tučňák222 komentáře u knih
Příběh má nádech pohádky i revolučního románu. Naprosto geniální satira, či snad jakási obsáhlá bajka, plná metafor a skrytých pravd. Nejvíce však člověka zamrazí v zádech, když si uvědomí, že autor popsal téměř dokonale teprve budoucí podobu Sovětského svazu.
Nádherný historický román. Jaké štěstí, že má autor japonskou manželku.
Toto je asi nejvíce dějová kniha od Mitchella. Až zpětně člověk zjistí, že "mitchellovská propojení" jsou i tam, kde by čtenář žádná nečekal, a při čtení později vydaných knih si říká, kdy jednotlivá z nich už vlastně vymyslel.
Jedna z mých nejoblíbenějších básnických sbírek. A to díky atmosféře, atmosféře jazzu, noční Prahy, mladého života, zakouřenému melancholickému utápění se a lásky, atmosféře, kterou Hrabě dokonale popisuje, čímž slova a verše ožívají.
Moje nejoblíbenější kniha od Mitchella, a možná i celkově. Mnozí obdivují Mitchella kvůli Atlasu a Hybatelům, ale mě nejvíce sedí ve stylu téhle knihy.
Je poznat, že nejen autor, ale i překladatalé musí být geniální.
Oty Pavla jsem si okamžitě zamiloval. Jeho dojemný osobitý styl je nezapomenutelný.
Hlavní postavou není malý Ota, ale jeho otec, o kterém píše doslova s láskou. Krásně popisuje život své rodiny, silné události, lidi, s kterými se setkal, a odhodlání tatínka i člověka samého. A to ve svých provázaných vzpomínkách plných citů s velmi propracovaným humorem.
Mě kniha překvapila svým dějem.
Nebyl jsem z něho spolu se stylem psaní sice příliš nadšen, nicméně nepopírám, že dovedně popisuje psychologii jednotlivých postav a má zajímavý závěr a zápletku.
Nejúžasnější kniha, ke které jsem se dostal náhodou - darem. Četl jsem ji už několikrát. Díky ní jsem si Mitchella zamiloval a přečetl všechny jeho další romány.
Snad u žádné jeho knihy se ale nedá určit literární žánr. Kdo Mitchella zná, ví, že myšlenkově jsou všechny sebemenší detaily, příběhy i knihy provázány a přesahují mimo popsané stránky.
Mitchell je pro mě nejoblíbenějším autorem. A nejlepší je u něj možná opravdu začít touto knihou.
Film není špatným nebo nedostatečným ztvárněním knihy, ale je potřeba ho vidět vždy až po přečtení a brát ho pouze jako shrnutí děje.
Nejděsivější kniha, kterou jsem kdy četl – psychicky náročná na čtení.
Příběh je obecně jednoduchý, rozvíjí se ztuha a ve velmi omezeném prostoru a čase, ale jako obvykle u Glukhovského čtenář, a asi ani autor, nemá v průběhu představu, co bude následovat.
Příběh mimo jiné záživně popisuje – pomocí monologů – bezprostředně těžký život v současném Rusku.
Kniha mi svými motivy, moderním pojetím a líčením životních situací připadá jako opravdové dílo soudobé literatury.
Stále mě ale trápí otázka:
Kdo z nich dvou (hlavních protagonistů děje) byl vlastně uvnitř horší?
Jsem ohromen a dojat.
I přesto že je to delší kniha, četla se hravě. Mnohdy je velmi vtipná, jindy poučná, nikdy však nenudí a zanechá hluboké, ne stopy, ale rýhy.
Oblíbit si lze téměř všechny postavy, je to román s velkým R, který vypráví nejen strhující velkolepý život velikého Člověka.
Ke knize jsem se dostal náhodou na doporučení a absolutně jsem nelitoval už po první stránce. Souhlasím, že je to jeden z nejpovedenějších románů + popisů poměrů ve starém Japonsku + samozřejmě popisu života gejši + v neposlední řadě vypravěného životního příběhu.
Třetí kniha, co jsem od autora přečetl a jsem čím dál víc nadchnut!
Genialita vymyšlení si vlastního světa a následné plánování skutečnosti, jeho vlastních zákonů a současná alegorie naší Země mě velice baví.
V knize používá určité filmové postupy předkládání děje, což vtahuje čtenáře. Zároveň občasný povedený humor perfektně doplňuje nutnou filosofickou stránku knih Zeměplochy.
Dalo by se říct, že je to takový třetí díl série Hybatelé - Atlas mraků - Hodiny z kostí, tudíž na Mitchella ohraný styl. I přesto je to úžasný příběh, proto dávám 5 hvězdiček.
Tentokrát se jedná o krásný moderní fantasy a sci-fi román dohromady. Znovu je zde velká spousta podpříběhů, které doplňují/tvoří příběh hlavní. Je poznat, že autor je velmi vzdělaný, světaznalý a má velkou fantazii. S oblibou píše, jakoby to byl film, propojuje opět postavy s jinými jeho knihami a hlavní hrdina... existuje..., ale stále je z mého pohledu druhou hlavní "postavou" samotný život.
Od Mitchella, jakožto autora pro náročné čtenáře, se jedná tedy celkem o oddychovku. Nicméně stojí za to, a určitě bych ji doporučil i jako první knížku pro ty, kteří od něj ještě nic nečetli.
K pochopení záhadného názvu stačí počkat. Opět geniální propracování s krásným vypravěčským stylem včetně dobových detailů. I v překladech je poznat úchvatná slovní zásoba, slovní vtipy a důmyslnost autora. Při čtení mi běhal mráz po zádech a vnímal jsem knihu jako film.
Vadily mi prázdné skoky v čase, které ale byly později vysvětleny událostmi. U Mitchella se čtenář poučí, že zápletka bývá v něčem jiném, než čekal.
Oceňuji veliké množství osobnostních typů.
Nejedná se o milion příběhů na pozadí, ale milion příběhů tvořících jeden celek. Autor donutí přemýšlet nad tím, že se vždy něco děje kolem a skrze naše obyčejné životy.
Hledáte hlavního hrdinu? Z množství filozofií a mouder možná zjistíte, že je jím život.
Vím, že Lermontov byl skvělý básník, že Démon byl jedním z hlavních děl ruského romantismu, přesto mě kniha velice mile překvapila.
Opravdu krásný příběh plný nejrůznějších nadčasových motivů a jaksi doplňující Puškinova Oněgina.
Nejlepší díl Zeměplochy. Všechny postavy byly perfektně vykresleny - pan Pedant se svou hračkou, Vetinari, Krutiřitka a další.
Úžasný páně Pratchettův humor a "vetinarismus" zde nevynechá žádnou příležitost se projevit.
Kniha opět nabízí i mnoho k přemýšlení nejen o ekonomii. Pratchettovy parodie jsou neocenitelné jako Vlahošovy bankovky a Kantůrkův překlad.
Jen nemohu pochopit, jak mohou být tyto knihy v naší knihovně na dětském oddělení...
Styl vyprávění ze začátku slibně zaujme, ale od třetiny už se kniha velmi těžce čte. Nemluvě o tom, že autor bez upozornění neustále přeskakuje v čase a mezi postavami, což podle mého názoru činí knihu zmatenou.
Nicméně se jedná o kvalitní šokující a surové dílo.
Když jsem začal číst, uvědomil jsem si, že už mi Hrabal chyběl, tak jako dobrá buchta od babičky, a když pak přišla na náštěvu, a přinesla nám z pouti perníkové srdce, to jsme se pak těžko loučili, ale už jsem zase s ním, a on se mnou, jak krásný obrázek dvou mrtvol ležící v krvi spolu na podlaze, jako když soused vyměňoval ...
Nádherné jakoby jen čtyři básně, jakoby jen jedna pravá báseň. Báseň života. Plná touhy, dojemných vzpomínek, lásky a... prostých motivů.
Neruda mě nimi mile překvapil.
Oty Pavla jsem si okamžitě zamiloval. Jeho dojemný osobitý styl je nezapomenutelný.
Hlavní postavou není malý Ota, ale jeho otec, o kterém píše doslova s láskou. Krásně popisuje život své rodiny, silné události, lidi, s kterými se setkal, a odhodlání tatínka i člověka samého. A to ve svých provázaných vzpomínkách plných citů s velmi propracovaným humorem.
Kniha prakticky pouze o atmosféře, atmosféře 60. let, jazzu, noční Prahy, mládežnického života a Hrabětovy melancholicko zamilované zakouřené noci; a to je ta krása jeho poezie, při které texty našeho beatnického básníka ožívají v mysli.