ThrisaManx komentáře u knih

Velmi zastaralé a vědecky nepodložené informace, jako např. doporučování lanolinu na bolestivé bradavky, přestože z výzkumů vyplývá, že lanolin zvedá riziko ZHORŠENÍ bolesti o víc než 50%. Podobných zavádějících informací je zde více.

04.09.2024

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu je toto téma důležité, a to nejen téma anorexie, ale problémového vztahu s matkou, strach z odmítnutí, deprese, domácí násilí.
Na druhou stranu jsem měla pocit, že autorka neustále osočuje svou matku za to, že se ráda stavěla do role oběti. Přitom to sama dělala taky. Vinila všechny ostatní za vše, co se jí stalo, nejvíce pak svou matku, místo aby převzala zodpovědnost za vlastní život. Vše brala jako křivdu, a to pak i takové věci, které se lidem dějí běžně. Mně tedy také matka neuspořádala oslavu mé první menstruace, a necítím se tím nijak ochuzena. Vlastně jsem za to docela ráda. Také několikrát zmínila negativní dopad Barbien na malé holčičky, s čímž zásadně nesouhlasím.
Kniha je hodně upřímná a otevřená, a to je dobře. Je doplněná nádhernými fotkami. Ale občas to bylo moc. Abych se cítila ženou, asi úplně nemusím strkat ruce do vlastní menstruační krve. Ale témata zde jsou důležitá a je škoda, že je kniha docela opomíjená.

2 30.01.2021

No...knihu jsem si kupovala s tím, že mi dá nějaký nový pohled na manželství a třeba i nějaké rady. Ale nijak valně nadšená jsem z ní nebyla. Takové průměrné čtení, ve kterém se člověk vlastně nic moc nového nedozví. S poměrně dost věcmi jsem tak úplně nesouhlasila. Ale zase zajímavé myšlenky a podněty tam byly, to ne že ne. Ale neřekla bych, že má knížka potenciál zlepšit vaše manželství, od toho jsou tady lepší díla.

Geniální. Jiné slovo pro to nemám. Tady nejde jen o hru se slovy, i když ta byla skvělá a básně se mi moc líbily, tady jde o celkový dojem. O ilustrace, o rozvržení stránek, o hru. Je to veselé, hravé, vypadá to naprosto úžasně a čte se to ještě lépe. Já jsem z té sbírky opravdu nadšená. Jsem nadšená z toho, jak je to originální a neotřelé a překonalo to svou dobu. Člověk by určitě nehádal, že je to dílo tak dávné.

V první řadě musím vyslovit obdiv autorce za to, že něco tak příliš osobního dokázala vypustit do světa. Muselo to jistě stát spoustu odvahy.
Kniha byla fajn. Především byla skutečně velice čtivá. Četlo se to snadno a rychle. Už od malička jsem v sobě cítila jakousi touhu po tom adoptovat si dítě. Poskytnout domov někomu, kdo o něj přišel. A tak pro mě byla kniha velice zajímavá, jelikož jsem mohla nahlédnout do života někomu, kdo sám adoptovany je. Navíc bylo super, že se do psaní zapojila také adoptivní maminka Terezy. Škoda, že nedostala větší prostor popsat své pocity a prožívání.
Občas jsem nechápala, co má kniha vlastně přinést. Pokud jde o to popsat život adoptovaného dítěte/člověka, pak jsem moc nevěděla, k čemu mi má být informace o tom, jaký plat brala Tereza v práci a co její šéfová dělá po nocích. Sem tam mě napadly myšlenky, že jeji životní příběh není až tak zajímavý a výjimečný, aby o něm musela být napsaná kniha. Ale já mám ráda lidské příběhy, a tak mě kniha bavila a líbila se mi.

Krásná poezie, ke které jsem se dostávala opakovaně v rámci studia, a stejně jsem ji mohla číst znovu a znovu a vždy v ní našla něco nového. Čte se to snadno, je to takové zvučné, rytmické, opakující se refrén má své kouzlo. Zároveň to má atmosféru, kterou v básních často nevídáme. Zároveň je to v podstatě krátké a pokud někdo k poezii teprve hledá cestu a chce začít něčím "jednodušším", Edison by mohl být právě pro něj.

Opravdu lepší než první díl. Moc se mi líbilo, že autorka vhodným způsobem občas zrekapitulovala, co se vlastně v předchozím díle stalo, takže jsem nemusela zbytečně tápat a složitě lovit v paměti. Taky bylo fajn, že zde dostal více prostoru Jason, který je jako postava zajímavý a jeho kapitoly mě bavily. Některé zvraty byly fakt super. Hvězdu strhávám za to, že se stále nic bližšího nedozvídáme o Magonii, jako by celý svět sama autorka neměla domyšlený. Ale jinak to doporučuji, je totiž škoda, že má série až tak špatné hodnocení. Druhý díl je opravdu mnohem lepší!!

2 22.01.2021

Tato kniha se určitě objeví v mém výběru nejlepší klasiky. I když vlastně jen těžko bych se odvážila vám ji doporučit. Je to drsné. Drsné, brutální, nechutné, jen pro silné žaludky. Kolikrát vám bude u knihy zle. A stejně budete číst dál a tak nějak se možná stydět za to, že se vám to vlastně líbí. Že číst dál musíte, protože vás to jinak nepustí. Nepřiznáte to. Ale tak to bude. Možná to má nudnější části, ale jako celek...to prostě asi stojí za to, no. Jen si připravte kýbl a pořádné nervy.

Kniha, která v první řadě upoutá svým názvem, ačkoli je silně zavádějící. Nejde tam totiž o to, mít u pr**le VŠECHNO, ale jen to, co by tam být mělo. Srovnat si priority. Neřešit prkotiny. Myšlenka jednoduchá, přesto je důležité si ji připomenout. Kniha byla fajn. Ne se vším jsem souhlasila, ne vše mi sedlo, občas jsem měla pocit, že si autor trochu protiřečí a někdy zas nechápala, co se tím vlastně snaží říct. Ale spoustu věcí jsem si také mohla uvědomit. Autor hlavně vede čtenáře ke zodpovědnosti za vlastní život i pocity. Některé myšlenky byly velice zajímavé. Styl psaní poutavý a čtivý. Nic extra světoborného, ale v podstatě jednoduché myšlenky, které si ale v životě málokdo vlastně uvědomuje. Za mě to bylo super a určitě nelituji, že jsem si knihu přečetla, rozhodně má co předat. Jen škoda, že to kazí ty zbytečné chyby, kdy překladatel nezná rozdíl mezi díky/kvůli, nebo můj/svůj.

4 22.01.2021

Kniha rozhodně není žádný extra zázrak, ale protože jsem čekala, že se mi líbit nebude, musím dát 5 z 5. Byla super. Opravdu velice čtivá, oddechová, ale zároveň i napínavá. Čekala jsem, jak to celé skončí a celou dobu jsem si myslela, že je to docela předvídatelné. A ono nebylo, několik zvratů a poměrně překvapivý konec. Ve zkouškovém období to byla přímo skvělá kniha, protože jsem si u ní odpočala, ale zároveň se nenudila. Megan jsem nechápala a občas se chovala dost divně, ale jinak byly postavy docela sympatické a vše jako celek zkrátka tak nějak fungovalo.

1 22.01.2021

Směju se
pláču
nadávám
skáču
proklínám
prosím
jsem poupě
zlosyn
zlodcera
láska
otcova vráska
Co ze mě bude? (Co z tebe bude?)
Nevím
Jsem pyšná a sprostá
Jsem tichá a prostá
Jsem tulipán
Jsem sedmikráska
Jsem TULIKRÁSKA

A tahle knížka...ta je Kráska. Opravdu.

Název měl být spíše Už nikdy NA KOLE po Arménii a Gruzii. Ale budiž.
Kniha byla skvělá. Začetla jsem se do ní hned, protože jazyk je velice čtivý a odlehčený. Autorův humor mi byl velice blízký, a tak jsem se u knížky často řehtala nahlas, ať už jsem byla doma, ve škole či ve vlaku.
Vyprávění mělo švih, čtení šlo rychle a vzbudilo ve mně touhu po dobrodružství. Hned jsem si na léto jedno naplánovala, i když ne v tak velkém stylu :D Obdivuju autora, v jakých podmínkách je často schopen a ochoten existovat, já bych to nedala, jsem na to dost náročná.
Každopádně knihu doporučuju, byla fakt skvělá. Má první od @princladik a můžu říct, že ne poslední. Moc se těším na další kousky, tuhle musím vrátit rychle do knihovny, protože se na ni stojí řada.

5 22.01.2021

A je obrazové album Pavla Čecha, které vypráví příběh o životě v nesvobodě. A ačkoli v knize není jediné slovo, příběh, který vypráví je velice silný. Jeho čtení je náročné, protože si musíte všímat detailů a chápat vyprávění beze slov. Celým příběhem nás doprovází písmeno A, až se jednou hlavní hrdina setká i se zbytkem abecedy. Je to nádhera, důležitou roli zde hrají i (ne)barvy a doopravdy to stojí za to!

Knihu jsem dostala k Vánocům a vypadala opravdu slibně. Obálka je veselá, ironická, a tak jsem něco takového čekala i od obsahu. No...bohužel. Autorka se snaží být rádoby vtipná, ale absolutně není a je očividné, jak strašně tlačí na pilu. Vtipná ta kniha nebyla. Dobře, možná, MOŽNÁ v některých momentech trošičku ano. Trošičku, fakt. Přišlo mi, jakoby autorka sama roli matky nezvládala a cítila se být méněcenná, a tak podle ní každá žena, která v těhotenství nepřibere 30 kilo, má ucházející vztahy se svou tchyní, po porodu se jí podaří kila zhubnout je buď dokanalá matka, která neexistuje, nebo lže. Prostě vše musí být úplně na pytel, jinak jsou to jenom kecy "dokonalé matky". Obrácené citáty jsem nepochopila. Kniha má údajně "pomoct", ale já se teda nenašla snad v žádné situaci a ne, tohle prostě ne.

Sérii Univerzita výjimečných jsem měla doma už nějakou dobu, ale vůbec mě nelákala. Teď jsem ale měla pocit, že přišel čas si ji konečně přečíst. A nelituju toho. Tento první díl byl moc fajn. Jasně, od začátku tušíte, kam to bude směřovat a jak to dopadne, řídí se to podle té klasické šablony všech ya dystopií. Ale je to hodně čtivé. Postavy byly některé super, ale hlavní hrdinka je taková...ta typická hrdinka dystopií. Strašně odvážná, chytrá, zároveň se vždy rozhoduje správně, každému pomůže. Zastává tady ten morální vzor, což je na jednu stranu sice fajn, na druhou je to otravné.

Popis testování mě hodně bavil, zvlášť pak to, že nikdy nevíte, komu věřit a kdo vás zradí. Občas to bolelo. Vadilo mi, že Cia vždy dostávala úplnou náhodou přesně ty úkoly, které uměla vyřešit levou zadní, protože přesně tohle se naučila doma. Nesetkala se tam s žádným úkolem, který by jen tak nevyřešila.

Poslední kolo testování v sobě mělo obrovský potenciál. Šlo to napsat tak dobře! A kvůli tomu srážím hvězdy, protože ten potenciál nebyl vůbec dobře využitý.

Jinak mě čtení ale bavilo, jsem ráda, že jsem si knihu nakonec přečetla a určitě toho nelituju. Co mě na knize překvapilo, byla drsnost a určitá brutalita, kterou jsem upřímně neočekávala.

1 11.01.2021

Kunderu miluju. Seznámila jsem se s ním skrze knihu Nesnesitelná lehkost bytí a od té doby se tomuto skvostu nevyrovnala sice žádná jeho kniha, přesto je jeho styl psaní kouzelný. Toto fakt můžu. Kniha je až bolestně krutá, když si uvědomíte tu nespravedlnost. Líbilo se mi střídání postav, bylo to zajímavé v tomto typu knihy jsem to až tak nečekala. Číst o této době většinou není jednoduché, ale tahle kniha stojí za to

Knihu jsem četla synovi, když to bylo ještě úplně malé miminko. Vydržel u ní opravdu hodně dlouho, líbily se mu obrázky (ostatně stejně jako mně) a četli jsme ji stále dokola. Možná i proto knihy miluje do teď :) Básničky byly krásné, vtipné a tak mile úsměvné, místy až skoro geniální, troufám si napsat. Tenkrát jsme ji měli půjčenou z knihovny, ale až syn ještě maličko povyroste, určitě mu ji pořídím do knihovničky.

3 31.12.2020

Jako jo, bylo to asi fajn. Knihu jsem četla až jako dospělá, a i přesto jsem si ji užila. Bylo to milé a veselé vyprávění o knihožroutech, ale číst to jako dítě, asi si to přece jen užiju o něco víc. Pro děti je to určitě super. Zvlášť by to mohlo zaujmout dítka, která jinak moc nečtou a ke knihám nemají vztah. Je to vlastně taková série, která má hned několik dílů, a o to více mi to připadá pro ty děti fajn.

Má druhá kniha od Ivy Procházkové mě nezaujala tolik jako Eliáš a babička z vajíčka, přesto byla nádherná. Takové laskavé, i když možná maličko smutné vyprávění tatínka Babetě, jo, chytlo mě to za srdce. Je to taková jednohubka, přesto se v ní skrývá velký příběh. O rodině, vztazích, o tom, že lidé nemusí mít stejnou krev, aby spolu tvořili rodinu. O nemoci a hendikepu. Četla jsem to až jako dospělá a věřím, že příběh dokáže zaujmout čtenáře každého věku.

Toto bylo mé první setkání s autorem a musím říct, že zde přeskočila jiskra. Bylo to skvělé čtení! Velice zajímavé prostředí, takové potemnělé, jako celá atmosféra. Postavy byly sympatické i přesto, že ve skutečnosti vlastně moc sympatické být neměly. Příběh byl občas možná trochu složitější, zamotaný, ale bylo to vážně skvělé čtení, bavilo mě od začátku do konce a už se nemůžu dočkat, až si přečtu další knihu od Neba.