Tritvaetna komentáře u knih

(SPOILER) Nebudu začínat dlouhými popisy, myslím, že autorský popis je dostačující. Příběh je vyprávěn z pohledu trojice teenagerů - Quinn, chlapec s bohatými rodiči, kterému jeho sláva nestoupla do hlavy a oproti zbytku nejvyšší vrstvy se chová mile, Bea, dívka z nižší vrstvy, která se zoufale snaží pomáhat rodičům jak jen může, a Alina - odbojářka a bojovnice za stromy. Žádná z postav nebyla vyloženě nesympatická, i když Alinu asi zachránila první kapitola, ve zbytku příběhu už mi trochu lezla na nervy, ale nijak propracované do hloubky nebyly, což byla trochu škoda. Vlastně by na jejich místě mohl být kdokoliv z jejich společenské vrstvy. Tedy s výjimkou Quinna, a u toho by zase neuškodilo vysvětlení, proč se chová, jak se chová. Ze všech postav nejbližší mi byla asi Bea. I když lituji, že nám nikdo nevysvětlil, kde se naučila tak dobře řečnit, a hlavně, že se to později v příběhu moc neprojevilo. Tady si dovolím ještě poznámku k jejím rodičům.
(POZOR SPOILER)
Opravdu musí ve všech dystopiích hlavním postavám umírat rodiče? Většinou v těch knížkách nejsou k ničemu jinému, než aby zemřeli a hlavní postava truchlila, a tohle bohužel nebyla výjimka.
(KONEC SPOILERU)
Romantická linka taky nepřinášela nic originálního, nicméně ani nijak nerušila. Svět byl podán celkem uvěřitelně; sice mě už rozčiluje jak jsou skoro všechny dystopické světy z 90% neobydlené, nicméně tady to aspoň mělo důvod (a nebylo to jen proto, aby mohl ten hrozný systém pokrývat celý svět a nemuselo se řešit, že je moc velký). Můj vztah k němu byl od začátku zvláštní, protože jsem se před pár lety pokoušela na toto téma psát knihu (byť zůstala jako počmárané papíry bezpečně ukryté v šuplíku), takže jsem měla možnost srovnávat s vlastními nápady. Na jednu stranu se mi líbila myšlenka kapsule, na druhou stranu povstalci pěstující stromy ve starém stadionu se mi zdáli obtížně uvěřitelní - krajina bez stromů a s tak nízkým množstvím kyslíku by nutně musela být výrazně nehostinější (minimálně podle mých chabých geografických znalostí). Jinak se příběh četl dobře. Chápu, že pro ty, kteří čekali něco hlubokomyslného, nebo pro lidi, kteří přečetli dystopií už desítky to musí být zklamání, nicméně pokud víte, do čeho jdete, není příběh nijak nedostačující. Třeba ekologická linka je podaná hezky a příběh se alespoň snaží o uvěřitelnost. I když klenotem literatury se nazvat nedá, nebudu popírat, že se mi kniha líbila, dost možná se poohlédnu i po dalším díle. Shrnutí na pár slov: prostě klasická young adult dystopie.

2 05.12.2020

Bohužel jsem knihu potkala tady na Databázi a přečetla si vysoká hodnocení - což by člověk neměl dělat. Začátek byl coby úvod do světa ucházející, svět pomalu popisován, aby se čtenář nestratil. Některé části tam sice byly trochu navíc, takový bonus, i když pro příběh neměly žádný význam (scéna s dítětem) a nejspíš měly jenom dokreslovat svět, ale dobře. Větší problém nastal v prostřed knihy, kde jsem se do čtení musela čím dál tím víc nutit; v jednu chvíli jsem to málem vzdala. Nicméně pokud člověk zvládne kritický prostředek, na konci se zase všechno rozjede a závěr je naprosto parádní. Některé části jsou vážně dobře napsané (a některé pěkně děsivé, všichni víme co). Bohužel kvůli tomu prostředku to na víc než 3* prostě nedosáhne. Propracovanost světa i postav je dostatečná na jeden příběh, ale nemůžu říct, že bych byla ohromena.
Můj oblíbený citát: „Já jsem Švýcarsko. Vždycky neutrální. A expert na čokoládu.”
Tahle věta mi uvízla v hlavě nejvíc z celého příběhu. Jediná smůla je, že s jeho tématikou nemá nic společného...

4 07.11.2020

Podobně jako většina ostatních jsem se ke knize dostala díky nabídce autora (za což mu tímto děkuji), tudíž jsem od ní neměla žádné očekávání.
Hned na začátku mě dostal krásný jazyk v úvodu, mnohdy až náročný, díky kterému to všechno působilo takovým zvláštně historickým dojmem. Dál v knize se bohužel trochu vytratil, zato celou dobu zůstával v dialozích postav, které všeobecně občas působily dost nevěrohodně („N-ne, bohyně teda nejsem. Ještě jsi mezi živými,“ mi nezní jako přirozená reakce).
Další věcí, která trochu kazila dojem, byla nedostatečná propracovanost. O vymyšleném světě se toho vlastně zas tak moc nedozvíme, a přestože kniha má být fantasy, čtenář se nesetká ničím nadpřirozeným s výjimkou chortojů, kteří jsou tam takhle tak nějak navíc, a snad pár okamžiků, kdy se zjeví bohové. Když už si jednou kniha zahrává s fantasy a je takhle v přírodním stylu, mohly se tam objevit nějaké amulety nebo rituály. Ještě jsem zapomněla na Ya-niny ‘předtuchy’. Ty by
si také zasloužily lepší vysvětlení. Jelikož se jedná o první knihu série, je možné, že se tyhle věci vysvětlí někde později, proto to nebudu brát jako chybu knihy. Větší problém je s popisem postav. Všechny postavy působily hrozně ploše, obvykle si byly podobné, nebyl tam nikdo, kdo by vystupoval z řady, jejich pocity nebyly moc rozepsány, a když už, bylo to pořád to samé, většinou láska nebo nenávist. Celá scéna kdy se Ya-na zamiluje do Jona byla napsána dost podivně. Chápu, že bylo potřeba, aby se do sebe zamilovaly rychle, ale tak ať je to láska na první pohled se vším všudy, ne snaha nacpat postupné zamilování se do jednoho dvou dnů. Což mě přivádí k další části a tou je černobílost. Na začátku mě docela doháněla k šílenství, dobří x špatní, nic mezi tím. Celá Temná armáda je automaticky zlá, nezdá se že by tam šel někdo třeba jen ze strachu, a zřejmě jediným správným způsobem života je bydlet ve srubu a obdělávat políčko.
Tahle černobílost je nicméně pro knihu charakteristická a s dost velkou pravděpodobností je tam záměrně. Příběh jsem na konci už nebrala jako pokus o reálně fungující svět, ale spíš jakousi svým způsobem legendu, pověst o neohroženém válečníku Jonovi. V tom případě je vyhraněnost dobro x zlo tolerovatelná. K téhle vyhraněnosti se ještě váže jedna výtka. Já chápu, že válka je zlá a v Taaru se otroci měli špatně. Nepotřebuju dvacet morbidních scén, abych to pochopila. Na to, aby si čtenář udělal obrázek, by stačila jedna dvě, netřeba hned čtenáři zvedat žaludek a způsobovat noční můry. Docela bych se obešla i bez hromady milostných scén mezi Jonem a Ya-nou.
S černobílostí souvisí další vada, byť tentokrát spíš kosmetického rázu. Kult temnoty. Proč? Proč je to vždycky temnota. Pokud to byl záměr související se záměrnou černobílostí, dobře. Ale jinak, nemusí mít všechno zlo v názvu temnotu. Na světě jsou i jiná slova, která se mohou objevit v názvu ‘těch špatných’.
Ještě shrnutí: nebylo to špatné. I když ze začátku jsem se musela do čtení dost nutit, od chvíle kdy byla unesena Ya-na se to četlo docela hezky. Jestli bude další díl tak doufám, že nám prozradí něco víc o světě, povaze lidí a trochu víc o magii. Potenciál to má. Teď jen ho naplnit. (3,5*/5*)

5 01.11.2020

Kniha je (minimálně v ČR, jak je to se zahraničními zdroji nevím) snad jediným dílem zabívajívím se problematikou konstruovaných jazyků. Mezi její plusy patří určitě přehlednost, srozumitelnost a velmi pečlivě provedený překlad. Člověk nemusí být lingvista ani znalec fantasy děl, aby pochopil.
Za mínus se dá považovat nedostatečné pokrytí jazyků, již zmíněné níže. Na druhou stranu autor se zřejmě nesnažil obsáhnout všechny jazyky, spíš ukázat rozmanitost jejich vzniku, znění a využití. Více mi vadila autorova vlastnost se opakovat. Některé jazyky byly zmíněny vícekrát, například v souvislosti s nějakým jevem a potom ještě samostatně, nicméně v obou případech jsme se o nich dozvěděli víceméně totéž.
Stručně řečeno, moc dobře napsaná kniha (až na to občasné opakování), pokud vás alespoň trochu zajímají fiktivní jazyky, v češtině lepší publikaci určitě neseženete.

1 31.10.2020

(SPOILER) !!Obsahuje spoilery!!

Chvíli jsem si nebyla jistá, jestli mám sahat po druhé sérii, protože první byla naprosto fantastická a protože jsem se bála ‘špatné druhé série’ po vzoru špatných druhých dílů, ale kamarádka mě nakonec přesvědčila - a budu jí muset poděkovat. I když mi trochu chyběl Percyho humor (tomu se prostě nevyrovná nic), Jason se mi zdál takový vyspělejší a sebevědomější, ale prostě ne tak zábavný jako Percy. Kdo mě nebral byl Leo - celou dobu se mi zdál takový nějaký ukňouraný, jakože ‘jsem jediné oheň ovládající Héfaistovo dítě za kdovíjak dlouhou dobu, ale jsem úplně zoufalej, protože moji kámoši spolu chodí’. Piper byla v pohodě, nejlepší byla ta scéna kde zjistila, že s Jasonem vlastně nechodila. To bych teda zažít nechtěla.

1 11.10.2020

Úžasná série, řecká mytologie v moderním světě, proroctví, dobrodružství, nevtíravá romantická linka a hlavně úžasný smysl pro humor. Opravdu není od věci alespoň základní znalost řeckých bájí a pověstí, ale není to podmínka - řecká mytologie je většinou podrobně vysvětlena - na rozdíl od americké historie, která se tam poměrně často objevuje a kterou nám samozřejmě nikdo nevysvětlí.

2 11.10.2020

Tak počkat. Já mívala Zářenu vážně ráda, ale tohle už je prostě moc. Aby šestileté dráče...?! Naopak jsem si oblíbila Hvězdoplava, předtím se mi zdál takový nezajímavý, tady vynikl, i když pro něj díl nijak úžasně nekončí (snad bude v pořádku), sice dokázal, že dokáže být statečný, ale ve srovnání s ostatními dráčaty je na tom pořád nejhůř. Vůbec co se nociletů týče, stal se z nich nejzoufalejší kmen v celé Pyrrhii. A co se proroctví týče..ou. Sice se něco takového dalo tak trochu očekávat, ale stejně - ou. Kdo teď zastaví válku (se jentak nedozvíme, jestli se Fragment neodhodlá vydat poslední díl. Naštěstí je to snad v plánu)?

11.10.2020

Příběh opět super, ale co ty chyby? Od začátku série je to čím dál tím horší a Žhava místo Plameny? Vážně? On je to tak trochu rozdíl, drazí překladatelé. Já chápu že Blister, Blaze, Burn / Žhava, Žára, Plamena může být matoucí, ale to si to nemůžou někam napsat? Tohle bylo vážně otravné. Jestli se to bude zhoršovat, zachvíli ten příběh bude nečitelný (Psala jsem kvůli tomu i Albatrosu. Ve čtyřce už to mají správně).

1 11.10.2020

Paráda. Sem tam se sice objeví nějaká chyba, ale zatím to knihu nedělá nečitelnou, mezi dráčaty není nikdo, koho bych nemohla vystát (i když s Tsunami bych si asi nerozuměla), asi nejvíc mi sedla Zářena. Hliňák je sympatický vypravěč, na všech vidí to nejlepší - díky čemuž můžeme všechny nezaujatě poznat. Tři válčící ‘královny’, následnice trůnu jsou sice dost okoukané, proroctví ve verších už taky literární svět poznal, ale na druhou stranu to vyvažuje netradiční pojetí draků a jejich světa, takže to nepůsobí okoukaně. Zajímavé je, že je kniha výhradně o dracích, lidé („paběrači”) nehrají nijak zásadní roli a rozhodně draky nedoprovázejí (ani draci je, jako v asi 90% všech fantasy knížek). Takže příběh celkově parádní, jenom škoda těch chyb.

1 11.10.2020

Tak nevím jestli je to tím jak stárnu, nebo tím že Erin Hunter (ano, vím že je to pseudonym) prostě neumí psát konce, ale závěr mě trochu zklamal. Nechci spoilerovat, ale Drápův osud - jakože cože? Celou sérii nejhorší padouch a teď tohle? Nemluvě o tom že i ‘hrozné nebezpečí pro Hromový klan’ mi přišlo trochu zveličené. Jinak upozorňuju nic proti, kniha byla stále moc hezká, obzvlášť vezmeme-li v potaz, že se zřejmě původně jednalo o sérii psanou pro peníze (nic proti, peníze potřebujeme všichni), na což je překvapivě originální a propracovaná - i když pozdější řady jsou ještě o něco propracovanější. Jinak konec sice slabší, ale přijatelný. Série sama za sebe kolísá mez čtyřmi a pěti hvězdičkami.

4 11.10.2020

Takže, začátkem řeknu, jak moc mi vadí, že nejde hodnotit celou sérii knih najednou. S ohledem to, že jsem první knihu četla někdy kolem roku 2012, načež zbytek po dlouhé pauze (ano, patřím k těm šťastlivcům, kteří mají doma první dva díly se starými obálkami a chybí jim kus obrázku), dělá mi trochu problém hodnotit samotný první díl. Co si vzpomínám, knížka mě vzala natolik, že jsem třetí díl přečetla v angličtině - což mi s ohledem na mé tehdejší znalosti angličtiny trvalo asi půl roku. Ještě jeden komentář, který by si zasloužil přijít spíše k celé sérii: minimálně v době prvního vydání měla série mnoho vášnivých, téměř fanatických fanoušků. Zakládaly se blogy věnované pouze Válečníkům, každá nepřesnost v překladu byla ostře kritizována a vznikl asi milion fanfikcí na stejném principu (na začátku seznam členů, děj vypráví o životě nějaké skupiny koček/psů/vlků/něčeho jiného). I jenom Wattpad toho byl svého času plný.

2 11.10.2020

Po mírném zklamání po přečtení prequelu jsem si nebyla jistá, co mám očekávat. Naštěstí Zlatoruká je už zase na vysoké úrovni, i když musím říct, že by jí prospělo roztažení do dvou svazků, jako v případě Lirael a Abhorsenky (a také, jak již bylo zmíněno, by neuškodilo, aby překlad odpovídal původní trilogii). Příběh byl, jako v jejich případě, vyprávěn ze dvou pohledů - Lirael a Bjet. Přesto byl pouze jednodílný, tedy jako Sabriel nebo Clariel, kde je pouze jeden úhlel pohledu.
Tím chci říct, že Bjet by potřebovala troch víc než polovinu jedné knížky na to, abych si ji mohla oblíbit, a samotný příběh by myslím roztažení v pohodě snesl. Zatímco se vztahem Lireal a Nicka jsem problém neměla - dával smysl a byl naznačen už v Abhorsence, k jednomu vztahu bych výhrady měla. Bylo opravdu nutné všechny na závěr spárovat? Já je sice mám oba moc ráda, ale tohle bylo trochu přebytečné, ani jsem si nevšimla, že by k sobě na první pohled zapadali.

16.09.2020

Za mě nejslabší příběh ze Starého království. Začátek je poměrně zdlouhavý, nicméně popis království za starých časů zajímavý je. Co mě zklamalo, byl příběh. Neoslovil mě, nemohla jsem se začíst, celou dobu jsem očekávala nějaký zvrat, posun, který nepřišel. Co se týče samotné Clariel, ačkoli jsem chápala její pocity a byla mi povahově blízká, její povaha se mi zdála nedotažená. Mohlo to být lepší. Naopak co se mi líbilo bylo vykreslení volné magie, která byla pro čtenáře zatím tak trochu záhadou. Stejně jako prostředí a popisy života obyvatel.
Poměrně důležitou podmínkou je znalost původní triologie, jelikož jako takové rozvinutí světa je dobrá.
7/10

16.09.2020

Naprosto úžasné, tajemné, surrealistické, slova vůbec nechybí, upřímě si nedokážu představit, kolik si s tím autor musel dát práce.

4 14.09.2020

Celá tahle triologie je právem považována za povedenou a Abhorsenka jejím důstojným zakončením. Čtivé, napínavé až do poslední chvíle a na konci velká bitva, prostě takové jako má správný závěrečný díl být.
Nedůstojně zakončím řadou emotikonů:
⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️

1 12.09.2020

Tak tenhle díl byl za mě ještě o něco povedenější než předchozí Sabriel. Přestože začátek je poněkud depresivní a než se hlavní postavy setkají trvá na můj vkus zbytečně dlouho, celkový příběh je povedenější, úžasně promyšlený svět opět vydá některá ze svých tajemství a příběhu celkem prospělo, že zabírá dvě knihy, jelikož to umožňuje složitější zápletku.
SPOILER:
Příbuzenský vztah hlavních postav bránící klišé romantické zápletce taky nebyl od věci.
KONEC SPOILERU.
Vedlejší postavy jsou tentokrát propracovanější, tudíž v tomto případě nebudu nic vytýkat. Dokonce se nevyskytují ani pravopisné chyby se nevyskytují (pokud ano tak mě opravte, knihu jsem četla už před delší dobou).
Každopádně se řadí k nejpovedenějším Nixovým dílům.

1 12.09.2020

(SPOILER) Pokud si chcete číst něco, co obsahuje hluboká tajemství a skryté významy, tak sáhněte po něčem jiném. Pokud hledáte příjemnou odpočinkovou fantasy s promyšleným světem a poutavým, byť jednoduchým příběhem, tak je tahle knížka přímo pro vás. Ano, do určité míry je to taková pohádka pro dospívající. Někomu to třeba vadí. A někomu, třeba mě, zase ne. Záleží na vás. Každopádně pro fanoušky fantasy hledající něco klidnějšího je to určitě dobrá volba. Jediné co jde vytknout je fakt, že kromě Sabriel a Macka (až v půlce se připojí Prubíř) v knize nemáš žádnou propracovanou postavu, ani Kerrigor nemá žádné výrazné povahové rysy (i když to můžeme umluvit tím, že je vlastně mrtvý). A taky bych uvítala trochu rozvedenější popis království, ale toho se snad dočkáme v příští knize.

1 12.09.2020

Dobře, abych byla upřímná, nečetla jsem knihu v papírové verzi, dostala jsem se k ní přes kamarádku s Wattpadem, kde se příběh vyjímal, jako... perla na hnoji (A tím nemyslím, že na Wattpadu nejsou žádné dobré příběhy, než se někdo ohradí, těch perel tam bylo víc, ale tahle mimořádně velká). Každopádně co si vzpomínám, že to byla jedna z nejpovedenějších knih, které se tam daly najít. Příběh působil celkem promyšleně, děj ubíhal tak akorát a postavy se nechovaly zas tak moc iracionálně, takže dobrý. Nicméně chápu, že na tištěnou knihu to možná nestačí. Přece jenom, od tištěné knihy mají lidé trochu větší nároky než od eknihy z portálu pro začínající spisovatele. Perla se z hnojiště dostala do vitríny v klenotnictví a najednou všichni vidí, že je malá, nevybroušená, a vůbec to není ono. A přizpůsobit se tomu může být problém, obzvlášť pokud redaktor svoji práci nezvládl zrovna nejlépe (Nebo, jak jsem četla, se vůbec neobjevil). Nicméně, nikdo nemůže říct, že by autorka neměla fantazii. Nebo nebyla schopná psát dobře. Při troše štěstí si v druhém dílu zvykne na odlišný styl, zlepší redakční úpravu a dotáhne všechno, co působilo ‘nedotaženě’.
Myslím, že kniha má každopádně potenciál, a záleží jen na autorce, jestli jej rozvine, nebo se pod nátlakem negativní recenze stáhne do kouta, či kvůli pohodlí nechá všechno při starém.
Každopádně jí držím palce.

Druhý díl byl určitě stál za to, i když Naslouchač se mi líbil o něco víc, vlastně nevím proč. Začátek v nížinách byl sice zajímavě pojatý, ale akce začala teprve v Duvalském pohoří. Spousta otázek a méně odpovědí - tak by se to dalo shrnout. To není špatně, jen mi občas trvalo pochopit, kde se ty odpovědi vlastně vzaly - třeba pochopit, že bojovníci jeli na Otorten - nechápu, jak to, že si byla tak jistá - protože si nevzali duvaly?? Co kdyby jeli jinam? Nicméně na konec knihy se děj zase hezký rozběhl, tak doufám že Nasterea už bude na zase minimálně na úrovni prvního dílu - a hlavně ať už konečně vyjde. Mimochodem, Nasterey mají mantie po kolena. OK, a jak vypadají jejich nohy? Škoda že se nikdo nepochlubil. Jinak Nasterey mají spoustu vlastností podobných - sklenařům. Chodí v matii, zřejmě dokáží tavit sklenit, nepochybně úzce souvisí s modrým sklenitem, pochybuji, že by shoda jejich jmen a meče byla náhoda... a jejich mokře vyhlížející mantie jsou v barvě Ilanu (květu). No, v příštím díle se toho snad dovíme víc - a Ilan nám zestárne. Upřímě jí nezávidím až začne mít jisté ženské problémy... :/ Už jí asi nezbyde než se prozradit.

7 24.08.2020

Jak čtu v komentářích, tak u téhle knihy hodně záleží na tom, jaké od ní máte očekávání. My šťastní, co jsme se k ní dostali čirou náhodou nebo ze zvědavosti, jsme spokojení. Ti co od ní měli moc velká očekávání už méně. Nutno poznamenat, že takhle je to vždycky.
Takže stručně: Kniha určitě má co nabídnout. Originální příběh, co si pamatuji tak téměř bez chyb v pravopise, děj hezky ubíhá, musím přiznat, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout a přečetla ji za den. Na druhou stranu, jak již bylo zmíněno níž, na začátku jsme do světa uvedeni poměrně zdlouhavým vyprávěním, a až po něm se rozběhne příběh samotný. Většina postav je opravdu nepropracovaná. Ilan, Kapitán, Vargas, snad ještě Etienne. Dejme tomu. Ale ten zbytek? Ilan(ovi) by prospěla nějaká chybyčka. Je tak nějak na hranici uvěřitelnosti, uvěřitelná je jen ve chvíli, kdy připustíme, že její dar je prostě opravdu velký a mimořádný. Což může, ale prospělo by to trochu vyvážit. Ne povahou, ale aby byla na něco prostě nešikovná. Dál bych vytkla přebytek vymyšlených slovíček v jejich jazyce. Nicméně na konci je slovníček a není to jediná kniha, i zahraniční publikace (co si vzpomínám třeba Eragon) to mají taky, i víc. A ještě úsměvný detail na závěr: v knize je jednoznačně zmíněno, že všichni mluví anglicky. Přesto se objeví scéna, kdy Raven váhá jak ji má oslovit - Ilane.., Ilan.. - v angličtině se neskloňuje. Tak, konec kritiky. Co se týče podobnosti se zahraničními bestsellery, nemohu srovnávat. Úroveň zahraničních bestsellerů se dost různí. Nicméně kniha je určitě moc dobrá, prostor ke zlepšování je, ale rozhodně jsem nebyla zklamaná a druhý díl si určitě přečtu. hodnotila bych tak 4,5*

11 24.08.2020