učtese komentáře u knih
Mám raději pana Cílka, když popisuje českou krajinu, když ukazuje jak s krajinou pracovat, nalézá zapomenuté dovednosti našich předků v této oblasti. Ale nějak mi nesedí jeho vyjadřování k celosvětovým problémům. Mám pocit že z podobných příčin dokáže vyvodit skoro každý důsledek ( nejčastěji aktuální problém) a potom jeho návrhy nebo způsoby řešení některých takových záležitostí se mi zdají, no tak trochu naivní.
Mě Simmons "povídkový" příliš nesedl. Jestli se o některých knihách, románech dá říct, že by potřebovali proškrtat, zredukovat na povídku, tak pro Simmonse platí pravý opak.
Skvělá úžasná kniha.At už jde o samotný děj, rafinovaně promyšlený se spoustou zápletek a nečekaných zvratů, anebo o jazykovou stránku knihy. Jan Křesadlo na mě působí jako člověk s obrovským rozhledem -erudicí. Jeho postavy jsou tak živé, přirozené a normální. Pár dní jsem měl problém začít číst nějakou jinou knihu, protože mi oproti tomuhle připadaly nudné, fádní, neoriginální.
Ze začátku to vypadá jako příběh dvou mužů soupeřících o jednu dívku na pozadí francouzské koloniální války v Indočíně (Vietnamu).
Postupně však vychází najevo, že jde o mocenské zájmy a zisk vlivu nad územím Vietnamu. A stejně jako je o dívčině budoucím štěstí rozhodováno bez ohledu na její názory, rozhoduje se i o budoucnosti Vietnamu bez ohledu na názory obyvatelstva.
Velice silný a dojemný příběh z války, který Merle dokázal napsat bez patetických scén, bez hrdinských výkonů a velkolepých obrazů. Prožijete dva poslední dny v životě francouzského vojáka, přesto na vás zrůdnost válečného konfliktu dopadne plnou silou.
Že bych se nasmál to říct nemůžu, ale ani jsem se nenudil.Četl jsem starší verzi od Pavla Eisnera a myslím, že až to bude v budoucnu překládat někdo jiný, vznikne zase nová, jiná kniha. Na téhle knížce mě nejvíce nadchla ta atmosféra. Ti dospělí lidé zde jednají tak trochu jako děti. Jakoby jim ta neznalost jazyka neumožňovala být k sobě navzájem zlí a hrubí. Jistá nevraživost mezi Mitnick a Kaplan tu je, ale odbývá se jen ve snaze pana Kaplana nají v projevu slečny "Mitnick" nejaký chýb.
Ve věnování píše autor, že chtěl původně napsat jen povídku a podle mě to měl dodržet. Několikrát jsem musel číst celé odstavce znovu, protože mě tak nudily, až jsem se přistihl, že vůbec nevím co jsem to přečetl.V první části je třeba tolik místa věnovaného tomu, jak Bronowski rozluštil písmo Etrusků a jak byl celkově skvělý, ale jak rozluštil parasymboly a tom ani ťuk. Lamont jde navštit senátora a pak to jde celé zopakovat Chenovi. V prostřední části mě zas otravoval rozbor sexuálního života triád. Ve třetí to byl popis sportovního řádění měsíčňanů a výlety na povrch. O Denisonově práci s pionizérem pár řádek.To, že chtěl Neville odletět s celým měsícem pryč, beru jako hodně velký úlet...
Nejzákladnější informace o pozorovatelných objektech ve vesmíru a pro mě snad poprvé opravdu srozumitelnou a pochopitelnou formou.
Na pozadí příběhu vycpaného černocha El Negra, který autor popisuje jako novinář a jak sám zdůrazňuje nezaujatě a s nadhledem, můžeme vypozorovat obecný náhled na přístup tzv. vyspělé části světa k té tzv.méně vyspělejší. Velkým kladem knihy je, že nám autor (jak se píše v anotaci) nepředkládá žádná řešení a vše nechává na našem svědomí a našich morálních hodnotách.
Zvlášť vhodná četba v současné situaci s uprchlickou krizí.
Velice dobrá kniha, které čas uplynulý od jejího napsání nic neubral na aktuálnosti. Samozřejmě že některé detaily už působí trochu podivně, zastarale, ale to hlavní poselství jak být rovným charakterním člověkem má svou platnost dodnes.
Hned po tomhle jsem četl J.K.Jerome - Dělat věci s rozmyslem je ztráta času a mám pocit, že se pan Horníček v této knize nechal příliš inspirovat stylem jak J.K.J tak jeho oblíbeným J.Thurberem. Měl jsem pocit že nám chce pan Horníček něco říct, ale chce na to jít oklikami a že nakonec v těch kličkách zůstal a to hlavní se mu tam nevešlo.
Tak trochu o tom jak chudák do ještě větší bídy přišel....Prostí číňané ten život asi neměli jednoduchý nikdy a velký Mao jim svými reformami pomohl spíše do hrobu. Jedinou jistotou a hodnotou byla a zřejmě dodnes je rodina. A to je podle mě poselství této knihy, Drží-li rodina pevně pohromadě je to klíč k přežití.
Kniha mě hodně překvapila. Koupil jsem jí v knihovně v bazaru za dvě koruny a získal za ně příval pozitivní energie a čistý výtažek z dušehojky královské.
Film se mi líbí, viděl jsem ho mnohokrát, ale kniha moc ne. Asi bych ji ani nedočetl a nepochopil, kdybych při čtení neviděl scény s Abrhámem, Hanzlíkem, Hrušínskými a Hartlem.
J.Martin nafotí mapy, dobře se prodávají, potká Olgu. Pak Olga odjede, Martin začne malovat, seznámí se s Houellebecquem, obrazy se prodávají ještě líp. Pak je Houellebecq (hrozné jméno) zavražděn, Martin dožívá v ústraní. Tolik k obsahu tohoto šokujícího avantgardního románu, který já považuji za totálně nudnou, zbytečnou knihu o ničem.
Jestli je tohle nejvýznamnější román francouzské literatury, pak je mi francouzských čtenářů líto.
Knihu myslím nejlépe vystihuje věta Jovanky Šotolové v doslovu: "Román bohatě saturuje různé definice postmodernismu, v prvé řadě intertextovost zásobenou přiznanými i nepřiznanými citacemi, jasnými i skrytými aluzemi."
Obálku k tomuto vydání (r.2000) prý navrhl a vytvořil sám Charlie Gordon. A všem ve Warrenu, kde v tu dobu právě byl, se moc a moc líbila.
Žádná sranda k popukání, ale příjemné čtení to je. Kniha také zřejmě sloužila jako zdroj inspirace pro autory filmů o Básnících přicházejících o iluze a další věci.
Na první straně to začalo jako pěkný syrový středověký román, ale na dalších se z toho stala téměř pohádka, slepenec Robina Hooda a Pána prstenů. Ta mrazivá atmosféra první strany byla pryč a autor se uvrhl do stereotypního klišé historické adventury. Hrdinové mě bohužel nezaujali, ať už udatný tajemný bojovník Vallon nebo němý Wayland, pro kterého plní speciální úkoly pes beze jména. V akčních pasážích jsem se nedokázal zorientovat kdo co zrovna dělá, kdo a s kým právě mluví. Po úspěšném vysvobození dvou hrdinů z vězení za pomoci pečených úhořů s uspávacím prostředkem, jsem knihu odložil. Pro mě odpad, ale hodnotit nebudu, protože jsem to nedočetl, chválabohu...
Pro mě jako nesinologa docela zajímavý náhled na fragmenty čínské historie i na styl čínských autorů. Nicméně tyto dvě novely u mě hlubší zájem o podobnou literaturu nevzbudily.
Kubohnát se narodí jako dospělý a nemá žádné emoce a touhy a rozhodne se proto psychoanalyzovat jiné aby si jejich emoce přivlastnil.Hned na začátku se přichomýtne k porodu Klementýny. Pomůže na svět jejím třem dětem a už v domě zůstane a vyřizuje pro Klementýnu různé pochůzky, protože ta svého muže Anděla zavrhla, jelikož už svoji věškerou povinnost splnil a v další péči o děti jej již nepotřebuje. Kubohnát dochází do vesnice kde se dějí nepěkné věci.Lidé jsou tu zkažení, zlí. Mučí zvířata, staré lidi i děti.Naštěstí po červeném potoku pluje Sláva, který od nich za zlato kupuje jejich stud a hanbu. Morálku ve městě nezlepšuje ani církevní činovník -farář, který svádí souboj s ďáblem a to doslova v ringu s boxerskými rukavicemi pro pobavení vesničanů. Klementýnu začne strach o bezpečnost jejích dětí sužovat natolik, že se rozhodne je uzavřít doma do klecí. Jen tak mohou zůstat uchráněni všemu číhajícímu nebezpečí. a Kubohnátovi se podaří zpsychoanalyzovat jenom Slávu a tak po jeho smrti po něm převezme jeho živnost.