tweed komentáře u knih
Spousta náhodných faktů a příběhů o Měsíci. Zajímavější k prohlížení než ke čtení, každopádně jako poklad do knihovny pro namátkové listování ok a pro starší děcka posedlé/fascinované vesmírem ideální.
Oceňuji, že někdo napsal knihu, kde vypsal hlavní motivace vývoje "člověka" bez toho, aby to cukrkandloval.
Navíc cynicky, zábavně A HLAVNĚ jazykově skvěle /zde patří poklona i překladatelce ♥/.
Samotná podstata příběhu vás překvapí jedině v případě, že zrovna pijete kombuchu v jeskyni v očekávání světového míru. Nicméně nedostatek překvapivých momentů vám bude úplně jedno, páč si budete především libovat v tom, jak Verhulst píše.
Název hezký, obsah méně, tak tak jsem si to dotrpěla do konce. Bylo to tak nudné, že ani nedokážu ukázat prstem na nějakou konkrétní chvíli, kdy se mi to přestalo líbit. Jsem docela zklamaná, protože obvykle asiaty miluju a ty se sklony k zvrácenostem nejvíce.
Kdyby v knížce byly rozhovory, které zřejmě chtěly být vtipné, zábavné, tak by to byla příjemná oddychovka. Nicméně, byla to akorát oddychovka - ne nepříjemná, nicméně už teď mi spousta dějových míst vypadlo z hlavy a co nevidět zapomenu i postavy a pevně věřím !DOUFÁM! , že velice brzy z hlavy vypustím i celou dějovou linku z puberťáckého ghetta. Mám na většinu příběhů z ghetta averzi a tady to byla taky hrůza.
Pozitivní však je, že jsem si mohla vytvořit poličku na Jihoafrickou republiku! Přeji si, ať mi tam brzy přibude i nějaká kvalitnější kniha.
Přirovnávání k Murakamimu chápu, pokud by byl horším spisovatelem, jeho knihy by mohly nějak takto vypadat... A ne, ani na mé milované Finsko a milé spisovatele mě Pasi neutáhnul.
Pro mě, jakožto amatérského a příliš neznalého fanouška současného umění, to je naprostý skvost ♥
Za pár dní přežiju Cobaina, což je trochu smutné, protože jsem měla naplánovanou brokovnici na 21 let. Na druhou stranu je pozitivní, že jsem se již (jakžtakž) smířila se svou existencí.
Hlavní hrdinka se také potřebuje smířit, v čemž mi byla blízká, a to i přesto, že byla často na facku. Nicméně já jsem také často na facku, tudíž jsem jí mohla s klidným svědomím odpustit.
Tímto končím své myšlenkové pochody, protože v tomto směru ani žádné další moc nemám. Jako celek mě knížka nijak nepřiměla k zamyšlení ani lásce.
Mými oblíbenými vypravěči byli - plyšové prasátko a zcela živoucí kočička.
Lidské existence patřily do kategorie - velké zlo a bohužel jich tam byla převaha.
Nejhorší bylo auto. Nikdy si nenechte nic vyprávět od auta. NIKDY.
Nemáte zač za přínosný a hodnotný názor.
Obě dvě hvězdičky jsou za jazykově skvělé a vtipné absurdní rozhovory v Leonckovi a Leně. Co se týče Vojcka, tak celá existence této hry mi je záhadou a jsem zpětně v úžasu, že v Divadle D21 z něčeho takového vzniklo nejen koukatelné, ale také i docela smysluplné představení.
Vegetariánka je jedna z těch knih, u které je zbytečné číst si předem informace o tom, co vás čeká. Je to proto, že na každého zapůsobí jiná linka příběhu. Myslím, že i na mě, až si knihu znovu přečtu, bude působit jinak než dnes. Je to krátké a zajímavé čtení, stojí za to si na něj udělat čas.
Jsou to milé historky. Jsou místy vtipné, místy zajímavé, ale je jich prostě moc.
Tuto knihu bych zřejmě doporučila každému, kdo mě zná a je navyklý, že mu během hodiny řeknu milion historek, které vlastně nemají žádný hlubší význam. Máte trénink, takže to zvládnete a možná si to i užijete.
Mě moc takové nahodilé příběhy nebaví, ani povídkám moc neholduji, tudíž si s touto knížkou nerozumíme a ve třetině jsem ji "zahodila".
Zatímco Stop the tempo! mi přišlo skvělé a přesné, co se týče vystihnutí celkem zbytečné frustrace lidí být super a cool a in, neustálou potřebou se tímto řazením zabývat a pak naprosto nesmyslně proti tomu bojovat. Ani to nemyslím posměšně, protože jsem si párkrát říkala "ach, ty krávo, vždyť pod tohle by ses klidně podepsala"
Takže zatímco Stop the tempo! mi přišlo skvělé 4/5, tak následný Kebab mě dost zklamal. Bylo tam několik scén, které podle mě budou na jevišti epické, ale celkově hra nepřináší nic nového a vlastně ani zajímavého či překvapivého, tudíž za Kebab 1/5.
Nakonec jsem ani nepřečetla všechny povídky.
Příběhy - jejich podivnost a často překvapivá rozuzlení - mě skutečně zaujaly, nicméně mi vůbec neseděl styl psaní. Nedokážu ani pořádně říci proč, jen vím, že jsem si u některých povídek říkala: "přesně proto jsem nesnášela čtení Amerického psycha".
Myslím, že stojí za to knihu zkusit a sami uvidíte, jak Urban sedne vám.
Pro mě to bohužel dobře nedopadlo, minimálně co se této sbírky týče. Plánuji však zkusit nějakou novější tvorbu, je možné, že se mi bude líbit více.
Přestože je knížka napsána dobře a navnadila mě k přečtení další autorovy knihy, rozhodla jsem se poslední dvě povídky ze svého života vyřadit. Příběhy nepřináší nic nového (pokud žijete život i mimo Disney), popisují vztahy takové jaké jsou - takže na hovno, motivy se opakují, nic vás nepřekvapí. Ja jsem se teda překvapila akorát tím, když jsem dala knížku přečíst kámošce, ať ji přejdou její osamělé chmury a ona si v polovině knihy zařídila Tinder.
Na mě to byla příliš velká telenovela. Nicméně se zajímavými dialogy a na jevišti bych to určitě ráda viděla. Do čtení této hry se však podruhé nepustím.
Chtěla jsem se překonat a dát 2 hvězdičky, ale ne, jsem totiž naštvaná. Nápad s reality show simulující koncentrační tábor mi přijde epický. Téma, z kterého by se dal vytěžit silný příběh! Místo toho celá knížka působí jako prvotní draft. Psychologie tupých postav - naprosto nepropracovaná, existence pořadu nevysvětlena, jazyk TRAGICKÝ. Během dvou jednoduchých vět autorka řekne: jak se postava cítila, proč a jak se to projevilo. Na přebalu se hrdě píše, že autorka vydává knihu ročně. Možná by měla zvolnit, vdechnout svým postavám život a zpracovat své originální nápady kvalitně.
Abnormálně narušené postavy a jejich malý výstup plný podivností. V hlavní roli: sekáček na led, probodaná stehna a tak dále. Vlastně se mi to i docela líbilo, jen mi prostě chyběl nějaký honosnější závěr, jakési rozhřešení.
Knížka byla opět plná vtipných situací, nicméně udílím o hvězdičku horší hodnocení a to zejména proto, že mi některé situace přišly vyloženě vynucené.
Na rozdíl od prvního dílu, kdy je všechno ještě růžové se dostáváme k prvním problému a příběh již není tak lehkomyslný, nicméně to mi osobně vůbec nevadilo, právě naopak.
Autor vám neservíruje žádné nepravděpodobné scénáře, naopak příběh je velice reálný. Co je pro tuto knihu důležité jsou postavy, interakce mezi nimi, jejich radosti a starosti.
Nevím jestli to bylo tím, že mi situace v knize není úplně cizí, ale pro mě se jednalo o velice emotivní knížku, o knížku, kde jsem i přes poklidný děj dychtivě otáčela stránky, jednu za druhou, knížku, která mě dojala.
Nečekejte vážné filozofování, čekejte sebeobjevování, rozkvět přátelství a sem tam nějaké to klišé.