TomHr komentáře u knih
(SPOILER) Pokračování chytlavé pohádky – další osudy outsidera, který chytrostí a umem ke štěstí a mistrovskému glejtu přišel. Aneb co všechno potkalo Lukáše v Itálii. A že toho bylo! Dokonce únos na Castello Nuovo, ano, ten hrad zmiňovaný v jiných Niedlových sériích, i ten Hynek Tas se ukáže. Všechno dobře dopadne, jak to má v pohádce být. Hrdina si málem padne do náruče s obávaným a nelítostným hradním pánem. A to je zásadní na adresu knížky: nepříliš konzistentní jednání některých postav.
Nevysvětlitelná záhada odcizených razidel se odehrává v Kremnici, v Barbaričově rodném kraji. Kniha má opět všechny atributy Červenákova barvitého vypravěčského stylu a výborné obsazení v čele s oblíbenou a nesourodou trojicí vyšetřovatelů. Na této knize zaujme zasvěcené vysvětlení celého procesu výroby mincí, od kutání drahých kovů až po ražbu a distribuci hotových peněz. Dále překvapivý sociální akcent – na několika místech autor popisuje dřinu středověkých horníků, která spolu s prostředím zničeným důlní činností devastuje jejich zdraví a zdraví jejich rodin.
Vcelku prostá detektivka starého střihu: staré dobré kriminalistické postupy, sem tam pomůže trocha nátlaku nebo nějaká ta náhodička Tok vyprávění je spíše pomalejší, některé motivy se opakují, ale příběh oživují různorodé postavy a charaktery. Sledujeme změny společenského postavení řady lidí v letech po únorovém „vítězství“ pracujícího lidu. Autor knihu okořenil dilematem hlavní postavy: vnitřně rozervaný mladý muž si ještě neujasnil, zda se chce věnovat kriminalistice a zločinům, nebo své milované hudbě. Jenom nevím, zda se jedná o obohacení detektivního příběhu, upřímně – ta postava vypravěče časem začala poněkud prudit. Přestože postava pachatele začíná být zřejmá už nějakou dobu před koncem, příběh má zajímavé finále a celkový dojem není úplně špatný. Ale dechberoucí napínák tady nehledejte.
Petr Macek má evidentně Doylova Holmese dobře načteného. Přesto to původní Sherlock Holmes není. Příběh sice funguje coby detektivka holmesovského střihu, z knihy je ale patrná úporná snaha o zvýšení dramatičnosti. Přitom dramatické okamžiky nebyly tím hlavním, co zdobilo knihy A. C. Doyla. Případu dobře vychlazené pomsty úplně chybí ta známá ponurá atmosféra tajemna a nejasného nebezpečí. Po této stránce – zklamání.
Na borca můžete poslat kolik chcete vycvičených zabijáků, on je stejně všechny postřílí. Tak by se asi dala kniha shrnout. Děj čtenáře nenechá vydechnout, střídají se země a atraktivní prostředí, zbraně a skupiny padouchů, honičky, střílečky, napětí. K tomu nezlomný klaďas v hlavní roli, zachránce nevinných obětí. Sumasumárum: kniha má prostě všechny atributy bezceleru a správné oddechovky.
Mám rád autorův styl. Smysl pro detail na jedné straně, bohatý popis zajímavým jazykem; vzápětí několika málo slovy načrtnuté prostředí, atmosféra a zkratkovitý děj. Často autor ponechává dostatek prostoru pro fantazii čtenářovu. Někdy se Körnerovy knihy nečtou zrovna snadno, je potřeba se zastavit, prožít scénu a věci domyslet.
Příběh je prostý, jedna dějová linie popisuje osudy mladého hlavního hrdiny, jeho milostný příběh, mladickou nerozvážnost, postupné zaplétání se s policejní mašinérií. Sledujeme deziluzi, putování z Prahy do Kladska na pruské pomezí a pomalu nastupující rezignaci. Cestu lemují zvláštní postavy a výstižně vykreslené charaktery coby ilustrace různých způsobů, jak se lidé srovnávají s válečnými událostmi.
Stěžejní myšlenka knihy není moc optimistická, celou prostupuje vědomí zkázy a úpadku člověka. Nejedná se o kulervoucí čtení, od kterého se nelze odtrhnout, ale každopádně o zajímavý zážitek.
Záhadný případ na hradě a v chodbách pod ním tentokrát řeší Barbarič samotný. Zdálo by se, že bez Steinovy nabručenosti a Jarošovy chladnokrevnosti to nebude ono, ale opak je pravdou. Červenákovo vypravěčské umění, dramatický příběh, stupňování napětí – kniha má všechno, na co jsme v sérii zvyklí. Navíc to vypadá, že se nám Baraberič zamiloval, že by trvalejší vztah?
Z Harryho už je totální lihem vyšisovaná troska, a navíc vrah. Ze startu je zřejmé, že to udělal... nebo že by ne? Nesbo to opět dokázal: mistr vypravěč si vodí čtenáře jako loutku, aby mu ukázal, že úplně jasné věci jsou vlastně úplně jinak. Proto ty jeho knížku furt čtu, nemůžu si pomoct, přestože se z civilně působícího Harryho dávno stal superman kombinovaný s alkoholikem.
S historickými romány se roztrhl pytel v posledních letech. Zemskou stezku bych zařadil k těm lepším, za mě příjemné překvapení. Knížka je napsaná s dobrou znalostí prostředí a doby, charaktery postav jsou sice jasně dané a moc se svým jednáním neodchylují od nalajnované osy, ale příběh je psán se smyslem pro tajemno a napětí. Takže ano, jdu se poohlédnout po dalších pokračováních.
Noční brána patří k nejlepším knihám s Enzem MacLeodem, byť je poněkud netypická. Autor se tentokrát výrazněji rozběhl v čase, objeví se Mona Lisa i Adolf Hitler Peter May nadále zůstává skvělým vypravěčem, není nouze o napětí, dramatické okamžiky a dobře vykreslené charaktery postav. Také příběh a jednotlivé časové linie dobře fungují. Škoda, že je sérii konec, ale třeba se s Enzem ještě někdy setkáme.
Velmi dobře vypravená kniha, kterou lze určitě doporučit každému návštěvníkovi Ostravy se zájmem o architekturu. Pro nás Ostraváky se jedná o veliké překvapení. Často ani netušíme, jaké skvosty skrývají důvěrně známá Ostravská zákoutí, kolem jaké architektury vlastně každý den bez povšimnutí chodíme.
Pěkně vykreslená atmosféra vesnice padesátých let. Soukolí zvůle a bezpráví začíná drtit sedláky ve jménu socialismu a "pokroku". Postupně se podvolují, jeden po druhém. Do toho smrt nepříliš oblíbeného místního občana...
Výborně napsáno, děj a osudy hlavních postav čtenáře vtáhnou. O to více mrzí jediné, ale zásadní mínus knihy: je příliš krátká, závěr neukončuje příběh smysluplně. Že by bylo v plánu pokračování?
Velmi dobře napsaná kniha, má spád a promyšlený děj, nechybí humor a napětí. V hlavní roli Enzo MacLeod, sympatický i přes své chyby a libůstky. Nicméně některé věci zůstávají nedovysvětleny – knížku nutno brát jako další z díl (výtečné!) série.
Americká patoložka, specialistka na ohořelá těla, přijíždí do Pekingu na vědeckou konferenci. Jako z udělání zrovna čínská policie řeší případ člověka uhořelého v jednom z parků. Po různých peripetiích a čachrech se Američanka Margaret stává členkou vyšetřovacího týmu. Autor tak přivádí na scénu nepravděpodobné vyšetřovací duo Margaret Campbellová plus Li Jen, pekingský policista.
Značná část knihy je věnována určitému vymezování pozic; na jedné straně americké předsudky a pranýřování nedemokratičnosti čínského zřízení, na straně druhé dlouhý rozbor čínského pohledu na svět a poukaz na nespravedlnosti amerického systému. Hezky si to policajt s doktorkou vyříkají a pak už se může (tak trochu očekávaně) rozvíjet milostný příběh. Ach, jak je ten Peking najednou krásný!
A kde je detektivní zápletka? Dočkáš se milý čtenáři, nakonec i nějakých těch akčních scén. Ovšem vzhledem k rozsahu knihy je dramatických a napínavých okamžiků poskrovnu, přitom víme, že je Peter May umí. Dojem z knihy je celkově rozpačitý, ale třeba v dalším pokračování přijede Enzo a dostane to konečně grády.
Od prvních stránek silný příběh, nepřikrášlené líčení osudů hornické rodiny v Polsku. Teda ve Slezsku. Tedy vlastně v Rakousko-Uhersku. Pak v Československu. Kde vlastně? A záleží na tom? Důležité je, jak se lidem žilo, jak byli havíři hrdí na svou dřinu, jak se rodina protloukala po ztrátě živitele. A jestli se mluvilo německy, polsky, česky nebo po našimu, to bylo přece všem jedno.
Nyní přichází pro mě nejzajímavější moment celé knihy. Co se nám v dějepise jeví jako záslužná činnost – působení českých učitelů a Matice České, zakládání čistě českých škol, českého divadla, šíření české kultury – přispívá sice k sebeuvědomění Čechů ve Slezsku, ale najednou přestává být jedno, jak komu zobák narostl. Vím sice o „sedmidenní“ československo-polské válce, ale netušil jsem, čím si opravdu prošlo po roce 1918 Těšínské Slezsko, jakým národnostně motivovaným vražděním mezi civilním obyvatelstvem, jakou nenávistí. A to su Ostravak! Už jenom za (vynikající!) zpracování trochu zapomenutého konfliktu si Šikmý kostel zaslouží všechny hvězdy a vysoké ocenění.
Půl hvězdy bych strhnul za jazyk, který je snad poněkud plochý, až reportážní, jakoby neodpovídající síle příběhu. Ale celkově: knížka, kterou jen tak nedostanete z hlavy.
Velmi netradiční detektivka. Hned od začátku je potřeba naladit se na specifické vyprávění autistického kluka. Ovšem pak se čtenáři otevře úžasný svět, ve kterém každý člověk, každý zvuk, každé jídlo, dokonce i den v týdnu má svou barvu. Detektivní linka v první půlce knihy ustupuje do pozadí, rozkrývání zločinu probíhá zvolna a až v závěru nabere spád. Snad by knize prospělo o něco zredukovat počet písmenek, přesto se jedná o velmi příjemné překvapení. Mimochodem, věděli jste, že je v Anglii celoročně dovolen lov jednoho konkrétního druhu papouška?
Příběh z Trutnova a okolí, z krkonošských lesů. Správně nabroušený Stein a nevyzpytatelný Jaroš si tentokrát musí poradit bez notáře Barbariče – a dostanou se do pěkné šlamastyky. Stein v úvodu trochu roztaje na svém hrádku na Stříbrné skále, ale nakonec se i jeho rodina dostává do spárů zločinců. Stein s Jarošem mají několikrát co dělat, aby si zachránili život, a dlužno říci, že sem tam pomůže nějaká ta náhodička, případně i mýtický Rýbrcoul. Propletený příběh, kořeněný napínavými a strašidelnými scénami, je nakonec zdárně rozmotán a škoda, je tu konec knihy. Nevadí, na obzoru je další dobrodrůžo, tentokrát v Plzni; třeba se tam Jaroš zbaví halucinací a bolestí hlavy?
Šest knih v jednom – no nekupte to!
Skutečně se jedná o šest svébytných příběhů, více či méně propojených, přestože jsou odděleny desítkami let či dokonce staletími. Jednotlivé novely jsou odlišeny nejen dobou a místem, ale i jazykem a jazykovými prostředky – sarkasmem a černým humorem protkané vyprávění Timothyho Cavendishe je tolik nepodobné projevu robotky ze vzdálené budoucnosti. Nosnou linkou je svoboda, která nabývá zcela konkrétních významů v jednotlivých příbězích. Jednou sledujeme čirý rasismus, jindy „věznění“ v domově důchodců.
Každá část velmi dobře funguje sama o sobě, vyprávění mají spád, atmosféru, gradaci. Ovšem děj bez varování končí a ocitáme se na jiném místě a v jiném čase. Ano, dočkáme se rozuzlení každého z příběhů, ovšem někdy dá trochu práci vzpomenout si na jednotlivé postavy a o co vlastně šlo. Přispěl ten roztrhaný způsob vyprávění k působivosti knihy? Nebo by bylo stejně dobré přečíst si jednotlivé díly vcelku? Nedokážu se rozhodnout. Co ale vím, že se jedná o skvělou knihu a nezapomenutelný zážitek.
Touha po moci a penězích, závist a hloupost, to jsou hlavní motivace lidského počínání, ve středověké Praze stejně jako dnes. Přesto pan Hrdlička pohlížel na člověka shovívavě, s laskavým humorem. Boží mlýny pracují, vše se nakonec v dobré obrátí a skutečné zlo nezůstane nepotrestáno. A to i díky lidem čestným, se smyslem pro pravdu a zodpovědnost. A takovým člověkem je třeba právě podrychtář Václav, skvěle vykreslená a sympatická hlavní postava.
Děj je svižný, zápletka funguje, jazyk je příjemný a srozumitelný, dobová atmosféra navozená množstvím středověkých reálií a výrazů. Ale především se jedná o skutečně dobrou zábavu. Škoda jen, že je série s podrychtářem Václavem u konce. Takže díky, pane Hrdličko!
Jiří Březina opět dokazuje, že ne nadarmo je laureátem detektivkářských cen. V Nalezení jakoby mimoděk rozehrává detektivní příběh, svižný a logický děj, kdy leitmotivem jsou ztracené děti. Dobře pracuje s časovými liniemi a přesně dávkuje napětí. Současně autor umně vykreslí atmosféru horkých letních dnů v městečku a jako bonus poznáváme hlavní postavu, Tomáše Volfa, coby puberťáka. Zkrátka knížka prostě chytne a nepustí a baví – až do dramatického závěru.