TomHr komentáře u knih
Dobře vystavěný příběh s větším množstvím postav, to ale není na škodu. Jednotlivé dějové linky dobře navazují a vyprávění nepostrádá logiku. V souladu s názvem knihy se nabízí hned několik jasných pachatelů, i když je zřejmé, že ten nejjasnější pachatelem není. Případ zůstává otevřený až do samotného finále. Tahle povedená detektivka baví od začátku do konce.
Zábavnost příběhů Carla, Asada, Rose a Gordona měly v minulých pokračováních jednoznačně sestupnou tendenci. Chlorid sodný ale potěšil, kvalita série je opět na vzestupu, i když Asad stále není tím, čím býval – syrský tvrďák se obtížně vyrovnává s rodinnými trablemi. Nicméně Adler-Olsen vymyslel zajímavou zápletku, zasahující daleko do minulosti. Kniha je napínavá, zamotanými dějovými liniemi udržuje posluchače ve střehu. Rozuzlení je nakonec jen částečné, uvidíme, jakým směrem se bude ubírat starý Carlův případ s hřebíkovačkou. Tentokrát se na další díl série těším jako v dobách Zabijáků či Vzkazu v láhvi.
Strhující první část románu sráží druhá půle, kde se dobrodružný nádech a napětí trochu vytrácí. Wladkovo ruské dobrodružství je vrcholem románu a v jeho světle další osudy obou hrdinů pak působí poněkud mdle. Dojem zásadně nevylepšuje ani zkratkovitá pasáž líčící osudy hlavních postav za 2. světové války. Nicméně je třeba přiznat, že autor umně zamotal osudy hrdinů pocházejících ze zcela odlišných prostředí, vystavěl ságu odrážející mnoho historických událostí divokého 20. století. Kniha je zábavná, často napínavá, napsána příjemným jazykem, více či méně až do konce udržuje dějovými zvraty čtenáře ve střehu.
Paasilinna se drží osvědčených postupů, vyprávění je zábavné, děj dobře odsýpá. Stará dáma by podle všeho měla být tím nejlepším, co autor napsal. Avšak nečekané jednání postav a absurdní situace, do kterých autor hrdiny příběhu přivádí, působí příliš šroubovaně a humor místy balancuje na hraně trapnosti. Po výborném Lese oběšených lišek představuje Stará dáma mírné zklamání.
Lahůdka pro milovníky severských detektivek. Příběh ne z některé metropole, ale z opravdového severu, z finsko-švédského pomezí. Mrtví vlci, pašeráci, feťáci, dealeři a gangy, nájemní zabijáci (zabijačky? nebo jak je vlastně ženský rod od zabijáka?), panoptikum místních policajtů a lidiček, kteří přežívají v krásném a nehostinném kraji. Celý umně vystavěný příběh rámují bílé noci a ospalá atmosféra malého městečka coby organismu, který má mládí a dobu rozkvětu dávno za sebou. Kniha vyžaduje trochu soustředění, ale odmění zajímavým zážitkem.
Baví mě Hrdličkův jazyk protkaný dobovými výrazy, právnické vsuvky i to, jak se posunul význam některých slov do dnešních dnů („strana protivná“). Baví vtípky, naschvály a postavičky, kterými autor zalidnil středověkou Prahu; podobnost s dnešními šibaly i s hlavami pomazanými je opravdu, ale opravdu čistě náhodná. Baví mě velký sympaťák podrychtář Václav, vyplísněn na radnici si jde domů pro nášup od své dobré ženy Kateřiny. Tahle knížka, vlastně celá série, to je především výborná zábava.
Husitské války stále více vyčerpávají zemi a obě strany stupňují násilnosti. Tas spolu se zemanem Brusnickým organizuje doprovody karavan kramářů a uprchlíků mezi Prahou a Českými Budějovicemi a dále na jih. Často musí sebrat veškerou odvahu, taktiku a vojenské umění, aby odrazil přesilu a ochránil své lidi. Ale je to takový středověký superman, takže vždycky vyhraje. Mezitím však přijde o Vlkov, na čas o uneseného syna Hynka a také o „uzdravenou“ Markétu, nejdříve obrazně a pak definitivně. Rýsuje se zárodek elitní Tasovy družiny a slibně se rozvíjí vztah s vdovou Matyldou. Není nouze o události, děj má spád, autor dobře zvládá střídání dějových linií i dramatické scény, umí navodit patřičnou atmosféru a napětí.
(SPOILER) Niedl v celé sérii relativizuje jiráskovský obraz husitů, když je popisuje spíše jako „krvelačnou pakáž“ než boží bojovníky. Nejinak je tomu i v posledním díle série. Leitmotivem knihy je pomsta – za vyvraždění Drkolné i za smrt Matyldy, po jejíž smrti Tas dlouho hledá klid kde jinde než v Roulově rokli ve vlčí společnosti. Urovnává se vztah se synem, vzniká elitní bojová jednotka bojovníků „v kůži“ a nesmrtelný Hynek Tas z Boru úspěšně čelí všem lstím a úskokům. A opět, jak je zvykem u celé série, se jedná především o dobrou zábavu, knížku, od které je těžké se odtrhnout.
Tři růže přinášejí vše, co zdobilo román 1793, ta syrovost, naléhavost, to temné a naturalistické líčení života především dolních vrstev stockholmské společnosti na konci 18. století. Příběh je ještě méně přímočarý a hůře uchopitelný a bez znalosti předchozí knihy by čtenář v mnoha ohledech tápal.
V první části se sice musíme prokousat červenou knihovnou, ale záhy se děj přenese do Karibiku a tady začíná mimořádně zajímavá a drsná pasáž. Po návratu do Stockholmu konečně sledujeme osudy drsně sympatického drába Cardella a vyšetřování dalšího zvláštního a odpudivého případu.
Zápletka je dobře vystavěná a autorův styl se smyslem pro detail, gradaci příběhu, dějové zvraty, atmosféru, emoce a černý humor se čtenáři dostane pod kůži. Opět skvělá kniha, více než důstojné pokračování knihy 1793.
Tak trochu kulhavá detektivka dřevního typu: geniální vyšetřovatel obchází ves, tuhle dá řeč se sousedem, támhle se zakecá v hospodě a už jde zatknout pachatele. Nato užaslému obecenstvu vysvětlí, jak všechny detaily ukazují na zločince. Podle mě by tedy mohl být pachatelem kdokoli z podezřelých a vždycky by se našlo podobně přesvědčivé vysvětlení.
Kniha je napsaná příjemným jazykem, postavy slušně vylíčené, autor umí dobře zprostředkovat peripetie vyšetřování. Ovšem tentokrát vyšetřovací tým, ustavený k objasnění vraždy školačky, utrpěl hromadnou smrt mozku. Od poloviny knihy je jasný vražedný nástroj i pachatel a autor si trestuhodně zahrává s inteligencí čtenáře. Evidentně nechává komisára Ledeckého tápat, zaměřovat se na jiné podezřelé, aby bylo finále jakože překvapivější. A asi aby se navýšil počet normostran. Tuhle knížku fandům detektivek prostě nemůžu doporučit. A je mi to líto, protože ostatní příběhy z pera Václava Neuera jsou fajn.
Po dlouhém přesvědčování se král Václav uvolí zprostit služby svého osobního strážce Hynka Tase. Ten navíc obdrží královský úděl, jihočeskou tvrz Vlkov a tři vesnice. Uvítání na Vlkově sice není zrovna srdečné, ale záhy se Hynek pustí do zvelebování svého skromného panství. Na scénu vstupuje vášnivá Ulrika, Tase nicméně čeká vynucený sňatek s Markétou, který časem dojde zvláštní proměny. Pak také nelehká volba mezi ochranou Vlkova a věrností královně Žofii po smrti Václava IV.
Tas je opět nepřemožitelný morous, čestný až za hrob, jeho postava je napsaná tak nějak uvěřitelně. Od knížky je těžké se odtrhnout díky autorově stylu se smyslem pro dramatičnost a dějovou zkratku. Zřejmý je také Niedlův vztah k jihočeské krajině a ke koním. Kladem je i věrné vylíčení historických postav a událostí, pokud jsem schopen posoudit coby poučený laik. Husitské hnutí autor zbavuje romantického hrdinského pozlátka, ukazuje zmar způsobený husitskými válkami, pleněním a drancováním.
Chvíli trvá, než se člověk začte, a mezitím ztratí nit.
Následují pasáže dějově bohaté, nápadité, čtivě napsané. Autor zalidnil knihu spoustou postav, použil na jedné straně kingovský motiv esenciálního zla, na druhé straně kvantové hračky a high-tech rekvizity, kniha tak těží z několika nápadů, které by samy o sobě stály za samostatné novely. Čtenář se těší, jak se celý propletenec na konci rozmotá, jak se autor elegantně vypořádá s některými záhadami a jakou překvapivou roli přisoudí těm mnoha postavám na scéně. Jenže autor to neukočíroval. Různé děje do sebe nezapadnou a spousta věcí zůstane nevysvětlena, snad je v plánu pokračování? Nebo snad dovysvětlení a rozuzlení Adam Pýcha nechává na čtenářově inteligenci.
My méně důvtipní jsme tedy zklamaní a dáváme nižší hodnocení.
František Niedl uvádí na literární scénu postavu, která by imponovala v každé době, nejen na konci 14. století, kam spadá začátek příběhu. Hynek Tas z Boru je bojovník zocelený v nejtvrdší škole strážců a zabijáků ve Vlaších. Ano, vyniká fyzickou silou, je nedostižný v boji s mečem a s dýkou. Je to však spíše odvaha, chytrost a neortodoxní léčky, čím převyšuje protivníka. Dokáže se vypořádat s přesilou, neváhá stínat hlavy nepřátelům, přitom zvažuje, jak chránit životy svých lidí. A především nám imponuje osobitým pojetím cti. Tasova poctivost a statečnost rezonuje ze středověku až k nám do jednadvacátého století. Hynek Tas z Boru se NIedlovi povedl a je hlavním důvodem, proč se kniha dobře čte. Kromě toho děj odsýpá, autor má smysl pro atmosféru místa a detaily místy až naturalistické, umně využívá dějovou zkratku. Zkrátka je to jedna z knih, u kterých je čtenáři líto, že už je konec. Ještě že má pokračování!
Ostravský Bruce Willis si říká Bo a je to hlavní hrdinka Vily na Sadové. Ač žena v letech, dokonce už babička, navíc sužována urologickými problémy (asi nejučuranější postava české literatury) sice málem umře, ale samotinká vyřídí balkánský gang. Ostravou se řítí dvoustovkou, je plná klišé o policajtech a řidičích velkých černých bavoráků, zkrátka nepříliš sympatická bába. Autor si vysnil svou hrdinku a cítí potřebu vykreslit ji čtenáři do nejmenších detailů, a tak se v první kapitole dozvíme, co Bo ráda jí, jak bydlí, čím jezdí, jaké nosí hadry a spoustu dalšího balastu, který obrázek postavy nevylepšuje. Naopak. Škoda že autor nenechal větší prostor fantazii.
Dojem z knihy významně vylepšuje druhá dějová linie, zasazená do let nacistické okupace. Deníkové záznamy vyššího úředníka ostravské radnice Proskeho plasticky zobrazují každodenní život, či spíše přežívání, v okupované Ostravě. Proske je naturalizovaný Němec, zdánlivě přisluhovač fašistické vrchnosti. Je to však člověk, který dokáže dobře rozlišit dobro a zlo, a to i v době relativizace hodnot a nulové ceny lidského života. Člověk, který i v předdůchodovém věku, kdy by se mohl držet v závětří a jít s proudem, najde v sobě sílu a osobní statečnost. Vyhraněný smysl pro čest a povinnost mu nedovolí nezapojit se do odbojové činnosti. Tato historická část knihy je působivá a autor ji zdárně propojil se současnou akční zápletkou.
Navíc: kdo zná Ostravu a okolí, místní reálie a osobnosti, ten si knihu užije dvojnásob. Takže přes všechny výtky pět hvězdiček a jdu omrknout další knihy Richarda Skláře.
Hodnocení téhle knížky je jasné: buď bezmezné nadšení, nebo "odpad". Pro nadšence do romantických románů to fakt není. Komu ale nevadí hromady usekaných končetin, rozpolcených lebek a vyhřezlých střev, zabíjení na tisíc a jeden způsob, různě oživlí mrtvoláci a chlívácké způsoby nezemských entit, pak v Čepeli entropie jistě najde zalíbení. Akce střídá akci, zběsilé tempo jen na okamžik stopne, aby si čtenář patřičně vychutnal poetiku okamžiku a krásný obrazec vytvořený stříkajícími tělními tekutinami. Hlavní hrdina Earl je velký sympaťák a jeho asistent dědeček Tonda přímo k zulíbání. Hustých hlášek a popkulturních narážek poněkud přes míru a finále rozpačité. Jako by si autor nebyl jist, jak knížku ukončit. Ale jinak zábavná jízda!
Povedená zábavná detektivka. Jednu rovinu vyprávění představují osudy mladého muže, kterého by nikdy nenapadlo, že bude muset zvládnout vězeňské zvyky, hierarchii, vztahy s bachaři a s týpky, které nechcete potkat na ulici, natož s nimi trávit dlouhé dny a noci na pár metrech čtverečních. Druhá linie příběhu je klasická detektivka, vyšetřovací postupy, výslechy svědků, administrativní úkony... a do toho nezbytný policejní "čuch" – jen Ledeckému na celém tom jasném případu něco smrdí. Naštěstí.
Příběh se odvíjí svižně, autor nenudí, se špetkou humoru dobře vykresluje charaktery postav. Opět nutno ocenit dokonalou znalost prostředí, policejního i vězeňského. Drsné muklovské drama se odehrává bez příkras, bez sentimentu, bez klišé typu "hodný bachař". Zkrátka tak, jak to za vězeňskými zdmi asi opravdu chodí.
Dvě lahůdkové jednohubky, krátké povídky s kriminálními motivy, přičemž zejména druhá je postavena na fantastickém nápadu. Napsáno s elegancí, švihem a humorem, jak jsme u Adlera-Olsena zvyklí. Zábavná oddechovka! Doporučuji v podobě audioknihy, skvěle načtené Petrem Čtvrtníčkem.
Porevoluční turbulentní dekády budou ještě dlouho inspirací slovenským autorům kriminálního žánru. Šloser uvádí na scénu další maloměstské kindermafiány, další sbírku policajtů a politiků nejrůznějšího ražení. Jako klasická detektivka by Mafiánska poprava? fungovala velmi dobře, jsme svědky poctivého vyšetřování a nechybí překvapivý závěr. Co se týče mafiánského a politického pozadí, nelze se bohužel ubránit srovnání s romány dalších slovenských autorů, kteří se věci chopili poněkud lépe. Šloserovy postavy jsou buď příkladní klaďasové, nebo naopak hnusní záporáci. Autor na jednom místě sympaticky charakterizuje stárnoucího policajta, jinde potkáváme obtížně uvěřitelné panoptikální postavičky. Knížka vůbec není špatná, je dobře napsaná a zábavná, ale kdyby to šlo, dál bych kvůli uvedeným výhradám o jen půl hvězdičky méně.
Úsměvná knížka plná neotřelých nápadů a slovních hříček. Ze začátku baví, člověk čeká, co se z té betonové věci vyvrbí. Časem je těch hyperbol, parabol, elipsoid a sinusoid příliš. Konec je, jak jinak, šťastný, ale částečně otevřený – pro možnost pokračování. To si však nechám ujít; humoru a satiry bylo prostě až moc.