undodendron
komentáře u knih

Jedna z nejlepších knih co jsme četl. Jestliže všechno, co jsme kdy dokázali, proměníme v prach, co se stane z nás? "Cesta" je ukázkou naděje v beznadějné situaci. Naděje, že ještě zůstaneme lidmi i když se touláme spáleništěm a víme že to nejcennější, vlastní děti, nejsme schopni ochránit. McCarthyho vize současného světa je mrazivá.


Román je jako prudká řeka. Večer jsem ji koupil a druhý den ráno dočetl.
Ta možná zdánlivá nedotaženost je podle mne dána tím, že neustále čekáme odpovědi na naše otázky. Když nepřicházejí, jsme zklamaní. Balabán nám ale odpovídá, jen jiným způsobem a v trochu jiné sféře, než jsou naše očekávání ukotvena.


Proč z té knihy mám pocit, že končí tam kde musí pokračovat?


Kniha desetiletí a přitom je kvalitativně sotva poloviční oproti Zeptej se táty... Jeho cit pro situaci a existenciální prožitek je údivuhodný, ale jak píše Weil, některé povídky působily trochu strojeně. Spíš to vidím jako rozcvičku, na jejíž úroveň však nedosáhne ani v době největší síly možná 90 % autorů


Nechtělo se mi ale přečetl jsem ji a je to opravdu skvost.
pro WEIL: V Dostojevského knize dělá člověka vědomí svého svědomí, proto je konec takový jaký je. Jinak by to byl příběh o patologickém jedinci - (ne)člověku.


Možná to zní divně, ale tahle kniha má to, co by podle mě měla mít každá kniha: nosné myšlenky, které člověka nutí přemýšlet a někdy i rozčílí. Ne že bych ke knize neměl žádnou výhradu (občas skřípe stylistika, no možná je to jen autorův styl :) ), ale tohle je skutečně přemýšlivá sci-fi s napínavým příběhem, ještě k tomu česká!


Ze začátku jsem si připadal ohromený způsobem jakým vykresluje atmosféru, detaily které se člověka dotknou, ale po přečtení první části jsem si uvědomil, že to zafungovalo stejně jako reklama na antiperspirant. Shlédneš ty okouzlující "obrázky" a pak si uvědomíš, že nejde o nic důležitého. Za chvíli se na knihu zapomene, protože nic nepřináší, i když je velmi dobře napsaná.


Má v sobě trochu toho punkerství, kterým pulsuje Topol, ale mnohem mírnějšího. Zaujalo mě to pro svoji formu syrovosti při prožívání té doby... jak se ale tady dává hodnocení 90%?


Četl jsem a čekal a čekal a ničeho se nedočkal. V základu to není zlé - metro jako jediný možný prostor pro přežití, ve kterém dost vykonstruovaně působí snad veškeré světanázory, ale příběh a reakce postav i různé motivy jednání jsou "divné" a konec, s prominutím, hloupý. Čtivá kniha je a má jakýsi nápad i atmosféru, ale připadá mi dost nedotažená a to jak v logice příběhu, tak popisu světa, ve kterém autor příběh vypráví.


Karlínský Karl Inn Surprise v New Yorku a Lendl v kuchyni za železnou oponou... a také estébácké zrůdy a ta podivná česká mentalita... výborná kniha. Kdo četl ...a bude hůř by si měl dát i tuhle pochoutku.


Už je to let, co jsem jí četl a pořád mám v hlavě atmosféru hospodské čtyřky v 9 ráno nebo situaci, kdy se shrbený v křoví raději nechal pomočit kamioňákem než aby se prozradil...


Četl a přečetl, ale měl jsem u hranice 1. třetiny krizi... pak mě to ale smetlo a sedřelo z kůže.
Sestra je nabitá energií a ovlivnila mě na celý život.
Škoda jen, že film byl úplně mimo...


Láska jako politikum. Nekonvenční vztahy zakrývající autorovy myšlenky se čtou dobře, utkvělo mi to v hlavě i když už je to let, co jsem ji četl. Patrně to bude tím nádechem punku, vztahů jež hlavní postava prožívá.


Možná, že někteří autoři napíší za život jednu dvě dobré věci, tyhle povídky (na rozdíl od "...a bude hůř") mezi ně nepatří. Pelc musí příběh prožít aby ho mohl věrohodně napsat.
