VA_Krtek
komentáře u knih
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Nejdřív zhodnotím pouze tento díl .. 5*. A teď zhodnotím celou sérii .. 5*. Co mě k tomu vede? V životě jsem snad nečetl propracovanější a promyšlenější sci-fi. První díl jsem hodnotil trochu níž, ale asi to jde na vrub tomu, že jsem ještě nebyl položený do té správné "asijské" vlny. To je totiž k pochopení hloubky celého díla potřeba. Star Wars v tom nehledejte. Kdo má rád barvičky a světelné meče, ten bude zklamán. Celé dílo je temné jako sám vesmír, jen sem tam vysvitne jiskřička naděje, která ale většinou hned zase pohasne jako samy hvězdy - jaká to paralela :-). Pokud jste správně naladěni, tak v tom najdete neuvěřitelnou hloubku a spoustu témat k zamyšlení. Někdo tomu vyčítá ploché a nezajímavé charaktery. Já si to nemyslím. Asiaté jsou opravdu proslulí svou pracovitostí pro kolektiv a ne svým individualismem. Proč by nemohl jednou hýbat světem taky někdo jiný, než američani? Jistěže vás budou některé postavy a jejich rozhodnutí štvát, ale tak to přece je vždycky. V tomto posledním dílu trilogie je vidět, že autor řádně šlápl na plyn. A přitom je tam potenciál na další dvě knihy. Celý vesmír se nakonec dostal až do absurdních stavů - ale proč ne? Vždyť je to sci-fi. Má to jitřit fantazii a bavit. Obojí to u mě splnilo. Liou Cch'-Sin se dokázal vymanit ze zaběhlých kolejí a naservíroval nám pohled na lidstvo, vesmír a budoucnost z úplně jiné perspektivy. Palec nahoru.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Co k tomu říct? Asijská mentalita se od té západní liší, stejně pak i literatura. To je první fakt, se kterým musí případný čtenář počítat, aby pak nehodnotil knihu jako "odpad", což si bezesporu nezaslouží. Pomáhá tomu sledovat korejskou kinematografii - po pár filmech už si na asijskou mentalitu jaksi zvyknete. Druhým faktem je to, že kniha se řadí do žánru hard sci-fi. A tohle bylo místy hodně hard. Kniha je rozdělena do tří částí, přičemž tu prostřední je snadné si splést s učebnicí fyziky a informatiky - tou jsem se celkem prokousával. Ale první a hlavně poslední část to hravě vyrovnaly. Škoda, že hodnotit lze pouze na pětihvězdičkové škále. Za mě tři jsou určitě málo, ale čtyři možná zase moc. Uvidím kam se to posune v dalších dílech.
Nimbus
Neal Shusterman
Důstojné pokračování smrtčí trilogie. Líbí se mi, že autor sleduje více postav a rozvádí jejich dějové linky. Ty jsou osobité a lehce rozeznatelné. Vším tím prostupuje Nimbus, jehož pojetí je naprosto odlišné od vizí jiných autorů. Jen tak dál.
Dallas 63
Stephen King
King je spisovatel mnoha tváří. Dokáže napsat jak perlu, tak brak. Tohle je jednoznačně zástupce toho prvního případu. Do postav se dokážete vžít a soucítit s nimi. Není vám jedno jak se budou rozhodovat. Vše je dosazeno do prostředí atentátu na Kennedyho, tak že to dává smysl a nečiší z toho nelogičnost. Za mě palec nahoru.
Pátá oběť
Jonathan Dylan Barker
Same, Same, Same... začíná se nám to pěkně vybarvovat. Příběh mě opět vtáhl svou syrovostí. Barker mi dává pořádně za uši. Oproti tomuhle byla Čtvrtá opice naprosto jednoduchá záležitost. Anson byl tři čtvrtiny knihy jaksi potlačen, až už mi začínal chybět. Ale jeho návrat v poslední čtvrtině dává tušit, že to klubíčko na rozpletení bude podstatně větší. Já jen doufám, že to má Barker pořádně promyšlený a závěrečný díl nebude šit horkou jehlou.
Doporučení na závěr - moc se nevažte na jednotlivé postavy - nikdy nevíte jestli je ta, za koho se vydává :-)
Věk supernovy
Liou Cch'-sin
Ach jo. Po přečtení trilogie Vzpomínka na Zemi jsem byl naladěnej na další dílo autora a nevěřil jsem místnímu nízkému hodnocení. Nevím, jestli si Liou neukousl moc velkej kus, protože jak chcete popsat svět dětí aby to bylo zajímavý a aby to zároveň nebylo absurdně přehnaný? Já rozumím pojmu sci-fi a ani mi moc nevadí, když mě autoři tahají za nos ohledně technologií. Ale já mám dvě děti a představoval jsem si, jak by si v novém světě poradily ony. Prostě jsem mu ten příběh nevěřil od první věty do poslední. Pár dětí starých max. 13let na tom bylo s inteligencí, schopnostmi a disciplínou jako ti nejlepší dospělí a zbytek se choval naprosto dementně. Já si nemyslím, že děti chápou smrt jinak a je jim jedno, že zemřou. Taky bych chtěl vidět jak 13cti leté dítě v tanku nebo stíhačce dosáhne na ovládací prvky a jak po ročním zácviku zvládnou chod jaderné elektrárny. Přišlo mi, že to moc hrotil a chtě nechtě mi to připomnělo pejska a kočičku jak pekli dort. Na druhou stranu chápu, že autor má mít tvůrčí volnost a fantasii a že asi Liou nechtěl vykreslovat svět hromadného vymírání a kolapsu společnosti. Škoda pouze pěti bodové škály, protože takhle je to pouze za 2*
Zvon
Neal Shusterman
Přiznám se, že závěrečnému dílu této trilogie udělím plný počet asi jen z úcty k celku. Jinak bych hodnotil o stupínek níž. Závěr na mě působil až moc hekticky, ačkoli to možná byl záměr.
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Jasnej plnej počet hvězd. Post-apo moskevské metro, kde každá stanice je svůj vlastní svět, mi učarovalo se vší tou špínou a nechutností, kterou do toho Glukhovsky mnohdy dal. Poslední kapitola by zasloužila pozlatit.
Já, legenda
Richard Matheson
Budu hodnotit pouze povídku Já, legenda, protože v mém vydání knihy více než polovinu stran zaplnily další povídky, které ale vznikaly mnohdy o hodně později. Zajímavé je, že na motivy této knihy byly natočeny hned tři filmy. Last Man on Earth (1964), Omega Man (1971) a konečně I am Legend (2007), přičemž pouze první film se věrně držel předlohy a další dva se více a více odkláněly. Oproti poslednímu filmu je příběh podstatně komornější. Robert Neville je v podstatě obyčejnej chlápek, zmítanej sexuální deprivací a návaly vzteku nad osamělým životem, whiskey pije jak vodu a cigára připaluje jednu od druhý. Ačkoli mě to ze začátku odpuzovalo, tak zase proč ne? Kdo z nás by dokázal zůstat poslední a dodržovat asketický život tak, jak to ukazoval film z roku 2007. Takže Robert se vlastně jen tak potuluje a tu a tam zapíchne kolík. Oproti vyspělejší pozdější próze tady nenajdeme bližší popis těžkostí post-apo života. V reálu by asi benzín několik let použitelný nevydržel, problém by byl s pitnou vodou a bez antibiotik by člověka sundala první angína. Ale je potřeba pamatovat, že tohle vzniklo v r.1954, takže to přejdu. Nejsilnějšími částmi příběhu je pak epizoda se psem a samotný konec příběhu. Matheson ukazuje mistrovství v tom, že nepotřebuje zakončit děj nějakou bombastickou událostí. Nechci spoilovat takže napíšu jen, že někdy se v jednoduchosti skrývá nesmírná síla.
P.S. "Neville, pojď ven!" mě nepřestalo bavit až do konce :-)
Dvanáctá planeta
Zecharia Sitchin
...Výhodou takových domněnek je, že nemohou být dokázány, ale ani vyvráceny...
Tato věta ze strany 168 definuje vlastně celé pojednání. Existují v podstatě čtyři druhy lidí. Jedni věří ve stvoření člověka jediným bohem tak, jak diktuje současné náboženství (a je jedno které). Druzí věří Darwinovi. Třetí to vůbec neřeší. A ta poslední skupina fandí Sitchinovi, Dänikenovi a podobným. Hodnocení knihy se pak bude pohybovat od 0 do 5* podle toho, ke které skupině se řadíte. Dávám 3, protože jsem k tomu přistoupil jako ke sci-fi a zároveň mě to jako četba během cestování MHD celkem bavilo.
Příběh opravdového člověka
Boris Polevoj
Mě se to i líbilo. Asi všichni tuhle klasiku znají. moje hodnocení sráží fakt, že jsem měl pocit, jako by celý ten příběh psal právě komisař a nikoli sám letec. Prostě kniha na objednávku režimu.
Ready Player One: Hra začíná
Ernest Cline
Tady, vzhledem k hodnocení, půjdu opět mimo hlavní proud. Četl jsem tohle až po Armadě, která má sice horší příběh, ale téměř stejnou zápletku. Teenager, který je spíš chodící encyklopedie her než skutečný člověk. Já mám z téhle knihy rozporuplné pocity. Na jedné straně je nutné ocenit promyšlenost příběhu a rébusů v něm obsažených. Na druhé straně příběh místy do děje vtáhne, ale místy neskutečně nudí. Upřímně, už mi vyloženě lezlo krkem to neustálé odkazování na retro hry a hudební alba. Borec přesně věděl o každé hře kdo byl autorem, na čem vyšla, kdy vyšla. To samé s alby, filmy atd. atd... V osmnácti letech!!! Všechny filmy, seriály zkouknuté 150x. To neee. Celou knihu jsem nedokázal dosáhnout toho, aby mi byly postavy sympatické a aby mi na nich záleželo - možná to způsobuje fakt, že většinu děje vidíte z pohledu jejich virtuálních postav. Logický rozpor jsem viděl vlastně v celém představeném reálném světě. Na jedné straně extrémní chudoba, hlad, rozvrat... Na druhé straně všichni frčí na nejmodernějších kouscích výpočetní techniky, nikdo nemá nouzi o elektrickou energii (které to množství techniky musí polykat kvanta) a pokud máte peníze můžete si jídlo nechat dovážet. Pokud by byla všude taková bída, tak by kurýr s pizzou musel jet v tanku, aby uspěl. Dávám 2,5* a byť se mi válí na stole i Ready Player Two, nemám sebemenší chuť do toho jít. Clineovy knihy jsou zřejmě odrazem svého autora a bohužel mám pocit, že ať napíše cokoli, tak to bude pořád podle stejné šablony.
Turnus
Hugh Howey
Knihy psané v sérii mají někdy tu vlastnost, že se látka vyčerpá už v první díle a vy dále vidíte jen postupný úpadek. Tohle je naštěstí přesně opačný případ. Howey s nesníženou kvalitou rozšiřuje svůj příběh a postupně odhaluje jaká realita se skrývá za oponou. Četl jsem jedním dechem.
Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
Trochu mě mrzí, že to hodnotím takhle špatně. Nosná myšlenka není špatná, ale ono si tam toho kosmonautování moc neužijete. Spíš je to sonda do životního cyklu jednoho človíčka. Co mi ale vadilo - a dokonce jsem nebyl dalek toho knihu vůbec nedočíst - byl styl autorova psaní. Na mě to bylo až příliš vulgární a strojené. Kalfař, snad ve snaze něčím zaujmout, zvolil přehnaně provokativní styl. Neubráním se paralele s vynikajícím Spasitelem od Andyho Weira, kde autor stvořil úžasnej příběh bez jediné zmínky o přežírání, alkoholu, sexu, masturbaci, výronech tělních tekutin všech druhů...zkrátka bez všeho, čím Kalfař naopak nešetří. Dám jednu hvězdu za to, že se sem tam se objevovaly pasáže, které mi dovolily knihu vůbec dočíst.
Potomci lidí
P. D. James (p)
K této knize mě přivedlo její filmové zpracování, které se mi líbilo svou surovou depresivností. Chtěl jsem vědět o kolik se film odchýlil od předlohy a musím říct, že o dost, ale paradoxně v tom dobrým slova smyslu. Marně pátrám v paměti, kdy naposled jsem řekl, že film byl lepší než knižní předloha, ale tady to platí. Ne, že by knížka byla špatná, to jen ten film byl za mě tak dobrej.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
Hodnotím s odstupem času. Jsem běžec, ale 10km každý den, aby to bylo dle slov pana Murakamiho "vážně brané běhání" fakt nedávám. Pro skalní běžce asi povinná četba, nicméně já hodnotím pouze 3*, protože mi moc nevonělo to japonské strojové běhání. Necítil jsem z toho vášeň, jen povinnost.
Můj dlouhý běh
Luboš Brabec
Dana Orálka znám osobně. Absolvoval jsem dost závodů, kterých se účastnil i on, abych mohl říct, že jde o jednu z nejskromnějších osobností co jsem kdy potkal. Jeho příběh a i on sám je pro mě velkou inspirací a vzorem nezlomnosti. Ať to běhá, Dane.
Outsider
Stephen King
Já půjdu asi trochu mimo hlavní proud, ale pár Kingových knih jsem už přečetl a musím říct, že tohle byla remíza. Příběh sám o sobě byl celkem čtivý, určitě se mi nestalo, že bych se u toho nějak trápil. Ale byla to prostě v podstatě dobrá detektivka s trochou nadpřirozena. Jak to asi bude, je z děje zřejmé již od prvních stránek a vy tak jen sledujete postavy, kterak odvádějí detektivní práci. Možná kdyby to napsal někdo jinej, asi bych hodnotil výše. Ale zrovna King má u mě nasazenou laťku dost vysoko a Outsider postrádal takovej ten pocit "co se to sakra děje?"
Prach
Hugh Howey
Je až neuvěřitelné, že Howey dokázal udržet kvalitu na nejvyšší laťce i u třetí knihy. Opět jsem mu to žral od prvního písmenka do posledního. Ty knihy nemají jediné hluché místo, kde byste se nudili.
Bird Box
Josh Malerman
Filmovej bird box je fajn, kniha je ale samozřejmě lepší. Děj plyne pomalu ale nenudí. Jako když jdeš poslepu přes dvorek. Taky nespěcháš a vnímáš spoustu jiných vjemů.
