ttommikk
komentáře u knih

Tři dny a tři noci Španělska. Tři dny a tři noci ideálů, které prostě musí být, stejně jako musí být vždy nějaký Pablo. Tři dny a tři noci, které se umí pořádně táhnout, a přesto nejsou utahané. Tři dny a tři noci, co se do nich vejde všechno.


Když je něco povinné, neznamená to, že u toho nemůže být prdel. Tak bacha!


Veršovaný to je pěkně, nějaká ta antika tam je taky, jsme přece jen v klasicismu. Člověk si v tom může hledat kdejaký smysly i nesmysly, ale, saprlote, mastit se s tím šedesát let a potom si klepnout bačkorama ještě před kompletním vydáním? Měl to ten Johann pech.


Povinné čtivo všech opovážlivců, kteří za úspěšnej den považují ten, kdy se aspoň jednou pořádně vysrali.

A stejně už to všechno kdosi kdysi napsal.
„Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek, stesk a úzkost z života i smrti“


Zase jeden Šerlok, co má svou práci rád. A možná i něco. Něco, který si každý musí najít sám.


Akorát ten Kvido je nějakej divnej. Nebude on to tak trochu literární postava?


Rychle, rychle zapomeň na školní nalejvárnu a choď, choď, dcero, na jezero.
Stojí to, safra, za to!

A "68 Publishers" už nikdy nebude jen slovem, co bylo kdysi kdesi zaslechnuto.


Pootevřené okno k nahlédnutí do života zlaté mládeže a vysokoškoláků v době, kdy se ještě psávaly dopisy s datem 1948. Téměř celý děj se odehrává na reprezentačním plese anglického klubu. Pro jednoho páska, statkářskou tlustoprdku, budoucího učitýlka, pěknou Irenu, bolševického joudu i jazzového astmatika přichází komunismus a s ním úplně jinej svět, ale tady se řeší holky a kluci a jazz a hlavně strašně, ale strašně těžkej život a taky trochu pohodlnej.

Mnoho chytrejch vytvořilo vlastní fantasy světy proto, aby co nejdále uprchli světu skutečnému. Sapkowski vytvořil vlastní fantasy svět proto, aby se skutečnému světu co nejvíce přiblížil.


Rozvést se v 19. století, to kurník nebyla pražádná brnkačka. Vydalo to na celých 200 překvapivě čtivých stránek.

Trochu mrtvejch s trochou toho filozofování, v dávce dosti vyvážené, co pěkně vodsejpá.


Lehkým perem čtivě vylíčeny dějiny českého 20. století na osudu rodiny Mašínů. Lépe než-li drtiti středoškolské dějiny 20. století ze sešitu, je přečíst tuto knížku.


"A vo čem to bylo soudruzi?"
"Celkem vo hovně, ale dobře se to četlo."
