Tuffy komentáře u knih
Knížka je taková rychlokvaška na oddech. Postavy mohly byt propracovanější, dialogy lépe vedené. Stačilo by jen "bla bla," povzdechla si Janka, aby člověk aspoň věděl, kdo vlastně mluví, protože když spolu dvě dotyčné měly rozhovor na celou stránku, tak jsem se začala ztrácet v tom, kdo je kdo. Bohužel postavy nemaji moc charakteristickych rysů, takže jejich dialog vypadal dost podobně, jak kdyby to mluvila jedna postava. No a o konci ani nemluvím, člověk čte 350 stran jen proto, aby si přečetl odbytý konec na půl strany? S tím si autorka mohla víc vyhrát. No vlastně si mohla vyhrát se vším. Téma je to zajímavé, ale bohužel špatně zpracované. Uvidíme, co přinese druhý díl.
Zajímavá knížka nejen pro fanoušky Harryho Pottera. Stručně zpracované, zato s hlubokými myšlenkami a ačkoli mi ze začátku Brumbálovy komentáře vadily, postupně jsem si na ně zvykla a brala je jako příjemné zpestření celé knihy. Mezi mé oblíbené bajky patri Fontána příznivé sudby. :)
Policajt z knihovny se mi velmi líbil. Byl to čtivý, poutavý příběh, který mě nenudil. Naopak ze Slunečního psa jsem už takový dojem neměla. Děj se docela táhl a jak už tu bylo zmíněno přede mnou - až moc dlouhé popisy. Když jsem se tím ale prokousala, musím vyzdvihnout konec, který sice nebyl úplně až tak nečekaný, ale trochu pozvedl můj celkový názor na tuto povídku.
Zvláštní kniha... Ačkoliv neholduji poezii, či čtením scénářů, tady mi to jaksi nevadilo. V každém díle autorky se dala najít nějaká zajímavá myšlenka, ať už to bylo napsáno jakkoliv krkolomně...
Líbí se mi, jak Joe Hill dokáže popsat stinné stránky lidí, špatné myšlenky a plány, které občas napadají každého z nás. Temnota příběhu je stejná jako v knize Černá krabice, ale tady vás konec příběhu donutí si položit pár otázek k zamyšlení.
Od téhle knihy jsem si po přečtení obsahu dost slibovala, ale bohužel mě zklamala. Nezaujal mě styl psaní autora, ale na druhou stranu musím přiznat, že se fanoušek Metallicy zase něco nového doví a že kniha zas až tak špatná není. Takže takový průměr. Možný by to chtělo jen lépe sepsat a bylo by to lepší. :)
Zajímavé a čtivé příběhy, nasbíraná nová slovní zásoba... Svůj účel to splnilo. Skvěle udělaná kniha. :)
Tyhle upírské romány mi přijdou na jedno kopyto. Autorka se snaží psát jazykem náctiletých, ale občas mi její výrazy v textu byly dost proti kůži. Já nevím, ale číst v seriózní části slovo typu "Bléé" mi zkazilo nadšení z celé scény. Asi třičtvrtě knihy jsem se prokousávala popisy, v podstatě bez nějaké zápletky. Něco málo se začalo dít až v té poslední čtvrtce knížky, ale bohužel to nestačilo zachránit celý můj dojem z tohohle příběhu. Výhoda téhle knihy je, že se rychle čte, což mě docela i láká, abych si přečetla celou sérii a udělala si o ní celkový obrázek.
Hodnocení: Chtěla jsem dát 2*, ale řekla jsem si, že na 2* jsem četla mnohem horší knihy. Takže taková horší trojka.
...Zjistila jsem, že mám nějakou slabost pro rockové hudebníky závislé na drogách...
Než jsem si sehnala tuto knížku, Mötley Crüe jsem nijak nemusela. Jejich hudba mi nebyla moc sympatická a glam metalový vzhled mě docela odrazoval. V průběhu čtení Heroinových deníků jsem Mötley Crüe dala další šanci a teď není den, kdy bych si nepustila aspoň jednu písničku.
Co se týče samotné knihy a Nikkiho: Musím vyzdvihnout upřímnost, s jakou je kniha napsána a zaujalo mě i grafické provedení (u fotek mladého Nikkiho jsem se rozplývala jak desetilá holka :D). Nejvíce se mi líbila poslední část knihy, kde Nikki popisuje, jak se rozhodl sebrat veškerou vůli a vzít svůj život pevně do rukou. Jsem ráda, že jsem se mohla dočkat šťastného konce. Obdivuju Nikkiho, že se z toho srabu dostal a přeju mu hodně inspirace, skvělých textů a spoustu let hraní. A hlavně ať do toho znovu nespadne!
Nechápu, co se všem na tom tak líbí... Při čtení knihy jsem chvílemi měla chuť přeskakovat stránky a modlila jsem se, abych už byla na konci. Je to zbytečně rozsáhlé a neoriginální. Klasická zápletka, kde si hrdina putuje po světě a někdo ho pronásleduje nebo on zase pronásleduje někoho... Aspoň, že je to trochu čtivé, jinak by moje hodnocení šlo ještě níž.
Ohodnotit tuto knížku bude asi složité. Když to tak rozkouskuji: Meyerová mi zde nesedla ještě více, než při "Tvajlajt". Zatínala jsem zuby při jejím častém opakování slov (ale možná za to může překlad) a místy jsem měla chuť přeskočit stránky, když Meyer dlouhosáhle popisovala nepodstatné věci, které tam nemusely ani být. Tudíž kdyby nebyla Meyer taková detailistka, mohla být knížka kratší a třeba i čtivější. Co se týče příběhu, nápadu, tak lepší než její přeslazená Twilight sága. Myslím, že děj by nebyl špatný ke čtení, kdyby ho napsal někdo jiný.
A co mě dostalo na zadním obale knihy: "Fantastický, tvůrčí, podnětný a působivý román. ... Stephenie Meyerová vykresluje postavy a rozvíjí příběh jako zkušený mistr svého žánru - kříženec STEPHENA KINGA a ISAACA ASIMOVA."
Pardon, ale PŘIROVNÁVAT Meyer ke Kingovi?! Děláte si ze mě srandu?! Teď teda Kinga vážně lituju (a Asimova taky), protože být na jeho místě, to by mě urazilo.
A teď všichni do mě, že tu kritizuju naší skvělou Meyer. :D
Přečteno před dlouho dobou jako povinná četba. To bylo utrpení... Nejen, že mě příběh vůbec nenadchl, ale přehnaně časté opakování slov mi pilo krev, takže jsem to celé četla vážně s odporem. Nevím, nelíbilo se mi to, ale každý má svůj názor a jiný vkus. Nicméně já bych tuto knížku jako povinnou četbu rozhodně nedávala.
Chvíli zajímavé, chvíli nudné stejně jako celá sága "Tvajlajt". Ani grafické zpracování mě moc nenadchlo...
Malý princ nemůže být pohádkou pro děti, protože je až příliš pravdivý...
V průběhu čtení knížky jsem si říkala, jaké dám hodnocení. Dost jsem uvažovala o třech hvězdičkách, protože mě v půlce knihy začínala ta monotónnost unavovat. Zachránil to konec.
Moc mi nesedlo psaní R. Johna a není to díky retrospektivnosti, ta mi naopak vůbec nevadila. Možná až příliš časté větné ekvivalenty a otázky. I když My děti ze stanice ZOO je také jenom koloběh drog, přijde mi, že to bylo odvyprávěné záživněji a lépe se mi to četlo. Ovšem nelze tyto dvě knihy srovnávat. Každá je poněkud jiný šálek kávy.
Ale i tak bych knížku doporučila ostatním, je to zajímavé čtení a pořád mi zůstává hlava stát, jak do toho někdo může zabřednout až takhle hluboko.
Kniha se mi líbila, protože příběhy nenudily, skrývají v sobě kousky historie a také se mnohé souvislosti přenesly do lidových úsloví (např. Achillova pata). Také oceňuji, že se báje zbytečně neprotahovaly, děj byl plynulý a text je nadčasový. Klasická povinná četba, které se nemusíte bát.
Starý King se vrátil! Jsem ráda, že mě tenhle román svojí rozsáhlostí neodradil a já se do něj pustila. Chytil mě hned na prvních stránkách. V knize je skvěle vystupňované zlo a poměrně rychle, jako já, začnete pár hlavních postav nenávidět a naopak u dalších si zase nebudete moc jistí, jeslti se přidat na jejich stranu nebo ne. Obyvatelé díky Kupoli ztratí poměrně hodně věcí (např. čistý vzduch, svoje blízké, zdravé myšlení...), takže vás to nutí sledovat příběhy alespoň vašich oblíbených hrdinů-držíte jim palce, nadáváte, ale nezmůžete vůbec nic, přesně jako oni.
Konec mě překvapil, i když byl trochu bídný, myslím, že by z toho byl skvělý film.
Jo...a mějte při čtení dostatek nervů a trpělivosti. ;)
Dolores Claibornová je kniha spíše pro ženy, protože málokterý chlap by byl natolik tolerantní (a tím nechci nikoho urazit), aby viděl genialitu této knihy a dotáhl čtení do konce. Já být chlapem, asi by mě to číst nebavilo, nevím... Nicméně pár desítek stran trvá se začíst do nezvyklého stylu vyprávění, ale pak je to opravdu pěkný nářez. Neřadila bych knihu do hororu, ale spíše do drama. Klobouk dolů před Kingem, že se dokázal vcítit do myšlení Dolores...
Nechápu, kam spisovatelka pořád chodí na ty výrazy. Čtivé, humorné...na oddech prostě dokonalé!
A film je taky skvělý. :)