tristessa
komentáře u knih
Velká trojka
Jean-Pierre Garen (p)
Jeden z nejslabších dílů s Marke Stonem.
"Byl to skvělý muž, který myslel pouze na veřejné blaho. Časem se však všechno zvrátilo. Ti, kteří pracují dobře a hodně, nemívají zpravidla chuť ani čas obětovat své volno zájmům společnosti. A tak se průměrní a ctižádostiví postupně propracovali k moci."
Triptych
Karin Slaughter
Po přečtení knihy Čisté zlato, kterou napsala Karin Slaughter společně s Lee Childem, jsem se od Reachera, kterého mám celého přečteného, dostal k Willu Trentovi. A po přečtení první knihy celé série musím říct, že vím co budu číst zbytek ledna a v únoru.
POZOR! Trochu pomalý začátek knihy, pak dějová odbočka, která nejprve trochu naštvala, postupně nabírala na obrátkách a vtahovala do děje a po propojení obou dějových linií už nešlo knihu odložit ani na minutku, bylo možné ji jen dočíst na jeden zátah.
Čarodejnice z bažin I: Baron d'Escarlat
Jean-Pierre Garen (p)
(SPOILER) Jeden z nejlepších příběhů celé série, bez Marka Stonea a bez neustálého opakování stejných pasáží. Příběh Yvaina, ošklivého outsidera, ze kterého se - díky tréninku starého mistra - vyklube nepřekonatelný a neohrožený bojovník s citem pro strategii, chytrý a vlastně i vzdělaný, protože umí na rozdíl od většiny ostatních číst. Postupně vítězí v nejrůznějších bojích a získává si věrné přátele.
V podstatě pohádka o boji dobra proti zlu.
A ta zlá, blbá a namyšlená princezna se do něj nakonec zamiluje...
"Zachvěla se nočním chladem. Navzdory odporu, který k němu pociťovala, se k němu přitulila, aby se zahřála. A v tom ho začala líbat, ani nevěděla, jak se to stalo. Celá se zachvěla..... ....Nalehla na něj. Yvain se vzbudil, ale nehýbal se. Nechápal, oč Priscille jde. Chce ho zesměšnit? Netrpělivě se obnažila a potom svlékla i jeho. Lehla si na záda a stáhla jej na sebe...."
V zelené pasti Rhulů
Jean-Pierre Garen (p)
Sorry jako. Odpočinková nenáročná rodokapsová space opera.
Nic víc, nic míň.
Musím bohužel přiznat, že nejsem zdaleka tak chytrý, jak jsem si možná někdy mohl myslet...
...protože mi trvalo 28 dílů, než jsem přišel na to, že "první díl série" je první jenom v českém vydání, podle vydání v originále je to až díl 34 a chronologicky dokonce až díl 39. Takže pro ty, kdo s Markem Stonem od Jean-Pierre Garena začínají, doporučuji si vyhledat pořadí na Wikipedii nebo tady na Databázi knih řadit podle vydání originálu anebo číst v tomto pořadí: 55 – 56 – 57 – 58 – 47 – 45 – 48 – 46 – 49 – 50 – 51 – 43 – 52 – 53 – 54 – 34 – 35 – 36 – 37 – 31 – 32 – 33 – 28 – 30 – 27 – 25 – 23 – 22 – 24 – 21 – 20 – 18 – 19 – 15 – 6 – 3 – 2 – 1 – 5 – 4 – 7 – 9 – 13 – 10 – 2 – 11 – 14 – 16 – 17 – 26 – 29 – 40 – 38 – 39 – 41 – 42 - 44.
BTW, přišel jsem na to dřív, jenom jsem byl lenivý si to vyhledat... Ale znvou to číst (asi) nebudu.
Alchymie
Rory Sutherland
Když jsem se zeptal jednoho marketingového guru (a věřím, že jednoho z nejlepších markeťáků v ČR), co si mám přečíst, abych se dozvěděl více o marketingu, doporučil mi dvě knihy. Toto je první z nich.
"Když je nastuduješ a opravdu pochopíš, budeš vědět o marketingu víc než 3/4 lidí, kteří se dnes marketingem živí..."
Čtení samotné bylo celkem snadné, kniha je celkem zajímavá a příklady zábavné, ale nezřídka jsem se nad některými stránkami zamýšlel i několik hodin, hledal odkazy, psal poznámky (a počítal...). Ke knize se vracím i po několika týdnech po přečtení. Inspirovala mě začít studovat behaviorální ekonomii.
Projekt Kronos
Pavel Bareš
No nakonec jsem to dočetl a nejspíš se pustím i do druhého dílu. Chvílemi jsem se ztrácel, stále mi ne všechno do sebe zapadá, snad se to zlepší. Dlouhé nudné pasáže (kdy jsem knihu občas odkládal) se střídají s dlouhými pasážemi nabitými akcí (kdy jsem se od knihy nemohl odtrhnout)... Tak sobě i autorovi držím palce... ;)
Z temnoty
Evan Currie
Důstojné pokračování série. Jednoduchý, přímočarý děj s několika zvraty, nic hlubokého, ale co jiného by člověk čekal od "space opery"? Přečteno jedním dechem.
Muž bez minulosti
Tim Weaver
Asi nejlepší kniha série. Zaujala mě tak, že se v létě letím na Císařovniny ostrovy podívat, i když to podle líčení Weavera nebude žádná turistická hitparáda, jen kondenzovaná podoba staré Anglie. Škoda, že nemám čas na plavbu výletní lodí... (ale zase bych měl čas dočíst/doposlouchat zbytek série) :D
Žena mého života
Tim Weaver
Poslouchám postupně, na Weaverovi/Rakerovi ujíždím, ale tohle byla zatím - podle mého názoru - nejslabší kniha série. Zápletka, zvraty i rozuzlení skvělé, ale celkem často mě v této knize Raker fakt s*@l... Tak jen doufám, že Rakerův duševní stav není odrazem zhoršujícího se duševního stavu autora...
#zivotvmaringotce
Jolana Šopovová
Skvělá knížka ze života dvou lidí, kteří se přestěhovali z městského bytu do maringotky v sadu, kdesi na vesnici u Kutné Hory. Život v přírodě, specifika žití v malém prostoru, boj s bankami, úřady a firmami, sbližování se sousedy... Kdo se odstěhoval z města na vesnici a rekonstruoval či stavěl, zažil pravděpodobně obdobná dobrodružství... Takže doporučuji všem kdo se k podobnému kroku chystají, těm kteří si tím již prošli, ale i těm, kteří chtějí zůstat ve městě.
"Město je o ambicích, venkov o smyslu."
Žít lehce
Lucie Sedlářová
Když jste někde v půlce cesty, na rozcestí a všechno okolo vám dává znamení kudy se vydat. Jako tato skvělá kniha.
"Říkal si, že tu dře od rána do večera a k čemu to všechno je. Proč to dělá? Co je smyslem jeho života? Měl všechno - zdraví, zázemí, práci, plnil si své sny... ale něco chybělo. Přestal se hnát. Zvolnil. Uskromnil se, a přestal dokonce dělat řemeslo."
"Poslechl svůj vnitřní hlas, svou niternou potřebu a nebál se poměrně velké změny, která ho v souvislosti s tímto rozhodnutím čekala. Šel do neznáma, do prostředí, kde nebude nikoho znát. Přesto to pro něj bylo životně důležité a musel to pro sebe udělat. Kolik z nás také vnímá svůj hlas, který nám říká, že bychom měli s něčím přestat nebo dělat něco jinak, protože nám to nedělá dobře? Spousta z nás však z nějakého důvodu setrvává v tom, co se nám nelíbí. Bojíme se udělat změnu. Co vlastně potřebujeme k tomu, abychom si dovolili udělat, co v hloubi duše cítíme, že bychom udělat měli?"
"Mít důvěru v proces, že se věcí dějí tak, jak se mají dít. a že se vždycky najde způsob, jak se uživit, když jdeme po cestě, která je v souladu s naší duší. Často si to zbytečně komplikujeme tím, že se všechno snažíme předem vymyslet. Snadno se tak může stát, že negativní představy o tom, co všechno špatného se může stát, nám znemožní se touto cestou vydat. Možná je mnohem lepší nechat se vést. Být průchozí, důvěřovat sobě, svým schopnostem a dovednostem."
Mačacia stopa
Dominik Dán
Jako vždy výborný Dominik Dán v audioverzi jako vždy skvěle načtené Martinem Mňahončákem. K dnešnímu dni načtena/naposlouchána celá série, tak Dominiku, šup šup s dalším dílem... Prosím. A klidně i s Hildou...;)
Nasterea
Petra Stehlíková
"Do prasečí " co to bylo? Po skvělých dvou prvních dílech a 5* tentokráte velké zklamání ze třetího dílu a pouze 3*. Dal bych čtyři, ale Illan se naučila novou a dost otravnou prupovídku, kterou začala používat zbytečně často. A asi se dostala do puberty, protože většinou byla na pár facek... Tak nevím, jestli se mám těšit na další díl... :(
Rudý vrabčák
František Kotleta (p)
Tak to zase byla pětihvězdičková jízda! "Nic než petragun!"
"Snažil jsem ty věci pojmenovávat pomocí pozemských analogií, ale většina těch analogií se nacházela od reality dál než Brno od slušného piva."
"Ne že bych byl zrovna expertem na chování chanských samic, ale i úplný idiot by poznal, že je vzteklá jako matka na mateřské, které někdo ukradl flašku vína."
"Měl na hlavě čepici. Připomínala trošku takový ten francouzský baret, co nosívaly vychrtlé studentky filosofické fakulty na rande, aby mluvily o Kantovi, zatímco se jim ulepení matfyzáci zkoušeli dostat mezi nohy, kde se ještě dal najít pořádný chomáč chlupů jako ze starých kazet se západoněmeckým pornem."
"Musel jsem zmizet, Dřív, než se ty dvě domluví, že problém nemají ony dvě spolu, ale se mnou. Dřív, než se mexický pat promění v ostravskou přesilovku, tedy spoustu lidí se zbraněmi a bezbranného pražského turistu, který se opil na Stodolní a neprozřetelně řekl něco dehonestujícího o Nohavicovi a jenom to zhoršuje hláškami jako: "Nerozumím vám, můžete, prosím, mluvit česky?" "
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
Já ty psy vlastně moc nemusím. Radši kočky, ty maj´ svůj rozum a ocas se jim nerozhoupe jen tak sám od sebe. Ale tato kniha mě nutí se zamyslet, zda nějakého psího kamaráda nechci nebo dokonce nepotřebuji... aby mě naučil žít. Nebo aspoň zpomalit.
Naposloucháno jako audiokniha, skvěle načtena Ivanem Trojanem.
"Víš, že jsem si nikdy nevšimnul toho tvýho flíčku, Gumpe? Vypadá úplně jako srdce. Tys mi to svý srdce tady celou dobu dával a já se přitom modlil, aby si už někdo pro tebe přijel. Promiň mi kamaráde, už ti to asi nestačím vrátit..."
Žoldnéři
Tomáš Bartoš
(SPOILER) Na začátku pomalý rozjezd, bylo celkem těžké se začíst, moc mě to nebavilo... Postupně jsem byl vtahován do děje, až jsem se nemohl odtrhnout a poslední třetinu přečetl na jeden zátah. Dal bych tomu tam 90%. Tak těch zbývajících 10% za stříbrný dolar po dědečkovi a za to, že Spiceová přežila.
Operace Thümmel
František Kotleta (p)
No tak jo, je to tak trochu brak, no... Ale když mě to hrozně baví! A řezníka Kotletu miluju (ale neříkejte mu to, prosím).
"... kulšeše a chany, ale i sukry a tuparie, kteří vypadali jako něco, co by se narodilo poté, co by opilý fanoušek TJ Slavoj Bruntál strávil vášnivou noc s koroptví."
"Stejně to fungovalo s nápoji. Jiná lednička mi nabídla jakýsi mixér různobarevných nápojů. Ten růžový chutnal jako kafe, zelený jako Starobrno. Po vyprsknutí na podlahu zmizel z nabídky."
A už se těším, až se vrhnu na Sněgoňovou!