vas komentáře u knih

Perfektní starosvětské čtení, uměřeně dávkované, přesně tak, jak to mám rád. A taky je tam ta láska a není tam tak šroubovaná věta, kde se používají slova jako mám a tam a tak.

28 15.03.2022

Další skvělá verneovka, tentokrát o udatném lesníkovi Nicku Dekovi, který se (společně s čackým knížetem a vyděšeným doktorem Patakem) vydává zdolat karpatský hrad. Já tuhle romantiku prostě žeru, stejně jako celý ten úžasný verneovský šrafovaný svět. Na velkém Julesovi mě vždycky fascinuje hlavně to závěrečné technické vysvětlení všelijakých strašidelných a záhadných jevů. Nemůžu si ale pomoci, pro mě má zákeřný baron Gortz stále tvář Mildy Kopeckého ze skvělé filmové parodie pana Brdečky. Jinak pro pana Verna samozřejmě pět bodů.

19 29.05.2021

Výborné a inspirativní Dumasovo dílo. Každý z nás už zažil tu sžíravou touhu po pomstě na těch, kdo nám ublížili. Odpuštění je ale lepším, i když samozřejmě značně obtížnějším úkonem. Musím ale uznat, že hrabě Monte Christo vydusil své nepřátele fakticky luxusně. Dávám pět hvězd a mám nejasný pocit, že je to pořád málo.

18 05.05.2021

Jako dítě jsem Robinsona povinně četl ve škole a kromě tehdejších působivých ilustrací Zdeňka Buriana mě kniha nijak zvláště nezaujala. Teprve později jsem ocenil ten báječný příběh muže, vzdorujícího těžkým podmínkám na ostrově. Romantika až na půdu, ale zároveň střízlivě pojatá. Defoe byl vážně vynikající vypravěč - zkuste napsat romantický příběh bez milostného vztahu - a myslím, že nakazil virem dobrodružství hodně lidí.

16 29.05.2021

Jó, Rollinsova Amazonie, to byla jízda. Padouchova indiánská milenka, která si vyrábí tsansy z uříznutých hlav, třicetimetroví století kajmani a dál už raději nepíšu, páč bych prozradil pointu. Je vidět, že Rollins viděl v kině Canibal holocaust, Manaus i Herzogova Fitzccaralda. Některá témata z těchto filmů jsou tam dost silně patrná, ale v Amazonii je možné úplně všechno. Ryby tam létají, cvrčí a bubnují nebo vás můžou přizabít elektrickou ránou. Velká piraiba vás může spolknout, piraně ohlodat a cabocly svést z cestí. Do toho pochodující ecitoni s obřími kusadly, funící růžoví delfínovci a prudící šestimetroví a tunu vážící jacare acu. Rollins si vůbec nemusel vymýšlet, stačilo prostě popsat realitu a nikdo by tomu stejně neuvěřil.

14 15.04.2022

Kongeniální duchařský příběh duchaplného Oscara Wildea a geniálního malíře a ilustrátora Cyrila Boudy. Pobavilo mě, jak Wilde vykreslil bohaté Američany, kteří si koupili zámek Canterville. Ti Amíci jsou pořád stejní. Všude byli a tam, kde nebyli se právě chystají...

14 08.05.2021

Dokonalý, papírový internet.

Mohu plynule navázat na předchozího komentátora R47 a napsat, že jsem knihu četl právě jako kluk a bylo to super. Před časem jsem se k Součkovi vrátil a ejhle, ono to bylo stejně dobré jako před lety. Jako nenapravitelný romantik jsem tam pod povrchovou krustou více než slušné sci-fi našel i podzemní dobrodružství a takový ten příjemně latentně popsaný milostný vztah. Líbí se mi rovněž ornamentální "součkovské" detaily, jako je sběr jeskynních brouků. Vychytaná knížka!

12 05.06.2021

Moje možná nejoblíbenější kniha od pana Verna. Roztržitý učenec, romantický mladík a oddaně čekající milá dívka. Všechny stereotypy, které mám ve staromódních příbězích tak rád, jsou tu dokonale zastoupeny. Viděl jsem i několik filmových adaptací, ale všechny byly proti skvělé knize velmi špatné. Myslím, že problém tkví v tom, že si režisér a scénárista naivně a samolibě myslí, že vytvoří dokonalejší dílo než sám autor.

12 13.05.2021

Kosińsky má především obrovský problém sám se sebou a o tom to celé v podstatě je. Rámec druhé světové války je notně ošoupaná a obnošená vesta. Příběh by byl velmi silný, ale detaily svědčí o nějaké autorově poruše. Kniha je v tomto kontextu nadbytečná, stejně jako neméně děsivý Marhoulův film. Zdá se, že i tady se vynořují vytěsnění démoni a všechno svědčí spíše o nějakém nevyřešeném traumatu z dospívání, s nímž se je potřeba vyrovnat. Jakož se zřejmě i stalo. Dobrá psychoterapie, ale co chudáci čtenáři a diváci?! Musím se přiznat, že příznivým kritikám na toto dílko příliš nerozumím. Asi jiná galaxie...

11 07.06.2021

Tak jsem se konečně doheveroval k téhle knížce. A tak jo, dobrý. Tenhle šoumen je dobře vypsanej a zřejmě fakt úspěšnej. Ať mu to tak píše dál, páč se mi líbí, že ho to baví i živí. Poslední dobou mám vůbec nějak rád, když do sebe věci v životě i umění (ať už se tím míní cokoliv) zapadají a nikdo přitom hlavně netrpí.

10 10.04.2022

Perfektní kniha praotce české záhadologie. Myslím, že se mu z jeho nástupců nikdo v erudici a lehkosti psaní ani nepřiblížil.

10 17.06.2021

Skvělá konzervativně laděná kniha, která by měla být kvůli vyváženosti povinnou četbou na SŠ. Některé scény, například o zrůdných Rudých Khmérech nebo o japonském císaři, který na otázku o vyhlášení války odpověděl (zpoza závěsu) náznakovou básní svého praděda, jsou nezapomenutelné. Nejhorší věcí na světě je (alespoň podle Johnsonova poselství) levicová masírka, přecházející v brutální sociální inženýrství. Zdá se, že Hitler stál v Johnsonových očích nalevo a to hned vedle Stalina. Určitě je to kniha k zamyšlení.

10 29.05.2021

Slavná kniha populárního autora, která byla předlohou vynikajícího filmu. Viewegh se právě (zřejmě) vyškrábal na vrchol limitu svých možností. Musel to být pro něj jistě opojný pocit i rozhled a také zdroj závisti méně úspěšných autorů. Stejně mám ale raději Vieweghovy deníky, protože jsou tak trochu více ze "života". Za mě Viewegh dobrý a já mu jeho úspěch velmi rád odpouštím. :)

9 03.06.2021

Ta knížka je ještě lepší než jsem myslel. Pro filmové fajnškmekry a ctitele filmového veledíla Fitzcarraldo je Herzogův deník o zběsilém natáčení takřka povinností. Jako velký Herzogův fanoušek jsem se v červenci vydal po jeho iquitoských stopách a nalezl nejenom restauraci Fitzcarraldo s filmovými artefakty na nábřeží, ale také žijicího producenta Fitzcarralda pana Saxera v bekovce, uvelebeného v soukromé hotelové rajské zahradě. Odevšad na vás přitom civí šílený Kinský nebo kníratý Herzog. Když se pak úplně sám koupete v lehce páchoucím hotelovém bazénu s vodotryskem a popíjíte skvěle vychlazené pivo, tak vám pan Saxer naservíruje Vivaldiho z obřích repráků rozestavěných kolem. A vy pak můžete prožít svůj střípek toho omamného dobývání marnosti. Musíte ale pevně zavřít oči.

7 06.02.2024

S Otčinou mám spojený psychadelický a zašmodrchaný zážitek. Film se totiž natáčel v Praze, takže na místě samém vlály prápory s haknkrajcem a chodili statisté ve štramáckých náckovských uniformách. A pak jsem na scéně objevil já, člověk vracející se po měsící pobytu v Ázerbájdžánu, kde jsem se připletl - také jako poněkud vytřeštěný statista - ke konfliktu mezi Ázerem a Arménií. No a teď, když jsem vylezl, ještě vyklepaný jako rezeň z práglovského letiště, co to nevidím - náckové jsou opět v Praze. Bylo to nejbizarnějších pět vteřin mého života, než jsem si uvědomil, že je to jenom kašírovaná iluze a já nepojedu via Osvětím, jako můj udatný legionářský prastrýc. Imbecilní měsíc, kdy jsem byl považován za ztraceného a naše ambasáda mě - na popud mých novin - hledala, tak nemohl mít podivnějšího vyvrcholení. Do válkou sužovaného Ázeru jsem se dostal v podstatě omylem, když jsem na letišti v Šeremetjevo v Moskvě chlastal s Ukrajincem Igorem, který v Baku už léta bydlel. Jako novinář již neexistujícího ostravského Moravskoslezského Dne (Zdravím Slávku Navrátile) jsem měl však jiný úkol a to doletět do Akťjubinsku za kazašskými Čechy. Leč přes zakoupenou letenku se zkrátka neletělo - prý není dost kerosínu. A tak mě hodný Igor pozval k sobě do Ázeru, že prý je tam hezky. Změnil jsem tedy letenku (Ach, mladosti!) a letěl do Baku. Igor mi ovšem neřekl, že tam tak trochu mají válku. Mezitím mě moje redakce začala hledat po širé Rusi a přilehlých guberniích, páč v Kazachstánu se mě nějak nedočkali a mobily debily tehdy nebyly. Díky Igorovým mafiánským kontaktům jsem pronikl až do prezidentského paláce v Baku a udělal - jako vykoupení za Kazachy - rozhovor s ministrem zahraničí Vafou Mirzaga ogly Goluzadem. Ten mi v dobrém rozmaru nabídl pobyt ve vládní vile na březích Kaspiku, ale já investigativec s plastovým aparátkem chtěl vidět opravdovou válku a tož jsem odjel autobusem (sic!) s vojáky na frontu a viděl a slyšel dunění děl a také pohyb tisíců uprchlíků. Radostně jsem se pak vracel do mírumilovné české kotlinky. No a pak ti náckové v Praze a to je tak asi všechno.

Tuto nadčasovou sci-fi miluji od dětství. Dal mi ji můj milovaný dědeček Jára, který pracoval v papírně. Hliněný bůh tam byl určený k likvidaci a rozemletí na totální... (Přemýšlím, ale fakt mě lepší sousloví než totální sračky nenapadá.)
Příšerně pomalí, ale nezadržitelní Dněprovovi hlinění vojáci (vyrobení z živáčků) nebo dnešní samořídící drony, co je děsivější?

7 09.08.2021

Pecka, bomba! Frič je úžasný, kontroverzní a dodnes mocně inspirující postavou. Jeho knihu Indiáni Jižní Ameriky, kterou mám v několika vydáních, "opečovávám" jako poklad. Fričovo svědectví je velmi cenné, protože některé indiánské kmeny, o nichž píše, již neexistují. Málo se ví, že se Frič kamarádil s takovými titány, jako byli Jaroušek Hašek nebo Petr Bezruč. Jak píší předchozí hodnotitelé, dnes je Frič neprávem zapomenutou osobností. Jako jednomu z posledních se mi podařilo krátce postát před jeho vilou Božínkou s reliéfem indiána a zbytky skleníků, než byla srovnána developery "cu grunt" se zemí. Fričem plánované muzeum a místo schůzek tak zmizelo ze zemského povrchu. Navrhuji teď zbourat sochu svatého Václava a později třeba Hradčany. Jo a taky se mi nelíbí ta radnice na Staromáku...

7 04.06.2021

(SPOILER) Ta knížka byla tak děsně smutná. Připadalo mi, jako by bylo všechno připraveno a pečlivě sestrojeno k Anině zničení. Nejprve jsem viděl geniální filmové zpracování s Gretou Garbo a pak si užil četbu geniální knihy. Co si přát víc, snad jenom, aby to ta lokomotiva ubrzdila včas...

7 29.05.2021

For Rawen a další čtenáře Kurupiry
No tak teda, to jste mě dostal. Nechte moje bábovička na pokoji:)
Také jsem se kdysi zajímal a moje informace o Kurupiře jsou jiné než vaše.
1. Kolem Kurupiry se určitě nepohybují žádní Brazilci a už vůbec ne turisté.
Oblast kolem Serra Urucruzeiro (Pico Delgado Chalbauldt alias Kurupira) je uzavřená formálně brazilským zákonem. Jako takzvaná Area Proibida je přístupná vlastně jenom pracovníkům FUNAI. Před lety jsem tam pronikl a pak narazil.
2. Když si povídám s tamními indiány, naservírují mi spoustu historek o přežívajících příšerách (aktuálně např. glossotherium aka mapinguari) etc.
3. Curupira je pralesní démon. Jeho jméno nicméně nese hned několik tepuis a kopců v oblasti. Ty se na různých mapách rozličně pohybují (tu doleva, tu na jih) a mění např. z Curupiry na Gurupiru.
4. Mapy v oblasti byly několikrát brutálně změněny, včetně názvů řek (např. Tootobi, Mapulau nebo nereflektují místní názvy). Kdybych v tom neměl binec, tak bych mohl i argumentovat, kdysi jsem mapy sbíral. (Na facebooku Alberto Amazonie snad nějaký primitivní obrázek Kurupiry mám, což samosebou důkaz není.)
Porto da maloca už neexistuje nebo bylo vymazána z map.
5. Mareš byl (amatérským) zoologem, který popsal řadu druhů brouků a světovým expertem na velké střevlíky.
Mějte se fajn, VAS

6 09.09.2024