tweed komentáře u knih

Jak to dopadne, když si Cunningham vezme na mušku pohádky?
Namixoval kouzelnou klasiku s životní realitou bez iluzí a funguje to skvěle.

První minipovídka (či předmluva, sama nevím) se mi velice nelíbila a obávala jsem se, že toto skončí jedním velkým zklamáním.
Naštěstí jsem nakonec nadšená. Spousta pohádek mě naprosto nadchla a pobavila. Nejvíce jsem si asi zamilovala převyprávěnku (slovo roku!) o Cínovém vojáčkovi ♥
Příjemným bonusen navíc je, že vás čtením provází krásné ilustrace od Yuko Shimizu ♥

Romantické duše se možná budou hrozit, ale já jsem přesvědčená, že kdyby lidé byli pohádkovými bytostmi, všechno dopadne přesně tak, jak to napsal Cunnigham.
Cunningham je bůh. Konec tečka (.)

4 16.03.2017

Spíše 4,5 než 4 z 5*.
Čtení Nočního filmu je naprosto návykové. Knihu jsem brala do ruky kdykoliv jsem mohla a to i když jsem měla čas akorát tak na jednu stranu.
U thrillerů mi obvykle vadí, když postavy dělají hlouposti, vy se musíte plácat do čela a kdykoliv někoho postihne tragédie, jen si pomyslíte - dobře ti tak, kreténe.
Tady jsem postavy v hlavě vůbec nevyzývala k tomu, aby někam nechodily nebo něco nedělaly. Naopak jsem doufala, že budou následovat každou - byť sebemenší - stopu do jakkoliv zvláštních míst. Zkrátka mě zajímalo, kam vše povede a bylo mi to dražší než cokoliv jiného.
Autorka především skvěle zahalila tajemstvím jednu z postav - režiséra Cordovu. Vlastně jsem se velice brzy začala téměř považovat za jeho kultovní fanynku a každý střípek, který s ním měl něco společného, jsem nadšeně vítala.
Pro mě příjemné vybočení z mého běžného čtecího výběru, část hvězdičky ubírám akorát za zbytečně prodlužovaný konec.

3 15.03.2017

Mám pro vás zásadní radu. Než knihu otevřete (což vřele doporučuji), zapomeňte na vše, co vám bylo prodáno. Zapomeňte na magický realismus i cirkus, protože toho dostanete málo (případně vůbec nic).
Máte smazáno? Vyborně! Teď si můžete užít 19. století a osudy osob z různých prostředí bez nějakých předpokladů. Stačí čekat, co se z toho všeho vyvrbí.
A že toho bude dost!
Nechala jsem se okouzlit a nakonec mi ani to fantastično nechybělo. Snad nebude chybět ani vám.

3 13.03.2017

Peggy strávila 9 let v lese se svým otcem, který jí tvrdil, že jsou poslední dva žijící lidé na světě.
Žít v lese téměř bez ničeho není žádný med, nicméně Peggy, která celý příběh vypráví, nijak zvlášť nedramatizuje. Jedná se o skvělé fiktivní memoáry, kdy vám vypravěčka jednoduše sděluje, co se stalo a nemá potřebu fňukat nad událostmi, které pro ni už byly téměř normální. Nechce to ani po čtenáři.
Tím je tato knížka výjimečná. Jelikož se autorka nechopí každé příležitosti, kdy může dojít k něčemu tragickému, dodává příběhu punc reálnosti, a když na to přijde, není ani úplně nepředstavitelné, že by k něčemu podobnému skutečně došlo.

Pokud chcete knihu otevřít, doporučuji se předem připravit na to, že vás nečeká žádná "zběsilá jízda". Pro někoho to může být důvodem ke snížení bodů, u mě tomu bylo naopak.

Taky jsem si díky tomu poslechla asi milionkrát "La Campanella" ♥,
strávila spoustu času na fórech pro preppery, tudíž teď vím:
jak nejlépe uvařit ježka,
s jakou moukou nepočítat při apokalypse…
A to se vyplatí.

8 10.03.2017

Habibi je velice rozkošné.
Devastující a zároveň pohádkové.
Krásně nakreslené.
Zkrátka milé ♥
Nemám co více k tomu dodat.

2 09.03.2017

Jedna z knížek, po jejichž přečtení si řeknu akorát "hm".
Toto hm značí: škoda vynaloženého času.
Knížka není hrozná, není boží, je akorát úplně zbytečné ji číst.

3 09.03.2017

Nakonec jsem ani nepřečetla všechny povídky.
Příběhy - jejich podivnost a často překvapivá rozuzlení - mě skutečně zaujaly, nicméně mi vůbec neseděl styl psaní. Nedokážu ani pořádně říci proč, jen vím, že jsem si u některých povídek říkala: "přesně proto jsem nesnášela čtení Amerického psycha".
Myslím, že stojí za to knihu zkusit a sami uvidíte, jak Urban sedne vám.
Pro mě to bohužel dobře nedopadlo, minimálně co se této sbírky týče. Plánuji však zkusit nějakou novější tvorbu, je možné, že se mi bude líbit více.

Přestože je knížka napsána dobře a navnadila mě k přečtení další autorovy knihy, rozhodla jsem se poslední dvě povídky ze svého života vyřadit. Příběhy nepřináší nic nového (pokud žijete život i mimo Disney), popisují vztahy takové jaké jsou - takže na hovno, motivy se opakují, nic vás nepřekvapí. Ja jsem se teda překvapila akorát tím, když jsem dala knížku přečíst kámošce, ať ji přejdou její osamělé chmury a ona si v polovině knihy zařídila Tinder.

Kdybych byla mladší a musela to číst povinně, tak zaručuju, že to ani nedočtu.
Tato kniha by mohla být velkou inspirací pro stránku "Nudné dialogy".
Já věřím tomu, že lidi jsou schopni zpsychopatit.
Jsem si jistá, že v krizové situaci se velká skupina nesourodých lidí prostě neshodne, začnou se chovat jako sobci, budou agresivní apod. Je jedno, jestli to jsou děti, dospělí či zombieci.
Ale pokud si chcete na toto téma přečíst něco pěkného, tak si přečtěte knihu "Slepota". Tam se dočkáte realistického vývoje situace a ani si nemusíte zásadně pomáhat lidmi, kteří jsou psychicky narušení bez ohledu na situaci.

Vždyť v této knížce byli všichni kreténi už od začátku.
Co mě mělo na průběhu šokovat?

Celou dobu jsem chtěla dát hvězdičky 2, ale poslední dvě strany hrozilo, že se z toho závěru postřelím.

4 19.01.2017

Proč jsem šáhla po této knížce?
Protože vyjde film s Emmou Watson a já ráda čtu knížky dříve, než vidím film.
Navíc dle traileru se zdálo, že půjde o knihu se silnou hlavní hrdinkou, která má mozek...
ale ne.
Hlavní hrdinka je primitivní blbka bez vlastního názoru.
Chápu, asi by bylo náročnější zmanipulovat někoho, kdo myslí komplexněji než šumící tráva,
nicméně určitě by se to lépe četlo.
Aspoň, že to bylo dobře napsáno.
A tím dobře nemyslím dobře. Myslím tím čtivě.
Každopádně sektářství vnitřního korporátního prostředí bylo vystihnuto výborně, nejednou jsem se musela smát (se smutnou slzičkou v oku).

5 10.01.2017

Tato knížka není boží. Příběh se moc neposouvá a vlastně pořád dokola čtete o tom, jak hlavní postava Gordon nechce peníze, přičemž o nich neustále mluví a topí se v sebelítosti - protože nemá peníze. Navíc je Gordon nesympatický rádoby intelektuál a nejradši bych mu o hlavu omlátila květináč s aspidistrou. Nicméně jako pojednání o člověku, který se rozhodne zarputile jít za tím, že bude básníkem, odmítá jakékoliv cesty k lepší obživě, jakékoliv přiznání, že se může plést, to je skvělé.

2 10.01.2017

Pat je dost creepy. Nemohla jsem se však ubránit tomu, abych občas nepovažovala jeho snahy o zlepšení se (s cílem získat zpět svou manželku Nikky) za milé až roztomilé. I tak jsem doufala, že mu v tomto směru happy end nevyjde. Když už jsme u té Nikky - není to největší sobecká kráva ever? Naproti tomu Tiffany, ač psychicky rozbitá, mi přišla sympatická a zároveň nejvíce realistická postava knihy. Možná by mi pomohl nějaký nezaujatý popis událostí před Patovým nástupem do léčebny. Toho se asi nedočkáme, ale to je život... nikdy neznáte skutečný příběh lidí okolo sebe.

2 10.01.2017

Tento díl byl po předchozích (skvělých) dílech dost velkým zklamáním.

1 10.01.2017

Mám k této knížce asi milion výhrad.
ALE… ono to je všechno, tak krásně podáno. Backman je skutečně nadprůměrným vypravěčem. Miliony mých výhrad mě vůbec neobtěžovaly. Po dočtení jsem si pročítala názvy kapitol a měla jsem příjemně nostalgický pocit… KAFE… ach ano, to bylo tehdy, když jsme měli domovní schůzi! MÝDLO… ach, takhle vlastně voněl ten byt!
Je velice lehké se stát součástí této knihy, přehlédnout veškeré její nedostatky a mít ji rád.

5 19.12.2016

Od té doby, co jsem vyrostla z básniček, kde jsou rýmy jako „kočičko-klubíčko; pes-ves“ jsem ve svém životě již pro tento žánr místo nenašla. Pak jsem šla poprvé (a ne naposledy) na autorské čtení básní - bylo to naprosto BOŽÍ. Tudíž jsem si řekla, že TU poezii teda vyzkouším i číst. NĚKDY. Někdy nastalo ve chvíli, kdy jsem šla k pultíku v knihovně s kupou knížek od Havla + Oscara Wilde a nechtěla jsem se cítit přehnaně intelektuálně. Papežův penis to měl zachránit. Ukázalo se, že poezii stále nerozumím a nadšení pro autorské přednesy u mě není v souladu se samostatným čtením básní. Vlastně - spíše než že jsem to přečetla, bych měla říci, že jsem to „tak nějak přečetla“. Některé básně mi přišly lepší, jiné horší, některé jsem ani nedočetla [na druhou stranu - jednu jsem si dokonce okopírovala (šok!)].

Na mě to byla příliš velká telenovela. Nicméně se zajímavými dialogy a na jevišti bych to určitě ráda viděla. Do čtení této hry se však podruhé nepustím.

16.12.2016

Chtěla jsem se překonat a dát 2 hvězdičky, ale ne, jsem totiž naštvaná. Nápad s reality show simulující koncentrační tábor mi přijde epický. Téma, z kterého by se dal vytěžit silný příběh! Místo toho celá knížka působí jako prvotní draft. Psychologie tupých postav - naprosto nepropracovaná, existence pořadu nevysvětlena, jazyk TRAGICKÝ. Během dvou jednoduchých vět autorka řekne: jak se postava cítila, proč a jak se to projevilo. Na přebalu se hrdě píše, že autorka vydává knihu ročně. Možná by měla zvolnit, vdechnout svým postavám život a zpracovat své originální nápady kvalitně.

16.12.2016

Doufejme, že posmrtný život neexistuje, protože jinak se Zamjatin někde hodně buší do hlavy. Všeobecně máme 1984 za velice vizionářské a pokrokové dílo, ale tím vizionářem nebyl Orwell, ten v podstatě udělal akorát více realistický (na druhou stranu, dle mého, co se lidské psychologie týče, méně propracovaný) retelling tohoto díla. Čímž nechci nějak shazovat Orwella, páč ho mám ráda, chci tím vyzvednout pokrokovost a kvalitu tohoto díla. Srsly, tohoto dědečka dystopie číst chcete! (Zamjatin se opět bije do hlavy, protože někdo se zase v povídání o jeho knize baví akorát o Orwellovi)

5 09.12.2016

Zajímavý soubor her! Musím říct, že jsem neočekávala, že se zrovna při čtení Vaňkovek budu smát, což samo o sobě vypovídá o mé dřívější (ne)znalosti tématu/žánru (?). I proto navíc oceňuji doslov, kde jsem se mohla dozvědět zase něco navíc. Doslovy jsou celkově boží, patřím mezi jejich zastánce. Nejvíc jsem se zamilovala do her Kohouta a Havla (Vernisáž ♥), naopak Landovský mě moc nebral, ale bez něj by sbírka byla zoufale nekompletní, tudíž si určitě nestěžuji.

1 09.12.2016

Osamělost prvočísel, byla ta knížka, kterou milovali všichni správní lidé a ve mně se nakupilo tolik očekávání, že to nutně muselo skončit velkým zklamáním. Tedy... to jsem si alespoň říkala a přečtení jsem odkládala více než pět let. Shame on me. Mé obavy byly zbytečné a já se naprosto zamilovala.
Už jsem se za svůj život seznámila s milionem knižních postav, které bezmezně uctívám, ale tady jsem měla poprvé pocit, že čtu o postavách, s kterými se můžu více méně ztotožnit, přestože s nimi mám společného jen málo.

5 25.11.2016