TinaFr komentáře u knih
Kniha je velice obsáhlá, což komplexně vystihuje období let 1813 - 1815. Líbí se mi, že autorka střídá promluvy obyčejných lidí s promluvami těch, kteří hýbali dějinami. Celkově na mě udělala mnohem lepší dojem než první díl, ale i ten je velmi kvalitní. Nedokážu si představit, kolik času musela autorka knize věnovat, oba díly dohromady mají cca 1800 stran - a u všech historických osobností se přísně držela skutečnosti.
Velmi dobrá kniha, oceňuji, že autorka si nevymýšlí a zakládá své knihy na skutečných faktech. Četla jsem od ní více knih, takhle se mi líbí možná nejvíce (o chloupek lepší je možná Kateřina Aragonská - Pravá královna). Četla jsem i knihu Královna Alžběta, která už se mi líbila méně.
Knihu jsem si koupila spíš ze zvědavosti, co na tom ostatní vidí. Poté, co jsem začala číst, jsem toho okamžitě začala litovat. Jedna z hlavních hrdinek - Rachel - mi hned od začátku začala hrozně vadit a bohužel se až do konce nic nezměnilo. Příběh chaotický, těžko se v něm dalo vyznat, neustále se přeskakovalo. Děj mi přišel hodně předvídatelný, nebylo těžké rozluštit hlavní zápletku. Pokud bych měla hodnotit jako celek, přijde mi jako špatná parodie na detektivku.
Velice kvalitní kniha, ke které se ráda vracím. Pokládám jí za jeden z vrcholů romantistické (kterým samozřejmě je) literatury, velice dobře a rychle se čte, děj je poutavý.
Bohužel musím konstatovat, že mě kniha zklamala. Svoje hodnocení bych rozdělila do několika úrovní.
První je stylistická. Autorka až příliš často mění úhel pohledu. Jednou popisuje děj v první osobě jedné postavy, podruhé zase ve třetí osobě, případně na několika místech postavy úplně vymění a píše stejným stylem z pohledu někoho úplně jiného. Chápu, čeho se tím snažila docílit, zřejmě chtěla přidat na dramatičnosti. Ale když se to děje mezi dvěma krátkými kapitolami, je to spíš otravné a vypadá to, jako kdyby si mezi psaním odskočila a pak nevěděla, o čem už psala.
Druhá rovina mého hodnocení se týká obsahu knihy. Chápu, že autorka je sama palestinská Arabka, takže bude mít tendence události vyprávět z tohoto pohledu. Zároveň je to beletrie, takže jsem neočekávala stoprocentní faktickou přesnost. Ale tady to místy opravdu dost skřípe a nebála bych se některá místa označit za čistou demagogii. Dokonce se mi zdá, že se autorka místy snaží přímo omlouvat terorismus.
Třetí bod se samotnou knihou nesouvisí, ale týká se autorky, takže ho k hodnocení připojím. Po krátkém hledání na Googlu jsem zjistila, že autorka je hrdou podporovatelkou Bašára Al-Asada. To je pro mě naprosto nepřípustné, a kdybych to věděla dříve, knihu si nikdy nekoupím. A jen taková jízlivá poznámka závěrem - je zajímavé, že vraždění palestinských civilistů jí (oprávněně) vadí, ale vraždění syrských civilistů ze strany režimu pro ní zřejmě problém nepředstavuje.
Kuchařka je vizuálně moc pěkně zpracovaná a recepty vypadají zajímavě. Co je ovšem tristní jsou chyby v receptech. Kdy jsem se z instagramového profilu autorky dozvěděla, jak velké množství receptů má chybně uvedené ingredience nebo postup, ani nemám chuť zkoušet podle ní vařit. A není to chyba korektora, na kterého to autorka shazuje. Ze začátku jsem byla nadšená, ale teď je mi utracených peněz docela líto a spíš převládá vztek nad velkou neprofesionalitou.
Brown mě trochu zklamal. Jako první jsem četla Inferno, které se mi maximálně líbilo a zaujalo mě neotřelostí tématu. Další skvělá kniha byla Andělé a démoni. Už tady se mi ovšem začalo trochu zajídat schéma příběhu jako přes kopírák, které mě začalo nudit v Šifře mistra Leonarda. Ano, příběhy jsou super, ale je to stále to samé. Počátek jsem si radši ani nekoupila a půjčila si ho od kamarádky. Za mě zklamání, zase stejný příběh a tentokrát jsem se do něho ani nemohla začíst, takže jsem knihu odložila (což dělám skutečně málokdy). Až Dan Brown vymyslí novou dějovou linku, ráda si knihu přečtu, protože umí psát velmi dobře.
Musím říct, že ze začátku jsem ke knize přistupovala se smíšenými pocity. Jsem ale ráda, že jsem jí dala šanci, protože příběh je vážně zajímavý a konec byl pro mě překvapením. Některé části byly lehce slabší, ale nejspíš to je to jen můj subjektivní pohled, nepotrpím si na romantiku v knihách.
Musím přiznat, že tato kniha patří do toho malého zlomku knih, které se mi líbí více zfilmované než psané. Krásný film s Audrey Hepburn je mým oblíbeným, kniha spíše lepší průměr.
Jedna z mých velice, velice oblíbených knih. Ráda se k ní vracím, i když čím více ji čtu, tím více mě irituje Kateřina i Heatcliff.
Anna Karenina je pro mě něco úžasného. Poprvé jsem ji přečetla asi ve třinácti, a od té doby se k ní každoročně vracím - je to takový můj rituál v předvánoční době. Tato kniha je pro mě naprostý poklad, jedna z nejlepších knih jaké jsem kdy četla a v mém životě má vlastní - vzácné a osobité - místo, které (aspoň si tedy myslím) žádná další kniha nikdy nenahradí. Je v ní všechno - láska, neštěstí, bohatství, chudoba, moc.... Není jednoduchá, ale příběh je čtivý a velice krásný,Tolstý tolik nerozmazává politiku a ani myšlenkové pochody nejsou tolik rozsáhlé. Kniha má sice několik rovin, ale podle mého názoru se dá pochopit až poté, co si celý děj složíte jako celek. Také nemohu říci, která postava je moje oblíbená nebo neoblíbená - každá má své místo a všechny mají jako dobré tak špatné stránky. Anna Karenina je zkrátka literární poklad napsaný géniem.
Od Eleny Ferrante jsem přečetla vše, co v češtině vyšlo. Tato sbírka textů mi ale bohužel příliš nesedla. Některé jsou jistě velmi zajímavé, ale celkově jsem se musela k četbě docela dost nutit a výsledný dojem je poměrně rozpačitý. Příště zůstanu u jejích románů, které mě baví mnohem více.
Přiznám se, že jsem ke knize zpočátku přistupovala poměrně skepticky. Nejsem žádný velký čtenář young adult, za celý život jsem přečetla jen pár knih tohoto žánru. O to víc jsem byla příběhem překvapena. Děj měl spád, hlavní hrdinka mi byla sympatická a mysticko - fantastická místa mi přišla do příběhu skvěle zasazená. Romantická linka zde je také, ale nijak nenarušuje celý děj. Jediné mínus vidím v úplném závěru, ve kterém jsem skutečně zaznamenala malou paralelu s jinou knihou velmi podobného ražení. A myslím si, že by se příběh dal pěkně uzavřít i bez ní. Každopádně, můj celkový dojem je, pro mě i trochu překvapivě, velmi pozitivní a určitě si v brzké době najdu knihu podobného tématu.
Bohužel musím konstatovat, že mě tato kniha velmi zklamala. Podle recenzí a různých dalších hodnocení jsem čekala skvělou dystopii, ze které se posadím na zadek a budu nad tématem přemýšlet ještě další měsíc. Opak byl bohužel realitou. Nechci opakovat všechny "faktické" nedostatky, které mi vadily, plně se ztotožňuji s komentářem terka6725. Zároveň byl celý děj překombinovaný, během velmi krátkého časového úseku se dělo až příliš mnoho událostí. To, že by většina z nich byla prakticky neproveditelná, ponechám stranou. Plytký závěr bohužel celé knize dodává pomyslnou korunu - takové zakončení bych čekala od přeslazeného romantického románu třetí kategorie. Zároveň mi celý děj až nepříjemně připomíná Příběh služebnice. V závěrečném hodnocení dávám jednu hvězdu za námět, který by byl v lepším zpracování nepřekonatelný, obzvláště myšlenka s počítadlem slov je velmi dobrá.
Po měsících čekání jsem se konečně dočkala posledního dílu této skvělé série. Příběh ztracené holčičky byl za mě dílem možná nejlepším ze všech 4, nesmírně čtiví i napínaví. Už jen to, že jsem knihu přečetla za 3 dny o něčem vypovídá. Rozhodě doporučuji knihu i celou sérii.
Od Alison Weirové jsem zatím četla spíše její historickou beletrii - kterou v 95% případů považuji za velmi povedenou. Ani tato kniha mě nezklamala, přestože se jedná o literaturu populárně - naučnou, ne - li přímo odbornou. Neměla jsem problém se do knihy začíst, jen ze začátku mi připadala trochu zmatená. Nicméně je velice dobře rozpracovaná, a přestože v podstatě popisuje jen 4 měsíce Annina života, ubíhá velice rychle. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu v sérii Šest tudorovských královen, který má být věnován právě Anne Boleynové.
Kniha se mi líbila, děj je velice zajímavý a krásný. Nepřišla mi nijak výrazně těžká na četbu, měla jsem ji přečtenou během dvou dnů. Ráda se k ní vrátím někdy v budoucnosti.
Od Čechova jsem četla více dramat, ale Tři sestry mi přišli jako jedno z nejčtivějších. Je zde poměrně mnoho děje, zaujali mě i hlavní postavy a celkově se mi kniha velice dobře četla.
Autorčiny knihy mám ráda, protože se dobře čtou, práci se slovem zvládá výborně. Nemohu si ale pomoct, posledních pár desítek stran příběh vždycky spolehlivě "zabije". Ne jinak tomu bylo i v Tyrkysovém oku, zakončení bylo opravdu těžce uvěřitelné. Asi bych taky ocenila, kdyby byl na začátku (nejen této) knihy rodokmen, v prvních kapitolách mám, vzhledem k množství postav, problém se v nich vyznat.
Hodnotím 3,5*/5
Tahle kniha mě pěkně potrápila. Sáhla jsem po ní na základě doporučení, ale tak 3/4 jsem trpce litovala, strašně mě to nebavilo a měla jsem ji rozečtenou snad 2 roky. Nakonec jsem se k ní tedy vrátila - a dobře jsem udělala! Na konci se děj neskutečně rozjede - až tak, že jsem okamžitě šla pro druhý díl a celou sérii dočetla během týdne. Jen ten hodně popisný začátek mě prostě vůbec nechytil.