vejnar komentáře u knih

Tak úplně mě to nechytlo, po bravůrním Zrání spíše zklamání:/ Tři a půl hvězdy.

Velmi hezká knížka o Holzmannovi!

05.08.2012

Tak nevím, první povídce bych dal 5 hvězdiček, protože je opravdu hezky napsaná, nicméně druhá část knížky mě silně nebavila, strašně rozvláčné věty, neustálé odbíhání od hlavní linie (což je vlastně jen popis bratra), spousta zbytečných myšlenek, podrobností, postav, ze kterých si člověk stejně nic nepamatuje.. Té dávám dvě hvězdy. Celkově tedy tři a půl;)

Tak zejména ten druhý příběh o Heleně je naprosto výborný, pasáže ironizující okultismus, i styl psaní mi dost připomněl Třináctou komnatu od Neffa:) Určitě si to rád přečtu znova!

16.07.2012

Pořád se nemůžu vyrovnat s tím názvem, 90% je vyprávění příběhu a zbytek, nebo snad ještě míň, filozofické rozjímání. Neurazil bych se, kdyby toho bylo víc:) Kniha mě bavila a "šetřil" jsem si čtení na další den, abych to nesfouknul moc rychle;)

1 02.07.2012

Ale jo, párkrát jsem se hodně zasmál:) Nicméně jako celek dost jednoduché, hodnotím 3,5 hvězdičkami;)

2 30.06.2012

Konec mě už příliš nebavil, ale jinak jsem si toho hodně podtrhal a přepsal; je fajn, když za vás někdo formuluje myšlenky;) Dávám čtyři a půl hvězdy.. a 'mám' pokoj:)

2 27.06.2012

Koupil jsem si Zrání a Mládí, to druhé jsem po hodince přestal číst, přišlo mi to dost slabé a nezáživné. Naopak Zrání, jako by napsal úplně někdo jiný. Originální pojetí a obsahově ještě lepší, taková psychologie vztahů, zejména autorovy osoby a člověk se i zasměje. Zaškrtl jsem si pár velmi hezky zformulovaných míst k zamyšlení, ke kterým se časem vrátím;) Doporučuji.

1 08.06.2012

Váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Je tu spoustu povídek a úvah, které si rád přečtu znova (mám je označené;), ale i pár stránek, které jsem kvůli faktografickým nezáživnostem přeskočil.

Je s podivem, jaké už v té době (1967) měli technické vymoženosti a nápady, stěna s televizemi, několik promítacích pláten - zobrazujících postupně něco jiného a tvořící trojrozměrný obraz.. Avšak tahákem tohoto Expa byl Horníčkův Kinoautomat, kde si diváci sami mohli vybrat, kterým směrem se má děj ubírat. A Československo bylo zas o něco známější..

pet-kyval to řekla za mě.. pěkná, humorná knížečka, co se musí líbit snad všem;) 90%

6 21.05.2012

Tak trochu zklamání, přečetl jsem předtím tři Horníčkovy knihy a tahle mi přijde nejslabší. Pár věcí se tu opakuje z Hovorů (doporučuji!) nebo je hodně podobných, takže se člověk moc nového nedozví.. Polemický komentář na okraji stránek je někdy dobrý, někdy až příliš rozkecaný, nezáživný, hemžící se letopočty.. Musím dát bohužel jen tři hvězdy (a kousek).

1 12.05.2012

Člověk se opravdu pobaví nad dotazy diváků, někdy ani nepotřebují komentář:) Horníček byl a vždycky bude jedním z nejkrásnějších Čechů. Lidskost, moudrost, vtipnost, upřímnost, pohotovost, předvídavost, jemnost - tak nějak bych ho charakterizoval.. http://blog.vejnar.com/mistri-mluveneho-slova.htm

6 29.04.2012

Pěkné čtení, prohlížení a přemýšlení o malých detailech i záležitostech širších, zejména těch lidských;) Fotografie jsou o něco slabší než v knížce o Benátkách (tam fotili spolu s bratrem), ale literárně mě zaujala více tato o sochách.

1 26.04.2012

Netušil jsem, že Horníček tak dobře fotil, pěkné fotografie a velmi poetické (někdy snad až příliš;) popisky k nim:)

24.04.2012

"Ať člověk zápolí se sebou sebevíc, přece v něm zůstávají temné hlubiny, až z nich jde strach."

Velmi pěkně rozebrané téma touhy po moci a pomstě, postupně se měnící v uvědomění, že to neplodí nic dobrého a je třeba vlastností "lidských" - přívětivosti, naslouchání druhým a nezištného pomáhání. Také mě zaujala myšlenka, jak chudí lidé musí žít často v názorové nesvobodě, aby vůbec přežili. Kdo nezastává názor svého pána, ten ho brzo ztratí. A to vlastně platí i v dnešní kmotrovské společnosti.

3 22.04.2012

Jsme slabí i kdybychom si připadali sebesilnější. Potřebujeme v životě každou oporu, která se nám nabízí - v kostele, v rodině, od věrných přátel.

Oč my lidé usilujeme a o co se snažíme, to je štěstí v našem životě a mír na věčnosti. A tam vede jen jediná cesta, skrze dobrotu srdce. Cesta ke smyslu života přesahuje rozum a všechny myšlenky.

9 14.04.2012

Před pár lety jsem četl Akta F a to se mi nějak líbilo víc než tohle, asi že byla první:) Myslím, že stačí přečíst jen jednu z těchto dvou knih, protože obsahově se dost prolínají. Na filozofii se mi líbí její racionalita, ale člověk nakonec zjistí, že i její přemíra může být někdy na škodu a skličující. Zdravý selský rozum se zkrátka hodí vždy:)

1 30.03.2012

Obsahově hodně podobné s Filozofickou gymnastikou. Doporučuju jednu z těchto dvou knih!

30.03.2012

Velmi rozsáhlé dílo o životě malířském a literárním konce 19. století a zejména o nelehkém životě citovém Zdenky Braunerové, sympatické a chytré ženy a umělkyně. Román mi hodně připomíná tvorbu Vladimíra Neffa, kterého tu mám mezi oblíbenými. Místama tu na mě bylo až příliš mnoho postav, ale celkově musím dát autorovi za tu mravenčí biografickou práci pět hvězd. Nejvíce jsem si vychutnával psychologické pasáže, krásně pojaté, některé věty jsem si poznamenal do notesu.

5 27.03.2012