Usire komentáře u knih
Nejlépe hrát s předchozím dílem, protože zážitek je pak intenzivnější. Druhý díl mi přijde lépe zpracovaný a poměrově těžší na projití.
Nebylo to špatné čtení, jen některé věci mi nesedly (nikde nebylo zmíněno, že na konci knihy je Země snů). Pochválit zaslouží ilustrace a celkové zpracování. Myslím, že znovu hratelnost bude nízká.
Fascinuje mě jak je kniha nadčasová. Samozřejmě je nutná mírná korekce do dnešní doby, ale téma naprosto vizionářské. Moc se mi líbí ztvárnění Sheldonových krizí a jejich řešení, kdy jejich řešení je mnohdy až neuvěřitelné. Jediné co mi trochu vadí, je použití atomové energie naprosto všude. Trochu všespásný nápad, který autorovi milerád odpustím.
Nebylo to špatné, je tam bohužel "ale", protože od Pratchettovy (ne)prvotiny jsem očekával více. Spousta věcí není nijak vysvětlena oproti Zeměploše, a to je asi pro mne zásadní nedostatek. Mohlo to mít skvělé pokračování, kdy někdo dojde na okraj koberce, vysvětlí smršť atd. Bohužel trochu promarněná šance od mistra žánru.
Místy trochu nerealistické oproti jiným dílům, ale to není až tak na škodu. Akčnější tempo 90s je opravdu cítit a autor opět dobře pracuje s tématem.
Zajímavá zápletka, strhující tempo a vlastně není ani co vyčítat. Vykreslení doby a metod bývalého režimu mi připomnělo, jak dobře si dnes žijeme.
Kniha není špatná, je zde bohužel významné "ale". Některé návaznosti nedávaly úplně smysl, nelogické chování postav také moc nepřidávalo a nakonec se z děje stal trochu guláš. Kniha je tak víceméně dobrá k odpočinkovému čtení na pláži, protože autor umí psát o dost lépe.
Povídky nejsou špatné, bohužel jejich krátkost nedovolí děj více rozvést. Je to škoda, protože řada povídek, by mohla být opravdu skvělá, kdyby dostala více prostoru.
První polovina knihy byla pro mne neuchopitelná, kmenové války a způsob myšlení mi byl naprosto cizí. Přechodem do 20. století a konce koloniálních mocností se situace zpřehledňuje a je i čtivější a dějiny samostatného státu jsou již velmi zajímavé.
Další skvělý díl, kdy si říkám, kde Ti Žen-tie bere svůj čas a energii na veškeré své úvahy, manželky, vyšetřování, práci na soudě atd. Vše opět působí organicky a nenásilně, autor mistrně líčí rozdílné kultury či lidské povahy.
Většinu příběhů jsem znal z animovaných filmů a bylo tedy zajímavé je porovnat. Kresby jsou opravdu krásné, humor skvělý, vlastně není co vytýkat.
Taktéž jako jiní bych vytkl menší rozsah, jenž neumožnil se autorovi více rozepsat. Soudce Ti je opět geniální, ale oproti jiným knihám zde není tolik napětí. Vše se veze spíše na takové klidnější vlně.
Bylo by hezké, kdyby se takovýchto gamebooků vytvořilo více na různá témata. Nenásilná forma a celková podbízivost, může vést ke skvělým edukativním výsledkům. Téma samo o sobě moc lidí nepřitáhne, ale zde se setkáváme se skvěle zpracovanou publikací určenou pro mladší čtenáře, které kniha opravdu vtáhne do děje a sami najednou chtějí vědět více.
Pro mne to bylo opravdu zklamání. Kniha mi přišla dost rozlítaná a hlavně se zaměřila jen na pár významných postav, ale neprošla historii jako celek. Kdyby závěrečný přehled myslitelů byl rozveden do většího konceptu, zkrácen mnohdy nepřínosný text k některým osobnostem, jednalo by se o skvělé dílo. Takto, jak je publikace předložena, se jedná o podprůměrně zpracovanou literární rešerši.
Trošku recyklace, ale opět nervy drásající rozuzlení. Fantastické popsání dobových reálií, mě vždy uvede v údiv, že autor nepochází z Číny, ale je to Holanďan. Jeho láska k starověké Číně je vskutku nakažlivá.
Celkem mě až zarazilo lehkovážné chování soudce. Chápu co tím autor chtěl sdělit, ale byl to velký hazard. Kniha byla napínavá až do samotného konce, kdy čtenář se již pomalu loučí se svou oblíbenou postavou. Otázka zní, zda svědomí může být opravdu tak mocný nástroj.
Příběh byl opravdu zajímavý, ale o kapku horší než je van Gulikův průměr. Je zajímavé, že se jedná o pouhou fikci. Člověk by uvěřil všemu, co autor napsal. Líčení doby, lidí, prostředí v autorových knihách často vypadá, jako by je sám prožil.
Originální, ale lehce přitažené za vlasy. Moc nechápu motivaci hlavních postav, protože to časem stejně muselo jednou prasknout. Vše zpracováno s nádechem filosofie a mystiky.
Ti se zřejmě nezalekne žádného případu, ani ten, co se zdá být na první pohled beznadějný. Jen se mi nechce moc věřit, že vše by probíhalo tak v klidu, jak nám kniha předkládá.
Dodal bych, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. Ty největší problémy, Ti vyřešil zcela elegantně a to co jsem nepokládal za důležité, bylo ve skutečnosti velice složité.