TomHr komentáře u knih
Podrychtář Václav už nikdy nebude jako dřív! Má představa usedlého pantáty a jeho panímámy vzala za své. Časově tato knížka uvozuje všechny další ze série, takže sledujeme chudého studenta Václava po návratu z ciziny jak se srovnává s rodinnou tragédií, jak se vlastně dostává k práci pro radnici Starého Města pražského velikého, jak se seznamuje s krásnou dívkou, svou budoucí dobrou ženou Kateřinou. Nechybí notná dávka humoru, vyšetřování zločinů a soudní pře, intriky na vysokém učení, svérázný magister praeconum Šebek ani úžasné středověké slovní obraty a termíny.
Svižně ubíhající detektivka, tentokrát okořeněná duchařským motivem. Opět se dočkáme zasvěceného vhledu do fungování některých složek policie. Příběh i přes zdánlivě nadpřirozené jevy působí uvěřitelně, navíc motivy současného zločinu jsou propojeny se skutečnou vraždou faráře, která se v městečku odehrála před půlstoletím. Jenom samotné finální odhalení pachatele trochu pokulhává, přesto bych knížku zařadil k těm lepším ze série s inspektorem Ledeckým.
Jak autor uvádí hned v předmluvě, nepovažuje se za spisovatele. Na textu je to trochu znát, o to je snad kniha autentičtější. Často vyplave na povrch vojenský slang, zápletka je snad trochu krkolomná, příběh jednoduchý a jednání postav místy nelogické, ale knížka je zábavná, nepostrádá napětí a správnou míru patosu a sentimentu. Zábava pro military nadšence.
Příjemný únik do alternativní reality, ve které vládne Československu spravedlivý pan král a armádě statečná generalita, chrabré československé námořnictvo mazaně poráží silnější protivníky a dobře chrání své spojence a zámořské državy. Postavy jsou sympatické, tedy pokud stojí na té správné, rozuměj československé, straně. Příběh je svižný a přímočarý, konec poměrně předvídatelný, ale tak to u pohádek chodí.
Co se autorovi nevešlo do trilogie Čierny kruh, to zužitkoval v Tieni mafie. Zatímco Čierny kruh byl „dějovější“, v této knize (i v jejích dalších pokračováních) je více filozofie, psychologie. Více úvah na téma fungování politiky a demokracie, více stesků na stádo, které je zapotřebí tu vystrašit, onde dát nažrat, vítězství ve volbách je pak jisté. Více líčení toho, jakým mechanismům podléhá rozhodování na městské úrovni i v nejvyšší politice. Bahno Mečiarovské éry vystřídáno deziluzí a ještě větším zklamáním, Karika sugestivně popisuje, jak stát organicky srostl s mafií. A ano, umím si představit, že takto trefný popis reality může některým mocným lidem vadit, zvlášť, když není složité rozklíčovat, jaké reálné osoby jsou předlohou románovým postavám.
Setkáváme se s některými hrdiny série Čierny kruh, se Štarchem, s Vokošem. Kniha je ale zaměřena na další postavy kolem hlavního hrdiny Michala Harvana. Sleduje jejich životní osudy prakticky od předškolního věku.
Karika umí zvládá velmi dobře spisovatelské řemeslo, přesně ví, jak a kdy dávkovat napětí, sex, dramatické dějové zvraty, a tak lze filozofické pasáže naštěstí překousnout.
Dobře vystavěný příběh s větším množstvím postav, to ale není na škodu. Jednotlivé dějové linky dobře navazují a vyprávění nepostrádá logiku. V souladu s názvem knihy se nabízí hned několik jasných pachatelů, i když je zřejmé, že ten nejjasnější pachatelem není. Případ zůstává otevřený až do samotného finále. Tahle povedená detektivka baví od začátku do konce.
Úsměvná knížka plná neotřelých nápadů a slovních hříček. Ze začátku baví, člověk čeká, co se z té betonové věci vyvrbí. Časem je těch hyperbol, parabol, elipsoid a sinusoid příliš. Konec je, jak jinak, šťastný, ale částečně otevřený – pro možnost pokračování. To si však nechám ujít; humoru a satiry bylo prostě až moc.
Tahle knížka patří spíš do kategorie "Rozvoj osobnosti" než do poličky "Příroda".
Autorka asi spoustu let pozorovala vlky a to nejen v zajetí, ale i v jejich přirozeném prostředí. O to podivnější je, kolika zjednodušení se dopouští, jak opakuje některá klišé. Na základě vybraných vlčích historek páchá mravoučná kázání na adresu člověčenstva. Jasně, bylo by to bezva, kdyby lidi jednali podle vzorců, který nám tady autorka předkládá. Jenomže, obávám se, život je daleko složitější a mnohem méně čitelný a přímočarý. A to život lidí – i vlků.
Není to špatné, když odhlédnu od nepravděpodobných motivů, na kterých celý příběh stojí. Hrdinka je nechtíc vtažena do bezohledné akce amerických speciálních jednotek, postupně se z ní stává superžena, která vytře zrak američanům i islandské policii. Napsáno velmi čtivě, příběh má spád, krev, emoce, napětí, navíc se odehrává v atraktivním prostředí Islandu, kde si všichni mile tykají. Na několika místech je akcentován rozporuplný vztah místních k americké vojenské základně.
Jenom je to celé až moc přitažené za vlasy.
Krátké srdíčkové úsměvné a mravoučné příběhy, ve kterých jistě každá mladá dáma nalezne zalíbení, potěchu duše a také poučení... no dobře, tak úplně to není pravda, citlivým jedincům může knížka způsobit ujímání. Hospody, hampejzy a dvorky činžáků, tam všude na čtenáře číhají mocné salvy Wernischových nezřízených nápadů. A hlavně ten jazyk, ten šťavnatý jazyk!
Podobný druh humoru jako u předchozích autorových dílek, ale tady funguje o poznání méně. Popis spisovatelovy tvůrčí krize je zřejmě autobiografický. Až na vcelku sugestivní popis L. A. knížka nezanechá větší dojem... Tak nějak nenaplnila očekávání.
Tajnou historii jsem přetrpěl jako audioknihu a při poslechu jsem si uvědomil největší nevýhodu audioknihy: nelze u ní aplikovat rychločtení a přeskakovat stránky. Nakonec jsem teda celé soubory přeskakoval, abych se nějak prokousal až na konec. Myslím, že nic podstatného mi neuniklo.
První zhruba třetina knihy spočívá ve spoustě nezáživných plků. Sáhodlouhá líčení každého hnutí mysli nepříliš sympatických hrdinů zabrousí až do jejich dětství, aniž bych vypozoroval nějakou souvislost se současným příběhem. Nicméně pro čtenáře a čtenářky populárních psychologických časopisů se bude jednat o vydatnou krmi. Pokud jste ovšem ducha slabšího jako já a očekáváte hutný děj a silný příběh, sáhněte raději jinam. Nějakou tu alibistickou hvězdičku dávám za několik málo vcelku napínavých pasáží, solidně napsaných.
Charlie Mortdecai je hrdina bez bázně a hany! Delikátní chirurgický zákrok v oblasti jisté zadní partie byl sice zkouškou jeho statečnosti, navíc je plně zaměstnán obhospodařováním paloučku, který nechává rašit pod nosem, ale jinak se s plným nasazením vrhá do rozlousknutí zapeklitých záhad. Stane vždy v čele, zejména pokud se jedná o vybrané laskominy k obědu. Stejně tak neohroženě se dokáže vypořádat s drahými alkoholickými nápoji. Jeho vůdcovské vlohy se zvýrazní, jakmile dojde na co nejrychlejší opuštění bojiště. Ovšem při řešení záhadného úmrtí vysokoškolské profesorky stane tváří tvář nejen ďábelskému doktorovi, ale i mezinárodním zabijákům, a tak o nějaký ten štulec či přímo ránu do nosu není nouze.
Knížka decentně dávkuje pravý anglický humor, nadsázku a ironii. Sympatický hlavní hrdina je vlastně antihrdina, který nicméně občas musí vzít rozum a palnou zbraň do hrsti. Záhadný případ s knírem je zábavný a správně střelený a tak je vlastně škoda, že kniha tak rychle a skončila - neskončila.
Naši známí antihrdinové mě opět přilepili ke knize, odtrhl jsem se až na poslední stránce. Ale po přečtení podobný těžko definovatelný pocit jako u Marca: nedokážu říct proč, ale tak nějak to prostě nebylo na pět hvězd.
Autobiografická jednohubka, knížka, ve které autor popisuje svou rodinu, jak to bylo s rozvodem, jak se seznámil s druhou ženou, místy se obhajobou své tvorby vypořádává s kritiky. Přímočaře podané epizody jsou prokládány citáty proslulého narcisty; ve srovnání s Klausovými sebestřednými bláboly o to víc vyniká Vieweghův příjemný jazyk, umění nadsázky, ironie a zkratky.
Šabachovými texty se takříkajíc prochechtávám. Ten styl vyprávění mám moc rád. Jestliže ostatním knížkám dám pět hvězd, tady si dovolím o jednu ubrat; Čtyři muži na vodě jsou přece jenom o malilinko slabší. Kdyby se tak dalo dát čtyři a půl...
Tak nevím. Červená knihovna? Špionážní román? Kombinace obého? Funguje to tak napůl.
Předností knihy je plastický obraz rozděleného Berlína a jeho atmosféry.
Dobře vystavěné, chytlavě odvyprávěné, no chtě nechtě jsem hltal písmenka, abych se dozvěděl ... Dal bych čtyři a půl hvězdy, kdyby to šlo; ta pátá tam přece jenom není.
Podivná vražda zdánlivě postrádá elementární logiku. Není se vůbec čeho chytit a jediný podezřelý má alibi… do toho se objevují další mrtví a je zřejmé, že jednotlivé vraždy musí spolu souviset. Velmi dobře vystavěným příběhem nás autor zavede až do divokých devadesátek, do doby euforie a současně neuvěřitelného svinstva. Ledecký a jeho parta postupně odhalí pravděpodobný motiv, ale ve finále je to sám pachatel, kdo podává úplné vysvětlení. Dávid a Goliáš je možná o něco víc thriller než klasická detektivka, přesto za mne jedna z nejlepších knížek s inspektorem Ledeckým.
Autor se rozhodl ulovit několik zajíců najednou a nakonec mu skoro všichni ušáci zdrhli.
Plusové body jistě za perfektní reálie prudce se rozvíjející Prahy, s jejími postavičkami, ulicemi, šantány, divadly, úředníky, fabrikami i samotnými velejatky. Nevšední je líčení samotného provozu jatek. Rovněž na popisu hlavní postavy románu, inženýra Hebvábného, si autor dal záležet. Tady se ale začíná projevovat hlavní neduh knihy: příliš mnoho písmenek. Rozvláčnost se týká manželského a také nevěrně-mimomanželského života páně inženýra. Ano, chápeme že místo ložnice spává raději na kanapi v kuchyni. Proč je ale zapotřebí vysvětlovat to šestkrát?
Audioknihu uvozuje předmluva samotného pana autora, který upozorňuje na nebinární osoby v románu. Ano, jsou tam, a jsou možná největší slabinou knihy: autor je včlenil jakoby nuceně, neorganicky. Nebo jsem nepochopil autorův záměr? Po předchozích výtečných Urbanových knihách je Továrna na maso zklamáním.