději nějakou krásnou českou klasiku, jakou Krkonošské pohádky bezesporu jsou...

3 18.08.2017

Když jsem se vydala se Zibim na 40 denní pěší túru do Turecka a Izraela, nemohla jsem si výlet do Nepálu a Číny prostě nechat ujít :) a neprohloupila jsem. Stejně jako u první knihy jsem se bavila jeho smyslem pro humor i stylem psaní, který oproti první knize z denních záznamů přešel do ucelenějšího textu. Nevadilo mi to, rychleji to utíkalo, což jsem ocenila hlavně v závěru knihy. Tam se přiznám, že už mě to trochu nebavilo a těšila jsem se, až Láďa vyrazí vstříc domovu. Celkově mě více bavila první část o cestě po Nepálu, Čína mě zrovna moc nebrala, ale byla součástí cesty :) Láďa opět popisuje co viděl, kde spal, co jedl, koho potkal, o čem se spolu bavili, čím ho pohostili, kde ho nechali přespat, a to pořád dokola a dokola... Milovníky klasických cestopisů nepotěší, nás, kteří ale Zibiho rádi provázíme na jeho pěších túrách zcela určitě ano a už se těším na jeho třetí knihu.

3 11.08.2017

Jedním slovem, nádhera. Do knihy se mi moc nechtělo, všichni říkali "Joo Bábovky, to je pecka, to si musíš přečíst!" A čím víc lidí mi to říkalo, tím míň a míň se mi do toho chtělo. Nakonec jsem se ale přemohla a voilá, myslím že se z toho stala jedna z mých nej knížek, ke které se ještě několikrát ráda vrátím... V podstatě nevinné a obyčejné příběhy 12 žen, které se ve většině případů vzájemně neznají, ale přesto je něco spojuje. Někdy malý detail, jindy velké tajemství... Radka Třeštíková mě opět vtáhla do české literatury, které se povětšinou vyhýbám a "donutila" mě minimálně přečíst si i ostatní její knihy. Bábovky jsou takovou sondou do 12 domácností, 12 osudů žen, mladých, starých, bohatých, chudších nebo těch ze střední třídy, zdravých, nemocných, vdaných, svobodných. Každý si tu najde tu "svou oblíbenou", každá nám bude něčím nesympatická, něčím sympatická, něčím nám bude připomínat nás samotné nebo třeba sousedku odnaproti... jsou to prostě příběhy ze života, které si na nic nehrají, naopak nám tu Radka ukázala, jak banální to někdy může být a jak se paradoxně vlastně "všichni" nakonec mohou potkat... Bavilo mě, že každá "kapitolka" neměla pevný konec, někdy jsem se to, jak to dopadlo s tou kterou postavou dozvěděla díky příběhu další postavy, jindy jsem se to prostě nedozvěděla vůbec, jako třeba v úplně poslední kapitole, ale to je na tom právě to nejhezčí! Za mě palec hore a 5 * :)

3 11.08.2017

Záležitost na jedno odpoledne, ba co, spíš na jednu půlhodinku :) o nic to ale neubírá na tom, že je to dokonalé. Tim Burton je mistr svého řemesla, ať už jde o jeho filmy či knihy. Miluju jeho styl :)

2 12.03.2019

Jo, tohle by šlo... Na to, že se jedná o YA literaturu, bylo to obstojné. Parta středoškoláků, co se octnou po škole, aby se vzápětí stali podezřelými v případu záhadného úmrtí jednoho z nich... Chvílemi z toho čišel ten typický americký styl, především pak na konci, a ano, místy to možná bylo předvídatelné, ale ruku na srdce, koho napadlo, že "vrahem" je vlastně ten, kdo jím na konci byl? Postupem času jsem podezírala jednoho po druhém, abych si nakonec řekla "sakra, tak to mě nenapadlo" :D

2 10.03.2019