TomHr komentáře u knih

Studentský život těsně před "Sametem" je námětem knížky dvou autorů, kteří si velmi pravděpodobně tou dobou prošli pražskou filozofickou fakultou - důvěrná znalost prostředí a procesů je velkou předností dílka. Autoři pěkně vykreslili panoptikum socialistického vysokoškolského prostředí se všemi těmi mnohdy bizarními postavičkami a absurdními situacemi. Jenom samotný příběh je takový nějaký... nijaký. Uznávám, že každá "protistátní" drobnost tehdy vyžadovala dávku osobní odvahy, ale v Hrdinech zásadní dějové zvraty vyplynuly spíše z toho, že se nám hlavní protagonista ožral. Velkého dramatu se čtenář sice nedočká, ale novela se četla natolik dobře a ten hlavní hrdina byl takový sympaťák, že mi bylo líto, že už je konec.

5 04.12.2020

Není to špatné, když odhlédnu od nepravděpodobných motivů, na kterých celý příběh stojí. Hrdinka je nechtíc vtažena do bezohledné akce amerických speciálních jednotek, postupně se z ní stává superžena, která vytře zrak američanům i islandské policii. Napsáno velmi čtivě, příběh má spád, krev, emoce, napětí, navíc se odehrává v atraktivním prostředí Islandu, kde si všichni mile tykají. Na několika místech je akcentován rozporuplný vztah místních k americké vojenské základně.
Jenom je to celé až moc přitažené za vlasy.

3 04.12.2020

Jak popsat tuhle knihu? Postapokalyptický (nebo spíše intraapokalyptický?) román říznutý mystikou, magickým realismem a kombinovaný s detektivkou a s trochou sci-fi. Je těžké popsat knihu, kde napětí a dějové zvraty jsou proloženy dlouhými pasážemi přírodní lyriky nebo kde třeba botanická pojednání tvoří pozadí milostného trojúhelníku.
Autor skvěle navozuje dusivou atmosféru města stiženého katastrofálními povodněmi, dobu změny počasí, horka, vytrvalých lijáků. Období, kdy se "zkazil růst", prosperují lesy bolševníků a v pražských ulicích hejna cikád v korunách stromů. V těchto kulisách, ale také v deštných pralesích Amazonie, v pozůstatcích sudetských vesnic opuštěného pohraničí "kde se mění jazyk" i v temném japonském lese se odehrává příběh vzácné a nesmírně drahé rostliny, která má být objevena a doručena. Děj postupně zalidňuje vícero zvláštních postav a autor ochotně vypráví jejich příběhy jako retrospektivy nebo jako vedlejší dějové linky, které se možná v nějakém okamžiku protnou, možná ne. Hlavní hrdina - kurýr - jakož i většina postav a koneckonců celá kniha končí tragicky, jak se dá od začátku očekávat. Vlastně ne, nějaký happyend se přece jen koná.
Měl bych si dát Chybu ještě jednou. Snad zjistím, zda je příběh záměrně neuchopitelný a rozháraný, nebo se jedná o dokonale promyšlenou konstrukci, kde každý detail zapadá na své místo.
Četní hrdinové detektivek a thrillerů louskají záhady a zločiny pomocí vědeckých metod, autoři pak hrdě předvádějí rádoby vědecká, populárně-naučná moudra. U Šindelky to není amatérský zájem. Je to vášeň, nadšení, láska k fascinujícímu světu rostlin všeho druhu. Přírodopisné pasáže nenudí, naopak dodávají knize další rozměr. A pak jsou tu četné šťavnaté popisy prostředí a nitra postav - v přeneseném i doslovném smyslu, přízračná líčení vlhké a rozkládající se přírody. Ty dodávají celé knize chmurnou, hodně temnou náladu.
Jedna z nejlepších knih za poslední roky. Kdyby to šlo, dávám šest hvězd.

7 03.12.2020

Spokojený maloměstský život, idylická rodinka, klidné a šťastné dny, kdy největší starostí je, zda bude syn nominován do áčka místního lakrosového týmu. Stačí jen pár slov, několik málo vět, které neznámý muž pronese u baru. Celá ta krásně vystavěná idylka se začíná hroutit, nejdřív sotva znatelně, pak po stále větších kusech, až se dům z karet sesype docela. Kniha je o tom, k jakým koncům může vést zdánlivě nevinná lež. O tom, co je člověk schopen udělat, aby zachoval fasádu úspěchu bez jediného kazu.
Příběh se rozvíjí nejdříve zvolna, pomalu nabírá obrátky, ale neurčité napětí je znát od první kapitoly. Autor postupně rozkrývá jednotlivé záhady a umně splétá více dějových linií, z nichž jen některé jsou spojeny postavou Cizince.
Coben porušuje některá thrillerová klišé, hlavní hrdina je vyšetřovatelem proti své vůli a hlavní padouch možná není záporák. Plasticky vykreslené postavy jsou silnou devízou knihy.

13 03.12.2020

I. Zajímavá kniha napsaná čtivě, ale neotřelým jazykem sklouzávajícím místy k moravskému nářečí. Autor pomocí četných retrospektiv a dějových zkratek rozvíjí rodinné drama, dokáže čtenáře vtáhnout do děje, aby vše ukončil finále takřka lynchovským, řečeno filmovým slovníkem. Filozofická pointa bude pro mnoho čtenářů určitě tématem k zamyšlení.

II. Zkraje působí knížka příjemným dojmem, lehce záhadný příběh čtenáře vtáhne. Avšak na dalších stranách autor stupňuje jazykovou exhibici, některé novotvary působí spíše jako manýra. Děj je pak stále méně uvěřitelný a přešlapuje na místě. Namísto vypointovaného závěru evidentní nedostatek invence vyřešil autor jakýmsi spatlaným, rádoby filozofickým závěrem.

Tak nevím, platí I nebo II? Přečtěte a udělejte si sami obrázek, doporučuji!

4 02.12.2020

Burger je v nejlepších letech, Krauz zatím mlaďoch, ale už zocelený několika případy i šméčkem, které provedl státní bezpečnosti. Ostatně estébákům leží Krauz v žaludku stále, pořád se ho snaží dostat, nicméně jejich čas se nachyluje. Kulisy vyšetřování vražd mladých žen i případu bytových vloupaček tvoří totiž sametová revoluce. Jakoby zevnitř máme možnost sledovat přerod kriminálky, někde nesmyslně překotný, jinde kosmetický. A to dodává knize - jinak solidní detektivce - další rozměr.

12 24.11.2020

Knihy Dominika Dána mám velice rád, ale Klbko zmijí je detektivkou přinejlepším průměrnou. Autor i zde rozehrává najednou dva případy, dvě loupežná přepadení, ze kterých se záhy vyklubou úkladné vraždy. Oběťmi jsou poctivý prokurátor a nepoctivý kandidát na starostu. Oba případy spolu velmi těsně souvisejí a vyšetřování vede do vysoké politiky, do policejních a soudních struktur. Ve skutečnosti se toho v knize stane nějak málo. Policajti většinou sedí a kecají, skutečné detektivní práce není mnoho, část jí navíc odvedou vagabundi pod velením kindermafiána Kamila. Jediný zásadní dějový zvrat působí jaksi násilně a vlastně celý příběh neorganicky ukončí.
Z knihy mám dojem, že je spíchnutá horkou jehlou čistě na základě společenské (a vydavatelovy) objednávky. A ještě k tomu ten Burger!

5 13.11.2020

Autor umí nenápadně probudit čtenářovu zvědavost. Příběh vrtá v hlavě a nelze ho nedočíst. Dalším plusem je dobře vykreslená atmosféra venkova a opuštěného domu. Postavy a jejich motivace jsou napsány uvěřitelně, místy vadí až moc 'kůl' projev. Ale: občas jsem se do čtení musel nutit, rozvleklých pasáží je až moc, jinde se autor spokojil s nevysvětlenou zkratkou a některá fakta prostě ignoroval. Výsledný dojem je tak rozporuplný.

3 27.10.2020

Krátká prvoplánová agitka podezřele dobře pasující na dnešní realitu. Kladní hrdinové jsou jenom kladní, záporní jsou jenom záporní. I přes jistý vnitřní konflikt je celá kniha nějak černobílá. Děj chudičký, předvídatelný a nepříliš logický. Na celém dílku je znát, že autor je mlád a zřejmě na vlastní kůži nezažil třeba každodenní realitu budování socialismu.
Oceňuji snahu o práci s jazykem, ale do očí bijí spíše stylistické krkolomnosti ("Poté, co vkročil do baru, se udivil").
Jako práce gymnazisty na téma osobní odvahy a plíživě nastupujícího autoritářského režimu dobré. Avšak k plnokrevnému románu vyzrálého autora má Správná věc daleko. A to píšu s přesvědčením, že ten náš cizák, ten reálný, měl dávno táhnout do... kam slunce nesvítí.

6 27.10.2020

Knížka je prezentována jako rekonstruované fragmenty monumentálního, ale ztraceného díla jednoho z největších českých autorů 20. století K. Drexlera. Dokonce autor (autoři?) zahrnul Drexlerův fiktivní životopis či spíše nekrolog. Tím je vysvětlena určitá tematická roztříštěnost. Jedná se v podstatě o soubor povídek. Některé okultní, některé až hororové, více či méně vypointované. Příběhy se odehrávají na pozadí reálií alternativní historie Československa a Evropy, přičemž některé známé osobnosti, historické postavy a události se dočkaly zajímavých rolí a konotací. Povídky nepostrádají humor, jsou psány příjemnou češtinou a jejich hrdiny jsou jednou řezník, jindy voják či známý umělec. Leitmotivem je spoušť, jakou dokáže na lidských životech napáchat jakákoli zvůle, nenávist, tupost a diktatura.
Chvílemi mi knížka připomenula Petra Stančíka, třeba umně vystavěnými fiktivními reáliemi. A hleďme, jak se jmenuje ten pohraničník...
Od knížky jsem očekával historickou fikci, něco jako známé Žáby v mlíku. Verschluss je sice něco úplně jiného, ale rozhodně jsem nebyl zklamaný, právě naopak! Knížka je to až na pár hluchých míst zábavná, určitě originální, zkrátka příjemné překvapení.

7 26.10.2020

Když někdo napíše nějakých pětadvacet knížek se stejnými hrdiny, ze stejného prostředí a pro milovníky téhož žánru, pak je asi zřejmé, co lze očekávat od dalšího autorova díla. Řečené platí i o knize Pochovaní zaživa. Dva příběhy, propletené dějové linie, dějové zkratky a spád, čtivý jazyk, trocha toho slovního humoru, sympatičtí hrdinové, kteří v čase přece jen procházejí určitými proměnami a osobními krizemi. Takže takový autorův standard. Ale standardní výkon Dominika Dána znamená slušnou porci napětí a především velmi dobrou zábavu, a o to tady jde především!
A o čem kniha vlastně je? O obchodě se smrtí důchodců. O tom, jak se José jako westernový hrdina vydává do hor, aby pomstil postřelení své partnerky a kolegyně. Ostatně přečtěte si sami!

12 26.10.2020

Žádná zběsilá jízda, nekonečná střílečka, moře slizu vytékajícího z rozstřílených emzáků. Příběh se začíná odvíjet zvolna, autor nás nejdříve uvádí do nehostinného prostředí planety mezi dvěma slunci a vykresluje jednotlivé charaktery přeživších ze zničené transportní kosmické lodi. Neobvyklé, podivné úkazy se nekupí jeden na druhý, naopak jsou dávkovány velmi střídmě. Pomaličku se stupňuje napětí a pocit něčeho zlého, cizího. Bohužel celá ta dobře vystavěná gradace ale nakonec vyšumí tak nějak do ztracena. Kniha se tím stává plytkou vyvražďovačkou.
Chápu, že od danému žánru se nedá očekávat happyend, ale autor mohl více rozpracovat planetu, která přitahuje člověčí kosmolety, a nepřátelskou civilizaci, která planetu obývá.

2 23.10.2020

Oběť 2117 se drží sestupné tendence kvality knih Adlera-Olsena, respektive série z oddělení Q. Zápletka od začátku přitažená za vlasy, některé základní premisy příběhu jsem fakt nepobral, něco tak šroubovaného a uměle vykonstruovaného se často nevidí (a neslyší).
Je fajn, že postavy procházejí určitým vývojem. Karl je trochu labilní, to víme, ale co autor udělal s ostatními... Prosím, ať se vrátí ten starý dobrý neohrožený usměvavý velbloudář Asad!
Trochu déle trvá, než autor vtáhne čtenáře do příběhu. Kniha je nicméně napsána dobře, autor, jak je u něj zvykem, umně proplétá dějové linie a stupňuje napětí až do finále. A tak je hlavní účel splněn: dobře jsem se bavil.

7 23.10.2020

Vynikající knížka, tedy samozřejmě pro tu část čtenářské obce, kterou zajímají a baví knihy z vojenského prostředí. Autor si na nic nehraje. Do zajímavých detailů popisuje svou práci, výstroj a výzbroj, záludnosti, které britské jednotce přichystal Irák a místní obyvatelstvo, ale třeba i to, jak vojáci tráví čas, když zrovna nebojují. O napínavé okamžiky není nouze, vlastně kniha nemá hluchá místa - člověk ji zhltne jedním dechem.

3 12.10.2020

Trhlina je takový kompilát několika motivů, které jsou do příběhu zapracovány někde organicky, jinde docela násilně. Celé první dvě třetiny jakože pravdivého příběhu musíme přetrpět mnohomluvné a rádoby kůl žvanění, se spoustou anglismů a neologismů, ale s chabým obsahem. Pozvolnou palebnou přípravu na strašidlácký závěr mám velice rád třeba u Kinga, ale u Kariky zkrátka nefunguje. Zejména když autor beze smyslu hromadí další a další motivy, aby pak některé (slibné!) zcela zapomněl rozpracovat. Proto taky místy vyprávění postrádá logiku.
Poslední třetina knihy je napsána velice dobře. Tady Karika teprve ukáže, jak ovládá spisovatelské řemeslo. Nenápadně stupňuje napětí, přitom hororové prvky dávkuje střídmě a mám pocit, že by se bez nich obešel úplně - zcela by stačil popis prostředí, ve kterém se hrdinové pohybují. Příběh postrádá nějaký vysvětlující závěr, ale ten jsem ani nečekal.

21 12.10.2020

Ani s odstupem si nejsem jistý, jak knihu ohodnotit. A to jsem zapálený fanda sci-fi. Na jednu stranu výborné náměty, zajímavá mimozemská civilizace, kterou kniha jen po troškách odhaluje. Na druhou stranu velice rozporuplné charaktery a jednání postav, školáci s těžko uvěřitelnými schopnostmi vzhledem k věku. Líčení Enderova vývoje ve vesmírných institucích je trochu naivní (a místy zdlouhavé), přitom se mohlo jednat o zajímavé školní drama - včetně šikany, různých skupinek a nepsaných pravidel. Ještě nevěrohodněji působí to, co se mezitím odehrává na Zemi: ze dvou děcek, byť geniálních, se prostřednictvím politických statí stávají globální celebrity. Snad v osmdesátkách, kdy kniha vznikla, v době Studené války, politika světovou veřejnost zajímala více. Dneska jsou to úplně jiné věci, které hýbou těmi internety. Politické komentáře jsou všem šumák...
Zajímavě vypointovaný závěr svým filosofickým přesahem jen málo vylepšuje výsledný dojem z knihy.

6 07.10.2020

Pokračování trisolaranské ságy je o chlup slabší, než první díl.
Jestli bych začátek Problému tří těles směle přirovnal třeba k Setkání s Rámou, pak Temný les zpočátku působí jako zpráva z XVII. sjezdu KSČ. Je to podobně nezáživné, plné projevů papalášů, a ano, i nějaký ten soudruh se objeví. Zpočátku fakt zklamání. Do toho spousta čínských jmen, tuhle Čang, támhle Čchang, kdo se v tom má vyznat. Naštěstí má kniha vzestupnou tendenci a gradaci. Utopická budoucnost je zajímavě vymyšlená, stejně tak kosmická sociologie. Řešení trisolaranské krize překvapivé, i když trochu naivní. Uslintané poslední stránky si autor klidně mohl odpustit, ale celkový dojem nakonec není tak špatný, jak to zpočátku vypadalo.

12 07.10.2020

Hlavní vadou na kráse je dost nepravděpodobná postava hlavního hrdiny - supermana. I po deseti letech týrání v kriminále zůstává neotřesitelně kladným a spravedlivým. Je nesmírně chytrý, asi má nějaký promyšlený plán... teda jestli byl v plánu únos dítěte, tak to zas tak chytré nebylo.
Přese všechno je knížka napínavá, děj svižně odsýpá a o zvraty není nouze. Autor umí čtenáře zaujmout a občas pobavit nějakou tou hláškou. Pokud se přeneseme přes žánrové klišé, kdy osamělý hrdina tahá za kratší konec a přesto vždy vítězí nad lží a nenávistí, tak se jedná o super oddychovku.

6 11.09.2020

Na tuhle knížku je asi potřeba správně se naladit. Chce to nechat jen tak zvolna plynout slova, kterých je víc, než by bylo zapotřebí, mnohem víc! Všechna ta slovní nálož má asi působit humorně. Výsledek je maximálně úsměvný, místy spíše nudný až vysloveně otravný. Tolik populární psychologie a rádoby filozofických úvah, to se jen tak nevidí.
Střídání dějových linií a časté retrospektivy jsou na mnoha místech samoúčelné. Pro vypointování příběhu jich stačil zlomek.
Zajímalo mě jenom, jak se autor vypořádá s načrtnutým příběhem; to byl asi důvod, proč jsem v polovině knihu nevzdal. Nicméně samotný děj je chudičký a zápletka vysoce nepravděpodobná, to ostatně sám autor v knize přiznává. Dojem trochu vylepšilo dojemné finále, ale stejně bych si Úzkosti a jejich lidi raději přečetl jako humorný příběh na dvacet stránek v nějaké sbírce povídek. Na román to fakt není.

10 13.08.2020

Knížka nezanechá valný dojem. Ale ani špatný dojem. Spíš žádný dojem: popravdě po několika málo dnech už ani nevím, o čem byla. Vybavuju si jenom spoustu thrillerových klišé, furt z něčeho čišela hrůza, pak zas někde někoho mrazilo v zádech, až to bylo k smíchu. Pachatel měl smutné dětství, vyšetřovatel je superman, jak taky jinak! Příběh vykonstruovaný, celé sepsané na prvoplánový efekt... a přiznávám, efekt se dostavil. Nakonec se čtenář nemůže odtrhnout a s napětím poslouchá, jak se zápletka vyvine a jak to celé skončí. Některé dramatické pasáže jsou napsané docela dobře a zasazené do atraktivního prostředí. Takže se nakonec knížka dobře prodává. Ale že by byla DOBRÁ, to bych neřekl.

7 13.08.2020