ThrisaManx komentáře u knih

No...knihu jsem si kupovala s tím, že mi dá nějaký nový pohled na manželství a třeba i nějaké rady. Ale nijak valně nadšená jsem z ní nebyla. Takové průměrné čtení, ve kterém se člověk vlastně nic moc nového nedozví. S poměrně dost věcmi jsem tak úplně nesouhlasila. Ale zase zajímavé myšlenky a podněty tam byly, to ne že ne. Ale neřekla bych, že má knížka potenciál zlepšit vaše manželství, od toho jsou tady lepší díla.

Knihu jsem četla synovi, když to bylo ještě úplně malé miminko. Vydržel u ní opravdu hodně dlouho, líbily se mu obrázky (ostatně stejně jako mně) a četli jsme ji stále dokola. Možná i proto knihy miluje do teď :) Básničky byly krásné, vtipné a tak mile úsměvné, místy až skoro geniální, troufám si napsat. Tenkrát jsme ji měli půjčenou z knihovny, ale až syn ještě maličko povyroste, určitě mu ji pořídím do knihovničky.

3 31.12.2020

Orten byl a je jistě velkým básníkem a jeho verše jsou v mnohém geniální. Dílo je takové pochmurné, rozděleno na devět básní. Je tam smutek, je tam strach a smrt, je tam bolest. V těch básních bylo všechno. Orten toto napsal ve velice mladém věku a je to obdivuhodné, co vše dokázal ve verších čtenářům sdělit, jak hluboké myšlenky. Přesto musím říct, že s odstupem času mi sbírka hodně splývá s jinými díly.

Od Karla Poláčka jsem dosud nečetla nic, ani Bylo nás pět. To jsem měla ráda jako televizní seriál kdysi, ještě v dětství. Okresní město ale bylo úplně jiné. Poslouchala jsem ho jako audioknihu, která byla docela dlouhá, a docela špatně se mi poslouchala. Atmosféra a charaktery postav byly vykresleny opravdu bravurně, dílo nechci nijak shazovat, ale často jsem nedokázala udržet svou pozornost a v myšlenkách odbíhala jinam. Možná by spíš stálo za to knihu přečíst.

Oproti všem očekáváním se mi tato kniha četla rychle a poměrně dobře. Ale moc mě nebavila. Některé pověsti byly skvělé a já jen čekala, jak to dopadne. Některé byly hodně nudné. Myslím, že tyto příběhy by měl znát každý.

3 05.09.2019

Kniha Pět jazyků lásky byla opravdu skvělá. Sice měla jen 144 stran, ale i tak to bylo moc na to, kolim informací kniha obsahovala. Pořád dokola tam totiž autor opakoval to samé a jednoduché myšlenky rozvíjel do několika odstavců.
Ale jinak to bylo fakt super a myslím, že je strašně důležité toto téma znátm. Vědět, že každý z nás mluví jiným jazykem lásky, a těm dalším nemusí rozumět. Kolik vztahů by se tak zbytečně nerozpadlo...Doporučuju.

3 05.09.2019

Kniha je plná zvláštního moudra.

"Aby něco byla pravda, musíš tomu jenom věřit."
"Jenom rostliny a zvířata jsou skuteční přátelé."
"Rozhodně není málo osamělých lidí, kteří neví, co si v noci počít."
"...ale vypadá to, že čím víc pijeme, tím snáz nás napadají slova."

Dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Charlese Bukowského, a toto byla první kniha, po které jsem od něj sáhla. A byla hodně zvláštní. Zpočátku jsem se do ní zamilovala, pak jsem z ní byla rozpačitá, následně se rozplývala nad genialitou jeho veršů a u některých básní si říkala, že jsou prostě jen...divné?
Krásná kniha. U které jsem vždy dostala chuť na alkohol :)

3 15.07.2019

Jedno se musí paní Jodi Picoultové nechat - dokáže mě pořádně rozplakat. Takhle brečím jen u jejích knih. Vážná témata, důležité hluboké otázky a smutné životní situace dokáže podat bez zbytečného vyvolávání emocí, z pohledu všech postav, takže nikdo nakonec není bez poskvrny a nikdo není čistě záporák. A to se mi líbí. Matoucí může být skákání z postavy na postavu, z minulosti do přítomnosti. Ale jinak perfektní kniha, u které jsem plakala, ale i se smála. Byla jsem napnutá, jak to skončí. Kniha se čte velice snadno a rychle a řeší v podstatě neřešitelnou otázku: Je morální vystavovat jednu dceru neustálým a mnohdy riskantním lékařským zákrokům (i proti její vůli), když je to jediný způsob, jak zachránit druhou dceru?

3 04.04.2018

Co se týče knih mé milé Jane Austenové, toto je spíše průměr. Jinak je ale kniha velmi milá, čtivá a oddechová, dá se říci. Opět skvěle vykreslené postavy, i když musím říct, že John Thorp mi skutečně lezl na nervy a kolikrát jsem u knihy nad jeho povahou a chováním přímo zuřila! Naopak Henry...ach, Henry. To byla láska na první pohled. Kdyby šlo dát 3,5 hvězd, tak jich dám přesně tolik. Ale vzhledem k možnostem dávám čtyři, ačkoli si myslím, že si tu čtvrtou hvězdu kniha skutečně zaslouží a nebudu ji tímto zbytečně nadhodnocovat.

3 18.10.2017

Mé srdce je znavené
a hory i moře tak krásné

Do této útlé knížky jsem se zamilovala. Jednou si ji musím pořídit domů. Nemám k tomu více slov.

3 20.06.2017

Vím, že jeden můj komentář zde leží o pár řádků níže, já se ale nemohu ubránit potřebě napsat další, ještě jeden.
Po druhém přečtení vím, že to navždy zůstane jedna z mých nejmilejších knih. Všechno je to tak strašně živé, tak moc uvěřitelné a skutečné. V knize byly myšlenky, které jsem si musela zapsat, protože byly v podstatě jakousi "parafrází" mých vlastních myšlenek. Věřím autorce každé slovo a za každé slovo jsem ji vděčná.
Možná si kniha až takovou chválu a rozplývání nezaslouží, nevím. Mé srdce si nezískala svou literární kvalitou nebo vybroušeným příběhem, ale svou upřímností a čistotou těch pocitů. Opět ve mně zanechala obrovské množství emocí a myšlenek.

3 03.05.2017

Já ani nevím, co k té knize napsat. Je krásná. Moc krásná. K tomu, abych popsala, jak moc, mi zkrátka chybí slov.

3 20.04.2017

Naprosto úchvatné dílo, které jsem měla přečteno během dvou jízd vlakem. Z počátku mě to moc nevzalo, ale nakonec děj graduje, a i když není napínavý a podle mě v něm nejde ani o samotnou akci, řeší zajímavé myšlenky potratu, práva na život i víry v Boha. Místy mě až děsivě mrazilo a z některých scén se mi až zvedal žaludek.
Nevím, jestli mě láká v sérii pokračovat, ale prvním dílem jsem rozhodně nadšena.

3 24.02.2017

Naprosto perfektní zakončení perfektní série. Hned po přečtení se u mě dostavila "post-sériová" (existuje to?) deprese. Ne vážně, tak emotivní konec jsem dlouho nezažila. Oči mám po celém díle málem vyplakané a mé srdce jásá blahem. Paní Rowlingová, děkuji Vám!

3 14.12.2016

Od prvních slov mě kniha nadchla a s obrovským zaujetím jsem četla, dokud jsem nenarazila na trochu nudnou část knihy někde uprostřed. Takže po velmi slibném začátku přichází menší úpadek a já se musela trochu nutit, abych četla dál. Naštěstí to konec opět všechno vyrovná a celkově musím knihu hodnotit jako velmi dobrou.

3 26.09.2016

Pokud jsem u Ohnivého poháru psala, že je to nejlepší díl, pak Fénixův řád je opravdu silným konkurentem. Kniha má sice 800 stran, přesto mi ale bylo líto, když jsem ji asi po týdnu dočetla a přála jsem si, aby měla ještě o pár stovek stránek navíc. Čekala jsem, že u takové sumy stránek přijdou momenty, kdy se budu nudit, ale abych pravdu řekla, takový moment nepřišel. Knihu jsem hltala celou stránku po stránce a čím dál víc ji milovala. Nebýt Umbridgeové, tak ji miluji ještě o něco víc. Navíc poprvé za celou sérii jsem měla pocit, že nečtu pohádku.
P.S. A jako obvykle jsem se znovu až po uši zamilovala do Severuse Snapea.

3 13.09.2016

Ačkoli mě kniha opět naprosto dostala, ačkoli jsem se i tentokrát bezmezně zamilovala, ačkoli u mě jako u extrémně zvědavého člověka probouzela až zoufalou zvědavost, mám pár věcí, které mi vadily:
1. Jak píše slečna v komentáři pode mnou, závislost snad každé postavy na kávě je maličko zvláštní. Všichni neustále pijí kávu. Ráno, večer, v noci - non stop.

2. Žába. Oslovení žába (či žabka) mě ke konci knihy už opravdu iritovalo.

3. Zdá se, že téměř všechny postavy jsou vysoce inteligentní a na svých pracovních pozicích zastupují vysoká místa. Ale hlavně! Snad všichni mají vystudovaná práva. A je jedno jestli je to skutečně právník (kterých je tam opravdu dostatek) nebo člověk téměř na pokraji společnosti. Studium práv je asi základ.

4. Autor vymýšlí spoustu postav, se kterými poté delší dobu nepracuje, a když se znovu objeví, jsem ztracená. Celkově jsem se v tomto díle v postavách dost ztrácela.

Na druhou stranu jsou jeho postavy hodně promyšlené a skutečně živé. Nevymýšlí jen ploché charaktery, každá postava v knize je živá a skutečná. A nakonec děj je tak geniálně promyšlen, že za to budu autora asi do konce života obdivovat.

3 05.09.2016

Pana Wericha zkrátka musíte mít rádi. Miluji ten typický Werichovský humor. Vtipná knížka s hlubokými myšlenkami. Dávám všechny hvězdy.

3 20.07.2016

Tuto knížku mi dala mamka, byla to její oblíbená z dětství. Pak jsem se sama pokoušela napsat pár příběhů z prostředí dětského domova, protože mne to tenkrát opravdu zaujalo. Snad se k ní ještě někdy po letech dostanu.

3 22.05.2016

Rozhodně lepší než film, který u mě dosahoval průměru, ale naštěstí byl rozhodně stravitelnější než Hvězdy nám nepřály. Proto 4 hvězdy.
Ze začátku mě kniha nebavila a nutila jsem se ji číst dál. Když jsem se dostala k tomu, jak Margo zmizela a Q ji začal hledat, četlo se to samo. Místy byla rozvleklá a nudnější, ale stále mě bavila. Co mi ale opravu vadí na všech jeho knihách - neví, kdy přestat. Prostě pokračuje a píše a píše, až je z toho nekonečně protahovaný konec plný umělého vyvolávání emocí, i když je pravda, že u této knihy mě konec docela mile překvapil z důvody odlišnosti s filmem.

Také jsem bohužel měla pocit, že Green se do svých postav málo vžil. Že si je neužívá. Že pro něj nejsou dostatečně živé. Mám z Johna pocit, jako by psal jen proto, aby měl úspěch nebo jednoduše jen psal, ale málo ty příběhy sám prožívá. Navíc se opravdu neumí vžít do myšlení dospívajícího kluka, prostě ne.

Takže na závěr, ačkoli pro mě Green není nijak zajímavým ani výrazným spisovatelem a většinou se mu spíše vyhýbám, Papírová města bylo docela příjemné a velmi jednoduché a oddechové čtení pro dny plné stresu a zmatku.

3 19.03.2016