Vanischka
komentáře u knih

Těžká kniha, těžká…
Pokud budu hodnotit samotnou formu, styl, nápad - nemám, co vytknout. Kapitola za kapitolou, stránka za stranou. Ponoření, strhnutí.
Méně záživné (zejména v první části knihy) skvěle provázané s kapitolami nabitými dějem, emocemi.
Obrovské množství práce při sběru informací.
Psychologie postav zvládnutá na výbornou.
Zaměřím-li se na příběh samotný.
Chápu snahu osvětlit celý systém, ukázat nejen osvětimské peklo, ale celou německou mašinerii smrti bez příkras.
Zdůraznit fakt, že stačí jeden, dva chybné kroky a změní se Vám celý život. A nejen Vám.
I přesto jsem od (cca) konce druhé třetiny musela knihu častěji odkládat, potřeba nadechnout se se stávala nutností.
Záměr ukázat ty největší hrůzy na postavách provázející nás většinou knihy, byl trefný. Vše se do Vás zarylo až na dřeň.
Nemohu proto ale napsat, že se ještě někdy odvážím knihu opětovně číst.
Ono totiž všeho moc škodí.


Zulejko, neotvíráš jen oči, otevíráš srdce.
Nám všem.
Nádherná kniha.


Dlouho jsem čekala na knihu, která mě natolik vtáhne, že budu opět jen číst, číst a číst.
Povedlo se a já děkuji. Děkuji autorce za příběh, který se přes veškeré popsané hrůzy nesl na vlně obrovské lidskosti, naděje a lásky.


Jedno malé doporučení… Pokud se rozhodnete přečíst sérii Čínských thrillerů, dejte si mezi jednotlivými díly několikaměsíční pauzu. Jinak riskujete přesycení stále se opakující třeskutou zimou, dopravními zácpami, ubývajícími cyklisty či přestavbou Pekingu…


Jsou knihy, které nelze číst najednou. Je nutné kouskovat je, dávkovat. Pro vaši hlavu, srdce, duši to i tak bude náročná cesta, ale spíše ji všichni (společně) zvládnete.
Nina jednu z takových knih napsala a já jí za to velmi děkuji.


Díky za sílu a nezdolnost žen, za jejich vzájemná přátelství, lásku a pospolitost.


Přála bych světu nejen více lidí jako je Atikus, ale i možnost rozpomenout si na pohled na život, který jsme měli jako děti.


Stejně jako se vinou červené nitě kolem “stromu duší”, tak i mě si ovinul příběh, jeho hrdinky.
Pomalu, nenápadně, ale o to silněji.
Někdy nejsou potřeba podrobné popisy lidského utrpení, aby čtenář cítil a chápal.


Chtěl nám autor zamotat hlavu ?
Nebo jen nezvládl jednotlivé případy rozvinout do celé knihy, a proto je všechny zamíchal a pokusil se o určitou celistvost ?
Ano, některé pasáže byli psány mým nejoblíbenějším autorem skandinávských krimi, ale většina knihy kolem něj jen a pouze kroužila.


Zvláštní, jak se můžete u jedné a té samé knihy chvílemi tak moc nudit a vzápětí se do ní neuvěřitelně začíst


Za mě nejslabší z dosud přečtených případů oddělení Q. Ostatních pět v řadě vyšlých knih měly vždy společný neotřelý námět, promyšlené zpracování příběhu a překvapivý závěr. Bohužel mi výše zmíněné u tohoto dílu chybělo.


Mně osobně jako hodnocení kvality a skvěle propracovaného příběhu stačí fakt, že již mám koupený druhý díl a doufám, že jej poštovní holub při cestě neztratí.
P.S. Hvězdička dolů za kuchařské recepty. Zbytečné


Přátelé, tak já nevím.
Kdyby měla kniha o takových 200/250 stran méně, kdyby nebyli během příběhu podezřelými všichni, včetně zahradníka, pošťáka a dojičky z místního JZD, kdyby nebyl děj tak žalostně překombinovaný, napsala bych... Nenapsala bych nic, jelikož na kdyby se prostě nehraje.
Dočítat detektivku s přáním, ať už to, prosím, skončí, je špatně.


Nevím, zda je to ta nejšílenější nebo naopak nejlepší kniha, kterou jsem měla zatím možnost číst :)


Bohužel se k nadšení ostatních nemohu přidat. Knihu jsem četla s několika přestávkami, nezaujala mě skoro v ničím. Tři hvězdy dávám za poslední dvě, tři kapitoly, které přinesly konečně něco jiného než nudu


Neurazí, ale také nenadchne. Po několika zasmání v nepálské části knihy, jsem dočítala knihu s pocitem - "Tak aby se neřeklo."


Málokdy se mi stane, že k nějakému hrdinovi knihy pocítím tak velké antipatie, ale ohledně Václava to snad ani jinak nejde


Upřímně kniha mě zaujala až v posledních několika kapitolách, děj zbytečně rozvleklý, popisování událostí a situací, které ničím nezaujmou. Dočítala jsem s pocitem, ať už to mám za sebou. Škoda, viděla jsem v ní velký potencionál


Dlouho očekávané, dlouze rozdýchávané aneb jak z příběhu s povedenou zápletkou vytvořit slátaninu, po jejímž dočtení povzdechnete nad ztrátou času. Proč autor věnoval tolik času milostnému toužení hlavních hrdinů ? To rovnou mohl přiznat, že touží napsat sladkobolný románek se špetkou krimi
