vandalindakova komentáře u knih

Za mě je Trnitá řeč dokonalý doplněk k celému světu z Grishaverse.
Grafická stránka je naprostý skvost a bavilo mě sledovat, jak se na každé dvojstránce ilustrace mění.
Jednotlivé příběhy jsou někdy až temné a drsné, a i přesto, že jde často poznat, že to jsou přepsané klasické pohádky, jak je známe, tak mají svoji jiskru a krásně doplňují atmosféru a folklór ostatních sérií od Leigh Bardugo.
Nejvíce ze mi líbil příběh Čarodějnice z Duvy, naopak poslední z nich mi přišel až moc zdlouhavý.

1 08.04.2020

Cítím se jako černá ovce, ale tohle si za mě bohužel vůbec nezaslouží ten hype, jaký dostala. Díky tomu jsem od knihy očekávala hodně, hodně moc a nakonec to nedostala.
Knihu vůbec nehodnotím špatně, to ne. Umím si představit, co se ostatním na ní líbilo, i ji můžu doporučit dál. Ale mně to prostě nestačilo, a tak hodnotím jako nadprůměr.
Co bylo perfektní, jsou ilustrace a grafické zpracování díla, které je skvělé.
Téma pojednávající o problematice závislosti a intimitě na sociálních sítích je velmi aktuální a má potenciál, jenže mi tam chyběl ten hlavní impulz, který by mi vysvětlil to, proč se Eliza chovala, tak jak se chovala a dělala to, co dělala. Celkově mi byla hodně nesympatická, protivná a jakoby si dělala všechno sama.
Nejvíc se mi nelíbilo to, jak se chovala ke svým rodičům. Jich mi bylo i dost líto, protože nic tak strašného neudělali, aby si zasloužili takové chování. No upřímně mít doma takové dítě, tak už bych mu asi jednu natáhla :D (obrazně samozřejmě). Určitě bych ji nenechala si tohle všechno dovolovat.

1 08.04.2020

Retelling na Vánoční koledu jsem ještě nečetla, a byla jsem nadšená, že si můžu přečíst zrovna tady ten na tuto "pohádku". Z každé stránky na vás dýchá vánoční atmosféra, situace a fráze přesně jako z originálního příběhu. Hrozně mě bavilo si u čtení říkat: Jé přesně to tam bylo také!

Posazené do dnešní moderní doby to bylo velmi příjemně a nenásilně. Nápad se Skruží firmou mi přišel děsně zajímavý. Jediné co mi nesedělo, byl právě počeštělý název Skruž. Přeci jen v angličtině to je Scrooge a na tuto variantu jsem už celkem zvyklá.
Příběh nám sice neposkytne nic extra zajímavého, protože tu máme klasickou romantickou zápletku, ale tady mi to vůbec nevadilo. Během čtení jsem měla vymyšlených pár alternativních konců a bavilo mě sledovat, do kterého se bude příběh vyvíjet.

Hlavní hrdinka, jelikož byla Skružka, neměla záviděníhodné vlastnosti a charakter. I přesto si ji ale člověk během čtení oblíbí natolik, aby zatajoval dech a sledoval, co se s ní bude dít dále. Postupně jsem si ji opravdu hodně oblíbila, protože její vývoj byl velmi znát.
Co se mi líbilo asi nejvíce, byly části se vzpomínkami. Hrozně mě bavilo, jak Holly sleduje vzpomínky Ethana, nebo si vzpomíná na svoje vlastní. To je věc, která tomu příběhu dodávala tu pravou atmosféru.

A ten konec! Ten byl tak krásný, tak dojemný a tak kouzelný! A také v některých věcech dost nečekaný. Díky němu jsem zvedla hodnocení minimálně o půl hvězdičky. Čtení této knihy jsem si rozhodně užila.

1 10.02.2020

Kniha mě nemohla nijak zklamat, jelikož jsem od ní nečekala vůbec nic. Ani jsem z ní nevylétla do nebes. Ale dobrý to bylo, a hezký taky.
Svět víl je tu zobrazen takovým kouzelným způsobem, že jsem hodně měla pocit, jako bych četla nějakou pohádku, a to hlavně ze začátku. Díky tomu jsem měla občas tendenci srážet Jude věk na dost nižší. No jenže ono se to najednou rozjelo až se z toho chvilkama stával krvák! Tohle dvojí prostředí se chvilkama tlouklo, ale aspoň to dostalo nějaký grády.
K Jude jsem si zatím skoro žádný vztah nevytvořila, ale Cardan mě vyloženě vytáčel. Ke konci se to sice zlepšilo, ale zase mi to dávalo pocit, že je tam stejná linka jako v každé young adult knize. Některé románky za mě mohly být odpuštěny. Měla jsem pocit, že je všechno moc přímočaré a jednoduché. Žádné plány, blafy, nic takového. Prostě chci něco vyšpehovat, vlezu tam a hotovo.
Naopak musím říct, že konec mě tedy opravdu překvapil, měl spád a akčnost.
Celkově byl styl psaní velmi příjemný a poutavý, takže mě to k tomu čtení táhlo. No uvidíme, jaký bude Podlý král.

1 10.02.2020

Řecké báje a pověsti, a celkově mytologie, mě vždy zajímala, a bavilo mě o ní číst. Z různých mytologií mě vždy nejvíc přitahovala právě řecká a dále egyptská. Proto když vyšla Kirké, a začali na ní být velmi dobré ohlasy, hned jsem si ji přidala na svůj wishlist.
Obálka je naprosto nádherná. A to už je co říct, když to říká totální odpůrce oranžové barvy. :D Ale to provedení lesklého přebalu, a pěkného kontrastu s černou pod ním, dává dohromady fakt skvost.
Příběh byl napsán velmi příjemným stylem. Celá kniha je hodně přeplněná různými popisy. Řekla bych, že jich tu je větší část, než nějaké akce. Ve většině knihy mi to nijak nevadilo, ale v jednu chvíli už to začalo být příliš utahané, příliš zdlouhavé a natahované. Naštěstí se to po nějaké době zase rozjelo, ale i přesto jsem knihu četla celkem dlouho a nezvládala jsem ji číst v jednom kuse. Spíše jsem si jí hodně dávkovala. A tohle je ten hlavní důvod, proč dávám knize jednu hvězdu dolů.
Co se mi naopak líbilo, bylo to, jak celý ten jeden příběh propojoval všechny ty různé báje a pověsti, o kterých dříve člověk četl třeba zvlášť (jako já). Takže nakonec mělo všechno nějakou souvislost mezi sebou, alespoň co se Kirké týká.

Dále zde je hezky zobrazen život ve vyhnanství, kdy je člověk nejprve šťastný z toho, že si může dělat, co chce a má vše pro sebe. Nakonec vám ale tak jako tak začne chybět nějaká společnost, kort když jste nesmrtelná bohyně.

Ještě jednu věc bych ráda vypíchla, a ta se týká toho, jak Kirké Bohy a jejich život popisovala, což se mi také hrozně líbilo. Už to totiž nebylo tak, že jsou Bohové dokonalost sama, a všichni je uctívají proto, že jsou nevinní a snaží se pro lidstvo dělat to nejlepší.

Nene, bohové totiž milují nestvůry proto, že se k ním poté lidé více modlí, aby neskončili v jejich spárech. Bohové mají vrtochy a jsou vypočítaví, sebestřední a jsou to Kelišky! A všechno dělají hlavně pro svůj prospěch. Tam nikdo nezná bratra. :D

1 30.12.2019

Celá kniha se odehrávala v ponurejší atmosféře a docela mé i emočně vyčerpávala. Některé scény jsou na psychiku opravdu drsnější, protože když si představíte, co se v zákulisí laboratoří dělo, tak to by ustálo málo lidí.
Děj je zaměřený hlavně na Terry, která je dost klíčovou postavou. V příběhu čteme jak o pokusech, kterých se zúčastňovala, tak zjišťujeme informace, které vyšťourá, tak i okolnosti týkající se jejího života, školy a tak dále. Proto se zde neobjevuje až tolik toho dění právě z té laboratoře, které mi tam trochu chybělo.

1 30.10.2019

Děj mi odsýpal a bavil mě. Díky tomu se mi kniha četla velmi dobře, i přesto že měla skoro sedm set stran. Postavy jsou skoro pořád stejné. Musím říct, že u Aelin mě baví, jak si dokáže naplánovat věci dopředu a všichni potom jenom zírají, jak má vše vymyšlené.
Trochu mě mrzí, že tu tolik nebyla třináctka. Protože od minulého dílu jsem si ji i s Manon také docela oblíbila.

No a konec (cca posledních 100 stránek) mě docela šokoval. Je to přesně ten typ závěru, kdy se nemůžete odtrhnout, čtete a čtete a následně okamžitě potřebujete další díl. Takže i přesto, že jsem si říkala, že nevím, jestli chci číst další část takhle za sebou, tak nejspíš to tak dopadne, protože jsem fakt napjatá, co bude sakra dál.
Celá série Skleněného trůnu mě hrozně baví a nechápu, jak to Maasová dokáže takhle napsat. Tolik dílů a stránek s popisy, které nejsou nudné a se zápletkou, která je skvělá.

U Říše bouří jsem konečně pochopila, proč o Maasové tvrdí to s milostnými scénami. Protože tady jich bylo teda požehnaně! Všichni se tam začali párovat a zatím tedy nevím, jestli mi to vadí či naopak.
Co mi vadilo a vadí na všech dílech, je překlad Jeřábova jména. Mně se to prostě k němu vůbec nehodí a Rowan je mnohem hezčí. A druhá věc, za kterou strhávám tu půl hvězdu, jsou chyby! Panebože těch tam bylo, ať už překlepů, či vynechání. Nejvíce mě však dostalo, když z Jeřába udělali holku a když ho přemístili místo Lorcana. Podle mě by se na tu korekci měl brát větší důraz.

1 01.10.2019

Naštěstí už jsem pár recenzí četla či slyšela, a dost jich bylo opravdu kritických, takže jsem od knihy nic extra neočekávala. Tím pádem mě kniha nemohla zklamat, ale to neznamená ani to, že se mi líbila. Bohužel..

První, co musím zmínit, je prolog, jelikož tohle něco mi zkazilo celou knihu. Vůbec nechápu, proč ho tam autorka dávala. Za prvé to prozradilo úplně všechno z příběhu Rielle, protože hned na začátku zjistíme, co je zač. No ale až vzápětí je vyprávěn celý její příběh od začátku. Mnohem raději bych byla, kdyby jsem celou knížku přemýšlela nad tím, kdo je jaká královna. A za druhé to byla tak neskutečná slátanina plná zmatku, chaosu a nelogičnosti.

Následně se tedy rozjíždí příběh dvou hlavních hrdinek, již zmiňované Rielle a Eliany. Absolutně jsem nepochopila časový skok a doteď se v tom vůbec neorientuji. Ztrácela jsem se všude, kde začala být nějaká ta akce, jelikož s akcí se rozjel i brutální chaos. Kniha na mě působí opravdu jako neskutečný zmatek. Navíc hodně, opravdu hodně věcí, které se tam staly, opravdu logicky nedávaly nejmenší smysl. K tomu je celý svět vystavěný na proroctví, které by mělo udávat příběh a ono se tak vůbec neděje. Všichni toto proroctví opěvují a ono se to poté stane jinak? Co?

Hlavní hrdinky jsou hrozný. Neoblíbila jsem si ani jednu. Za jejich chování jsem měla chuť je skopnout do příkopu. Obě se věčně jen vztekaly kvůli totálním blbostem, chovaly se impulzivně a nelogicky, a navíc byly sobecké až hrůza! Bylo by mi jedno úplně cokoliv, co by se s nimi stalo, ještě bych jim řekla: A dobře vám tak. Nehledě na to, že když nejspíš přišlo na romantické chvíle, tak obě myslely jen na sex a na nic jiného. Mnohem raději jsem měla vedlejší postavy jako např. Simona, Zahru, Ludivine atd.
Co se týká často zmiňovaného téma pojmenovávání zbraní, tak k tomu mám takový názor, že kdyby těch zbraní neměla padesát a padesát jmen (nadneseně), tak mi to vůbec nevadí. Kdyby používala jen pojmenování pro Arabeth, tak nemám nejmenší problém. Ale když tam potom vysolí jména deseti dalších dýk, tak už to je opravdu otravné.

Jediné plus vidím asi to, že se to četlo rychle. Kdyby autorka škrtla prolog a posledních sto stran, které byly jedním velkým gulášem, tak by to možná bylo mnohem lepší.

1 15.09.2019

Začátek byl pomalý, vcelku vlastně i celá kniha, ale ten začátek o něco více. v této části se seznamujeme s Lazlem, jeho dětstvím, s jeho sny, a tak dále. Když už jsem si pomalu chtěla začít říkat, že je to zbytečně zdlouhavé, tak se konečně začalo něco dít.
Takže celkově příběh je pomalý, ale není to vůbec na škodu. Celkově mi průběh vůbec nebavil a naopak jsem si příběh o to víc užívala.

Atmosféra celého příběhu je velmi zvláštní, snová. Opravdu jako bych byla v nějakém snu. Celou dobu vás to nutí přemýšlet, jestli je to realita, nebo sen a nebo snad něco mezi tím. V některých částech jsem se v tomhle, musím říct, lehce ztrácela. Tím, že to vše bylo takhle opředeno závojem snů, to bylo hrozně krásné.

Další věc, která mě na příběhu velmi bavila, byla zápletka týkající se mytologie. Já mám už od mala hrozně ráda mytologii, a to hlavně egyptskou a řeckou. Hrozně mě bavilo číst příběhy jako jsou Staré řecké báje a pověsti a mnoho dalších. Tady sice máme nejspíš smyšlené bohy (nejsem si jistá, jestli autorka čerpala přímo z nějaké jiné mytologie). Teď to zní dost absurdně, protože i ty ,,naši" bohové se dají považovat za smyšlené z určitého pohledu. Radši se do toho nebudu více zamotávat. :D
Chtěla jsem tím říct, že mě ta linka ohledně bohů velmi bavila.

Závěr byl lehce klišoidní, a dost věcí jsem v něm i dopředu odhadla, ale přesto mi to nijak extra nezkazilo dojem na celou knihu. Celkově mám ze Snílka pozitivní pocity, ale úplně jsem si z něj na zadek nesedla.
Dle mého názoru je na každém, aby si na něj utvořil vlastní názor. Doporučila bych to těm, komu nevadí pomalejší děj, mají rádi nadpřirozeno,mytologii a příběhy! Protože Lazlo umí vyprávět příběhy.

1 10.06.2019

Kniha byla hodně čtivá a četla se skoro sama. Stránky díky formátu a stylu psaní opravdu mizely rychlostí blesku. To bylo také jediné moje štěstí, díky kterému jsem se nakonec nedostala do mé (historicky první kdyby byla) čtecí krize.
Příběh totiž neměl žádný děj, ale vůbec žádný. Já jsem to od této knihy celkem očekávala, že nebude na příběh, ale naopak na emoce. Přesto si myslím, že nějaký ten spád by to přece jen mít mohlo. Během posledního dne by člověk mohl dělat tisíc věcí, a oni teoreticky jen jezdili po městě tam a zpátky a snažili se vyrovnat s vlastní minulostí.
Co mi v knize hodně chybělo bylo vlastní vysvětlení, co je to vlastně Hodina smrti. Kde bere informace, kdo v daný den umře? Proč vlastně existuje? Tohle v té knize vůbec nebylo řečeno, a po pravdě si ani neumím vysvětlit proč by něco takového mělo existovat. Já bych teda fakt nechtěla dopředu vědět, že v ten den umřu. Chtěla bych umřít za chodu normálních událostí a ne s vědomím, že jsem měla posledních max. 24 hodin totálně na pytel, protože jsem to věděla.
Když se podíváme na tu emoční stránku knihy, kterou jsem tam hodně očekávala, tak musím říct, že jsem nakonec byla zklamaná. Celkově mi ty emoce přišly dost nereálné, a to už jen z toho důvodu, že někomu zavolá Hodina smrti a oznámí mu, že dnes zemře. A ten dotyčný neudělá nic jiného než, že naštvaně típne telefon a konec. Jako to je všechno? Já bych se asi sesypala, brečela bych dokud by mi nerupla cévka v mozku (jo fajn smrt :D), ale určitě bych si neřekla: okej, tak mám poslední den života. Za celou knihu mě lehce zasáhli jen dva momenty a ani jeden z nich nebyl mezi hlavními postavami. Což mi přijde celkem smutné. Ten zbytek se mnou nedělal vůbec nic, nebyla jsem smutná, nezamýšlela jsem se nad smrtí nebo podobnými tématy, nic. Čekala jsem mnohem hloubější myšlenky, a dostala jsem vlastně jen věčně se opakující otázky typu: Co když umřeme takhle, a co když takhle? (Jako asi by mi taky něco podobného lítalo hlavou, ale číst o tom 350 stránkovou knihu?)
To, co mě na knize rozčilovalo úplně maximálně, bylo kvantum neskutečných náhod, u kterých mohli Mateo s Rufusem umřít, ale zázrakem se tak nestalo, a oni měli dalších několik hodin života. Nevím, jestli byl záměr autora čtenáře šokovat, nebo ten příběh tímto způsobem rozhýbat. Mně to ale už přišlo tak neskutečně otravný, a hlavně když se jednalo o blbé zakopávání. Nechápu, že tisíckrát (to berte s nadsázkou) za den tam zakopnou a div si nerozsekají hlavy, nepopadají ze schodů apod.

Nakonec se mi líbilo, když hlavní linku vyplňovali vedlejší postavy, protože to za mě bylo to jediné oživení, co tam bylo. Akorát větu ,,Tomu a tomu člověku se hodina smrti neozvala, protože dnes nezemře." už jsem taky neměla ráda, když se objevovala u každé nové postavy. Naopak se mi líbilo, jak to příběh propojilo dohromady.
Celkově je to za mě průměrná kniha, taková nemastná a neslaná. Kniha, která mi nic nedala, ale ani nepatřila mezi trháky.

1 12.05.2019

Největší zklamání tohoto roku zatím. Bohužel. Čekala jsem mega pecku. Tohle je super námět s tak obrovským potenciálem, který byl zmuchlaný do kuličky a hozený do koše.

1 06.04.2019

Grafické zpracování se mi hrozně líbilo. Zjistila jsem tam pár drobností navíc oproti seriálu (na knihy se teprve chystám). Jediné, co mi občas vadilo byly některé dialogy, které mi přišly docela nesmyslné. Až jsem si říkala: Cože? Tohle vážně řekl? nebo Oni vážně říkají Daenerys Danny? :,D

1 26.02.2019

Wow. Tak tohle byla fakt jízda.
Přidávám se mezi ty, pro které byla kniha Šest vran o dost lepší než Griša. Sledujeme partu kriminálníků, kteří se honí za jednou jedinou misí. Misí, která je skoro nemožná. Nejradši jsem měla asi Inej a Wylana. Hrozně se mi líbil styl, jakým to bylo napsaný. Vše promyšlené do detailů, nic dokonalé. Nebyl to příběh, kdy vše vychází podle plánů. A nejlepší byly překvapující momenty! A ten konec, bože ten konec!!
Tuhle knihu chci doma! I s dalším dílem.

1 24.11.2018

Třetí díl byl za mě nejlepší z celé série. Alina se konečně nechovala jak dítě. Byly tam části, kdy se děj rozjel a naopak části, kdy se toho moc nedělo. Ale v těchto chvílích se začalo objevovat pouto mezi jednotlivými griši, které Alinu následovali.
U konce jsem se bála, že bude odfláknutý. Že po celých třech dílech najednou přijdou na jeden nápad, který bez problémů realizují a tadaaa svět je zase volný! Naštěstí to tak úplně nebylo a musela jsem si říkat, jestli je ten konec pro mě vlastně šťastný nebo ne.

1 04.11.2018

Já tuhle sérii prostě miluju. To jak Sarah umí skvělé popisovat, aniž by čtenář ztrácel pozornost! Řadím mezi nejoblíbenější série.

1 05.07.2018

Stejně jako mnoho dalších hodnotím závěrečný díl jako nejslabší ze série. Nebylo to úplně špatné, ale vše bylo hrozně chaotické. Úkol, který dostala Cia, mi přišel absurdní. Dát něco takového za úkol 16ti leté holce? No nevím. Naštěstí byla kniha dost akční, takže se četla rychle a dobře. Konec byl celkem předvídatelný, i když taky až příliš komplikovaný. Celkově se mi ale série líbila.

1 23.12.2017

Joelle Charbonneau má svůj styl psaní, alespoň co se týče jejích young adult knížek. Líbí se mi, jak mezi dějem rozebírá jednotlivé problémy současné doby. Tím kniha dostává i jiný rozměr než jen plytký příběh bez jakéhokoliv poselství. Stejně tak je to i u Univerzity výjimečných.
Na začátku jsem se bála množství postav, které se v knize objevovali. Každá kapitola byla z pohledu někoho jiného. Naštěstí to autorka zvládla dobře, nic se mi nemotalo, věděla jsem kdo je kdo.
Kniha je čtivá a postupně jak se příběh rozjížděl, tak to bylo čím dál tím víc napínavější. A ten konec jsem shltla. Pachatel projektu NEED (nebudu zmiňovat konkrétně kvůli spoilerům) mi silně připomínal Jeanine z Divergence.
Kniha je vlastně zobrazením, čeho všeho jsou lidé schopní, když mají před sebou vidinu splněného přání. Nad čím nechtějí přemýšlet a nedomýšlejí následky. A také, jak jsou schopni se s tím vyrovnat.
Celkově byla kniha příjemná, napínavá a čtivá.
A nakonec nezapomeňte, že přání je něco jiného než potřeba.

1 21.11.2017

Já jsem zklamaná. Tak skvěle rozjetá série. Pro mě nejhorší díl, bohužel. Za 300 stránek zjistíte jenom to, jak Alyssa neví, koho miluje víc. Brečí, že chce Zacha získat zpátky a vzápětí se lepí na Morfea. Jako wtf? :,D Do toho jí ještě do všeho kecá její táta. Potom, jakoby i autorce došlo, že se vlastně nic neděje. V tu chvíli jsem se do toho zamotala. Najednou se stane tolik věcí najednou. Nevyřeší se ani jeden problém a dalších několik se jich stane. Už jsem ani nestihla vnímat, co je pravdivé a co nahrané. Příliš komplikované, příliš překombinované. Zachránil to až konec. Díky němu nakonec dávám 3-3,5/5.

1 01.11.2017

(Může obsahovat SPOILERY!)
Super! Nevěděla jsem, co od této knihy čekat a nakonec rozhodně nejsem zklamaná. Kniha mi lehce připomíná Divergenci tím, že se Alina vyskytla mezi Grišami, musela projít výcvikem a nakonec se musela postavit proti systému. Temnyj představoval nedostupného hrdinu, který si nakonec samozřejmě vybral hlavní hrdinku (akorát jen kvůli moci). Male byl většinou neutrální, rozčiloval mě asi jen, když to vypadalo, že na Alinu kašle. Celkově se mi příběh hodně líbil a hodnotila bych 4,5. Škoda jen těch několika chyb v textu.

1 24.09.2017

Bez srdce je první kniha, kterou jsem od této autorky četla. A překvapilo mě, jak je kniha čtivá přesto, že se ve 3/4 knihy toho moc neděje. Styl psaní mi hned sedl. Určitě si od spisovatelky přečtu i další díla. Celý příběh je vlastně o tom, jak Catherine utíká od krále. Plus tam jsou přidané části na zpestření. Šprýmař jsem si okamžitě oblíbila, naopak jsem nemohla vystát Cathininy rodiče. Nejvíc mě dostalo, jak na konci, po tom všem!, najednou otočili. A celkově ten konec, panebože, to je tak smutný!! Jednu hvězdu ubírám za změnu chování u Cathy na konci. Je jasný, že to vše ji muselo hodně poznamenat, ale ona se chovala fakt příšerně.

1 20.09.2017