ThomasRuhe komentáře u knih
Asi nejzajímavější na příběhu je místo kde a kdy se odehrává. Jinak to byla celkem nuda s fádní zápletkou, popisem vyšetřování i závěrem.
Tenhle literární pokus v sobě spojuje dvě atraktivní témata, Sherlocka Holmese a Jacka Rozparovače. Od toho jsem si hodně sliboval, ale výsledek je trochu rozpačitý. Lyndsay Faye se snaží o doyleův styl vyprávění, ale přeci jen to není ono. To ale není hlavní zádrhel, mnohem více mi vadil určitý bodrý podtón vyprávění. Já jsem chtěl číst mnohem temnější a ponurejší styl, který by více seděl ději v knize. V poslední třetině se tomu text nakonec přiblížil.
Autorka také chtěla stvořit závěr, který nebude napodobovat filmové verze. To se jí podařilo, i když identita a samotný konec J. Rozparovače není úplně podle mého gusta.
Celkový dojem je slušný, ale myslím, že se z toho dalo vytěžit víc.
Kniha se mi líbila. Tahle špionážní detektivka má slušný spád i napětí. Tolkien do příběhu dobře umístil i historické postavy jako Churchilla, Hitlera a Heydricha.
Proto hodnotím 60%.
Knižní styl je svižný, o tom není pochyb, ale....ale Etzold stvořil plagiát knih od všech možných autorů např.Deaver, Connolly, Hayder, Lutz a další.
Navíc je vrahoun tak chytrý a vše mu ohromně vychází, že je to až nereálné. Má žaludek na své činy, je famózní hacker, vklouzne do každé uzavřené komunity a ještě se pohybuje po Berlíně a nikde ani jeden náhodný svědek!
Kdepak Etzolde, tohle Ti nežeru.
Metal Gear Solid byla má oblíbená hra. Na knihu jsem narazil v knihovně úplnou náhodou, protože jsem vůbec netušil, že něco takového vyšlo.
Čtení bylo fajn, protože jsem si zavzpomínal na dobu hraní této legendární hry.
Celá kniha je směs filmového hororu Věc a Doyleova románu Ztracený svět. Lepší je asi první polovina, dokud jsou všechny události nepochopitelné a není jasné co se děje a proč.
Naopak posledních cca 100 stran se děj trochu natahuje. Přesto je příběh dobrý, takový mix bojové akce a vědeckého bádání v různých částech světa.
I v téhle knize se Horowitz snaží o doyleovský styl vyprávění, ale s postupným obracením stránek to přeci jenom trochu skřípe. Prostě to není ono, a je to slabší než Dům hedvábí.
Naopak závěrem mne příjemně překvapil. Byl nečekaný a leccos vysvětlil. Takže suma sumárum 60%.
Vetřelec Invaze plynule navazuje na první díl. Kapitoly jsou opět vyprávěny z pohledu několika osob, které se nacházejí v různých částech vesmíru. Tento díl je také výrazně akčnější, protože válka se dává pořádně do pohybu. Celkově mi tento díl přišel zajímavější a lepší.
Skočit do série osmým dílem asi není zrovna nejvhodnější. Historii Dextera vůbec neznám, takže na začátku se nechytám a nevím vo co go. Přestože nemůžu srovnávat ostatní díly, tak tahle kniha je 300 stránek keců o ničem.
Četl jsem to na doporučení, prý je to lepší než má oblíbená série s Kellerem od L.Blocka. Ani náhodou, i když soudit nebo spíše odsoudit sérii z jednoho dílu není moc objektivní.
Můj první Holmes, kterého nenapsal Doyle. A jak se mi to od Horowitze líbilo ? Hned na začátku je potěšující, že Horowitz napodobuje styl jakým jsou příběhy Holmese a Watsona vyprávěny, takže jsem vklouznul do starých známých kolejí.
Samotný případ, jeho zápletka, pátrání a rozuzlení jsou dobré, sice nejsou úplně skvělé, ale potěšila mě možnost přečíst si zcela nový příběh s Holmesem.
Hodnotím tedy za tři, s tím, že si chci přečíst i další Horowitzovu knihu s Holmesem, a to s názvem Moriarty.
Celkově se mi kniha líbila a dobře se četla. Absolutní vrchol příběhu je ale hned na začátku, a to v akci při dopadení bin Ládina. Tohle pro mne Ryan nepřekonal ani svým zajímavým koncem.
Překvapivě mě čtení nebavilo. Přitom filmová verze je vynikající a viděl jsem ji už několikrát.
John Lutz u série s Quinnem používá dvě varianty. Buď nechá identitu vraha skrytou, a odhalí ji až na konci, nebo, jako v tomto případě prozradí vraha hned na začátku, a pak už jen čtenář čeká až ho Quinn vystopuje a dopadne.
Druhá varianta mi sice nevadí, ale přeci jen je příběh o něco ochuzen.
Přesto se čte kniha dobře, také děj má spád, takže za mne spokojenost.
Vcelku solidní příběh, kde nejlepší pasáží je závěrečné bankovní přepadení.
Tady musím souhlasit s Testerem, u mne čtení probíhalo hodně podobně a mám z něho ty samé pocity.
Atlas nemá sice barevné mapy, pouze černobílé,ale ty jsou poměrně dost podrobné, překvapivě hlavně u menších zemí např. Tichomořských ostrovů.
Velice dobrý slovník,který hojně využívám.
Začátek knihy není nicmoc, zdá se být dost předvídatelný, ale po asi 50 ti stránkách tomu Grippando pořádně přitopí pod kotlem a ze zápletky vymáčkne maximum.Švih udrží až do závěru, takže jsem byl nakonec přijemně překvapený a mohu knihu vřele doporučit.
Na obálce je napsáno detektivní román, ale o klasickou detektivku ve smyslu pátrání po pachateli se nejedná.Spíše jde prostě o příběh ženy, která se dostane do tíživé situace a musí si nějakým způsobem pomoci.
Po pravdě řečeno je zde spousta románových klišé a je to příliš předvídatelné.To co si myslíte, že se stane, se následně opravdu stane.
Souhrně tak knihu hodnotím jako lehký podprůměr.40%.
V téhle knize šoupne Verdon svému detektivovi pod nos starý případ sériových vražd. No a prvních 350 stran je to takové seznamování s fakty, probírá se všechno možné, což působí trochu zdlouhavě.
Pročítání Gurneyho uvažování mi sice úplně nevadí, ale když se jde do finále, tak na mně vyskočilo jméno pachatele, a já si ani nedokázal vzpomenout jestli to na něho sedí.
Takže knihu nemohu hodnotit kvůli finálnímu rozuzlení, ale spíše jako studii Gurneyho uvažování a pátrání. Za mne spíše jen průměr.