tomickova.k komentáře u knih
„O minulosti musíme vědět co nejvíce, abysme neopakovali stále stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění. Jen pochopení souvislostí je cestou, jak se může lidstvo pohnout dopředu.“
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nádherná kniha, nádherně napsaná, nádherným jazykem, skvěle zpracované charaktery postav a jejich motivy... tahle kniha vás chytne za srdce a už nepustí. Bude vás bavit, bude vás bolet a nikdy na ni nezapomenete.
Děkuji Vám, paní Mornštajnová, za tuto knihu. A těším se na další krásné a dojemné příběhy :)
I přesto, že je příběh místy nelogický (např. duchapřítomnost postižené Millie) a závěr příliš uspěchaný, tak po dlouhé době novinka, která se dobře četla, nepostrádala překvapivé momenty, měla spád a dokázala mě udržet v napětí... přečteno jedním dechem :)
I přesto, že jsem už téměř na začátku věděla, kdo se skrývá pod přezdívkami v chatu, tak se děj nenuceně posouval dopředu a odkrýval nám další a další tajemství, kterých je v této knize mnoho. Líbila se mi dobře vykreslená psychologie postav i styl vyprávění z pohledu matky, které před několika měsíci zmizel syn a ona postupem času ztrácí kontrolu nad svou rodinou i sebe samou. Poslední dobou mají autoři thrillerů potřebu na posledních stránkách čtenáře totálně odbourat a překombinovat už tak překombinované (např. Manželé odvedle), ale v této knize je samotné vyvrcholení děje tak akorát přiměřené, aby si to čtenář užil a soucítil s postavami, před kterými se vynoří krutá pravda o rodinném příslušníkovi a jeho zmizení.
Pro mě první knížka od této autorky a určitě v brzké budoucnosti sáhnu po další...
Princ Ládík o své cestě napříč Tureckem do Jeruzaléma...
Kniha protkána notnou dávkou (sebe)ironie, sarkasmu, nadsázky a humorných situací, kterými Ládík udržuje čtenáře ve střehu. Autor do knihy dokázal mimo "srandy" vložit i spoustu svých myšlenek, úvah a zajímavých postřehů. Že je Ládík nejen vytrvalý poutník, ale také inteligentní mladý muž o tom asi žádná. Ukázal nám čtenářům, že v těchto koutech světa existují laskaví a pohostinní lidé a není to tam (jak nám neustále omílají masmédia) jen samý náboženský fanatik a terorista. Díky Ládíku za optimistické a zábavné čtení o tvé pěší pouti, určitě si v brzké době přečtu další tvé vyprávění z cest! :)
Ač jsem na knížku byla moc zvědavá a těšila se na její přečtení, hlavně tedy díky zdejším recenzím, tak bohužel mě k srdci nepřirostla. Vůbec mi nesedl styl vyprávění a předbíhání vypravěčky Smrti s tím,kdo, jak a kdy zemře, její poznámky a přeskakování. Samotný děj mi přišel příliš pomalý a utahaný. Knize však nemohu upřít jakousi naivní nevinnost, kterou je napsána. Po přečtení knihy jsem shlédla filmové zpracování, které mi přišlo zase naopak sakra dobré a dojemné. Knížku už nejspíše do ruky znovu nevezmu, ale na film se určitě ještě podívám :)
"Omlouvám se za všechny noční můry." - poslední autorčina slova.
Ano, tahle kniha mě opravdu zasáhla, lezla mi do snů a občas jsem musela knihu zavřít, abych od všech těch popisovaných zvěrstev aspoň na chvilku utekla.
Knihu doporučuji a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla, určitě za to stojí. Autorce velká poklona, že sehnala všechny materiály k napsání tohoto skvělého díla.
Již dlouho jsem se chystala k přečtení knih Pána prstenů, nakonec jsem po knize sáhla díky Čtenářské výzvě a rozhodně nelituji...
Ač jsem čtenář ovlivněný filmovým zpracováním, které dle mého názoru nemá chybu, tak se mi kniha líbila. Ale při čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, že mě filmové zpracování bavilo o dost víc. V knize je spousta popisu krajiny, mnoho různých písní a to bohužel není zrovna moje gusto. Určitě si v budoucnu přečtu i pokračování :) Aragorna, Roklinku a Elfy si prostě nejde nezamilovat.
Přečteno jedním dechem a bez dechu, protože jsem při čtení tohoto příběhu opravdu chvílemi snad ani nedýchala! Srozumitelně napsané, žádné natahování děje, žádná omáčka kolem. Dle mého názoru skvěle napsaná kniha, kterou by si měla přečíst každá holka, kterou to táhne za cizinci.
Co dodat, asi že žádné ženě nepřeji, aby si musela prožít peklo jako paní Iva, která se se svou nerozvážností nakonec statečně poprala, snad i zázrakem přežila a povedlo se jí zachránit svou dcerku z rukou šílených bosenských muslimů.
Konečně zase Joona Linna na scéně! Lovec králíků se mi líbil, děj byl napínavý a měl spád. Tedy až na scénu v loděnici, ta mě nebavila a byla, jak už tu psalo mnoho lidí, pro vývoj děje naprosto zbytečná. Keplerovic dvojka je čím dál brutálnější, detailní popis vražd (nebo spíš vyvrhnutí?) a té krve! Při čtení mi kolikrát běhal až mráz po zádech, což je účelem :) Saga Bauerová opět neústupná a kvůli vyřešení případu jde přes mrtvoly. Kuchař Rex má fakt pech a smůla se mu lepí na paty. Epilog nám napověděl, že v příštím díle bude mít Joona Linna spoustu práce a bude se to týkat i jeho osobního života. Doufám, že bude zase trochu více v popředí děje a snad mu dají autoři více prostoru. Neřekla bych, že to byl vyloženě nejslabší kousek, spíše slabší, ale určitě ne nejlepší ze série :)
Moje první přečtená knížka od této autorky a myslím, že rozhodně není poslední :) Knížka mě bavila od začátku do konce i přesto, že se tam chvilkami jen tak klábosilo. Tři ženy, jejich tři životní osudy a každá z těchto žen bojuje s nějakými svými démony (ex-manžel, domácí násilí, ztráta sebevědomí). Všechny tři hrdinky mi byly sympatické a působily na mě jako čtenáře reálně. I když jsem tušila, kdo zemře, tak pro mne byl závěr velmi překvapující, především ohledně pachatele vraždy a odhalení pravé identity otce Janina syna. Příběh napsaný čtivě a svižně, způsobem, který vás nenechá se ani chvíli nudit.
Teď po přečtení se chystám mrknout i na seriálové zpracování, které mě doufám nezklame vzhledem k hereckému obsazení a hodnocení na ČSFD :)
Paní Mornštajnová psát prostě umí, to nám ukázala u všech svých knih. Používá krásnou češtinu, umí čtivě a nenásilně vyprávět příběhy několika generací tak, že s postavami soucítíte, prožíváte jejich osudy a bojíte se o ně. Když to porovnám se všemi přečtenými knihami - Hana byla naprosto bezkonkurenční, ale Hotýlek se mi líbil mnohem více než Slepá mapa. V této knize jsem si nejvíce oblíbila postavu Štěpánky, která se ke všemu vždy postavila čelem a s hrdostí sobě vlastní na rozdíl od svého syna Václava, který se často choval jako úplný trouba.
S nedočkavostí budu čekat na další knížku a paní Mornštajnová se pro mě stává TOP spisovatelkou. K jejím příběhům se budu vždy ráda vracet a knihy budou mít čestné místo v mé knihovně...
Začátek knihy - rychlý zvrat, pak jsme se dlouho motali v kruhu - policejní výslechy, psychologie postav, stále se opakující pasáže, kdy jsou rodiče nešťastní a zoufalí, ačkoliv se to dá pochopit, to je jasné. Chvilkami mi to přišlo až zbytečně natažené i přesto, že má kniha pouhých 272 stran. Až nakonec se děj zrychlil a konečně se začalo něco pořádně dít, rychle se odkrývala tajemství a byl to nářez, což mě teda vůbec nevadilo. Mám rada rychlé a dech beroucí zvraty. Bohužel hlavní postavy mi nebyly nikterak sympatické. A ta poslední kapitola? Ach jo!
Nicméně z původně zamýšlených 3* dávám nakonec 4*, protože mě těch posledních cca 100 stránek celkem bavilo :)
Strašně jsem se těšila na další knížku od mých oblíbených autorů, ale bohužel pro mě tato kniha byla zklamáním. Zdlouhavé a opakované popisování prostředí přístavu (lázně, lucerny, tma) a celkově děj mě teda vůbec nenadchl. Dočetla jsem ji jen proto, že jsem chtěla vědět jak to dopadne, když už jsem byla za polovinou. Stále jsem se nemohla vnořit do děje a častokrát jsem se přistihla s pocitem, že už bych chtěla mít knihu dočtenou. Za mě kniha, kterou už do ruky asi znovu nevezmu.
Paní spisovatelka opět mistrovsky popsala několik generací jedné rodiny... ale ze všech tří knih na mě tahle působila nejdepresivněji. Alžběta často působila jako by snad ani neměla city a negativní Anežka mi vůbec nesedla, ale nic to nemění na tom, že příběh byl velmi čtivý a děj plynule odsýpal :) Všechny tři knihy mám přečtené a nezbývá než čekat na další...
Cesta Nepálem mě moc bavila. Dokonce jsem si říkala, jak se Ládík od své první knížky zlepšil a vypsal. Bohužel putování Čínou mě naopak nebavilo vůbec, bylo to vlastně stále stejné dokola, chvílemi jsem se nudila a těšila až společně dojdeme do cíle.
Každopádně knížka stojí za přečtení, opět nahlídneme do naprosto odlišných kultur a krajů nám na hony vzdálených. A já už se moc těším na putování s princem Ládíkem po Arménii a Gruzii :)
PS: Miluju tě patří mezi mé nejoblíbenější filmy... po letech jsem se rozhodla prožít tento dojemný příběh prostřednictvím knihy. Nejprve přišlo lehké zklamání, že je kniha natolik jiná než film! Vždyť je tam snad vše jinak, jen podstata příběhu (vdova, dopisy) zůstala zachována.
Nicméně musím uznat, že kniha mě také okouzlila - sympatické postavy, které si zamilujete, vtipné i smutné pasáže, které jsou vykresleny tak reálně, že vás to prostě dostane. U posledního dopisu od Gerryho jsem měla oči plné slz...