vavria01
komentáře u knih

Pro mě bohužel nejslabší Fulghum. První část působí dobře, ta druhá jako by byla z jiné knihy, vše zachraňuje závěr. Na Fulghumovy knihy mi přišla nezvykle nihilistická.


Knihu jde velmi těžko hodnotit. Váhám mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec jsem se přiklonila k nižšímu hodnocení. Příběh působí velice nihilisticky. Hlavní hrdinka se vyrovnává se smrtí matky "po svém", tedy drogami, sexem a ubližováním svým blízkým. Částečná autobiografičnost příběhu dodává na autenticitě a atraktivitě, nicméně kniha jako celek se nečte příliš dobře a ačkoliv má pouhých 150 stránek, tak na mnoha místech působí zdlouhavě.


Některé historky dokázaly zaujmout, jiné méně. Nicméně si dovoluji upozornit na nekvalitní a nepřesný překlad, kvůli kterému též snižuji hodnocení.


O "Haně" jsem se dozvěděla až z Databáze knih a podle zdejších komentářů jsem čekala vynikající knížku. A má očekávání byla nadmíru naplněna. Škoda, že o autorce slyším poprvé, kniha mě zaujala k vyhledání jejích dalších knih.


Pozoruhodný příběh se šťastným koncem. Klobouk dolů před Martinem a i jeho blízkými.


Pro mě paradoxně nejslabší z tria Hartlových knih. Vadila mi zejména rozvleklost a téměř nucená překombinovanost vztahů. Nicméně jako celek je kniha opět příjemnou "odddychovkou na letní dovolenou" s milým humorem Patrika Hartla.


Zpočátku mi dělalo problém se začíst, částečně na tom má podíl množství postav, do poloviny "Rodinného přítele" jsem měla problém vyznat se v jednotlivých sestrách a v jejich vztazích a v časových skocích na začátcích kapitol. Od poloviny dříve zmiňované povídky jsem se však již začetla a závěr prvního příběhu musím naopak ohodnotit velmi kladně. Druhá část mi přišla nejtemnější a u třetí jsem se vyloženě bavila (zásnuby, teta Marči). Celkově tedy hodnotím veskrze pozitivně, jen je třeba se prokousat přes polovinu prvního dílu a nesrovnávat s Pelíšky.


Trochu slabší kniha mé jinak oblíbené autorky. Zajímavě rozvedené téma, které ovšem po čase vyšumí a připomíná již další notoricky známé "antiutopické" knihy.


Autobiografie autorčina dětství. Kniha je příjemná jak svou délkou, tak i obsahem. Pro někoho, kdo v dětství žil v zahraničí kniha nabízí navíc i další rovinu.


Kratší kniha, která se dá přečíst téměř za jedno odpoledne. Je psaná celkem svižně a poutavě, ovšem mám výtku k častým flashbackům, které nejsou vždy úplně opodstatněné a zbytečně ztěžují orientaci v ději i v postavách, ačkoliv to asi nebyl autorčin záměr.


"Zatímco všechno ostatní může zmizet, láska je naší jedinou věčností." Více netřeba dodávat.


Zpočátku mi kniha přišla po dějové stránce ohromně zajímavá, ovšem od poloviny připomínala mix "Hunger Games" či "Konce civilizace" s červenou knihovnou. Pokud tedy někdo dříve zmíněné knihy nezná, pravděpodobně bude příjemně překvapen, většina lidí má ale pocit, že "tohle už tady bylo".


Před přečtením jsem viděla film, což mi vůbec nevadilo. Kniha je psána jedinečným způsobem, Smrt jako hlavní vypravěčka prozrazuje děj daleko dopředu, ale čtenář děj "hltá" se stejným zaujetím, jako kdyby nevěděl, co se stane. Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, která má čestné místo v mé knihovně a ráda se k ní po čase zase vrátím.


I když se jedná o příběh z nelehké doby, pan Svěrák ho napsal jako pohlazení po duši.


Začala jsem Veronikou. Pohodová "oddychovka", která se čte příjemně a rychle.


O chlup horší než "Dívka, která spadla z nebe", ale stále velmi čtivé. Tematicky se posunula do období po válce, kde Marion paradoxně zažívala větší nebezpečí, než za války, protože bojovala se skrytým nepřítelem. "Posun" v charakteru Marion jsem zaznamenala, ovšem rušivý či nevěrohodný mi nepřišel, právě naopak - pro postavu, která toho tolik zažila a prošla koncentračním táborem, by bylo nevěrohodné, kdyby zůstala stále tak mladou a naivní s černobílým viděním světa. Za mě bravo, pane Mawere!


Jsem na rozpacích... Kniha má co říct a většinu času se i dobře čte, ovšem neskutečně mě iritovaly neustálé odbočky, komentáře zcela mimo téma textu, které rychle začaly a rychle zase vyšuměly, či dialogy s Petrem ze Sioraku. Nicméně klobouk dolů za velkou sebereflexi a docela příjemně čtivý text (i když se nejedná o příběh nijak veselý, spíš z něj mrazí). Celkovému vyznění dost pomáhá punc knížky "napsané podle skutečnosti".


Knihu od ostatních odlišuje hlavně du-forma, která v určitých chvílích téměř nutí sympatizovat s vypravěčem, aniž by to čtenář chtěl. Nicméně vcelku se jedná o průměrný thriller, která sráží hlavně zjevná snaha šokovat (sexuální scény) či přílišná explikace typu "kdyby mě ostatní viděli, asi by si mysleli, že jsem magor, ale to já nejsem". Škoda.
