TomHr komentáře u knih

Martin Goffa umí vyprávět. Vtáhnout do děje, stupňovat napětí, pracovat s tajemnem a zvolna odkrývat vrstvy příběhu. Audiokniha nenudila, i díky výborné interpretaci se dobře poslouchala. Jenom hlavní postava novináře byla vadou na kráse.
Myslím si, že by si mohl čtenář sám udělat obrázek o hrdinech knihy na základě jejich chování v různých situacích, podle jednání a vztahů s dalšími postavami příběhu. Autor promyslel hlavní postavu novináře Vráze do posledního detailu: jak přesně vypadá, kolik kiláků jezdí na kole, jaké má rád jídlo, jaké nosí trenky a nevímco ještě. Nechává tak nulový prostor fantazii čtenářově! Copak jsme se z mnoha knih dozvěděli podobné informace třeba o Stevu Carellovi? A je proto ten neokázalý detektiv méně "živoucí" postavou?
Marek Vráz řečený Terence zkrátka v jinak dobrém ději tak nějak vadí. A to je jistý nedostatek, když se jedná o hlavního protagonistu a samotného vypravěče příběhu.

6 29.04.2022

Ze začátku zajímavá knížka, která slibuje zajímavou vygradovanou zápletku. Pak se dlouho nic neděje, autor čím dál víc vyplňuje stránky vatou v marné snaze stupňovat napětí a v úspěšné snaze splnit požadovaný počet písmenek. Ve skutečnosti by děj vydal na krátkou povídku, tak na dvě tři normostrany. Konec je očekávatelný a dojem z knihy moc nevylepší. Zkrátka nenaplněná očekávání.

6 25.04.2022

Mráz, polární noc, hory sněhu, chovatelé sobů, pašeráci a mezi nimi sobí policie na skútrech. Krajina a atmosféra norsko-švédsko-finského pohraničí vykreslená tak sugestivně, že jsem si musel najít na mapách, kudy se hrdinové pohybují. Pro našince je také zajímavý vhled do laponské kultury a do problematiky chovu sobů. Samotný detektivní příběh nezklame a neurazí. Děj místy postupuje kostrbatě a od začátku jsou padouši jasní, přesto autor dokáže udržet dostatečnou míru záhadnosti a tím i pozornost posluchačovu. Kniha je zalidněna dobře vykreslenými postavami a dvojicí sympatických hlavních hrdinů - sobích policistů. Poslední Laponec je severská detektivka zase na jiný způsob a především dobrá zábava.

7 25.04.2022

Pachatel vraždí a Huldar zase perlí. Zajímavá zápletka se točí kolem dopisu, zanechaného před lety v časové schránce. Autorem je, jak jinak, dítě – Yrsa prostě potřebovala vtáhnout do děje dětskou psycholožku. Děj má spád, příběh se odvíjí zajímavě a logicky, jak jsme u autorky zvyklí, nechybí napětí, dramatické situace, humor ani vztahové peripetie. Vzhledem k omezenému počtu postav není složité tipnout si pachatele, ano, byl to jeden ze dvou pravděpodobných kandidátů. To ale vůbec nevadí, toho hlavního, tedy dobré zábavy, Černá díra nabízí vrchovatě.

11 25.04.2022

Místo jedné mohla Lenka Elbe napsat rovnou třeba pět knih. Hořkosladký román o snoubence, která se propadla do země, a hrdina od té doby nemůže pozřít (ba ani vyslovit!) chléb. Humornou novelku z lázeňského prostředí, v hlavní roli švihlí profesoři, co se lámou smíchy z nukleonových čísel izotopů uranu. Knížku pro děti, ve které má každý člověk na obloze svůj obláček nebo mrak. Netradičního průvodce jáchymovským nadzemím a podzemím. Horor plný nemrtvých a živoslizu a mrtvoslizu. Z toho je vidět, že autorka pere do čtenáře nápady ze všech hlavní. Ale míří přesně! Ačkoli se to zprvu nezdá, každý nový motiv zapadne přesně do propracované fantastické skládačky.
Do vylidněného Jáchymova plného kontrastů směřují postavy někdy panoptikální, jindy hrozivé, každopádně dokonale, s humorem a s nadhledem vykreslené. Vyprávění není chronologické, linie se proplétají a záhadné a fantastické motivy jen zvolna odhalují svá tajemství. Děj je svižný, a i když po úvodní třetině trochu ztratí spád, v závěru opět nabere dech. Humorné scény střídá až hororové mrazení, kniha je neskutečně zábavná a závěrečný motiv nezničitelného zla ponechá čtenáři spoustu prostoru k přemýšlení.

12 17.02.2022

Jistě se najde hnidopich, který nám vysvětlí, že tohleto odporuje fyzikálním zákonům a támhleto je biochemický nesmysl. I mnohý lingvista by nad některými pasážemi nesouhlasně mlaskal. Přesto si nemůžu pomoct: Spasitel je skvělá, zábavná a humorná knížka. Sci-fi starého střihu – spojené úsilí lidstva, rakety, rychlost světla a dilatace času, dramatické situace, napětí, setkání s mimozemskou formou života, tedy rovnou se dvěma. Osamocený hrdina je sympaťák a osvěžující je způsob vyprávění, střídání dějových linií. Coby poučený laik jsem se bavil i výpočty a technickými vychytávkami. K výborné knize mám jedinou výhradu, která se ovšem týká i dalších dílek z vědeckofantastického žánru: ani tváří v tvář bezprostřednímu zániku zeměkoule se lidstvo nedokáže sjednotit a semknout, v tom je Weir příliš velký optimista.

33 17.02.2022

Smrt krále Šumavy je zařaditelná mezi knihy pro mládež, jen jednoduchá zápletka na pozadí je spíše dospělácká. Hlavní (dětský) hrdina je přesídlen z Prahy na samotu na horách a – jak jinak – začne se mu tam líbit: tenhle motiv je průhledný a knize nepomáhá ani příliš mnoho černobílých postav a mravoučných hlášek. Po výborné Kocovině šumavského léta tohle dílko zklamalo; snad jsem čekal něco jiného.

8 17.02.2022

Dalo by se škrtat, některé pasáže jsou zdlouhavější a suchopárnější oproti jiným dílkům Dominika Dána. Také typických fórků a hlášek je o něco méně. Přesto se jedná o dobrou zábavu a nutno ocenit základní myšlenku knihy: věci nemusí být tak zřejmé, jak vypadají na první pohled.

5 17.02.2022

(SPOILER) Borec se v zimě zašije na horskou boudu a tam oslepne. Půlka knihy je o tom, jak různě pobíhá, mluví sám se sebou a vyšiluje. Furt ne a ne zmrznout. Naštěstí se dlouhé pasáže dají přeskočit až do zhruba poslední třetiny knihy, kdy se začne něco dít. Náš dehydrovaný omrzlý superman s angínou a se zlomeným hnátem zvládne ještě spoustu krkolomných výkonů než kniha skončí, přičemž závěr je tak trochu očekávaný.
Karika většinou píše zábavně a umí navodit správnou mrazivou atmosféru. Tma ale jednoznačně ukázala sklon ke zdlouhavému plkání o ničem. Určitě zatím nejslabší Karikova knížka.
Hodně pobavily lidové písně a koledy, člověk si neuvědomuje, jaké je to psycho!

11 17.02.2022

Nalákán 1Q84 jsem sáhnul po Afterdarku. Jedním slovem zklamání. Popis a atmosféra nočního japonského velkoměsta je asi tak jediné, co jsem na knize ocenil. Slibně se vinou nitky příběhů a záhad, které se nakonec rozplynou v rádobyfilozofických pubertálních rozhovorech. Jako by autor nevěděl, co dál s ději a s postavami, a tak radši skončil.

1 17.02.2022

Vyšetřovatel není superman, co všechny zbouchá do kuličky. Nelítá po městě s bouchačkou a zaťatými pěstmi, ale přemýšlí, vyptává se... Prostě detektivní příběh klasického střihu, tak jak to mám rád. Přitom není nouze ani o napínavé okamžiky, vyprávění má spád a knížka je čtivá. "První stání po třiceti letech" fakt pobavilo!
Jednu hvězdičku ubírám za příliš náhodné náhody, kterých bylo náhodou trochu víc než by mělo.

9 26.01.2022

Skvělá knížka, popisující několik dnů svazáckých oslav ve Vimperku nabitých událostmi, alkoholem, potentáty a "závadovou mládeží". Od začátku je zřejmé, že setkání svazáků je tikající bomba, takže policajti a estébáci mají pohotovost. Stačí pár náhodných setkání, do toho ozvěny dvacet let starých událostí a už se odvíjí několik dějových linií na pozadí Šumavy a Vimperka, té výspy na samé hranici komunistického bloku.
Knížka je čtivá a zábavná, zpočátku snad schematická: na jedné straně jsou ti hodní, na druhé straně "oni", komunisti a jejich přisluhovači. Možná to byl záměr, schéma se totiž postupně drolí a ukazuje se, že první pohled může klamat.

13 26.01.2022

Dalo by se škrtat, některé pasáže jsou zdlouhavější a suchopárnější oproti jiným dílkům Dominika Dána. Také typických fórků a hlášek je o něco méně. Přesto se stále jedná o dobrou zábavu. A nutno ocenit základní myšlenku knihy: věci nemusí být tak zřejmé, jak vypadají na první pohled.

9 10.01.2022

Začátek vypadá na prvoplánovou agitku, namířenou proti alternativní medicíně. Současně autor rozvíjí druhou dějovou linii a udržuje zdání, že se ty dva příběhy nějak zajímavě propojí. Příběhy se moc nepropojily, epické finále nenadchlo a tak je dojem z knihy rozpačitý.
Jistě, Robin Cook umí psát, řemeslně je kniha zvládnuta na jedničku, takže se jedná o solidní zábavu. Ale přidaná hodnota chybí. Dokonce v knize marně hledám vysloveně sympatickou postavu. A tak snad jen drobná polemika stran té alternativní medicíny, která pozměnila zpočátku tak černobílý pohled, představuje námět k zamyšlení.

3 09.01.2022

Peter May plasticky vykresluje charaktery postav, jejich obavy a motivace. Před očima takřka defilují lidi z masa a kostí. Za druhé nutno vyzdvihnout stavbu příběhů. Autor rozvíjí dějové linie střídmě, přesně tak aby udržel napětí. Nepostupuje chronologicky, v ději přeskakuje tak, aby ještě více podnítil čtenářovu zvědavost. V Šachových figurkách je hodně retrospektivy: rozsáhlý výlet do Finových studentských, ale i tragické události ještě staršího data. Za třetí k zážitku z knihy přispívá dokonalé vylíčení prostředí a navození atmosféry místa. Vítr, bouře, jezera, rozbouřené moře, drsná krajina Hebrid, to vše prostupuje románem, ostatně celou hebridskou sérií. Mimochodem jedním z témat je zde dohra dějů, popisovaných v předchozích knihách série.
Šachové figurky jistě patří k nejlepším knihám Petera Maye. Jedná se o výbornou, byť netradiční detektivku - detektivku s velkou přidanou hodnotou.

21 09.01.2022

Sauna je svébytný prostor, ve kterém sice rezonují děje zvenčí, ale sem, do horkého svatostánku nemůžou. Tady se scházíme my, co se spolu Sauna je svébytný prostor, ve kterém sice rezonují děje zvenčí, ale sem, do horkého svatostánku nemůžou. Tady se scházíme my, co se spolu saunujeme. Jsou tady různí týpci, nemají sice jména, ale všichni víme, že ten je hasič, tenhle taxikář a tohle je ten, co se chystá do důchodu. A hlavně hovada, ty zůstávají venku! My tady jsme někdy taky hovada, ale jenom trochu. A tak se potíme, kecáme, je to vlastně furt dokola, žrádlo, ženský, pívo, ženský, pívo, žrádlo... A tak je to knížka krásně o ničem, ale zároveň o všem, o mládí, o stáří a o smrti. O tom, jak je těžké vybruslit z některých životních situací. A je to úsměvné, s nádechem tajemna, ono v takové sauně je fakt možné všecko.
Možná jsou ti charakteři trochu prvoplánoví. Možná jsou ty hlášky někdy banální. Ale hlavně: pravděpodobně se jedná z velké části o přepis reálných hovorů, odposlechnutých v sauně, v hospodě nebo třeba na kurtu. Protože některé věci fakt nevymyslíš!

12 07.01.2022

Kdyby se mě někdo zeptal, odněkud z hlubin paměti bych vydoloval jména Balabána, Morávka, Mašína, jakož i názvy některých odbojových skupin, jako Tři králové, Obrana národa. Snad už v hodinách dějepisu se tam ta jména dostala. Až Váchova kniha přiřadila k jménům tváře, postavy z masa a kostí. Osobnosti, kterým čest, smysl pro povinnost a vlastenectví nedovoluje nečinně přihlížet okupaci a postupné likvidaci národa. Sledujeme odvážné kousky, sebevědomé furiantství, na druhou stranu každodenní strádání, fyzické útrapy a zranění, pochybnosti o smyslu odboje a vědomí stálého nebezpečí dekonspirace, neustálé obavy o rodinu a přátele. Vácha dobře popisuje morální dilemata: obětování jednotlivců v zájmu utajení informátora nebo likvidaci konfidenta, která je sice nezbytná, ale stisknout spoušť není tak snadné. To vše dělá z Tří králů nefalšované hrdiny, a nejen z nich, také z těch desítek lidí, dnes více či méně známých, kteří s vědomím rizika pomáhali nebo se přímo zapojili do odbojové činnosti.
S přibývajícími týdny a měsíci okupace atmosféra houstne, řady odbojářů řídnou, gestapo se ukazuje jako efektivní a krutý protivník. Proti samotné nacistické mašinérii by se snad dalo bojovat. Ale nečekaným nepřítelem se stávají vlastní lidé. Přibývají řady udavačů, Čechů více či méně nápomocných gestapu, ať už ze strachu, z přesvědčení nebo ze zištných důvodů. Proto, jak víme, příběh Tří králů a většiny dalších odbojových skupin nemá šťastný konec.
Střídání dějových linií pomáhají udržet posluchače v napětí a vsuvky – zprávy z dobového tisku – dokreslují reálie a absurditu života v protektorátu. Kniha i přes množství faktů rozhodně nenudí, naopak, román bych doporučil nejen zájemcům o válečné reálie.

9 07.01.2022

První setkání s Březinou a hned trefa do černého. Detektivka klasického střihu, s minimem stop na začátku, s klasickou mravenčí detektivní prací. Hlavní postava, kriminalista Tomáš Volf, není žádný superhrdina se svaly jak Arnold a hláškama jak Bruce, o to je uvěřitelnější a sympatičtější. Příběh je velmi dobře logicky vystavěn a ani časté přeskakování dějových linií nepůsobí rušivě. Březina jen zvolna odhaluje stopy. Čtenář sice postupně něco začíná tušit, ale pachatelé a především jejich motivace jsou zřejmé až v samotném závěru knihy. Celkově velmi příjemný čtenářský zážitek.

17 07.01.2022

Styl vyprávění, určitá roztěkanost příběhu a četné londýnské reálie skutečně připomínají Aaronovitche, který je ostatně v knížce 2× zmíněn. Cartmelovy postavy jsou nicméně uvěřitelnější, živější. Zápletka je celkem propracovaná, jen s minimem oslích můstků, kořeněná reáliemi z pravěku britského rocku a notnou dávkou humoru. Nejedná se o jednu z těch knih, od kterých se čtenář nedokáže odtrhnout. Přesto jsem si Kočky užil a jdu se poohlédnout po dalších eskapádách vinylového detektiva.

2 07.01.2022

Začíná to jako kriminálka a končí jako praštěný a dojemný příběh o nečekaném přátelství, zasazený do atraktivní laponské pustiny. No ona ta pustina není zas tak pustá. Kriminálník Oiva má za to, že se se svým kradeným zlatem zašil na ideální místo. Jenomže furt mu tam někdo courá! A kdo přijde, ten tam už zůstane. A tak sledujeme vývoj vztahu dosti odlišných temperamentů, lehce slizkého lupiče, majora ožralce, pobožnou sámskou stařenku, a vznik nepravděpodobného, o to silnějšího přátelství. Zápletka občas postrádá logiku, ale příběhu to kupodivu nevadí. Důležitější je vykreslení postav a jejich povah, to se autorovi daří náramně. Celá ta zdánlivě nesourodá směska je okořeněná notnou dávkou humoru.

15 26.10.2021