TomHr komentáře u knih
Na první dobrou zajímavá knížka, rozjezd příběhu je napsán zajímavě. Pak se ale děj nějak rozplizne, přibývá postav čím dál méně sympatických a k závěru se člověk tak nějak doplácá. Upřímně, po pár dnech jsem marně vzpomínal, o čem to vlastně bylo. K zážitku z knihy taky nepřispěl styl psaní, místy až naivní, rádoby dramatický. Průměr.
Taková oldschool oddechovka, napsaná s detailní znalostí prostředí – nejen prostředí policie a kriminálky, ale i Písku a okolí včetně místní galerky. Autenticita je velkou devízou knížky, kriminalistické postupy, také sympatické postavy. Koneckonců je sympatická i povaha případů. Jsou to takové ty běžné kauzy ze života, žádné šíleně vykonstruované výplody chorých mozků, bez kterých se dneska neobejde žádný řádný thriller aspirující na slušná čísla prodejnosti.
Těžko hodnotit Odplatu jako samostatnou knihu; Destrukce ani Odplata samostatně nefungují. Opět ten protivný supercool styl, opět se střílí na všecky strany, opět postavy zběsile putují mezi světy... Ukazuje se, že ne vše je tak, jak se zdálo; ovšem s přibývajícími nápady začíná lehce kulhat logika. Nakonec, jak jinak, hrdina všechny postřílí a zvítězí.
Namlsán zábavným Kloppem Yggreddem jsem sáhnul po Tvůrcích světů – a dostavilo se zklamání. Zábava byla, to jo, taky spád, napětí, nápady. Ale hlavní postava je na mě tak nějak příliš cool, nabušená a namachrovaná. Pseudovtipné hlášky v každé druhé větě, neuvěřitelně vykonstruované metafory, zkrátka způsob vyprávění, který mi nesedí. Navíc: Destrukce a Odplata je v podstatě jeden román, který je v půlce násilně rozdělen do dvou knih. Proč? Jo aha.
Rozsahem nevelká, ale informacemi nabitá knížka napsaná s láskou přírodě a k lesu. Všechny informace asi nejsou úplně vědecky podložené, některé prezentované výzkumy působí až úsměvně, jenomže – co my víme! Možná stále jen kloužeme po povrchu a vůbec netušíme, jak bohatý je život stromu a lesa, skrytý lidským smyslům. No nic, dost psaní, jdu do lesa. Dívat se jinýma očima.
Opět zajímavě odvyprávěný příběh v několika dějových liniích, opět staří známí výtečníci. Tentokrát trochu jiný námět. Přestože hranice svobodného světa na řece Moravě a hned za Bratislavou se v předchozích knihách okrajově objevilo, nutno ocenit, že Dominik Dán přichází s novými nápady a nevykrádá sám sebe.
Rakouské pomezí, Sudety Březina se v Promlčení dotýká bolavých míst naší historie. Neotevírá polemiky ohledně válečných a poválečných křivd, je spíše nezúčastněným pozorovatelem. Přesto příběh nepostrádá autenticitu, díky retrospektivám a zapojením několika vypravěčů. Knížka je čtivá, autor dokáže rychle zaujmout a příběh vygradovat; detektivka je to netradiční, ale vážně dobrá.
Další osudy Ondřeje z Rohatce sledujeme na pozadí změn v nejvyšší politice: v roce 1341 Jan Lucemburský oficiálně potvrzuje nástupnictví svého syna na český trůn. V česky psané literatuře je Karel IV. zásadně moudrým a spravedlivým panovníkem. Nejinak je tomu v Železné rukavici: ještě coby markrabě moravský Karel nezapomíná na prokázané služby a pomáhá Ondřejovi vyrovnat účty s proradným křivoklátským purkrabím a jeho přisluhovači. A pak byla svatba a jestli neumřeli, žijí tam dodnes! Ano, je to pohádka, tedy pohádka pro dospělé občas krev stříká a nechybí ani techtle ani mechtle. Ale především je to příběh a zábava, a o to tady jde především.
Varování 1: Z téhle knížky se nedozvíte, jak doopravdy skončil první díl Larse.
Varování 2: Hrdina je stále tak dokonalý borec, že to u disponovaných jedinců může vyvolat alergickou reakci.
Alespoň knížka měla nějakou zápletku, takže byla konzumovatelná. Ale dost bylo Larse.
František Niedl uvádí na scénu dalšího neochvějně nebojácného a až za hrob poctivého hrdinu. Řízením osudu, ale také díky osobní odvaze se Ondřej z Rohatce stává majitelem nevelkého hrádku. Opouští italské tažení markraběte a budoucího krále Karla IV. a po strastiplné cestě přes Alpy se ujímá svých statků. Zvelebuje hrádek a podhradí, začíná se dařit, i přes protivenství ze strany mocného souseda, křivoklátského purkrabího. Poddaní Ondřeje ctí a vše se jeví zalité sluncem Ano, tento scénář je dost podobný námětu jiných knih z pera pana Niedla. A vůbec mi to nevadí! Ostatně v knize vystupuje Čeněk z Vřesova a na moment se objeví i jeho bratr Beneš. Přímočarý příběh svižně odsýpá a jak jsme u autora zvyklí, se smyslem pro detail zručně navodí atmosféru a načrtne prostředí. Knížka zkrátka vtáhne do děje a nepustí, na konci se člověk těší na další díl.
Autor v sobě nezapře příznivce čínské cesty k blahobytu: projekty jsou zásadně celoplanetární, katastrofy epických rozměrů, lidstvo jako celek vymírá nebo se spojuje a bojuje za přežití jako jeden muž. Náboženství a vyšší principy mizí, zůstává jedno měřítko profitabilita, moc peněz. Naštěstí na několika místech z nepříliš optimistických vizí budoucnosti vykoukne jednotlivec, konkrétní hrdina. Pak vidíme, že autor dokáže zajímavě popsat charakter postavy. Kvalita povídek kolísá, některé jsou nápadité, příběhy bývají (jak je u autora zvykem) kořeněny technickými detaily, jinde se jedná o nezáživné kraviny. Knížka není špatná, ale kvalit Vzpomínek na Zemi nedosahuje.
Od začátku správně temné, tak jak to Červenák umí. Příběh je spletitý, uprostřed možná až zdlouhavý, ale na konci nabere zase správné otáčky. Nechybí samozřejmě Steinovo brblání ani Barbaričovy milostné pletky, také Jarošovy speciální vlohy přijdou vhod. Někteří z pachatelů jsou známí hned na začátku, stále však není jasné, kdo další je zapleten do obchodu s mladými dívkami. A tak vyšetřovatelé sledují stopy od osob snížených přes měšťanstvo a úřednictvo až po šlechtu a zločinci jsou v dramatickém a překvapivém finále vypátráni.
Výborně vystavěný příběh z vinařského kraje a z vinařského prostředí. Zápletka je správně šťavnatá, zamotaná, nechybí napětí, protože na několika místech jde Enzovi o život někdy doopravdy, někdy jen kvalitní víno poněkud rozostří vnímání. Peter May opět potvrzuje své vypravěčské vlohy, dokáže čtenáře vtáhnout do děje a do kraje, ve kterém se příběh odehrává.
Podrychtář Václav už nikdy nebude jako dřív! Má představa usedlého pantáty a jeho panímámy vzala za své. Časově tato knížka uvozuje všechny další ze série, takže sledujeme chudého studenta Václava po návratu z ciziny jak se srovnává s rodinnou tragédií, jak se vlastně dostává k práci pro radnici Starého Města pražského velikého, jak se seznamuje s krásnou dívkou, svou budoucí dobrou ženou Kateřinou. Nechybí notná dávka humoru, vyšetřování zločinů a soudní pře, intriky na vysokém učení, svérázný magister praeconum Šebek ani úžasné středověké slovní obraty a termíny.
Svižně ubíhající detektivka, tentokrát okořeněná duchařským motivem. Opět se dočkáme zasvěceného vhledu do fungování některých složek policie. Příběh i přes zdánlivě nadpřirozené jevy působí uvěřitelně, navíc motivy současného zločinu jsou propojeny se skutečnou vraždou faráře, která se v městečku odehrála před půlstoletím. Jenom samotné finální odhalení pachatele trochu pokulhává, přesto bych knížku zařadil k těm lepším ze série s inspektorem Ledeckým.
Jak autor uvádí hned v předmluvě, nepovažuje se za spisovatele. Na textu je to trochu znát, o to je snad kniha autentičtější. Často vyplave na povrch vojenský slang, zápletka je snad trochu krkolomná, příběh jednoduchý a jednání postav místy nelogické, ale knížka je zábavná, nepostrádá napětí a správnou míru patosu a sentimentu. Zábava pro military nadšence.
Vcelku zábavný, byť relativně prostý a předvídatelný příběh, kazí postava hlavního hrdiny. Lars má nejdrsnější jméno, největší svaly, nejhezčí kérky, nejvymakanější hodinky a poslouchá nejvytuněnější muziku (haha!). Přitom popisy ostatních postav jsou sympaticky podané. Kdo má rád tyhle cool týpky a cool jazyk, knížku si užije, nechybí jí napětí a špetka humoru. Chybí však jedna zásadní věc, a to konec.
Skotský autor v sérii se skotským vyšetřovatelem postupně představuje čtenáři typické atributy francouzského života. Enzo Macleod už dříve zavítal do vinařství, Zpětný ráz je zase díl gastronomický. Odehrává se v luxusní restauraci venkovské auberge, kam se Enzo vypravil za další záhadnou vraždou. Obětí je michelinský šéfkuchař a majitel restaurace v jedné osobě, přičemž tento případ skýtá snad nejméně vodítek ze všech popsaných v Raffinově knize. Záhy se ukazuje hned několik možných motivů a směrů vyšetřování. Kromě inteligentní detektivní zápletky je nutno ocenit, jak dokáže autor zprostředkovat kulinářské zážitky. A především navodit atmosféru místa knihy Petera Maye mě často donutí najít si popisované místo na mapě a zaznamenat si ho do kolonky chci navštívit.
Další případy sympatického podrychtáře Václava se odehrávají roku 1399. Požár Staroměstské radnice, přepadení církevních hodnostářů, staré pochybné dlužní úpisy, řádění lapkovského bratrstva jurátů, to všechno se Václavovi hromadí na stole. Navíc musí umravňovat protřelého magistra Šebka a snášet plísnění ctihodných měšťanů i své dobré ženy Kateřiny. Knížka je to zábavná, skvěle načtená. Nelze se zbavit dojmu, že ony ty středověké postavičky, urozené i stavu nízkého, se velice podobají dnešní vrchnosti a poddaným.
(SPOILER) Příběh se odehrává na pozadí řádné porce politiky: od sporů královských bratří přes změny u pražského dvora až po pletichy na Staroměstské radnici. Král Václav je unesen do Vídně, zemí táhnou Zikmundovi Kumáni. Neklidná doba nesvědčí podrychtáři Václavovi, který je zbaven svého úřadu, ovšem časté přepady kupců a formanů nesvědčí ani obchodu. Kramář Kříž vkládá naděje na obnovení přísunu zboží a financí do pokusu o osvobození krále Václava a v jeho návratu do Prahy. Kdo jiný by se úkolu měl zhostit než Václav už-ne-podrychtář? A tak sledujeme výsadek hrdinů na nepřátelské území a špionážnědiverzní akci, kořeněnou notnou dávkou humoru.
Václav se nakonec dočká a za své zásluhy je znovu potvrzen v úřadu podrychtáře, přestože podle své dobré ženy Kateřiny by měl pomýšlet na mnohem vyšší postavení, dokonce snad u královského dvora. Jenomže když ono je výnosných úřadů tak málo a zájemců o prebendy nepočítaně!