vandalindakova komentáře u knih
Hana je taková moje první prohlídka mezi českou beletrii. A já nemůžu být více nadšená.
V tomto románu můžeme vidět osudy jedné rodiny zasazené v kontextu tři období: předválečném, válečném a poválečném. Jsou tu krásně zobrazeny defacto charakteristické rysy jednotlivých dob a jejich přelínání se mezi ostatní. Přechody jsou pozvolné, a přitom i dost šokující.
Autorka má nádherný styl vyprávění, který vás chytne, a už nepustí. Původně jsem se bála, že mě děj třeba nezaujme nebo mě nebude bavit, ale i obyčejné starosti té doby jsem hltala jak nic.
Co oceňuji nejvíce, je celková propletenost a prolínání různých příběhových linek různých osob. To, jak osud sváděl jednotlivé postavy dohromady znovu, ale z jiné dějové linky nebo přes jiného člena rodiny, to bylo normálně bravurně promakané.
Příběh měl i dostatečnou sílu, a to hlavně přechod předválečného stavu s tím válečným, kde byla moc pěkně vykreslena nabývající situace u židovských obyvatel, až postupný přechod do koncentračních táborů. Nejsilnější pro mě byla část příběhu z Terezína, kde jsem byla, a dokázala jsem si tedy představit, co a jak mnohem barvitěji. Na tomto příběhu z války se mi líbila i zakomponovaná nevědomost u těch, kteří mířili právě do koncentračních táborů. Člověk si alespoň může představit, jak to viděli z jejich pohledu.
Určitě mohu knihu velmi, velmi doporučit. Sama hodnotím 90%, a to z toho důvodu, že jsem akorát čekala, že mě to zasáhne mnohem více (ne, že by mě to nezasáhlo - jen jsem díky recenzím měla až moc velká očekávání). A už se těším na další podobné knihy a na další autorčinu tvorbu
Tuhle sérii jsem hoodně dlouho odkládala, i přesto, že ji každý vychvaluje. Za prvé mě pořád nelákala tolik, ale za druhé jsem ani nechtěla tak dlouho čekat na závěrečný díl, jehož vydání se pořád odkládalo.
Teď když na ní konečně došlo, k tomu říkám jediné: PANEBOŽE!
Tohle je opravdu skvělé, a kdo to nečetl, dělá obrovskou chybu. Postavy jsou skvělé, jak Ilan, která je zvídavá, celkem drzá a nebojácná, ale i chytrá. Pětadvacítka je boží, já je miluju! Kort ty jejich přátelské vztahy mezi sebou, a ty které postupně vznikají mezi nimi a Ilan.
Svět je vyobrazen prostě luxusně. Je to takový mix fantasy až sci-fi, to prostředí schovává tolik úskalí a problémů, až z toho člověk musí cítit takovou až zoufalost, že je tam všechno špatně. Najdete tu vyobrazený problém otrokářství a utlačování, dále nákazu, tajemné bytosti, záhadná úmrtí...no prostě natřískaný.
Přesto tu najdete dostatek humoru až sarkastických scén, které tohle všechno vyvažují.
Jsem hrozně ráda, že tohle máme v české literatuře, protože je to opravdu bomba. Více takových skvělých knih
Neal Shusterman je pro mě bůh dystopií. Budu se opakovat, stejně jako u jeho předešlých knih, ale opět vymyslet perfektní a originální téma, o kterém sepsal knihu. A tentokrát je to téma, které by se nás mělo velice dotýkat. Totiž to, že dojde voda, není zas až takové sci-fi a nereálná situace, která by se nám nemohla stát. Se svým synem tentokrát uhodil hřebíček na hlavičku a popsal situaci, která se nám díky našemu životnímu stylu může stát velmi brzo. Protože víme (nebo bychom měli vědět), že ne všechny zdroje nejsou nevyčerpatelné.
Na děj knihy se dá pohlížet ze dvou pohledů. Jedním z nich je situace celé společnosti poté, co přestane téct voda, a hlavně poté, co se zásoby začínají tenčit. Je zde skvěle popsáno, jak se lidé začnou chovat, když jim jde o život. Pro vodu by prakticky udělali cokoliv. A kdo ne, že? Společnost je tu rozdělena na ty, kteří se chovají ještě celkem racionálně a na ty, kterým se říká tzv. vodní zombie. Ti jsou již na pokraji dehydratace a jsou schopni opravdu čehokoliv. Je zde krásně zobrazeno, jak lidé místo toho, aby se zachraňovali, tak většinou svým chováním všemu ještě více uškodí. Protože oni tam musejí být první, a mít všechno a díky tomu nakonec dochází k řetězové reakci konfliktů.
Druhým pohledem je právě příběh Alyssy, která se díky nečekaným okolnostem musí v terénu postarat o svého mladšího bratra. Zde přichází ta část, která má povahu thrilleru, protože se kazí vše, co může. A já jsem upřímně ani nedutala, když jsem čekala, co se stane a doufala, že to pro ně dopadne dobře. Jejich příběh jsem hltala jedním dechem, a hrozně mě bavil. Celkově byla kniha hodně čtivá a stránky odsýpaly jedna za druhou.
V knize se objevuje spousta dobrých hlášek, ale i několik vtipných situací (které bychom tu nečekali). Člověk si hodně uvědomuje, jaká je dnešní společnost, jak se lidi rychle mění pokud jim jde o život a také jak už je výše zmíněné, že ani planeta není nesmrtelná.
Při čtení jsem sama dost často pociťovala žízeň a musela jsem mít u sebe pití, abych si připomněla, že tato situace tu není. Opravdu si myslím, že tuto knihu by si měl přečíst každý. Nejde o to, že by to mělo každého bavit, ale že by měl vidět, jak jednou můžeme dopadnout. A pevně doufám, že by tato kniha mohla ovlivnit lidi, aby se nad tímto celkem reálným problémem zamysleli.
Tuto knihu opravdu doporučuju a doporučuju! Jedna z nejlepších knih roku a za mě lepší, jak série Smrtka (sice o chlup, protože má ode mě také plný počet hvězd, ale přece).
Já asi chápu, že tahle kniha měla být jiná, než ostatní, což taky rozhodně je. Chápu, že nám třeba má ukázat, jak vypadá toxický vztah, pokud tu můžeme mluvit o nějakém EXISTUJÍCÍM vztahu.
Do této knížky jsem šla s tím, že vím, že to má špatné hodnocení, špatné recenze. Ale potřebovala jsem něco oddechového, a tuto už jsem stejně měla doma. Má to přece jenom 300 stran, to je v pohodě, i kdyby to bylo špatný.
HAHAHAHA, naletěla jsem stejně jako, když jsem sahala po Starci a moři. Těchto 300 stran bylo NEKONEČNÝCH, a já měla spíš pocit, že čtu nějaký maraton. Pocity, které jsem měla po dočtení? Úleva, že to mám za sebou. Úvaha, jak se toho co nejdřív zbavím. Frustrace nad tím ztraceným časem.
Nerada něco takového o knížkách říkám, ale u téhle naprosto a absolutně nechápu, jak to vlastně mohlo vyjít, a ještě pod nakladatelstvím jako je CooBoo (tedy Albatros).
Děj je stokrát recyklovaný jeden a ten samý vzorec, hlavní hrdinka škemrá po své tajné lásce lístky zadara, jdou po představení na pivo, ona je zklamaná a nešťastná z toho, jak se k ní chová, a jedeme zase od začátku. Pořád a pořád dokola. Proboha to je tak zatraceně nudný ještě dřív než dojdete do třetiny knihy!
Ona si hrozně domýšlí situace, kdyby radši zapla mozek někde jinde a nechovala se jako totální nána, která si myslí jedno, a dělá úplně něco jinýho. Nad myšlenkovými pochody a chováním hlavní hrdinky mi zůstával rozum stát. A víte, co je nejlepší? Že jí ani NENÍ 14! :D Je to zatraceně dospělá ženská.
On je debílek, který si myslí, že se z něj každá poDoma má přítelkyni, ale stejně se chová tak, že dává náznaky jiným, protože je to hovado, kterému se líbí pozornost! Následně si hraje na mrtvýho brouka, protože už nemá dostatečný koule na to říct NE!
Do toho tu máme tisíc plochých postav, které se objevují a zase rychle mizí, tlačenku v podobě humoru, která je tak přetažená, až je z toho trapná kejda (pardon, ale prostě ne), úplná absence emocí, a vyjadřování totálního dlaždičouna (až vám z toho bude blivno, jak je tam mluveno třeba o sexu).
Tohle bylo finále mistrovství vesmíru blbý a blbější.
A co mě na tom děsí úplně nejvíc je to, že by tohle autorka mohla reálně zažít
Tohle bylo nádherné! Bude to znít klišoidně, ale i já tuhle knihu zařadím na seznam nejlepších knih letošního roku. Čtení jsem si naprosto užívala, a po dočtení mi bylo další den divné, že už nemám v čem pokračovat!
Tenhle příběh mi dokazuje, že nepotřebuju knihu natřískanou akcí od začátku až do konce. Ba naopak, začínám milovat tyhle pomalé příběhy, které jsou napsané čtivě, poutavě a kudrnkatě. Jasně, že jsem si na začátku říkala: proboha o čem bude těch více jak 500 stran? A na konci to bylo :Já chci vííc!
Prostředí Londýna naprosto žeru, žeru a žeru. Dejte mi víc knih z Londýna, protože Anglii miluju.
Hlavní hrdinka Animant je skvěle vypracovaná. Holka, co čte knihy, je inteligentní, nenechá si sypat popel na hlavu, umí se prosadit a snaží se ukázat, že ženy mají ve společnosti své místo.
Pan Reed je taky zajímavě napsanou postavou. Klasicky mrzutý člověk, o kterém si myslíte, že by se nikdy nemohl zamilovat, nebo mít přátelé.
Díky tomu musím říct, že mi kniha dost často připomínala Vánoční koledu, kterou mám chuť si přečíst. A díky tomu to vlastně umí vyvolat i tu Vánoční atmosféru, když máme ten prosinec.
Romantická linka byla proložená nenásilně, pomalinku a způsobovala mi připitomělé úsměvy na tváři a roj motýlků v břiše. Jedna z nejlepších slow burn romancí vůbec.
A nejlepší na tom je, že to není jen o té romantické lince. Je to o fungování společnosti té doby, která je popsaná a vykreslená půvabně. Celý ten styl rozhovorů, chování, etikety dává dohromady krásný a reálný obrázek daného období. Nesmím zapomenout dodat problematiku postavení mužů a žen, vnímání žen z pohledu mužů a problém bohaté a chudé vrstvy společnosti.
Druhý díl byl ze začátku pomalý a trochu zdlouhavější, ale to vlastně byla i ta jednička. Autorka vás na začátku seznamuje s hodně informacemi a s tím, jak ten svět funguje, proto se to zdá utahané.
Vzápětí se rozjede zápletka, a děj je v tu chvíli přímo nadupaný akcí, tajemnem atd.
Ve Faje bylo toho tajemna možná i více, protože jednička je hlavně o postavení lidí a naslouchačů mezi sebou, a trošku ten okraj okolo. Tady už se ale dějí záhadné věci, jako jsou nápisy na zdi a kdo je dělá, proč nás špatnými věcmi provází číslo 9 a hlavně tu začínají přebírat hlavní slovo Nasterey, o kterých stále nic moc nevíme. Navíc se tu odkrývá to, že vztahy mezi Naslouchači a lidmi nemusí být úplně jen způsobené jednou stranou. A začíná se to pekelně zamotávat.
Čtenář tu najde doplnění informací v rámci světa, který se tu tak stává komplexnější. Ilan hodně ukazuje, co v sobě má. Také tu znovu máme velmi hojně vztahy mezi ním a pětadvacítkou, problémy, neshody, ale i naopak podpora. Nic z toho tu nechybí.
Ale jako ten konec?! Sakra o tom nevím, co si myslet a jestli ten třetí díl už na jaře nevyjde, tak budu naštvaná! (Naštěstí nakladatelství Host hlásí vydání!!) :D
Závěrečný díl smrtky jsem celkem odkládala, a to proto, že ta série je tak skvělá, že jsem ji nechtěla dočíst. Letos jsme se na ni vrhli spolu s Ivkou, a teď už se může řadit mezi ty dočtené.
Pokud porovnám knihu s ostatními díly, tak byla o něco pomalejší a vleklejší. Pamatuju si, že tu každý říkal, že se hodí dát re-reading předchozích dílů, což jsem neudělala, ale myslím si, že by to ani moc nepomohlo. První půlka se totiž soustředí tak nějak na celkovou situaci světa po události, která se stane na konci dvojky. Člověk má trochu pocit, jak kdyby začínal číst sérii novou. Jak kdyby bylo všechno nový, a díky tomu je to právě i pomalejší. Druhá polovina začíná být plná akce se s námi známými postavami, ale i s těmi, se kterými jsme se teprve před chvílí seznámili. Nabírá to otáčky, zvraty, šokuje, překvapuje a tak nějak všechno, co Neal prostě umí. Nečekala jsem, jakým směrem se to stočí. Pořád to mělo hloubku a prostory pro zamyšlení. Pořád to rozebírá společnost, a pořád je to zatraceně dobrý. Jen v porovnání se zbytkem sérii asi nejslabší článek, rozhodně ne ale špatnej! A pořád si stojím za tím, že tahle série rozhodně stojí za přečtení!
Tohle je první kniha od Lapeny, která se mi dostává do rukou. A byla jsem více než spokojená. Většinou mi u thrillerů vždycky něco chybí nebo je to naopak tak přeplácaný, že to přestává dávat smysl. Tady ale nic takového nebylo.
Děj mě od začátku vtáhl do sebe a nepustil. Mělo to správnou napínavou atmosféru, že jsem potřebovala pořád číst dál a dál. Hrozně moc se mi líbilo prostředí městečka, kde se odehrávají všechny ty tajemné věci. Každý skrýval nějaké tajemství a autorka je skvěle postupně odkrývala.
Zároveň s odkrýváním tajemství a zápletek se naopak vše zase více zamotávalo. Vždy jsem si řekla, že ta linka dává smysl a má logiku a najednou zase bylo vše jinak.
Konec jsem vůbec neodhadla. Chvílemi jsem se bála, kdo to nakonec bude, aby to nebylo příliš průhledné, ale nakonec jsem byla opravdu překvapená.
Od této knihy jsem čekala klasickou romanťárnu, co také jiného, že? Když vidíte název knihy, obálku i anotaci. A neříkám, že jsem ji nedostala, to rozhodně ano. Ale co oceňuji nejvíce, je to, že to není přímočarý bezmyšlenkovitý příběh ve stylu: ah jsou Vánoce, je čas se zamilovat a blablabla…Konec.
Tady se totiž objevilo několik problémů, které hlavní postavy řešily, a tím to dávalo příběhu takový ten vyšší smysl.
Tohle všechno podtrhovala Vánoční atmosféra, která zde byla kouzelně vykreslená a krásně popsaná. Ani moc, a ani málo. No a tou třešničkou na dortu bylo prostředí Londýna. Asi nejvíce mě bavily části, kde Isla ukazovala Chaseovi a jeho dcerám krásy Londýna. Bylo to úplně jakoby jsem se tam vrátila zpátky a chodila tam s nimi.
Takže za mě ano. Moc hezký příběh plný každodenních problémů, Vánoc a romantiky. Romantiku sice příliš nečtu, ale jednou za čas je potřeba. Hlavně kolem Vánoc přece. Umím si představit, že si tuto knihu společně s Posmrtným životem Holly Chaseové přečtu za rok o Vánocích zase.
Začátek byl velmi slibný, příběh mě bavil a líbilo se mi zakomponování biologie do děje. Ale ten konec to všechno zkazil. Celé to bylo úplně nereálné, nevysvětlitelné a jak z filmu superhrdinů. Chování postav bylo nelogické a celkově to bylo prostě dost špatný.
Tak rychle to uteklo. V klidu si čtu a najednou je 200 stránek za mnou. Děj byl dost drsný, třeba jako třetí zkouška. Jen vás to donutí zírat na stránku s otevřenými ústy. Bylo to napínavé, dobrodružné, bylo to super. Mně se to líbilo a jsem vážně zvědavá, jak se vše vyvine.
Tenhle ya thriller byl v jednu chvíli velmi populární, v té době mě ale jeho tsunami vlna minula. Stejně jsem ale věděla, že bych se k němu chtěla jednou dostat, protože tento žánr patří mezi mé oblíbené.
No a je to tady dámy a pánové, já mám přečteno!
Tenhle příběh je speciální hned od začátku, a to tím, že nás přivádí do projektu hlavní hrdinky, která se zabývá již uzavřeným případem vraždy? Je ale uzavřený správně? A co během hledání informací můžeme zjistit?
Zápletka mě hrozně bavila. Nejenže pátráme po tom, co se opravdu stalo, a že to je hodně zamotané story, které často uhýbá úplně jinými směry, které nás svádí na scestí. Protože co si budeme, odhadnout vraha dřív než k tomu dojde děj, je prostě nuda. My se tu také potkáváme s prvky, které tomu dodávají ten thrilleroidní vibe, to co dělá to napětí, a ohrožuje hlavní postavy.
Celé je to doplněno grafikou, která se skládá z různých zpráv, přepisů, mapek a grafů patřících do již zmiňovaného projektu. Tyto prvky tu knihu umí krásně oživit a doplnit.
Začátek série je za mě velmi slibný a patří mezi ty lepší ya thrillery, které jsem mohla číst.
Další romantická komedie z pera Emily Henry, a moje druhá v pořadí mezi přečtenými. Líbily se mi obě, ale tahle přece jen o chlup víc. Příběh má netypickou odtažitou hlavní hrdinku, ještě většího bručouna, sestru, která se pomalu oddaluje a příjemné venkovské prostředí, které ale neplní očekávání velkoměšťanů. Máme tu také hodně zmínek na knižní sféru, od čtení knížek, přes pracovní pozice, až po zápletky knih a jejich očekávání. To je něco, co musí ocenit každý knihomol.
Tempo krásně plyne, a i když je na romantiku knížka delší, tak mi to vůbec nevadilo. A jelikož většinou víme, do čeho u těchto knih jdeme, tak nás tu sice nepřekvapí taková ta hlavní zápletka, stejně tak ani konec, ale ta kniha dává takový odpočinkový letní vibe, který je ideální na čas dovolených, léta atd. Kniha opět obsahovala vykreslené situace, které umí rozesmát nahlas, alespoň mě teda, protože smíchu při čtení bylo opravdu dost.
Tahle kniha je důkazem toho, že po této autorce ráda sáhnu každé léto.
1984 patřilo vždy mezi klasiky, které jsem si chtěla přečíst. A konečně jsem se k ní dostala. Jsem ráda, že ji mám přečtenou, ale mezi mé nejoblíbenější klasiky se nejspíš nezařadí, bohužel. Přestože byla kniha celkem krátká a člověk nad ní může strávit jeden večer, a mně osobně se to četlo dobře, takže jsem ji podobný čas věnovala, tak první třetina pro mě byla trochu vleklá a nevtáhla mě do děje. Naopak poslední část byla dechberoucí, šokující, drsná a ukázala nám tvrdou tvář komunistického režimu, který ale přišel až několik let poté, co kniha byla skutečně napsaná. To je věc, která nás nutí se nad tímto zamyslet. Ve výsledku ve mně ale pořád zůstává pocit, že jsem čekala větší šok, který mě při čtení prostě minul, a to mě mrzí, ale co se dá dělat. Trochu si myslím, že je to možná způsobený délkou knihy, kdy nemám tolik prostoru se vcítit do příběhu, postav a situace. Protože jsou současné knihy s podobnou tematikou, které mě uměly rozložit.
Začátek příběhu (cca 100 stánek) bylo pomalejších, rozjezdových. Objevilo se tu mnoho postav, a jejich začlenění do světa vytvořeného v knize. Mám ráda, když postavy nejsou ploché, ale tu u thrillerů už jsem na konci této části chtěla rozjet nějakou akci, pořádnou zápletku.
Jak kdyby mi autor předem četl myšlenky, tak se tak i stalo. Chytlo to otáčky, a už se to nezastavilo, dokud jsem neotočila poslední stránku. A co je důležité, tak že mě to nepustilo.
Životy hlavních postav vám způsobí depku, protože u všech je prakticky všechno špatně. Ale jakože fakt všechno. Odhadla jsem linku vraha, ale do poslední chvíle jsem nečekala, o koho přesně se jedná. Stejně jako tu bylo pár překvapivých zvratů, i pár takových, které jsem pochopila za chodu.
Co ale musím vyzdvihnout je provedení hlavní zápletky, ve které se objevuje něco, co souvisí s mým oborem. A toho se vždycky bojím, protože jak to člověk napíše teoretický špatně, tak mi to vždycky umí zkazit dojem z celé knihy. Ale tady to sice mělo nepřesnosti, protože v praxi se využívá něco jiného, ale reálně pro zasazení do příběhu, kde si postavy musí poradit s tím, co mají, to bylo hodně nápaditý a vlastně dost hustý, a dávalo to smysl. Takže tohle fakt cením!
Nějakou dobu jsem měla zálusk hlavně na seriálové zpracování na Netflixu, ale stejně jsem si to chtěla nejdřív přečíst než na to kouknu. Knížku jsem si pořídila na Světě knihy. Podle ohlasů jsem čekala super čtení, a to jsem taky dostala!
Sledujeme přímým stylem napsaný příběh Beth, která v osmi letech přichází o matku a musí vyrůstat v sirotčinci. Beth je zvláštní dívka, která příliš nikam nezapadá. Aby se nějak vyrovnala se svými problémy, tak se chce naučit hrát šachy, ve kterých je velmi dobrá, a bere zklidňující léky.
V knize se střetává problematika závislosti, kterou rozvíjí samotný sirotčinec, ve kterém dávali dětem léky na zklidnění (wow), mixuje se to s alkoholismem a pohledem do toho, jak to ovlivňuje chování, osobnost, fungování člověka, a jak je těžké se z toho vyhrabat. Dále se zde naťukává nerovnoprávnost žen x mužů, což jde vidět v rámci hraní šachů, které v té době hráli převážně muži.
Šachy jsou v knize zakomponovány hodně a celkem i podrobně. Vidíme tu některé popsané partie, názvy partií a strategií, historii šachu apod. Já osobně jsem si to užívala, protože jsem šachy jako malá hrála.
Kapitoly byly docela dlouhé, ale já se od knihy nechtěla odtrhnout, takže tu mi to ani tolik nevadilo.
Seriál na Netflixu je ztvárněn podle knihy hodně dobře. Bylo tam pár momentů, kdy jsem si říkala: ,,a kde tohle vzali?”, ale jinak fakt povedený seriál!
Od téhle knihy jsem dostala přesně to, co jsem od ní čekala. Líbilo se mi, jak je děj rozdělený pomyslně na dvě části. V té první je seznámení Alexe s Henrym, a je tu ukázáno, jak k sobě najdou cestu. A je to hrozně roztomilý, sladký a boží. Je tam i spousta vtipných scén a hlášek.
Druhá část už tak vtipná ani sladká není. Protože tady se řeší otázky typu, co budou dělat, jak to přijme veřejnost, jestli vůbec v tom pokračovat dál, jak to ovlivní politiku a monarchii. A tohle přesně jsou témata, která by se měla objevovat, a která tu knihu vyzdvihla nahoru. Objevili se zde i nějaké ty
deprese, panická úzkost. Což jsem se trochu bála, že to celou dobu bude jen přeslazené randění roztažené na 400 stranách. Takže palec nahoru.
Skvělé bylo také propojení klasického života s politikou, které tam bylo opravdu více než dost. Je tu zobrazeno zlehka, jak politika funguje a co jsou někteří schopní udělat pro trochu moci. K tomu se tu navíc ještě objevuje rasová odlišnost, což je další téma, které by se mělo řešit.
Příběh je hrozně čtivý. Člověk ani nemrkne a má sto stránek za sebou. Objevuje se zde pár expresních výrazů, ale není to zase nic tak hrozného. Ono se to do toho kontextu a věkového období hlavních postav celkem hodí.
Co mi přišlo ještě super, bylo zobrazení rozdílů mezi tím, jak funguje Anglická monarchie oproti Americké demokracii, jaké mají zásady, tradice atd.
Rozhodně doporučuju.
Tak tohle byla jízda. Moje první dojmy po přečtení byly: panebože, chci to číst znovu a znovu! Je to v zásadě směska z Divergence, Hunger Games, Labyrintu a Illuminae a je to bomba. Stránky mi utíkaly, ani nevím jak. Baví mě číst knihy z vesmírného prostředí. Do Emmetta jsem se hned vžila a prakticky jsem ani nedýchala, jak jsem čekala, jak to dopadne. I přesto, že byl výsledek vcelku předvídatelný, páč o čem by byl jinak další díl že jo, ale i tak mě ten závěr dostal. To jsem prostě nečekala a potřebuju číst dál! Jedna jediná věc mě na tom trochu rozčilovala a ta se objevila ve druhé části knihy (víc říkat nebudu, protože by to byl spoiler jako prase).
Na začátku jsem byla docela zmatená, protože autorka nezačíná lehce seznámením s jejím světem a vysvětlováním, jak to funguje. Ale zorientovala jsem se vcelku rychle a od té chvíle se kniha četla sama. Příběh má spád a mnoho obratů. Pořád se tam něco děje. A ten konec! Po něm musím číst další díl.
Tahle kniha byla hodně vychvalovaná ještě dříve, než jsem se k ní dostala. Zajímalo mě tedy jestli je ta chvála za mě oprávněná. A musím s těmi pozitivy nakonec opravdu souhlasit.
Příběh obsahuje originální prvky - příroda, kempování, astronomie atd. Konečně to není pořád dokola jenom umění + střední škola. Díky za to! Je to tak dobře napsané, že stránky mizí pod rukama, člověka to nutí číst dál, a baví ho to.
Užívala jsem si každou chvíli během toho kempování a túry v přírodě. Bylo to zobrazeno tak, že jsem měla pocit, jako bych tam byla s nimi.
Tahle kniha mi dokazuje, že i když mi některá témata nebo zpracování většinou nesedí, tak to jde napsat i sakra dobře. Objevil se tu problém nekomunikace, který mi sám o sobě drásá nervy. Ale v čem tu byl rozdíl? Autorka ten problém postavila na situacích, které dávají hlavu a patu, jsou celkem pochopitelné a uvěřitelné, a vy sledujete, jak se to postupně vysvětluje, odkrývá a na konci si řeknete: však to docela dává smysl. Romantická linka tu nebyla cpaná na sílu, ani zjevená z ničeho nic, ale celkem přirozeně vplynula do děje.
Jako letní oddechová contemporary je to určitě jedna z nejlepších, kterou jsem kdy četla.