VéjaTarabová komentáře u knih

Toto pokračování Illuminae se mi líbilo ještě více. První polovina knihy se sice poměrně táhla, ale zvraty ke konci příběhu stály za to. Postavy parádní, návaznost na první díl dokonale promyšlená a napětí stále stoupající. Už od začátku jsem si oblíbila Nika Malikova, který dostal velký prostor pro svou osobu. Naopak poměrně málo se na scéně objevil Hannin otec, tudíž mě jeho smrt ani nijak nezasáhla, dle mého názoru se mu mohlo věnovat nejdříve více času. Samotné zpracování knihy opět naprosto geniální - všechny záznamy, chaty, nákresy i jiné zdroje dokážou neskutečně vtáhnou do děje a stránky pak ubíhají samy. Velmi se těším až si přečtu zakončení této trilogie.

,,Celé nebe plné jiných hvězd

3 16.06.2024

Tuto knihu jsem otevřela s očekáváním, že to bude stejný styl vypravování jako ve Zlodějce knih, no vůbec mi to tedy nepřišlo. Tohle je za mě více zaměřené na příběh a atmosféru, nežli na pocity a barvitost okolí. Rozhodně mě to však velmi bavilo, děj se nezastavoval, nastával jeden zvrat za druhým a poznávat mnoho malých příběhů v jednom větším bylo poutavé. Trochu mi to připomínalo rámcovou novelu. Líbilo se mi, že Ed se musel několikrát postavit do nepříjemných situací, aby splnil své poslání. Hlavní postava tedy působila sympaticky, v ničem mi nevadil. Naopak Aundrey mě trochu štvala svou nedostupností. Ze začátku bylo sice fajn pozorovat takovou tu klukovskou upřímnou zamilovanost, ke konci mě to však už docela štvalo, že mu to stále nevycházelo. No a úplný závěr ten mě jednoduše položil, horší zakončení knihy jsem snad ještě nečetla. Neskutečně levné, odbyté, bez emocí prostě ne, akorát jsem byla naštvaná. Jinak bych knihu celkově doporučila.


,,Audrey zanedlouho řekne: ,Jsi můj nejlepší kamarád, Ede. ,Já vím. Těmahle slovama můžete chlapa klidně zabít. Bez pistole. Bez nábojů. Stačí slova a jedna holka.

3 16.12.2023

(SPOILER) Knihy Delphine de Vigan vždycky dokážou vyrazit dech. Myslím, že to dělá ta surovost myšlenek, to prosté podání a důležitou roli zde hraje autentičnost. Dvě dějové linie dvou naprosto rozdílných lidí, kteří však prožívají vesměs ty samé pocity. Hned po prvních pár stránkách jsem si byla jistá, že se tyto dvě postavy někde uprostřed příběhu potkají a seznámí. Úplnou pravdu jsem tedy neměla. Dopadlo to vlastně celé jinak, než bych očekávala. V Mathildině případě mi rozum nebral, jak může svou pracovní situaci nechat dojít tak daleko. Každý asi známe někoho, kdo se nám snaží znepříjemnit naši práci, když to je však nadřízený, který má nad námi moc, je to velký problém. Jacques mě tedy velmi štval a přála jsem si, aby Mathilda konečně učinila nějaký krok a postavila se mu. Thibaulta mi bylo líto, jeho vztah s Lilou jsem nechápala od začátku. Zasloužil si mnohem víc, prostě někoho, kdo by ho miloval duší a ne tělem. Ale jak už to u této autorky bývá, příběh samotný konec opět neměl. To se mi vlastně hodně líbí. Delphine nás vhodí do života někoho jiného, ukáže nám jeho myšlenkové pochody a po chvíli nás zase z toho všeho jen tak vyvede ven. Jako by se nic nestalo, ovšem mě osobně to vždy poněkud zasáhne.

Přichází chvíle, kdy je cena příliš vysoká. Překračuje možnosti. Kdy je třeba hru vzdát, přijmout porážku. Přichází chvíle, kdy už nemůže klesnout hlouběji.

3 20.05.2023

Asi trochu lepší než první díl, ovšem zápletka byla mnohem slabší. Jinak už teď si troufám říct, že celá série je na jedno brdo. Oddychové, jenže nic nepřekvapí. Alespoň postavy mají osobité charaktery. Ideálně nic neočekávat, pobavit se u čtení a následovně vypustit z hlavy. Počet stránek bohatě stačí, víc by učinilo příběh nudný či zdlouhavý.

„Láska je hra a předtím, než ji začneš hrát, musíš vědět, jakým způsobem ji chceš vyhrát.“

3 21.12.2022

Dost velká oddechovka na jakékoli roční období. Stránky ubíhají prostě samy. Filozofické poznámky či nepředvídatelné zvraty zde nehledejte, ovšem něco na odlehčenou každý někdy potřebujeme. Hlavní postavy celkem sympatické, klasicky ti dva jsou úplné protiklady. Moc se není k čemu vyjadřovat, doopravdy naprosto průměrná romantická kniha, kterou by za mě dokázal napsat kde kdo. Každopádně jsem zvědavá, co si pro nás autorka připravila v dalších dílech.

„Teď už to celý dává mnohem větší smysl. Nejdřív jsem si myslel, že jdeš po mých penězích. Pak po mé kariéře. A teď jsem zjistil, že tě celou dobu zajímal jen můj zadek.“

3 09.10.2022

Nevím proč mě kniha ani tolik neuchvátila, možná kvůli příliš primitivní romantické lince. Také se mi vše zdálo moc narychlo, nedokázala jsem to pořádně procítit. Hlavní postavy dost ohrané, ale aspoň měly každý svou osobnost. Rozšiřovat informace o cystické fibróze je určitě jedině k dobru. Příběh velice jednoduše či srozumitelně psán. Nejlepší část byla konec, ten skvěle vrcholil s dojemným podtextem – slzička ukápla. Vyzdvihnout by se také dala nádherně propracovaná obálka. Ráda se podívám na filmové zpracování, snad se povedlo trochu více. Závěrem kniha není špatná, jen už osobně preferuji vyspělejší a propracovanější čtení.

„‚Jestli je tohle všechno, co kdy od života dostaneme, tak si to vezmeme. Chci být nebojácná a svobodná,‘ říká, a když se na mě podívá, je v tom pohledu výzva. ‚Je to jenom život, Wille. Skončí dřív, než se naděješ.‘ “

3 30.06.2022

Můj první přečtený cestopis vůbec a nelituji, že jsem se rozhodla začít právě se Ziburou. Tento mladý poutník s lehce prořízlou pusou se totiž nesnaží ze svých cest psát bůhvíjaké spisy pro budoucí generace. Nýbrž velmi upřímnou a poutavou formou popisuje den za dnem klidně i v podobě, jak nudný zrovna byl. Přesto na své cestě Tureckem a Izraelem potkává hlavně spoustu zajímavých lidí. Zde jsem až nemohla uvěřit tomu, jak velkorysá je pohostinnost místních. Navíc nikdy neuškodí dozvědět se více informací o různých náboženstvích. Také vzhledem k jeho poměrně nízkému věku mě zaskočil styl vyjadřování, rozhodně však v dobrém slova smyslu. Nepochybně má velký přehled o celém dění světa, a hlavně používá spousty postarších přirovnání či pojmů. Faktor, který mě ovšem zklamal, jsou ilustrované obrázky. Dle mého názoru se jedná o zbytečné a někdy až příliš abstraktní doplnění textu. Mnohem více bych stála o pořádnou spoustu fotografií nebo map s vyznačenou trasou.

„Aby se člověk mohl rozhodnout, čemu svůj vzácný čas věnuje, měl by znát celou nabídku. Jinak by život představoval stejné riziko jako nákup v hypermarketu bez prostudování slevového letáku.“

Shakespearovi tragédie mají prostě něco do sebe a Othello mě opět dokázal okouzlit. Četba je to sice poměrně náročná, ovšem na další stránky jsem se vždy vrhala s potěšením. Skvěle zpracované téma všedního života, které však obsahuje spousty zápletek. Postava Jaga byla velmi dobře promyšlená a jeho podlost dokázala vtáhnout do děje. Vše mu tak hladce vycházelo, až to dohánělo k vzteku. Poučný příběh, jenž poukazuje na to, abychom nedělali ukvapené závěry a raději si nejdříve vyslechli více názorů na danou situaci.

„Čím víc se někdo bojí lva, tím víc vždy spráská bezbranného pejska.“

3 13.04.2022

Autorka opět odvedla naprosto skvělou práci. Příběh byl skvěle promyšlený a zcela nepředvídatelný. Musím se však přiznat k tomu, jak často jsem ztrácela pozornost, i když si nemyslím, že za to může samotná kniha. Nějaká očekávání z mé strany samozřejmě byly, avšak také jsem se bála toho, jestli zde nebude Suzanne ospravedlňovat Coriolanusovo chování nebo činy v budoucnosti. To se naštěstí nestalo. Ba dokonce musím říci, že toto je jedna z nejlepších charakteristik postavy, co jsem kdy četla. Spisovatelka si v Hunger Games hodně pohrávala s atmosférou a tady dostala místo spíše samotná Snowova osobnost. Písně skvěle doplnily napjatý děj knihy. Zakončení mi přišlo lehce useknuté, ale osud Lucy Gray měl určitou pointu.

„Tam, kde mladým mozkům chybí zkušenosti, si to někdy vynahrazují idealismem. Nic se jim nezdá nemožné.“

„Byla něco jako jeho rodina. A příbuzné nemusíte mít rádi. Váš vztah je jednou pro vždy daný.“

3 28.03.2021

Do knihy jsem se pustila s trochu jiným očekáváním, ale vlastně mě to celkově překvapilo. Nevěřila bych, že doopravdy každá kniha o holokaustu, může být psaná úplně odlišným stylem. Autorka se zde hodně zaměřuje na porodní prostředí a především na charakteristiku Mámy. Bylo zajímavé nahlédnout opět do jiného zákoutí koncentračních táborů. Dost často jsem se však ztrácela v tom, kdo zrovna vypráví, jelikož se tu hodně střídaly pohledy. Nejspíše kvůli tomu jsem se ze začátku nemohla do knihy nějak začíst. Většina lidí očekávala spíše dějovou linku, proto jsou zklamaní. Já jsem názoru, že obálka, marketing i samotná práce spisovatelky byla zvládnuta skvěle. Toto je závažné téma, které by se nemělo úplně „překládat“ do románů. Osobně jsem s dílem spokojená, i když ne uchvácená. Rozhodně zde neočekávejte mnoho akce, příběh je psán citlivě až poeticky. Bylo mi ctí pozorovat různorodé chování nebo rozdílnou minulost a budoucnost vězeňkyň, založenou na pravdivých výpovědí.

„Válka mě už naučila, že není potřeba nic hromadit, že je nejlepší investovat do sebe sama, do svých dovedností, vzdělání do své hodnoty, protože to člověku nemůže nikdo vzít.“

3 04.03.2021

Příběh Alchymista na mě zapůsobil především celkovým vnímáním světa. Santiaga jsem si oblíbila díky jeho odhodlání jít za svým snem, ale zároveň i díky realistickému strachu z nejistoty. Bála jsem se, že plně nepochopím děj, avšak audiokniha byla namluvena velice pěkně srozumitelně a příběh byl nakonec smysluplný. Přineslo mi to nové myšlenky a jiný pohled na fungování části světa. Životní cesta mladého pastýře se pro mě stala zajímavou.

Kniha do které jsem se po pár stránkách totálně zamilovala. Skvěle vystihuje dnešní dobu zábavným způsobem. Eliza a její rodina mi jsou hrozně sympatičtí, ale Wallace mi ze začátku přišel celkem ujetý xd.

3 25.08.2020

Asi tak tisíckrát lepší než filmové zpracování. Dokázalo mě to naprosto fantasticky vtáhnout do děje. Skvěle napsané a doplňující obrázky jsou prostě wau.

3 25.08.2020

Poprvé jsem knihu četla před čtyřmi měsíci a teď, když jsem to potřebovala do školy, jsem zjistila, že si z toho nic nepamatuji. Proto jsem jí přečetla podruhé a už mi příběh přišel srozumitelnější. Pořád mám akorát problém vyznat se ve jménech postav a občas se ztrácím v ději. Jinak celkově příběh sám o sobě byl moc hezký.

Příběh byl velmi emotivní, bavilo mě proplouvat myšlenkami postav a rozšifrovávat některé pasáže. Ačkoli styl psaní byl poněkud jiný, nic moc mě nezaskočilo. Spíš mi přišlo, že se autorka pokoušela až trochu uměle zaujmout surovostí. Krátká rychlá novela, která udeří jako blesk a poté zase odejde. Víc ke knize nemám co říct.

2 23.04.2024

Sice povinná četba, do které jsem se musela začíst, ale šlo to. Uvedení do děje skvělé, hned se koná akce. Ale celá hlavní náplň v prostředku knihy byla strašně zdlouhavá. Popisy krajiny či lidí občas až kýčovité či přeplácané. Stará Boučková mi vadila hned od začátku a ani Kadla mi nebyla nijak příjemná. Velmi mě naštvalo, když jsem se dozvěděla, že dítě není Vojtovo nebo když se starý Kaliba kvůli těm dvěma odstěhoval. Vojta mi na začátku přišel sympatický, později už jsem si přála, aby nebyl takový trouba a nepřistupoval neustále na to, co si matka s dcerou zamanou. Nijak jsem nepřemýšlela o tom, jak by to mohlo dopadnou, tudíž mě závěr poměrně dost šokoval. Já však tragické konce miluji, takže za to dávám plus.

,Snad se za mě nestydíš?´ usmál se s mírnou výčitkou. ,Inu tobě je to jedno, ať se dívají, jak chtějí, ty jsi z nich!´ ,Máš pravdu, ať se dívají, mám radost, že si tě prohlížejí, a jsem rád, že tě mám.´ Karla naň pohlédla úkosem.

Kdykoli se pouštím do jakékoli knihy od Johna Greena, tak nějak vím, co očekávat. Autor má jednoduše svůj nezaměnitelný oddechový styl psaní. Strašně se mi však líbí, že postavám vždy vymyslí jakési osobní podivnosti. Tím myslím například to, jak Margo píše velká písmena kdekoli uprostřed věty se jí zrovna zlíbí. Tyto maličkosti dodávají jeho příběhům jedinečnou charakteristiku. Kniha totiž sama o sobě obsahuje poměrně jednoduché téma s běžnou zápletkou. Nejvíce jsem si užila několikahodinovou cestu autem, děj byl však celkově takový nijaký. Na závěr ani nevím, jestli si z příběhu něco odnáším. Úplně zklamaná ovšem nejsem, beru to jako oddechovku.

„Je snadné zapomenout, jak plný lidí je svět, a každý z nich představitelný a neustále chybně představovaný.“

2 02.04.2021

Kniha dokázala zaujmout hned po přečtení první kapitoly a od té chvíle stránky přímo utíkaly. Příběh plynul před očima bez zbytečných vycpávek. Líbilo se mi, že autorka nechodila dlouho okolo horké kaše. Neustále jsem pociťovala touhu zjistit, co se stane dál. Byla to krásně podaná detektivka pro YA, takových se dle mého názoru na trhu moc nenajde. Musím také přiznat, že mě při čtení občas přepadl zvláštní pocit a nějakou tu chvíli se asi budu vyhýbat metru. Téma židovského podsvětí určitě dokázalo zaujmout. O něčem takovém se nepíše hned v každé druhé knize, tento příběh to navíc dokázalo skvěle oživit. Nakonec to celkově bylo mnohem zajímavější, než jsem si mohla myslet a i přes nějaká ta očekávání z mé strany zklamaná rozhodně nejsem. Začínám stále více věřit našim českým autorům.

„Tma je možná děsivá. Věděla však, že není strašidelnější místo, než samotná lidská mysl.“

2 23.02.2021

Do knihy jsem se pouštěla s poměrně vysokým očekáváním a rozhodně nezklamala, i když to nebylo nic, co by mi změnilo pohled na život. Dle mého názoru je tento závěrečný díl nejlepší z celé triologie. Z Ace se vyklubal větší padouch, než jsem si dříve představovala, s mnohem drastičtějšími úmysly. V řádcích se objevilo opět hned několik zbytečných překlepů, což považuji za škodu. Dále mi přijde, že autorka neumí až tak dobře popisovat atmosféru, avšak příběhová linka přímo září. Ještě nikdy jsem nečetla takto dlouhou bitvu, rozhodně byla ale skvělá a dokázala zaujmout i vtáhnout do děje. Zakončení mile překvapilo, vlastně jsem to ani nečekala. Vyskytlo se zde také pár momentů, jež vykouzlily úsměv na tváři. Po dočtení epilogu mě však přepadl smutek, tento svět Vyjímečných, ve kterém Vám nikdy není zřejmé, kdo je padouch a kdo hrdina, se mi bude jen těžko opouštět.

„Kdo nemá duši, nemůže vnímat zázraky.“

2 02.02.2021

(SPOILER) Tak je to tady, oficiálně jsem dočetla tuto triologii plnou klišoidní romance a předvídatelných událostí. Přesto musím přiznat, že jsem se do toho naprosto zamilovala. Závěrečný díl byl plný vtipných momentů, u kterých jsem se nahlas smála, ale i nečekaných zvratů, jenž mě nutily tajit dech. Kniha měla klasicky rychlý spád a byla nabita spoustou akce. Ovšem mohlo zde být více scén s rebely. Dále mi přišlo, že se America ze smrti blízkého příliš rychle oklepala. Jako většina čtenářů jsem také během tohoto dílu změnila názor na Celestu. Když se vše vyjasnilo, tak mi byla hned sympatičtější. Konec mi však přišel až moc jako pěst na oko. Působí to na mě dojmem, že autorka moc nevěděla, jak se propracovat k závěru, který by chtěla. Proto tam hodila něco takového a zároveň tím Americe zametla cestičku na trůn.

„Nicméně i teď si dobře uvědomuju, že nejde o žádnou pohádku. Vím, že nás čekají i krušné časy, kdy budeme zmatení. Vím, že všechno nebude vždycky tak, jak budeme chtít, a že budeme muset tvrdě pracovat, abychom nezapomněli, proč jsme si tohle vybrali. Nebude to pořád jenom dokonalé. Tohle není šťastný konec. Tohle je mnohem víc.“

2 17.01.2021