učtese komentáře u knih
Kniha o starcích. Ale trochu z jiného pohledu, není zde žádné lamentování nad hořkým osudem ani nejde o příběh moudrých mužů a žen předávajících své bohaté zkušenosti. Tihle starci jsou spíš pěkní hajzlíci, no nejspíš hlavně jeden z nich -Bernard, ale ani ostatní se příliš o pohodu v domě nesnaží. Všechny trápí nějaké problémy související s vysokým věkem a slouží jim především jako nástroje k různým podlostem a krutým pomstičkám. A příprava na další zlomyslnost se Bernardovi vymkne z rukou tak, že....ale to už si musíte přečíst.
P.S. Kniha obsahuje značné množství chyb -diakritická znaménka, z Bernarda je jednou Bertrand atd.
V knihovně mě zaujala hezká obálka a dostal jsem chuť na trochu historického čtení, ale brzy mě chuť přešla.Kniha je zřejmě určena mladším čtenářům, tak kolem dvanácti let. Jakoby si někdo přečetl něco o starých řemeslech a rozhodl se, že okolo slov platnéři, pulérníci, brníři a cechmistr, purkrabí, rychtář vystaví "historický" román. Je to příběh outsidera, který vlastní pílí, pronikavým myšlením a nezlomným charakterem ke štěstí dojde.Ke konci knihy jsem toho chlapce Lukáše už tak nenáviděl, že jsem doufal že bude polapen a středním platnéřským kladivem roztepán do tenkého plátu.Při čtení jsem si několikrát vzpomněl na hrozný film Kozí příběh. Tohle je takový platnéřský příběh.
Jedním slovem neuvěřitelné. Nemyslím tím nehorázné, prostě jsem tomu příběhu nevěřil. Asi nejsem cílovou skupinou čtenářů, tou budou nejspíš mladší lidé. Mě tenhle sladkobolný příběh, nebo lovestory přišel zoufale naivní, vykonstruovaný. Tuhle trochu lásky, tady trochu napětí, zahustíme osudem, okořeníme palestinsko izraelskými narážkami. Snědl jsem tuhle kaši všechnu, čekaje na dně nějaké překvapení, ale nebylo tam nic.
Knihu jsem pochopil jako hledání odpovědi na otázku, zda lze vytvořit doknalou společnost lidí. Vědci ze Země infiltrovaní na planetě zemského typu mají za úkol sledovat zdejší společnost ve feudální fázi jejího vývoje. Náš hrdina začne mít problémy s "politikou nevměšování se". Jenže lze vůbec nějak zásáhnout a zvrátit vývoj? Svrhnout vládnoucí diktátorskou elitu a nahradit ji jinou? Lze skutečně zařídit aby všichni ve společnosti byli spokojení? Vede cesta skrze komunistiskou nebo kapitalistickou ideologii ? Mají nakonec vůbec tato různá uspořádání na většinu obyvatelstva tak významný vliv?
Knihu napsal Ir, vyrůstající v Holandsku, nyní žijící v New Yorku. Hlavní postavou je Holanďan, žijící v Londýně a několik let pracovně v New Yorku. Celkem těžké takovou knihu hodnotit, narodil jsem se jako Čech, žiju v Česku a zřejmě tady i zemřu. A musím přiznat, že je pro mě těžko pochopitelné jak může někdo žít mimo rodnou zem. Chvíli jsem měl pocit, že jde o jakousi propagandu, na podporu imigrantů, o to ukázat po jedenáctém září vyděšeným Američanům, že to jsou stejní lidé jako my všichni. Kniha pro mě byla výletem do světa lidí s odlišnou mentalitou, o jejich touhách, cílech a cestách k jejich dosažení.
Čekal jsem povídky tak trochu ve stylu Oty Pavla, ale většina těch povídek je spíš takový strohý popis nějaké události, která by podle mě nestála ani za zmínku. ( Koupě krávy, pastva, prodej ) Měl jsem pocit, že zvířata a les tu fungují jen jako zdroje, jako pracovní nástroje. Neskutečně mě iritovalo používání nářečního "tady " místo "sem"(Polož to tady. Přišel tady.) Jestliže je celá kniha psaná spisovnou češtinou, pak tohle beru jako obludnost.
Nemám pocit, že by šlo o historii Ameriky, kniha je o dvou bratrech a jejich životě. Bratři se nenarodí chudí a do práce kvůli obživě nemusejí, přesto zemřou jako nějací bezdomovci, zavaleni harampádím v rozpadajícím se domě. Bratři (a myslím hlavně Langley) se nedokáží začlenit do společnosti. Langley kvůli svým názorům a Homer částečně kvůli slepotě(a později i hluchotě) a částečně kvůli podpoře bratra.Tu historii, která "prochází" jejich domem, vnímám jako ukázku toho, že by nebyli schopni žít v žádné době, snad jen v rozkvětu hippies, jenže to už jsou oba staří (a ve skutečnosti již mrtví). S hippies je pojil ten boj proti společnosti. Jenže bratři bojovali tím, že se před společností "zabarikádovali" ve svém domě a uzavřeli sami do sebe.
C v názvu pro mně znamená connection, spojení. Ať už jde o radiové vlny, nebo spojení muže a ženy. Obojí mělo v Sergově životě velký význam. Za poslechu radiových signálů Serge vyrůstal, při prvním spojení se ženou se zbavil své nemoci. Za války jako letecký pozorovatel, cítil strach a nebezpečí, až když se mu rozbila vysílačka a přišel o spojení. Po válce pak pracoval pro ministersvo spojů.
V Egyptě, kde se jeho osud završil při spojení se ženou, kterou zde potkal. Jo a ještě je tu návštěva spiritistické seance v bohémské části Sergova života.(Spojení s mrtvými) Kniha se odvíjí jako film ( jako pěkný nezávislý film), vše sledujeme zpovzdálí a hodně důrazu je kladeno na vystižení atmosféry místa, kde se právě děj odehrává. Několikrát mě při čtení zaujala taková drobnost a to jméno hlavního hrdiny, totiž používání stejného tvaru "Serge" pro čtvrtý i první pád.(Neviděli jste Serge? "Tady jsem", řekl Serge.)
Co se mě týče, Serge na té lodi nezemřel. Z horečky se dostal a žil šťastně až do ... do druhý světový.
Ve věnování píše autor, že chtěl původně napsat jen povídku a podle mě to měl dodržet. Několikrát jsem musel číst celé odstavce znovu, protože mě tak nudily, až jsem se přistihl, že vůbec nevím co jsem to přečetl.V první části je třeba tolik místa věnovaného tomu, jak Bronowski rozluštil písmo Etrusků a jak byl celkově skvělý, ale jak rozluštil parasymboly a tom ani ťuk. Lamont jde navštit senátora a pak to jde celé zopakovat Chenovi. V prostřední části mě zas otravoval rozbor sexuálního života triád. Ve třetí to byl popis sportovního řádění měsíčňanů a výlety na povrch. O Denisonově práci s pionizérem pár řádek.To, že chtěl Neville odletět s celým měsícem pryč, beru jako hodně velký úlet...
Ulrich dělá hlavně co musí, než to co by chtěl a aniž si to uvědomuje je jeho život drcen dějinami. Autor nám podsouvá historické události jen tak na okraj, ale po přečtení jsem měl dojem, že to byl právě vývoj světa a společnosti, který nejvíce ovlivňoval Ulrichův život. Druhá část se snaží najít odpověď na otázku jak prožít život a naplnit jej, je-li to vůbec možné.Má větší šanci talentovaný lehkomyslný Boris nebo cílevědomá pracovitá Chatúna?
Xenogenesis:Úsvit je jednou z nejoriginálnějších sci-fi knih jaké jsem četl. Přesto asi v žádném žebříčku " best of sci-fi " nefiguruje.
Důvodem je myslím to, že autorem je žena, černoška a hlavním hrdinou knihy je také žena tmavé pleti. Nic pro machistické čtenáře.
Žena je jako hlavní postava zvolena hlavně proto, že v knize jde především o vztahy (ale není to červená knihovna) mezi lidmi a mimozemskou rasou a mezi lidmi samotnými. Což by možná s mužským hrdinou tak dobře nefungovalo. V Úsvitu se Lilith dovídá, že byla spolu s několika lidmi zachráněna ze zničené země a vybrána mimozemšťany Oankali k tomu aby pomohla ostaní lidi připravit na to co je čeká. Oankali totiž nejsou nezištní zachránci, ale mají se zbytkem lidské rasy svůj plán. Potřebují spojit svůj genofond s lidským a dát tak vzniknout nové generaci, což je smyslem jejich života. Jak na takový způsob záchrany bude zbytek lidské rasy reagovat ?
Anotace popisuje knihu celkem dobře, i když možná to vypadá, že to je pěkný chaos, ale není. Ten umírající člověk vzpomíná, ale nijak cíleně, nebilancuje, spíš se mu vybavují různé vzpomínky, útržky. Vypadá to, že jsou to vzpomínky na takové obyčejné prosté věci, ale pro ty jež je prožili měli nějaký zásadní význam a zcela jistě jim změnily životy. Kniha se čte velice dobře (přečetl jsem jí na jeden zátah) a můžu jen doporučit.
Knihu jsem nedočetl, čekal jsem něco jiného.Na těch 107 stranách, které jsem přečetl, jsem se s humorem, nadsázkou ani situační komikou nesetkal.Myslím, že kniha je určena spíše ženám, autorka v povídkách rozebírá vztahy mezi mužem a ženou za pomoci drobných kamínků dává dohromady mozaiku, proč se jedni rozešli a jiní jsou zase spolu. Rozhodně nechci říct, že je kniha špatná, jenom to není četba pro mě.
Země Vlachaků je okupována národem Masridů, prezentovaných záporákem Zorpadem. Domácí odboj vede Şten. A toho najdou uvězněného v lese v kleci trolové, vyhnáni na povrch země odvěkými nepřáteli trpaslíky a také magickou mocí, která jim ničí domovy v nitru země.Ştenovi se podaří troly přesvědčit, že jim může být prospěšný a slíbí jim pomoci nalézt a zničit zdroj magické moci.Následuje putování, skrývání, útěky, boje až po závěrečnou válku lidí a trolů proti Zorpadovi a trpaslíkům.Většina fantasy postav je vykreslena tak jak je známe, trpaslíci jako kovkopové a řemeslníci, elfové jako neviditelní lukostřelci z lesa jen na troly je nám nabízen jiný pohled.Fungují zde jako velcí silní lidé, jsou přemyšliví zvídaví.A i když se živí zabitými nepřáteli a občas i padlými druhy nijak to k jejich hrůzostrašnosti nepřispívá. I když se kniha jmenuje Trolové hlaví postavou a tahounem děje je člověk Şten. V první části knihy, ale moc netáhne spíš se plazí (možná je to dobře, dostanete šanci se s hrdiny sžít a litovat pak jejich smrti v boji) až v polovině knihy se rozběhne aby do cíle dosprintoval. Ze začátku mi kniha připomínala Pratchetův styl ze Zeměplochy,ale bez toho humoru.Zvlášť postava Sargana, špiona z východní říše. Ten jakoby vypadl přímo z cechu vrahů.
Tvrdá kritika monarchistické společnosti a moci církve.Hank Morgan se octne v šestém století na dvoře krále Artuše a rozhodne se využít znalostí "svého" devatenáctého století k tomu aby zemi vytrhl ze spárů církve, otrokářů, králů a všeobecné nevzdělanosti.Jako správný američan ví, že toho lze dosáhnout pouze nastolením demokratického řežimu.Touto myšlenkou je kniha velice aktuální.Je zřejmě posedlostí každého američana šířit demokracii a svobodu všude a za každou cenu a že o ni nestojíte? Ke zdi s vámi.(Američané v Iráku,Afghánistánu) V knize je mnoho vtipných momentů a dost mě tedy na konci překvapilo povraždění třicetitisícové rytířské armády naším hrdinou.
Anotace k této knize je trošku zavádějící, protože teleportacím a průzkumu objektu na měsíci se věnuje pouze okrajově.Většina z těch 195 stran se věnuje psychologickému rozboru postav a protože jsou tam hlavní postavy dvě a asi tři čtyři vedlejší, je to rozbor důkladný a zoufale nudný. Jestliže se o bratřích Strugackých řiká, že psali vlastně sociologické romány a sci-fi prvky jim sloužili jen jako zástěrka, aby vůbec mohli vydávat, tak Algis Budrys tuto formu (v této knize) přivedl k dokonalosti. Dvě hvězdy jsou za těch dvacet sci-fi stránek.
Ignácius je zoufalé hovado, ale musel jsem mu fandit. Vždyť kde dnes narazíte na člověka s nějakým světonázorem, těžko najdete člověka s vůbec nějakým názorem.
Kniha vyšla v roce 1953 a přesto se mi zdálo, že čerpá z díla Ericha von Dänikena. Vládci čekají s odhalením své podoby padesát let, do doby až bude lidstvo připraveno, protože vypadají jako ďábel, doslova. Křídla, rohy, ocas plus tmavá barva a velká výška.Což znamená, že zemi navštívili již kdysi v dávnověku a takhle lidstvo získalo podobu ďábla. Taková trošku konspirační teorie. Úkolem vládců na zemi je dohlížet na bezproblémový přechod lidstva na vyšší nebo další evoluční stupeň. Jde o jakési nehmotné kolektivní vědomí, které se stejně jako několik dalších mimozemských ras připojí k nějakému většímu celku ve vesmíru.Mám pocit, že Clarke do téhle knihy napěchoval příliš námětů a témat, které by bylo možné zpracovat do samostaných knih a proto se jim nemohl věnovat hlouběji a šířeji a proto to na mě působí trochu odfláknutě, zjednodušeně.
Můj druhý Crichton, po Andromedě trochu zklamání.Je to čtivé a napínavé, ale vadí mi na tom něco, co nemám rád u některých filmů a knih. Na třiceti stranách se stupňuje napětí, kvůli nějaké zásadní věci, která pak na dvou řádcích vyšumí a rychle vznikne něco nového, aby to mohlo o dvacet stran později opět bez většího efektu zapadnout. Samozřejmě že o práci vyšetřovací komise leteckých nehod nemám ani ponětí, ale jak to, že se do vyšetřování na žádném stupni nezapojila jakákoliv policejní složka? Hlavní hrdinka má k dispozici tým lidí na každý šroubek v letadle, ale všechno důležité si stejně musí vypátrat sama. A ta perfektní genderová vyváženost postav, hrdinka jeden z nejvyšších představitelů obří firmy, ale také rozvedená matka, proti ní kuje pikle výrobní ředitel jehož žena je potomkem zakladatele firmy, pak je tu mladičká ctižádostivá reportérka a zhrzený bývalý zaměstnanec, vynášející interní informace za úplatu atd. Z téhle knihy mi zůstane v hlavě jen, že to bylo o nějakém letadle.
Na čtení LESu je dobré, ba přímo nutné se přípravit. Jinak knihu po pár stranách znechuceně odhodíte. Jedna dějová linie jejímž hrdinou je Perec mi připomínala Kafkův Zámek. Perec jakýsi úředník toužící poznat les, přichází na Správu lesa a zde naráží na byrokratickou mašinerii. Ta je prezentována naprosto absurdní a nelogickou činností správy. Tahle část je jako sen, jste na divném místě děláte divné věci, ale je to tak nějak v pořádku a po probuzení si řeknete, co to proboha bylo? Ve druhé lini je tu Candide, který v lese ztroskotal a snaží se les opustit, jenže opustit tenhle"začarovaný" les není jednoduché, ne-li nemožné. Zatímco podivnosti a absurdity do lesa jaksi patří o to víc je pobuřující co se děje na správě lesa.Když si uvědomím jak přebujelá je byrokracie dnes, kolik různých směrnic,vyhlášek a zákonů prorůstá naší společnost jako podhoubí, připadá mi, že v LESE žijeme všichni.