ThrisaManx komentáře u knih
Samotný příběh byl takový průměrný. Kniha mě nijak obzvlášť nenadchla, ale četla se skoro sama, až na jednu část mě nikdy nenudila a byla fajn. Takový trochu víc lepší průměr. Vadilo mi, že tam po celou dobu neustále všichni mlaskali a takové to hlavní uspořádáni postav je stejné jako v Trůnech, takže nic nového. Tamlin je nezajímavý, Rhysanda nesnáším a nechápu tu posedlost jím a nejvíce jsem si oblíbila Luciena.
Jo, za přečtení to stálo, bylo to milé jednoduché čtení, ale zkrátka mě to nepřinutilo přečíst si další díly. Takže uvidím, jestli do toho půjdu.
Poprvé v životě jsem přeskakovala stránky. Feyre jako obvykle nezklamala, stále je to naše ufňukaná sebelítostivá chudinka. Je naštvaná, že ostatní mají Rhysanda za násilníka a perverzáka, ale přitom on sám se tak prezentuje a chce, aby si to ostatní o něm mysleli! A Feyre chce, aby Tamlin a ostatní zaplatili za to, že tomu skutečně věří. Takže nově se nám představila navíc jako opravdová hlupačka.
Když byla v knize první zmínka o tom, jak je chudák zlomená, měla jsem chuť knihou praštit. Její sebelítostivé výlevy jsme si dost užili v předchozím díle. Navíc brečí, že když to potřebovala, nikdo jí nepomohl a je na ně za to naštvaná a nemůže jim to odpustit - jo, je to smutné, ale co čeká? Že pro ní každý bude riskovat své postavení a možná i život? A když to neudělají, tak se urazí?
Navíc, celou dobu ve všech dílech je to obyčejná holka, zázrakem proměněná ve vílu, ale pořád s lidskou duší a bez zkušeností. A z ničeho nic se z ní stává ostřílený stratég války.
Opět se zde opakuje ten samý nešvár - autorčino neustálé opakování toho samého na co druhé stránce. Tentokrát si každý neustále ukazoval vulgární gesta. Pořád.
Taky jsem moc nepochopila, jak někdo může být méně nesmrtelný, a někdo více nesmrtelný. Možná jsem myslela, že když je někdo nesmrtelný, tak prostě žije navždy, a ne že někdo žije navždy více a někdo méně.
Poslední věc: Nejdelší proslov od Azriela, jaký Feyre kdy slyšela, byla jedna rozvitá věta. A hned na to Azriel vypráví příběh přes několik stran a nikdo se nad tím nepozastavuje, přitom jí přišlo tak zvláštní, když řekl najednou dvě věty.
Knihu jsem četla měsíc, a bylo to největší utrpení v mém knižním životě. Strašný brak. Nedomyšlené a o ničem, a protože nechci spoilerovat, nebudu tady řešit, jak v té největší bitvě, kterou kdy zažili a ze které jsou všichni skoro mrtví strachy, nakonec vůbec nikdo nezemře.
Celou sérii Zakázaná zóna jsem si oblíbila asi před deseti lety, kdy jsem ji četla několikrát a každý den jsem si v knihovně půjčovala další díl. Strašně se mi to líbilo a byla jsem z toho nadšená. Teď s odstupem času už na knize vidím nějaké chyby. Ta největší je její rozsah. Je to krátké, a proto velice strohé. Autor klidně mohl přidat více té "omáčky" a popisů, knížce by tím leda přidal. Nic není pořádně rozvedeno a jakmile je tam nějaká akce, skoční dřív, než vůbec pořádně začne. Škoda.
Největší chybou této knihy je, že se tváří, jako by šlo o běžný detektivní thriller a nikde nevaruje, že se vlastně jedná o trochu fantasy. A to pak čtenář může být docela zaskočen. Já věděla, do čeho jdu, takže já překvapená nebyla a celou knihu jsem si ohromně užívala!
Hlavní hrdina je neskutečně zajímavě vykreslen. Celou dobu jsem se s ním ztotožňovala natolik, že jsem až měla pocit, jako bych sama byla sociopat, co má chuť zabíjet i přesto, že to dělat nechce (ne, opravdu taková nejsem, já jsem mírumilovný tvor :)). Jako vyhlášený strašpytel jsem u knihy měla nervy napjaté jak kšandy a celou dobu jsem se bála, že na něj vrah přijde a místy mě opravdu až mrazilo.
Za co srážím hvězdy je rozsah knihy. Kdyby byla ještě o prát stran delší, mohl by autor lépe využít potenciál příběhu. Takhle byl ten konec takový nějaký urychlený, vše mělo příliš rychlý spád, a to byla škoda. Navíc jsem měla pocit, že autor ten příběh nemá úplně dotažený až do nejmenšího detailu a pár věcí mi tam prostě nesedělo.
Jinak by si kniha rozhodně zasloužila větší pozornost.
Přiznám se, že se mi do druhého dílu ani pouštět nechtělo, jelikož první díl byl průměrný. Recenze a ostatní mě ale přesvědčili, abych si to přečetla. Že druhý díl je lepší. Že je skvělý.
Tak já začnu tím pozitivním: Byl to čtivé.
Bohužel Feyre byla děsně protivná, neskutečně sebestředná a zoufale sebelítostivá. Neustále musela dokola omílat, jak je chudinka zlomená (to, že se SJM tak ráda dokola opakuje, to už jsme si asi zvykli ze všech ostatních jejích knih). A hlavně byla opravdu nespravedlivá.
Tamlina mi bylo fakt líto. Feyre o něm řekla, že je "zahleděný sám do sebe", ale co ona? Vždyť ona nebyla jiná! Neustále fňuká, jak je děsně zlomená, ale přitom ostatní toho prožili mnohem víc. Tamlin byl prostě chudák, co udělal pár blbostí.
Rhysand. Ach, ten všemi milovaný Rhysand! Nevěřím mu ani slovo. Je nesympatický, nafoukaný a nechápu, proč ho všichni tak milují, když mě se protiví. A i když Rhysand udělal spoustu špatných věcí, taky pár lidí povraždil a často se choval jak kretén, Feyre ho lituje a vidí v něm hrdinu, zatímco Tamlina, který prostě udělal pár chyb a špatných věcí a hloupostí, toho nesnáší a odsuzuje.
A i když se Tamlin zachoval dost blbě, není o nic horší než Rhysand.
Ach jo, Feyre je jednoznačně jedna z nejhorších hlavních hrdinek. Autorka ale píše tak dobře, že i přes naprosto příšerné postavy dokáže napsat docela milý, i když průměrný příběh, který se ale dobře čte. Je pro mě hodně těžké tuto knihu hodnotit, nejraději bych dala 2,5 hvězd.
O knize Maryčka Magdonova jsem slyšela nespočetněkrát ve školní lavici. Nikdy jsem však neslyšela tento příběh, a nikdy jsem jej nečetla. Až teď. A hodně mě vzal za srdce. Ačkoli se jedná poměrně o krátkou báseň, příběh psaný v poezii, je to velice silný příběh o nešťastné dívce Maryčce Magdonove. Navíc tuto báseň doplňují nádherné ilustrace, které příběhu dodají ještě trochu více...autentičnosti. Nakonec je kniha obohacena o malé zamyšlení nad celým příběhem, nad jeho poselstvím. A mně se to vše moc líbilo.
Skvělá kniha. Jako první jsem viděla film, takže jsem dopředu věděla, do čeho jdu. Ale i tak jsem byla mile překvapena. Ačkoli se jedná o opravdu silný příběh o boji s "černým drakem", který je živen každým loknutím, autor si udržuje svůj břitký humor a kniha je jak silná a smutná, tak úsměvná. A hlavně na zamyšlení.
Od knihy jsem vůbec nic nečekala, a vzhledem ke spíše negativním recenzím jsem možná očekávala, že se mi kniha líbit nebude. Ale líbila! A nerozumím těm negativním názorům, protože kniha byla skvělá. Co mi vadilo, byla francouzština. Já francouzsky neumím, a i když to pak bylo přeloženo, stejně mě to iritovalo. Další věcí, která mi trochu vadila, byla absence jakékoli akce. V knize se v podstatě nic závratného nedělo, a když už se k nějaké akci schylovalo, tak to byl jen planý poplach. Na druhou stranu nemusím knihy, kde se pořád něco děje jen proto, aby autor dokázal udržet čtenářovu pozornost.
Naopak se mi líbilo, že hlavní hrdinka nebyla žádná Mary Sue, ale obyčejná holka, která byla stejně vyděšená jako bych byla na jejím místě já. Celé prostředí mi přišlo originální a příběh byl napsán velice hezky. Já byla spokojená a těším se na další díly.
Než jsem knihu začala číst, všichni mě upozorňovali na to, že je to fakt silné kafe. Že mě kniha dostane. Asi zvlášť proto, že jsem se v době čtení sama vyrovnávala se smrtí blízkého člena rodiny jsem opravdu čekala silný příběh, který ve mně vyvolá emoce, ale nic se nestalo. Příběh mě bavil, četlo se to snadno a lehce, bylo to fajn, ale jinak průměr. Postupné odkrývání událostí, které se staly před Tyovou smrtí mě moc nebavilo. Nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale bez ní bych o nic nepřišla. Jediné, co mi teda dala byla chuť si po letech vypočítat znovu nějaký příklad :)
První díl Ságy byl moc fajn. Tak za prvé ilustrace, ty jsou krásné a zajímavé a neustále mě nutily knihou listovat a prohlížet si je. Občas mě trochu iritovaly vulgarismy, osobně mi to do takového typu knih moc nesedí. Co se týče příběhu, tak ten byl zajímavý, ale ničím zvlášť mě nenadchnul. Válka vědy proti magii zní skvěle a já se na to těšila, ale trochu mě to zklamalo. Nicméně bylo to čtivé i napínavé, jsem ráda, že jsem si přečetla i něco, co běžně nečtu, a pokračovat v této sérii pravděpodobně nebudu.
Tak zaprvé, kniha má originální nápad. Každá kapitola se odehrává 15. července, akorát o rok později. Někdy mě to trochu mrzelo, protože jsem byla zvědavá, jak ten den pokračoval dál, ale jinak to byl skvělý nápad.
Příběh vypráví o (ne)věrném přátelství (a lásce) mezi mužem a ženou, o pocitech osamělosti a pod povrchem také o změnách britské společnosti. A protože to psal muž, je to psáno svižným lehkým jazykem s mírnou ironií a humorem, žádná otřepaná klišé a nekonečná romantika.
Já byla z knihy naprosto nadšena, ani na chviličku jsem se nenudila a musím ji jen doporučit!
Netušila jsem, že mě tato kniha tak emocionálně zničí. Hlavní hrdince zemřel dědeček, takže se vypořádávala se stejným problémem, jako já a bylo to na mě moc silné. Ta první polovina. Ta byla skvělá, četla se úplně sama a v noci jsem nešla spát, abych nemusela přestávat číst. V druhé polovině už se příběh ale příliš táhl a ztrácel své kouzlo.
Je moc fajn, že ne všechno z young adult se točí kolem milostných trojúhelníků, poblázněných puberťaček nebo jiných světů, a že se tato kniha soustředí na vážnější témata.
Uff, tato kniha mi dala opravdu hodně zabrat. Četla jsem ji opravdu dlouho, předlouho. Než jsem se prokousla prvními šedesáti stránkami, uběhl měsíc. Nešlo to. Po stech stranách jsem váhala, zda knihu neodložit, jak jsem se u ní trápila. Naštěstí jsem to neudělala, protože příběh se pak rozjel a dostal šílené grády. To byla jízda! Užívala jsem si každou stránku, každou větu! Konec byl opravdu takový...krásný. Jo, skončilo to krásně. Snad dám knize v budoucnu ještě jednu šanci, abych si ji mohla užít ještě jednou, ale od začátku.
Miluji knihy Milana Kundery, miluju jeho styl psaní. Rozhodně jeden z mých neoblíbenějších českých autorů vůbec. Přesto tuto knihu musím hodnotit jako průměr. Jsou to povídky, takže se nejedná o jeden ucelený příběh, a proto hodnotit knihu jako celek je zkrátka těžké. Některé povídky byly perfektní a dala bych jim klidně deset hvězd, jiné byly prostě slabé. Takže ve výsledku, pokud mám hodnotit celou knihu, se jedná o průměr.
Pirát a lékárník je vskutku super kniha! Obrázky jsou zajímavé, poutavé a určitě dokáží zaujmout čtenářovu pozornost. Text je psán ve verších, což jen podtrhlo výjimečnost celé knihy. Jak ilustrace, tak příběh určitě zaujme jak dospělé, tak i děti. Vyprávění je velice poučné a odnesete si z něj krásnou myšlenku. A navíc se během čtení budete bavit. Tím, že je to útlounká knížečka, to máte přečteno během chvilky.
Wow. Nevím, co víc k tomu napsat. Skvělá kniha plná tajemna a napětí. Ta atmosféra z knihy přímo sálá a určitě tomu napomáhá i fakt, že Jozef Karika knihu píše stylem, jako by šlo o skutečný příběh. Navíc se kniha opírá o události, které se skutečně staly a jsou dohledatelné, v průběhu vyprávění odkazuje na internetové stránky, které skutečně existují a čtenář po celou dobu opravdu váhá, co je tedy pravda a co fikce. Skvěle napsáno.
Toto byla silná kniha. Skutečný příběh, od začátku napínavý a nesmírně zajímavý. Alespoň pro mě. Stormie si toho v životě prožila dost, přesto se se vším dokázala poprat a v knize popisuje, jak obrovský dopad mohou mít všechny ty situace a pocity, které v nás zanechají, na náš duchovní život. Nesmírně obohacující kniha, miluji skutečné příběhy inspirativních lidí, kteří se nebojí mluvit otevřeně a upřímně.
Já nevím, podle recenzí a anotace jsem od knihy očekávala něco zcela jiného. Bylo to milé čtení, ale nijak zvlášť mě to neuchvátilo tak, jako ostatní. Ale krásné vyprávění to rozhodně je, nenudila jsem se, příběh jsem si užívala. Byl tak dětsky naivní, přitom depresivní a melancholický. Frankie už v tak malém věku prožívá silné úzkosti. Téma je zajímavé a důležité a já jsem ráda, že vznikají i takovéto knihy s vážnými tématy.
Tato kniha je taková jednohubka, kterou budete mít přečtenou během chviličky. Ale je skvělá! Každá bajka je úplně jiná a každá mě opravdu bavila. Navíc za každou pohádkou je jako dodatek vyjádření Albuse Brumbála, a to taky rozhodně stálo za to. Dozvěděla jsem se zase něco málo o světě HP a ani na milisekundu jsem se u toho čtení nenudila. Rozhodně doporučuji! ❤
Milionkrát June byla tak krásně čistá, čistě kouzelná knížka. Ukázala mi, že i náš svět je kouzelný. Ten příběh byl zkrátka tak pohádkově milý, konec hodně silný a hlavně kniha obsahovala opravdu silné myšlenky. Řeší důležitá témta jako neodpuštění, stud, lidské chyby, lásku...Je to krásný příběh, jsem ráda, že jsem si ho přečetla a věřím, že na něj jen tak nezapomenu. Nemám k tomu víc co napsat, neumím to. Jen doporučuji přečíst.